Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A ještě vydírá, že by se nemusel vrátit
no to je fakt borec…
a ty jsi holka šikovná, že si to dokázala a stálo tě to jen 7 tisíc…to je v pohodě, do budoucna by tě to stálo neskonale víc…tak hlavně vydrž a nenech se oblbnout a vzít ho zpět…určitě se o to pokusí…
@Baru96 neskutečně jsi mne překvapila ![]()
Připrav se prosím na pár dnů-týdnů vydírání, citových výlevů, zpráv.. někdy si lidi musí dotyčné osoby zablokovat, bude tě manipulovat, vyčítat, že netušil, že ho nemiluješ a že ti jde „jen o prachy“ a podobné cancy..
Bude ti smutno, ALE o svém rozhodnutí prosím nepochybuj, jsi borec, pokud jsi to takto fakt rozetla!
@Baru96 připojuji se k ostatním s obdivem, jak ses k tomu postavila. Ono totiž, kdyby opravdu za něco stál, vyložil by karty na stůl a snažil se o konstruktivní řešení s tím, že by si uvědomoval, že on je ten, kdo dluží a má problém. On tě radši obvinil a vyhrožoval, srab.
@Baru96 píše:
Tak se hlásím![]()
Včera přijel z práce s tím, že by mi rád něco pověděl. Prý ví, že mi slíbil podělit se o náklady a vracet mi, co si půjčil, ale jestli bych prý ještě nepočkala, že to nejspíš ani s další výplatou nezvládne. Řekla jsem mu, že opravdu ne, že už sama takto dál nemůžu a nechci fungovat a že pokud není schopen dodržet slovo, ať si sbalí těch pár věcí a odejde.
Odešel, uražen, bez věcí. Psal mi, ať si to rozmyslím, že by se už vrátit nemusel. Do tří tašek jsem mu zabalila věci (převážně oblečení a kosmetika), pracovní ntb měl u sebe a nechala mu je za dveřmi. Ráno, když jsem odjížděla do práce, tam věci stále byly. Zamkla jsem oba zámky u vstupních dveří (klíče má pouze od jednoho) a odešla.
Zhruba před hodinou mi přišla zpráva, zda jsem se nepomátla, tak jsem pouze poprosila, ať nechá klíče ve schránce. Snad tomu tak bude.
Bohužel peníze nazpět asi neuvidím (myslím teď ty půjčené, bylo to dohromady přes 7 tisíc), ale vnímám to jako zkušenost a ponaučení.. teď už můžu kopat zase jen za sebe.
Díky všem.
Dobře jsi udělala tleskám… Hlavně se id něj nenech obmekčit a ukecat. Bzde teď chvíli otravovat a prudit. Znám to mě taková situace stála 8let života a půl milionu.. Takže životní lekce dostatečná… Nelituji toho je to panaučení a už v životě bych tohle nedopustila. Ty máš šanci z toho vyjít ještě relativně levně… Zkušenost pro příště. Pobavilo mě prý že si to Máš rozmyslet že už by se nemusel vracet… Šak ať se nevrací jedině dobře ať táhne zpátky vysávat maminku. Doporučuji zablokovat jej všude ma sítích a vyměnit zámky. Aby jsi jednoho dne nezjistila když dojdes z práce že ti odvezl vybavení a prodal ho v zastavárně. Pokzd má dluhy moc bych se tomu nedivila… Držím palce ať to dotáhneš do zdárného konce. Mě bývalý otravoval skoro rok… ![]()
@Baru96 píše:
Hezké odpoledne přeji, jdu si za vámi pro radu, názor, možná pro naskytnutí jiného úhlu pohledu.![]()
S přítelem (30) jsme spolu přes rok. Pravdou je, že začátky našeho vztahu byly bouřlivé a ne úplně klidné, ale následně se situace mezi námi zlepšila. Přítel stále oficiálně bydlí u své maminky, ovšem trávíme většinu času již společně. Zpočátku to bývalo víkendovou záležitostí, přespáním, poslední zhruba půl rok, už je u mě pravidelně a za maminkou jezdí spíš na návštěvy.
