Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Přechýlení - ová u dcer. Je to už přežitek?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.5.26 18:14
@IcePlanet7 píše: Více
Když Tě to tedy tak štve - napsal jsi někdy nějaký dopis/mail na patřičná místa s věcným vysvětlením situace? Děláš tedy pro to něco?
A jak už padlo výše, ani ve světě nemají všichni manželé stejná příjmení. Jak jsem psala, kdybych se náhodou ještě někdy vdávala, nechala bych si tohle vyvdané příjmení a buď přidala přechýlené manželovo, nebo žádné. Takže bychom se stejně nejmenovali stejně, ani, kdybych si to jeho příjmení vzala bez -ová. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:26
@Prelesta píše: Více
Ano bol som tam osobne ako som pisal matriky, ministerstva, niekolko krat! Ziadna zmena sa nechysta, nadalej sa ako jediny spravny zapis bude uvadzat ten v matrike, alternativne zapisy sa nepovoluju (bolo by to prznenie naseho prekrasneho jazyka, urazka historie, upadok narodnej hrdosti, zneuctenie odkazu L. Stura a kdesi cosi… este teraz sa mi vari krv ked to pisem)
Paradoxne to povedali ty isty ludia ktory mi razitkovali vsetky tie papiere o uznani alternativneho zapisu, o uznani notarskej zapisnice, o uznani prekladatela, o etickom preklade atd atd atd… 
Chvilku som premyslal ci to maju napapagajovane, alebo timi kydmi naozaj ziju (nieco ako clenovia KSC). Ale dosiahol som svoje a co si o tom mysleli mi nakoniec bolo srdecne jedno.
Ale minule som bol riesit jednu drobnost na konzulate a potesilo ma ze pani si ma stale pamata, asi som typ na ktory sa len tak nezabuda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 18:37
@ugluk píše: Více
Chápu a tvoji práci ti nezávidím. Přijde mi, že jsou dnes lidi přecitlivělí. Kdybych byl žena a jmenoval se Hrejsemnou nebo Osolsobě, tak já bych ti nikdy tenhle mail nepsal, přišlo by mi to trapný. Myslím, že mám na práci důležitější věci než učit lidi, jak mě správně skloňovat. Jsme lidi a chybovat je lidské.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 19:19
@IcePlanet7 píše: Více
Cestovala jsem asi víc než ty. Takže vím, že třeba v Jižní Koreji si ženy po svatbě nechávají své příjmení.
Mám pocit, že jen Japonsko má podle zákona povinnost mít u sezdaného páru stejné příjmení.
A diakritika je ve spoustě jazyků, ne jen v češtině a slovenštině. A nevšimla jsem si, že by to dělalo nějaký problémy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 19:46
@blabla01 píše: Více
Uz som to tu vysvetloval milion krat, takze specialne pre teba znovu:
Staci ze za tebou pride bulhar, alebo grek a bude sa dozadovat rovnakej trapnosti ako sa dozadujes ty - napisanie mena v jeho jazyku a co urobis? A to sme iba pri obcanoch EU! Ked to rozsirime na svet a pride Japonec tak ho tiez zapises ako 佐藤? Nedokazes to! Si velmi obmedzena ked od kazdeho pozadujes znalost tvojho folkloru ale ten jeho ignorujes. Taketo spravanie je fakt hrozne a na cestach som ho od Cechov videl asi najviac zo vsetkych narodnosti - bohuzial.
Problemy to robi uplne vsade, to ze si si to nevsimla ukazuje ze si cestovala maximalne prstom po mape! Mimochodom aj juzna korea je jedna z krajin kde pri vstupe do chranenych priestorov maju s hackami a carkami problem…
Rozdiel je v tom ze Bulhari, Greci a Japonci niesu take zakomplexovane mentalne trosky ako Slovaci a Cesi takze u nich existuje zakon o alternativnom zapise mena a vydavaju sa pasy s dvojitymi zapismi (nikto z nich to nepovazuje za prznenie jazyka ani nic take… naopak povazuju to za velmi dobry a ustretovy krok!). Rovnako to maju nemci, ale tam nieje dvojity zapis standardom, ten ti vydaju iba na poziadanie (ale je to tvoje pravo mat alternativny zapis mena/priezviska).
