Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky,zdravim a ozivuji diskusi,treba se nekdo najde kdo mi poradi,omlouvam se za anonymitu ale zatim bych si vse chtela nechat pro sebe.
Jiz par mesicu uvazuji nad pestounskou peci,ale mam obavu,jestli by mi bylo dite sverene.Ziju sama s dvema detmi,v dome rodicu,vespolecn edomacnosti.Momentalne jsem na materske.Partnera nemam,ale ma mvelke srdce a chut pomoci,nejakemu detatku.Myslite,ze mam sanci na pestounskou peci?dekuji za reakce ![]()
Ahoj anonymní..... když jsme s manželem chodili na přípravu stát se adoptivními rodiči,tak tam s námi chodila paní,která měla 4 nebo 5 letou dcerku a chtěla s e stát pěstounkou a nebyl žádný problém.Taky žila sama.Měla by ses zeptat na sociálce
Anonymní: Znám 2 pěstounky, které vychovávají pěstounské děti samy (byly samy už když žádaly). Takže nijak zásadní problém bych neviděla. Víc ti řeknou na spádovém OSPODu. I když si myslím, že ti neřeknou víc, než že žádost si podat můžeš a uvidí se po přípravcě, psychotestech, atd.
Ahoj, oživuju diskuzi, potřebovala bych poradit a trochu se vypovídat. Předem se omlouvám za anonym, chodí sem švagrovka, představa, že mi to vyšťourá a hned poběží za tchýní, ta to začne rozebírat, brrr…
A bude to trochu delší, pohrávám si s myšlenkou pěstounské péče, mám dvě holčičky, skoro šest let a 5 měsíců, měla jsem tu teď 4 měsíce holčičku, stejně starou, jako má šestiletá, její mamka byla ve velmi vážných problémech, tak jsme to nakonec zvládli, Nikolka je se svou mámou, snad už budou v pohodě, ale nám najednou tak strašně chybí, vůbec jsem nedokázala domyslet, jaké to bude mít následky, až jí budeme muset vrátit. Ten její pobyt u nás jsme zvládli myslím perfektně, bez sebemenších komplikací, hoky si na sebe zvykly, spaly u nás v ložnici na letišti, Nikolka nechtěla spát sama, říkaly si ségra, byly jak dvojčata, někdy jsem jen tak seděla a koukala na ně a poslouchala, co si povídají a hřálo mě srdce. Náklady veškeré žádné, byla drobnější, na tu mou cácorku mám všeho habaděj, takže jsme to zvládli v pohodě, jen trochu jídla navíc, i do školky nám ji přechodně vzali. A teď je pryč, naše dcera truchlí, já brečím, jen to píšu. Chtěla bych ji nahradit, vím, že by u nás nějaké dítě zvládlo být šťastné. Věřím, že bychom to zvládli, alespoň doufám, přeci jen je něco jiného mít tu dočasně předškolní dítě na čtvrt roku, které nic nemusí, nijak se nevychovává, v podstatě jsme ji jen mazlili, nic se po ní nechtělo, neměla povinnosti, jen si krásně celé dny hrály a brebentily a něco jiného je mít tu dítě nastálo, které se bude muset vychovávat, nastoupí do škoily, začneou povinnosti a běžný život.
Ale chtěla bych to, já i dcera. A teď dotaz, doufám, že to netní sobecky a hloupě a omezeně, ani právě nevím, jestli to jde, jestli můžu s něčím takovým vyrukovat při žádosti, jestli mě rovnou nesmetou z povrchu zemského. Chtěli bychom zase holčičku, věkově k naší, 5-6let a zdravou, na nemocné dítě nemám bohužel kapacity, mrně má silný atopický ekzem, takže mám dost s ní. Jde to? Jde vůbec říct si, že chci takové konkrétní dítě? Máte s tím někdo zkušenost?
A ještě, na adopci manžel nepřistoupí, tchýně dělá své, bohužel, už tady s Nikčou jsem je musela držet dost od sebe, ale na pěstounskou péči by mi asi kývl. píšu zmateně co? Ach jo, je mi smutno, jsem šťastná, že je malá s mámou, že to tak dopadlo, ale je nám smutno, chci dítě, co nemůže být s mámou ![]()
Docela tě obdivuju, že by si do toho šla.Ono si totiž nedokážu představit, mít u sebe dítě 3 měsíce a pak se s ním zase loučit.To si akorát na sebe zvyknete a jde dál.Kdyby to bylo jako dřív, ale takhle nevím…Ale fandím ti. ![]()
@Lucik.Kop píše:
Docela tě obdivuju, že by si do toho šla.Ono si totiž nedokážu představit, mít u sebe dítě 3 měsíce a pak se s ním zase loučit.To si akorát na sebe zvyknete a jde dál.Kdyby to bylo jako dřív, ale takhle nevím…Ale fandím ti.