Důvodem, proč sem píšu, jsou aktuálně finance.
Domácnost platím sama, mám pronajatý byt, své auto, spoření, veškeré poplatky a snažím se peníze odkládat stranou, abych nebyla na nikom závislá. Veškeré nákupy potravin a potřeby do domácnosti zařizuji pouze já s tím, že za dvě dospělé osoby už jsou to opravdu o hodně vyšší výdaje. Přítel splácí dluhy (dle jeho slov se blíží již ke konci), dříve měl horší práci, kterou změnil a finanční situace se mu tak o hodně zlepšila, ovšem koncem měsíce stejně nemá ani korunu. Bývá tak zvykem, že o peníze požádá mě, v souhrnu už to jsou nemalé částky. K narozeninám ani ke svátku jsem nedostala ani dárek, ani přání - právě z důvodu, že se styděl, že na nic nemá.Jako člověk je hodný, milý, mám ho moc ráda, ve spoustě ohledech si rozumíme, potkávají nás občasné hádky jako asi každý pár, ale toto téma mě tíží a vím, že z toho jsem postupem času víc a víc nervózní.
Stále slibuje, že se to už zlepší, že bude přispívat. Že začne vydělávat více, abychom se měli hezky, nepočítali každou korunu a pořídili si časem i rodinu. Nevidím zlepšení, jsou to zatím prázdná slova.. působí to na mě dojmem, že mu tento stav vyhovuje. Po získání nové práce mi stále říká, kolik mu zbyde jen pro svou potřebu a opravdu to nejsou malé částky. Řešila jsem s ním, jaké mám oproti němu aktuálně výdaje (auto, telefon mu například hradí firma) a mamince toho na domácnost moc nevydá. Sám přiznává, že šetřit moc neumí a k finanční gramotnosti nikdy moc veden nebyl.
Co byste dělali na mém místě, vyčkali? Je to opravdu nepřízní, že finance nemá nebo je v tom možná i lakomost a je lepší odejít..?
Díky za vaše poznatky.
Máš chybu v názvu diskuse. Není to partner.
Baru, tleskám
Ber to, prosím, jako životní zkušenost a nikdy ho nepouštěj zpět. 7 litrů je opravdu malá daň, mohlo to dopadnout daleko hůř, jako u jedné mé kamarádky. Hlavně vyměň zámky.
@Baru96 píše:
Tak se hlásím![]()
Včera přijel z práce s tím, že by mi rád něco pověděl. Prý ví, že mi slíbil podělit se o náklady a vracet mi, co si půjčil, ale jestli bych prý ještě nepočkala, že to nejspíš ani s další výplatou nezvládne. Řekla jsem mu, že opravdu ne, že už sama takto dál nemůžu a nechci fungovat a že pokud není schopen dodržet slovo, ať si sbalí těch pár věcí a odejde.
Odešel, uražen, bez věcí. Psal mi, ať si to rozmyslím, že by se už vrátit nemusel. Do tří tašek jsem mu zabalila věci (převážně oblečení a kosmetika), pracovní ntb měl u sebe a nechala mu je za dveřmi. Ráno, když jsem odjížděla do práce, tam věci stále byly. Zamkla jsem oba zámky u vstupních dveří (klíče má pouze od jednoho) a odešla.
Zhruba před hodinou mi přišla zpráva, zda jsem se nepomátla, tak jsem pouze poprosila, ať nechá klíče ve schránce. Snad tomu tak bude.
Bohužel peníze nazpět asi neuvidím (myslím teď ty půjčené, bylo to dohromady přes 7 tisíc), ale vnímám to jako zkušenost a ponaučení.. teď už můžu kopat zase jen za sebe.
Díky všem.