Ak by si chcela uznat svoje ‚domnele‘ meno (bez hackov a carek) tak je to fakt narocne - casovo aj financne a najnarocnejsie je to psychicky - ver mi ja som to absolvoval! Zatial co ten Japonec preto vobec nic nemusi urobit, ma ho uznane automaticky. Jednak je to extremne pohodlne pre neho a jednak to ukazuje respekt k ostatnym pretoze tym uznava ze nie kazdy clovek na svete musi ovladat japonske pismo a on s nim dokaze aj napriek tomu komunikovat.
V arabskych krajinach ta ani neubytuju do jednej izby z manzelom ak nemas rovnake priezvysko, niektore krajiny vyzaduju dokonca potvrdenie o sobasi. A niektore ‚tvrdsie‘ arabske krajiny zenu samotnu na ulici zatknu, pretoze bez sprievodu muza sa nema co pohybovat na verejnosti. Nie vsetko je take ako si predstavujes pred TV.
Zmienovana juzna korea je v tomto rajom, pretoze tam moze zena chodit sama, moze sa na hoteli ubytovat s kym chce, mimochodom je to krajina plne porovnatelna s nemeckom = jedna z najsilnejsich ekonomik sveta… ale to ze to tak je v juznej korei, neznamena ze je to tak vsade na svete - co je na tom nejasne???
Edit: A mimochodom cely moj prispevok si nepochopila, ja som nic nehovoril o povinnosti „Mám pocit, že jen Japonsko má podle zákona povinnost mít u sezdaného páru stejné příjmení.“ Ja som hovoril o prave a je mega rozdiel ci mas pravo alebo povinnost!
Edit2: Este som zabudol ze sa mi uz aj v 5* hoteli stalo ze mi poslali partnerku sa prezliect petoze biela farba (mala krasne dlhe vecerne saty, bohuzial prevazne biele) sa v tej oblasti povazovala za vyzyvavu (co sme akosi prehliadli)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 22:30
Já fakt nevím. V českých dokladech mám diakritiku, když objednávám letenku nebo rezervuju hotel v cizině, píšu bez ní. Stejně jako cizinec neočekává kdejakej speciální znak, co není běžně na klávesnici, různý přehlasovaný písmenka, dánský škrtlý óčka, francouzský stříšky a tak vůbec.
Jo a jméno mám po manželovi s ová a dokonce se mi tam uprostřed přesmyknou písmenka, takže máme stejnou jenom půlku jména a druhou kompletně odlišnou - že k sobě patříme, dle jména pozná tak Čech a Slovák maximálně. A stejně nás bez řečí jako manžele vzali a ubytovali i Arabové, co by asi nejradši chlapy od ženských oddělili metr tlustou zdí a bez manželské instituce bychom si vedle sebe nejspíš ani nesměli sdnout 
Nejspíš proto, že manželka se fakt nemusí jmenovat stejně jako manžel, a to v mnoha zemích po světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.26 22:36
@Ploskutáček píše: Více
Mně to nijak nevadí, já si na tu správnost oslovování docela potrpím (tu furt tepu kolegyně, že není spisovné oslovovat - Vážený pane Novák - do čehož mi pak hází vidle paní Novák 
). Takže zatímco kolegyně, když dostane kolegyně klienta ss příjmením, se kterým si neví rady, nejradši od toho uteče právě tím neskloňováním, já nejdřív naťukám do https://www.sklonovani-jmen.cz/ a taky se v úvodním mailu normálně na rovinu zeptám. Ale občas se i já mýlím, když mi to přijde jednoznačné, a ono ne. No tak mě opraví, ať jim neprzním jméno. Já je spíš trochu polituju, že se s tím musí žít blbě, každému vysvětlovat. Pokud si za to teda nemůžou ty ženské samy volbou neobvyklého tvaru, pak je holt jejich údělem neustále opravovat, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.26 13:25
@Yasmen píše: Více
V pardubickém kraji. Už je to teď celostátně, holčičky mohou mít i mužskou verzi příjmení bez jakýchkoliv papírů a řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.26 21:18
@Serpentini
@Serpentini píše: Více
Jako jo, přečetla jsem si to po sobě a mas vlastně pravdu, ze to nedává smysl.
