Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mam take pritele “ze sekace” a uprimne, mam to oproti tobe milionovy, jejich matka je v pohode, nedela zadne naschvaly, i deti jsou v podstate fajn, a stejne si nejsem jista, ze bych do toho znovu sla a kdyz prichazel jakysi zlom ve vztahu, tak jsem si vse poradne promyslela, jestli mi to za to stoji. Ne kvuli priteli, ten je pro me dokonaly a lepsiho bych asi nepotkala (proto vim, ze mi to za to stoji i za cenu deti), ale kvuli detem, kvuli kterym jsem “prekopala” svuj zivot a i kdyz je nemame tolik, tak stejne je to videt na traveni casu, na penezich, atd. Ale kdybych mela tvou situaci, o ktery si zjevne vedela temer od zacatku, nikdy bych v tom vztahu nepokracovala. Pro me by to proste nebyl chlap, kdyz si neumi srovnat byvalku po tom, co mu provedla s tim nejmladsim. Dost se divim, ze jsi do toho sla. A je to holt dusledek tveho rozhodnuti, se kterym se musis jen a jen smirit, protoze byvalku nezmenis a pokud je dite prevazne u ni, tak ani to dite, kdyz je pod vlivem vychovy matky delsi dobu nez u otce. A pokud chlap nehodla menit pristup k byvalce a nastavit jasna pravidla, ktera se dodrzuji, aby mu byvalka a dite nekakalo na hlavu, tak nemas moc sanci si vylepsit zivotni komfort v tomhle ohledu a maximalne to muzes ignorovat nebo si naplanovat jiny program v dobe, kdy je dite u vas, aby te to co nejmene zasahovalo. Ale i tak budes furt ty ta, ktera si kvuli cizim “prizpusobuje”. Z tohohle neni uz moc dobra cesta ven, kdyz jsi tehotna, odejit je v tuhle chvili asi horsi varianta, pokud pritel jinak funguje a je v pohode.
Můj je taky rozvedený s dítětem a nikdy jsem nelitovala, protože je pro mě ten pravý. Nebyl to pro mě sekáč, tak jsem to nikdy necítila, divný že se tak vyjadřuješ. S jeho dítětem to ze začátku byla zátěž, než jsme si na sebe zvykli, ale teď už u nás bývá rád.
@jita22 píše:
Tak to by prdla cévka i mě. V 15ti už by mělo být dítě soběstačné a třeba i ten oběd rodičům občas uvařit, ne kolem něj skákat jako okolo mimina.
Já jsem také takové věci v patnácti nedělala. U nás to zase bylo tím, že na mě pohlíželi rodiče jako na lempla a drželi mě od toho dál. K tomu mě spíše zajímal víc PC než kuchyně. ![]()
@Alexandria Nixia píše:
Já jsem také takové věci v patnácti nedělala. U nás to zase bylo tím, že na mě pohlíželi rodiče jako na lempla a drželi mě od toho dál. K tomu mě spíše zajímal víc PC než kuchyně.
Tak mě taky víc zajímá třeba knížka než kuchyně, asi se na všechno vykašlu a budu si dneska celý den číst…
@jita22 píše:
Tak to by prdla cévka i mě. V 15ti už by mělo být dítě soběstačné a třeba i ten oběd rodičům občas uvařit, ne kolem něj skákat jako okolo mimina.
A tvoje 15leté dítko vaří oběd jak často? ![]()
Je to sice napsáno svérázně, ale v zásadě tomu dobře rozumím. Ja jsem si také pred cca 15cti lety, kdy jsem začínala s přítelem chodit, s jeho dětmi nesedla. Dala jsem tomu pár měsíců čas a zjistila jsem, ze to nepůjde. ALE: nez jsem si s přítelem pořídila miminko, tak jsme si o tom promluvili a problém vyřešili. On se s nimi styka mimo a myslím, ze jsme spokojeni všichni. Vztahy s chlapem se závazky nemusí vždycky končit katastrofou
@Jahru píše:
A tvoje 15leté dítko vaří oběd jak často?
Moje osmileté občas s dopomocí vaří ![]()
@jita22 píše:
Moje osmileté občas s dopomocí vaří
můj dovařil v deseti, dky na sebe zvrhnul vařící hrnec s vodou. Takže už vařit, pochopitelně, nechce. Ale peče. Vlasntě oba. Ani nevím, kde se to v nich vzalo.
@ViktorieTori píše:
Ahoj, děvčata!Jsem tu úplně poprvé, ale již dříve jsem velmi četla příspěvky na emimino. Víceméně jsem našla obdobné diskuze na problém, který mě trápí, ale na můj specifický mi to odpověď nedalo, tak jsem se rozhodla zaregistrovat a založit diskuzi.
Již 3 roky jsem s partnerem, který je laicky řečeno „ze sekáče“, nebo-li již rozvedený, s dětmi nebo v tomto případě s dítětem z minulého vztahu. Ráda bych to napsala ve zkratce, ale obávám se, že to není možné, abych situaci dost jasně popsala, takže se předem omlouvám.