@Anonymní píše:
Jiná možnost ale nebyla, jinak by musela do děcáku, pak by se mnohem složitěji vracela matce, bohužel. Ale sakra jsem nedomyslala, jak těžké to bude pro naši dceru.
tak je fajn , že jste matce pomohli- fajn je slabé slovo. Jen si rozmysli, zda to děláš pro svoje ego, pro svou dceru, aby měla rozptýlení… Nic ve zlém. Já jsme také jeden čas přemýšlela o pěstounské péči.
@byron píše:
tak je fajn , že jste matce pomohli- fajn je slabé slovo. Jen si rozmysli, zda to děláš pro svoje ego, pro svou dceru, aby měla rozptýlení… Nic ve zlém. Já jsme také jeden čas přemýšlela o pěstounské péči.
@terinka4444 musíš si ale uvědomit, že pokud ti vše vyjde, můžete dostat dítě, se kterým to nebude jednoduchý. Je fakt, že je tam nějaká ta zkušební doba a dítě si nevezmtete hned, pokud vím, je tam nějaká doba na seznámení…
Držím palce. Vše si pořádně promyslete, kamarádka tím prochází
@byron píše:
@terinka4444 musíš si ale uvědomit, že pokud ti vše vyjde, můžete dostat dítě, se kterým to nebude jednoduchý. Je fakt, že je tam nějaká ta zkušební doba a dítě si nevezmtete hned, pokud vím, je tam nějaká doba na seznámení…Držím palce. Vše si pořádně promyslete, kamarádka tím prochází
Příspěvek upraven 03.06.12 v 09:47
@terinka4444 co takhle podat si žádost a uvidíte? Třeba s eběhem toho porcesu utvrdíte v tom, že to chcete, nebo naopak v tom, že to není to, po čem toužíte…
Ahoj, velmi tě obduvuji, jak jsi zvládla tu první holčičku, a je velmi hezké, že chceš jinou, kéž by takhle uvažovalo více lidí. Ale být tebou bych to nechala chvilku uležet a zvážila všechny pro a proti. A aby sis uvědomila, pro koho to vlastně chceš udělat. A myslím, že je také důležité, aby manžel „pouze nedal souhlas“, ale aby to cítil stejně. Nevím, z jakých podmínek byla Nikolka (jestli se pouze její rodina (matka) dostali do nějaké obtížné jednorázové situace, nebo jestli měli problémy dlouhodobě. Tím chci říct, že se snáze přijímá dítě, které nemá žádnou citovou ani jinou deprivaci. Pokud byste si brali dítě do PP, tak je víceméně jisté, že ve věku okolo šesti let už na něm bude znát, že jeho dětství asi pravděpodobně nebylo zrovna růžové a může to s ním být o dost těžší než s Nikolkou. Určitě bude nějaká možnost k seznámení, než byste si ji brali domů, ale i tak může spousta věcí vyplout na povrch až o nějakou dobu později, případně vyplynou ze situace. Bohužel neporadím, jak je to s tou žádostí, ale zkus si to klidně anonymně zjistit na úřadě nebo zkus oslovit třeba Klokánek, či jiné zařízení pro děti vyždadující okamžitou pomoc.
@bisonka jj, přesně, když si člověk uvědomí, že dítě by se mělo max do 6ti měsíců věku dostat do rodiny, tak si právě musí představit, když je dítě od narození třeba cotově deprivované a frustrované. To zanechá následky, který třeba se nikdy nesparvěj a potom můžou nastoupit obrovké problémy- tam právě vznikají poruchy osobnosti- to nejsou nemoci, ale osobnost toho člověka. S tím pak nejde pracovat- maximálně třeba mírnit trochu
Milá anonymmní,
v žádosti si můžeš uvést, jaké máš požadavky na dítě, je ale pravdou, že čím specifičtější ty požadavky jsou, tím déle se na dítě čeká, nebo se může stát, že ti stejně navrhnou dítě odlišné od tvých uvedených požadavků (třeba mladší, starší, kluk). Ale vzhledem k tomu,že tvé požadavky nejsou na miminko, tak bych to viděla poměrně reálně.
Ovšem spíš bych se zamyslela nad tím, co psaly přispěvovatelky nade mnou - co je motivem…aby nešlo o zaplnění prostoru po dítěti, které jste dočasně měli u sebe, mohlo by dojít k velkému zklamání, protože to dítě, které dostanete, nebude Nikolka, nýbrž dítě z rodiny, o které toho budete vědět minimum a nikdy nevíš, co se objeví (resp. věšteckou kouli nemáme ani u dětí biologických a tam aspoň geny známe a dost jsme ovlivnili výchovou).