Pro mě tam jde ale asi spíš o tu zakořeněnost v jazyce, další malé “potvrzení” toho, že žijeme v patriarchálním světě, který je stvořen muži a hlavně pro muže. A to, že dobrovolně nechci mít ve jméně něco, co to vlastně dokladuje, když to tam mít nemusím.
Jak psala @Anezka1990 o tom, že dřív se rozdělovaly ženy podle té čárky ještě na vdané (patřící manželovi) a svobodné (patřící otci), o tom jsem vůbec nevěděla, ale vlastně to jenom celé potvrzuje tu mou myšlenku, že jméno muže ho definuje jako individuální osobu, zatímco jméno ženy mimo jiné definuje její vztah k muži. To samé při oslovování - muž je vždycky pan, zatímco žena je slečna nebo paní - a už jenom tím oslovením se teda řeší, jaký je její vztah k někomu, zda “patří” nějakému muži (když pominu, že oslovení “paní” náleží i svobodným ženám s titulem). Proč se to u mužů neřeší, zatímco u nás ano? Protože ženy dříve nebyly vnímány jako svéprávné osoby rovné mužům. Dnes už jsou to jen slova, a ne, opravdu mě oslovení “slečno” nepohoršuje.
No a proč bych si vzala teda příjmení od muže? Asi je pro me důležité, když už bych si někoho vzala, abychom měli stejné příjmení. Nechtěla bych, abychom se jmenovali odlišně. Rada bych to brals tak, ze patříme k sobě, ne, že jeden z nás patří tomu druhému. A těžko říct, zda by si nějaký muž chtěl vzít moje příjmení. Zatím jsem na takového nenarazila, ale myslím, že je to tím, ze oni nad takovou věci prostě ani nepřemýšlí. Pro ně je automatické, že si nechají svoje příjmení, neřeší žádné -ová nebo jinou změnu.
U mě se svatba neblíží, takže jsem takové téma ještě ani neotvírala, ale zkrátka bych chtěla, abychom se domluvili na jednom společném příjmení, buď mém, nebo jeho. Mně by teda v tomto záleželo asi čistě povrchně na tom, jak by to znělo celkově, jak by to znělo bez -ová a zda bych si “přilepšila” nebo ne. Pokud by se mi příjmení partnera prostě moc nelíbilo, tak bych se zeptala, zda by si on nevzal moje - ale samozřejmě bych ho do toho nenutila. Bylo by to na domluvě a pokud by se mi jeho jméno líbilo, ale proste bych uznala, že to vypadá fakt blbě bez -ová, asi bych to tam nakonec dala. To -ová dokáže přece jenom dost jinak divně znějících slov trošku zjemnit. Momentálně mám ale přítele, u kterého se mi jeho příjmení líbí víc a které by znělo opravdu dobře bez -ová, takže tam by nebylo o čem.
Že jde vymyslet nějaké úplně jiné společné příjmení, to jsem ani nevěděla, a zní to zajímavě, ale asi bych nedokázala vymyslet nic, s čím bych byla nějak spokojená a pořád bych přemýšlela, kde jsem na to jméno vlastně přišla a kdo cizí se tak jmenuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.26 22:13
@Mkmkz
@Mkmkz píše: Více
Ono to proste vychází čistě jen z toho významu té koncovky, že je přivlastňovací.