Jak jsem psala: řekněte mu o prachy a uvidíme, jak je milej a hodnej. 😅 Tj fakt zmetek. Tu sedmičku mu jen tak neodpouštějte. Napište mu číslo účtu, kam to posílat, ať ví, že to očekáváte a jinak s ním vůbec nediskutujte. Neskutečná nula tenhle člověk… Držte se.
@Tofifea píše:
Jak jsem psala: řekněte mu o prachy a uvidíme, jak je milej a hodnej. 😅 Tj fakt zmetek. Tu sedmičku mu jen tak neodpouštějte. Napište mu číslo účtu, kam to posílat, ať ví, že to očekáváte a jinak s ním vůbec nediskutujte. Neskutečná nula tenhle člověk… Držte se.
Správně!!! Určitě mu napiš ať ty peníze vrátí. Nevrátí samozřejmě nic. Ale aspoň se ujistíš, jaký charakter si za 5 minut 12 vyhodila!!!
@Baru96 Tak jak to s tebou vypadá? Už si pán charakter odvezl věci? Hlavně se nenech ukecat.
@Baru96 píše:
Hezké odpoledne přeji, jdu si za vámi pro radu, názor, možná pro naskytnutí jiného úhlu pohledu.![]()
S přítelem (30) jsme spolu přes rok. Pravdou je, že začátky našeho vztahu byly bouřlivé a ne úplně klidné, ale následně se situace mezi námi zlepšila. Přítel stále oficiálně bydlí u své maminky, ovšem trávíme většinu času již společně. Zpočátku to bývalo víkendovou záležitostí, přespáním, poslední zhruba půl rok, už je u mě pravidelně a za maminkou jezdí spíš na návštěvy.
Důvodem, proč sem píšu, jsou aktuálně finance.
Domácnost platím sama, mám pronajatý byt, své auto, spoření, veškeré poplatky a snažím se peníze odkládat stranou, abych nebyla na nikom závislá. Veškeré nákupy potravin a potřeby do domácnosti zařizuji pouze já s tím, že za dvě dospělé osoby už jsou to opravdu o hodně vyšší výdaje. Přítel splácí dluhy (dle jeho slov se blíží již ke konci), dříve měl horší práci, kterou změnil a finanční situace se mu tak o hodně zlepšila, ovšem koncem měsíce stejně nemá ani korunu. Bývá tak zvykem, že o peníze požádá mě, v souhrnu už to jsou nemalé částky. K narozeninám ani ke svátku jsem nedostala ani dárek, ani přání - právě z důvodu, že se styděl, že na nic nemá.Jako člověk je hodný, milý, mám ho moc ráda, ve spoustě ohledech si rozumíme, potkávají nás občasné hádky jako asi každý pár, ale toto téma mě tíží a vím, že z toho jsem postupem času víc a víc nervózní.
Stále slibuje, že se to už zlepší, že bude přispívat. Že začne vydělávat více, abychom se měli hezky, nepočítali každou korunu a pořídili si časem i rodinu. Nevidím zlepšení, jsou to zatím prázdná slova.. působí to na mě dojmem, že mu tento stav vyhovuje. Po získání nové práce mi stále říká, kolik mu zbyde jen pro svou potřebu a opravdu to nejsou malé částky. Řešila jsem s ním, jaké mám oproti němu aktuálně výdaje (auto, telefon mu například hradí firma) a mamince toho na domácnost moc nevydá. Sám přiznává, že šetřit moc neumí a k finanční gramotnosti nikdy moc veden nebyl.
Co byste dělali na mém místě, vyčkali? Je to opravdu nepřízní, že finance nemá nebo je v tom možná i lakomost a je lepší odejít..?
Díky za vaše poznatky.
Jestli neumí hospodařit tak ať ti posílá celou svou výplatu a přiděluj mu “kapesné”… ve finále to bude výhodné pro oba … pokud by odmítl tak ihned po výplatě ať ti dá poměrnou částku na náklady apod a pak ať si dělá se zbytkem co chce….