Problémy mám hned 2. A to: 1. bývalá partnerka 2. jeho dítě
Problém číslo 1: Jeho bývalou partnerku opravdu ani nevím k čemu přirovnat. Před tím, než jsme se poznali byli s partnerem chvíli od sebe a ona následně přišla s tím, že je těhotná a byl comeback. Jenže po půl roce dítěte zjistil, že dítě není jeho a je frajera se kterým ho podváděla a dokonce měla tu drzost si ho vodit k nim domů za dětmi, když byl partner v práci. Dotyčný si udělal testy a pak s touto žhavou novinkou přišel partnerovi zaklepat na dveře. Partnera a jeho rodinu to velmi zasáhlo. Jenže přítel není takový, že by ji vykopnul, naopak ji ještě dal peníze, veškerý jejich nábytek, a finančně dál podporoval. Oka, chápu, je to matka jeho dítěte. Ta mu ale dělá non stop scény, naschvály, před dítětem ho pomlouvá a například tvrdí, že televizi nemají proto, že ji tatínek nazaplatil, což dospělý pochopí, že je kravina, ale ne dítě. Malému nic sama nekoupí, nejlépe je stále u nás, není schopná mu dát ani 100 Kč do školy a radši volá příteli s „Dělej ty kok***, zaplať to a dupej se“ (doslova). Malého by si měli střídat co týden, ale vůbec to nefunguje, mnohdy ho i měsíc nevidí a je jí to jedno a nejlépe nám chce vnutit i to druhé dítě na hlídaní. Minule si maminka vykňourala po tatínkovi alespoň na půjčení Macbook údajně na pohádky, jelikož byli děti u ní a nemocní, tak ať se můžou dívat. Jenže už je to půl roku a Macbook nemůžeme dostat zpět, vše smazala a přeinstalovala, pokud ho vlastně ještě vůbec má… podobný případ s malým, dala jsem mu zlatý řetízek s křížkem a přišel s tím, že maminka mu ho vzala, že to nosit nebude… Do školy se s malým vůbec nepřipravuje, když se ji nechce vstávat, ani s ním do školy nejde, pořád má v omluvence v jejím týdnu „zaspali“ atd. Přítel ji ale na žádný ospod atd hnát nebude, nevím už co s tím…
Problém číslo 2: Jeho syn je pro mě trest. Ze začátku jsme spolu vycházeli moc dobře, podle mě se mu líbilo, že mu někdo nový hned věnuje pozornost atd. Jenže čím déle jsme s partnerem spolu, tím víc mi dává najevo, že mě tam nechce, protože nejsem maminka (přitom se o něj starám o 200% lépe jak jeho matka a to je fakt) a já čím dál víc zjišťuji, že je to malý, nevychovaný, rozmazlený a vyčůraný kluk. Jenže je to vše podepřeno i ze strany matky. Minule přišel s tím, že když odejdu, konečně se bude moci mamka vrátit. Přítel mu ale dost vysvětluje, že tu je nulová šance. Ale absolutně se neumí chovat. Pozdravení, něco jako děkuji a prosím je zcela mimo jeho standard. Neustále má ještě potřebu v 8 letech nás všechny opravovat, poučovat a dělat z nás blbečky
![]()
. Neumí si ani namazat chleba nebo oškrábat brambory, v 8 letech, hm. V noci když jde čůrat vyčůrá se klasicky na podlahu někam mimo záchod. Neustále k nám v noci chodí do postele, což se dalo tolerovat ale ne teď, když jsem těhotná, to už tam žádný prostor fakt není. Když si má např. uklidit svůj pokoj, začne u toho hystericky brečet, přestane to dělat a pak brečí dál třeba 3 hodiny, že si chodí stěžovat i sousedi. Tohle třeba i přítele dost vytáčí a nechává ho „vyřvat“ a je na něj přísný, ale jinak ho neustále omlouvá, že je ještě malý, ale nevím. Všeho má plný zadek ze strany partnera a neváží si toho. Vše rozbije a přítel přijde opět s tím, že je ještě malý a nebo, že je to těžké, když je z „rozvrácené rodiny“. Je drzý, odfrkává všem, i přesto, že u maminky je to prý horší (to chování) a k nám si až tak moc nedovolí, ale na mě je to stále dost.
Teď nám ješťe docela dost dává najevo, že brášku má jenom jednoho (od maminky) a že to nové nepřijme… nevím co s tím.
Omlouvám se, za takovou slohovku. Ale peosím… Máte někdo zkušenosti s něčím podobným? Děkuji moc
Příspěvek upraven 11.02.23 v 21:48
No jen ti že jsi blázinek a čekáš sním dítě. Mám taky rozvedeneho chlapa s dítětem, který platil roky jak na ex a hodně na dítě. Dítě je ale samozřejmost. Nevl. dcera měla 7 let když jsme spolu začali žít, ale až na to že byla strašně na tatínka fixovana, tak to bylo skvělé dítě a ex byla taky v pohode
@ViktorieTori
V dnešní době neznám skoro děti které v osmi letech skrabou brambory
@Cizinka 999 píše:
@ViktorieTori
V dnešní době neznám skoro děti které v osmi letech skrabou brambory
U nás to bude umět dřív syn než manžel
ten brambory ořezává nožem a pro tři lidi to trvá 30 minut
ale dělá jiné věci v domácnosti. Zakladatka si ještě po porodu sáhne na dno… Bude těžké v té rodině fungovat a to pro všechny.
@Lama Lama píše:
můj dovařil v deseti, dky na sebe zvrhnul vařící hrnec s vodou. Takže už vařit, pochopitelně, nechce. Ale peče. Vlasntě oba. Ani nevím, kde se to v nich vzalo.
Jo, toho se zatím bojím, tohle právě dělám zatím já. Ale škrábání brambor, krájení a mazání chleba, dělání svačiny, to dělá bez úhony.
Já škrábání nesnáším. Dělám jen salát, kde se loupou až po uvaření, nebo pečený americký.
@jita22 píše:
Moje osmileté občas s dopomocí vaří
@jita22 píše:
Jo, toho se zatím bojím, tohle právě dělám zatím já. Ale škrábání brambor, krájení a mazání chleba, dělání svačiny, to dělá bez úhony.
NO, já běžne taky. Ale covid, byli furt doma…