S autonomií v páru to moc společného nemá, protože pokud nebudu někde zrovna s tím manželem a v nějakém kontextu nebudou vyřčena naše jména společně, stejně nikdo nepozná jen podle příjmení, zda jsem ve vztahu nebo ne. Tedy, pokud bych si vzala příjmení od muže, bylo by jedno, jestli jsem třeba Koryl nebo Korylová - nikdo cizí nepozná, zda je to moje rodné příjmení nebo příjmení po muži, to budou vědět jen blízcí, pokud se chápeme. Zároveň, pokud bych si po svatbě nechala svoje příjmení, a muž si nechal svoje (měli bychom každý jiné) tak stejně blízcí budou vědět, že jsme manželé, zatímco cizím to bude jedno.
Tim chci říct, že opravdu to celé souvisí pouze s tou koncovkou, s tím, z čeho to vzniklo a co to hlavně dříve znamenalo. Podle me si dneska stejně většina lidí ani nespojí. Ale jednoduše, když by se to jméno napsalo samostatně (např. Vendula Koryl), už to nebude mít ten přivlastňovací charakter, i když příjmení by bylo od muže (kterého bych si vybrala a souhlasila s tím, takže by mi to to proste nevadilo).
Jak se tady zmiňuje nějaká “světovost”, že někdo chce znít mezinárodně, někam “patřit” - jako kam? to mi přijde spíš vtipné. Jednak člověk vždy bude mít v sobě identitu té země, kde vyrůstal, ať už se jmenuje jakkoliv - to je totiž mnohem hlouběji, jednak je mi jasné, že lidi po celém světě se jmenují různě a nějaká “mezinárodní” jména vlastně neexistují. Ano, můžeme se bavit o jménech používaných v anglicky mluvících zemích, ale to zdaleka není celý svět a myslet si, že když si jméno víc “poangličtím” bude to znít víc světově, se mi zdá hloupé. Lidé, kteří se skutečně pohybují v mezinárodních kruzích, moc dobře ví, že každý se jmenuje úplně jinak a vůbec to nikdo neřeší. Navíc, v zahraničí význam té koncovky -ová neznají, nevidí za tím ten kontext (už ani Češi ho nevnímají), takže z tohoto pohledu by mi to bylo jedno.
Nevím, co si mám představit pod pojmem “zahraniční kulturní okruh lidí” - podle mě nic takového neexistuje. Ono totiž vesměs skoro všechny národy jsou hrdé na svou národnost, až teda na nás (některé) Čechy a pár dalších výjimek. Mně to ale přijde jako blbost, národní identitu stejně nevymažu a ani vymazat nechci, nepotřebuju patřit do nějakého anonymního noname prostoru, který vlastně ani neexistuje. Pokud bych chtěla, mohla bych vlastně už teď říct, že mám “světové” jméno (křestní), protože i když se běžně v Česku používá, nemá česky původ a najdeme ho v jiných jazycích. Zároveň ale vím, ze to nic nemění na tom, že v půlce světa vůbec nebudou vědět, že takové slovo existuje a že vždycky budu Češka.
Řeším tu jen význam té koncovky -ová, který nabývá pouze v češtině, a to, jaký je význam za tím, že existuje “pan Novák a paní Nováková”,
a ne “paní Novák a pan Novákové”
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.26 00:40
@Verruli píše: Více
Tak v prvé řadě bych si doplnila vzdělání v oblasti etikety, protože oslovení paní nenáleží jen vdaným ženám nebo ženám s vysokoškolským titulem, ale všem dospělým ženám. Jedinou výjimku tvoří ženy, které si přejí být oslovovány jako slečny. Tam je potom v pořádku je tak oslovovat, protože respektujeme právo člověka aby se mu říkalo jak sám chce.
Jinak změna příjmení z ženina rodného na manželovo příjmení vždy znamenala, že se zříká své rodiny a identity a přechází do rodiny manžela. Takže odmítnout -ová a zároveň si vzít manželovo příjmení není odmítnutí patriarchální tradice. On totiž reálně kromě té patriarchální tradice není žádný důvod proč se jmenovat stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.26 08:36
Sama píšu, že jsou to dnes jen slova a že je mi to veskrze jedno, že kdybych si někdy brala příjmení po muži a znělo to bez -ová hrozně, dám si tam i tu koncovku.
Stejně tak u současného příjmení bych nechtěla mít na konci -ský, jak píšete, protože prostě k ženskému rodu se to pojí špatně. Všechno je to spíš o zvyku a pro mě o tom, jak to zní. Rozhodně mi přijde lepší jmenovat se paní Mrkvičková, než paní Mrkvička, naopak u příjmení jako Salvet se mi více líbí nepřechýlená varianta, prorože to slovo bez -ová zkrátka zní líp. Možná, že i u příjmení jako je Teplá/Teplý bych uvažovala, že radši budu Klára Teply (bez čárky) než Klára Teplá. V tomto případě jen proto, že to zní pro mě líp, už se tam trochu ztrácí význam toho původního slova, a když je tu ta možnost, proč ji nevyužít.
Nevím, proč to tady některé tolik pobuřuje, že by si někdo dal radši příjmení bez -ová. Ja řeším jen původní význam té koncovky, který už dneska stejně nikdo nevidí, ale ja ano a proto bych u sebe preferovala ji nemít, kdyby to šlo, to je cele. Ať se každý přece jmenuje jak chce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.26 08:44
Ta věta s vírem/výrem je fakt dobra no
Jinak to nechci nějak rozebírat, ale pro tvou informaci, v češtině je Tsunami psáno takhle s Ts, žádné C. Takovou blbost asi fakt máte jen na Slovensku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.26 09:08
@Verruli píše: Více
Tak až si budeš doplňovat vzdělání v oblasti etikety, tak zapracuj i na češtině. Přikládám citaci ze stránky pravopisne.cz, ale najdeš to úplně všude.
Výraz tsunami pochází z anglické transkripce (anglického zápisu) původního japonského výrazu (津波).
Cunami je správně dle zásad přepisu japonských jmen do češtiny. Správně jsou oba výrazy, přestože tsunami je častěji používané.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.26 09:19
@Serpentini
S tím oslovením máš pravdu, že už je to dnes vnímáno jinak. Na druhou stranu, jak je definována “dospělost” ženy? Logicky by to mělo být 18. rokem věku, ale ja jsem snad ještě nikdy nezažila, že by někdo osmnáctiletou ženu (ať už mě nebo kohokoliv jiného) oslovoval paní. I nyní na univerzitě, v mých 24 letech, mě snad všichni vyučující oslovují “slečno”. Ano, může to být jejich neznalostí nebo tím, že je to tak v nich ukotveno, ale ja jsem se nad tím upřímně nikdy nepozastavovala, to oslovení mi nevadí. Pokud ale vezmu v potaz, že ženy oslovujeme běžně jako “paní” třeba až po 25. roce života a ne hned v 18., je to s tou dospělostí takové sporné. Spíš si lidé domýšlejí, jestli už je ta žena tedy “dost” dospělá a zda by mohla být vdaná. A vlastně to nikomu za zle mít nemůžeme, protože na věk se nikdo neptá.
S tím příjmením od muže, uz jsem to tu vysvětlovala, ale jednoduše bych si přála, abychom jako rodina měli stejné jméno, stejně tak i případné děti aby se jmenovaly stejně, jako oba rodiče. Přijde mi to tak správné, že bychom jako rodina patřili k sobě, a jine vysvětlení pro to nemám. Buď bychom se shodli na jeho nebo mém příjmení, vymyslet něco úplně jiného mi přijde zvláštní. Pokud by se mi navíc jeho příjmení líbilo více než moje současné, neviděla bych v tom moc problém, přece jen by to byl jeden muž, kterého jsem si vybrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
