Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Přítelova dcera a moje rodina
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.6.13 18:38
@Kdoule Tak tohle u těch babiček, je určitě spíš v lidech. Ale přece nemůžeš nutit prarodiče aby se změnili. Ty se změnit můžeš, ale proč oni? Oni si už vůbec chlapa s dítětem nevybrali. Ke všemu jsou lidi co prostě děti nemají rádi, stěží zkousnou vlastní, tak proč by se zlobili s cizími. Taky mi to nesedí, ale nezlobila bych se na ně kvůli tomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 18:57
@Saman píše:
@Kdoule Tak tohle u těch babiček, je určitě spíš v lidech. Ale přece nemůžeš nutit prarodiče aby se změnili. Ty se změnit můžeš, ale proč oni? Oni si už vůbec chlapa s dítětem nevybrali. Ke všemu jsou lidi co prostě děti nemají rádi, stěží zkousnou vlastní, tak proč by se zlobili s cizími. Taky mi to nesedí, ale nezlobila bych se na ně kvůli tomu.
Samozřejmě, nemyslím to tak, že bych já jako dcera nutila moji matku, aby brala dítě mého muže např. na neděli do svého domu. Ale určitě bych to nebyla já, kdo by řešil, jestli ho k těm rodičům vozit - já bych to vnímala jako samozřejmé, že dítě, které vychovávám, jede se mnou k mým rodičům. A právě to „cizí“ je relativní, pokud zároveň velmi rádi vidí mé vlastní děti, tak proč dělat nějaký zásadní rozdíl (typu „toho neberte, vemte jen vlastní“) mezi dětmi, které všechny vychovávám doma? Víš, myslím to z pozice toho dítěte. To dítě je jediné ze všech, které na celé situaci nemůže vůbec nic změnit. Není v té rodině schválně, není ani schválně bez vlastní matky a vlastní rodiny. Navíc je dítě ještě emočně nedospělé, takže nejen to, jak si to vše bere, ale i jak reaguje, je z pohledu dospělého špatně pochopitelné a navodí to často úplně protismyslnou reakci… Já opravdu rozumem chápu tíži té situace pro všechny dospělé zaangažované (pro ty starší může být neochota se svým postojem pracovat už opravdu veliká, ale o to víc si vážím těch, kteří to sami o sobě cítí jinak a dítě přijímají jako dítě, ne podle rodičů), ale za ty děti mě mrazí, a to hodně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 18:59
@Kdoule Ale nemůžeš nutit rodinu, aby měla ráda „cizí“ dítě. Oni si chlapa s dítětem nebrali, nevybrali, tak ho nemusí milovat, ba i nemusí chtít být v jeho přítomnosti… Záleží kus od kusu, ale nelze se na nikoho zlobit, že „cizí“ dítě nemá rádo, byť je to jejich „skoro“ vnouče, synovec, syn… Prostě někdo to „cizí“ a „své“ rozlišuje, jiný ne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 20:38
@Kdoule Tak to máš pravdu, ale to by měli zase rodiče a příbuzní smůlu. Prostě je manželovo dítě u nás, tak buď to pojedeme všichni nebo nikdo. Milovat ho nemusí, ale akceptovat ano. Pokuď by byli opravdu vysloveně proti nebo bych ho tam nechtěla já, tak to naplánuju tak, aby to dítě nepocítilo. Tohle naštěstí řešit nemusíme, naši nevlastní vnučku milují a spíš nutí manžela, aby mu ji konečně dali na prázdniny. To jemu se moc nechce, že není jejich, tak aby „neoptěžovala“. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:04
@maritimka píše:
@Kdoule Ale nemůžeš nutit rodinu, aby měla ráda „cizí“ dítě. Oni si chlapa s dítětem nebrali, nevybrali, tak ho nemusí milovat, ba i nemusí chtít být v jeho přítomnosti… Záleží kus od kusu, ale nelze se na nikoho zlobit, že „cizí“ dítě nemá rádo, byť je to jejich „skoro“ vnouče, synovec, syn… Prostě někdo to „cizí“ a „své“ rozlišuje, jiný ne…
Neřekla jsem, že se zlobím… ale že mě za ty děti mrazí. Ono se v podstatě nelze zlobit na prarodiče (strýce, otce..? ne, na otce bych se zlobila a moc 
, že nemají rádi a nechtějí být v přítomnosti ani toho vlastního dítěte, že nemají rádi děti. Ale je to prostě takové necitlivé, nesociální, láskyplné vazby narušující. Je to zlé. A to vlastní versus cizí je jen další krok toho, že jsou to děti…
Myslím, že kdyby mi moje máma řekla, že nemám vozit jedno z dětí, které máme doma jen proto, že je „jen“ manželovo, tak by to náš vzájemný vztah hodně zasáhlo, protože by to hodně zasáhlo mě… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:16
@Kdoule A takhle jako ty to každý nevidí. Někdo má „nevlastní“ děti rád stejně jako vlastní. Někdo je „akceptuje“, když jsou u něho. A někdo je vyloženě „nesnáší“… A nelze se zlobit ani na jednu skupinu, byť má odlišný názor od mého. Někdo rozdíly nedělá, někdo ano a je jedno, jestli jsou to batolata, puberťáci, dospělí, starci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:25
Holky, třeba moje babička nechápala, proč jsem si vzala chlapa s dítětem a občas měla takový blbý řeči, proč pro ni dělám tohle a tamto. Chtěla abych já se měla dobře. No bylo jí kolem 80, takže jak bych se na ni mohla zlobit. Naštěstí nic takového neřekla před mužem ani před holčičkou. Ale když jsme ji přivedla, tak spolu byli děsný kamarádky, protože babička strašně milovala děti. Takže vlastně „cizí“ dítě jako svou rodinu neuznávala, ale celková láska k dětem to přebila. Ale když jsou lidi co nemají rádi děti, tak se člověk nemůže divit, že brání svou rodinu. Jen se to musí dělat citlivě, aby to neublížili někomu dalšímu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:27
Ja bych to videla jeste z jednoho uhlu…je rozdil kdyz mate dite v peci nebo ho mate doma casto a pak kdyz ho vidite jednou za cas. Nedovedu si predstavit, ze bysme chlapovo dceru brali k mym rodicum. Neni moje, ani nase…je jeho…u nas za ty leta jeste nebyla a ja k ni nemam absolutne zadny vztah a tim mensi by meli mit vztah moji rodice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:45
Ahoj holky vstupuji do diskuze s tím že mám nevlastniho syna ( v péči ho ma matka ) a čekám miminko se jeho otcem… Nás vztah já + jeho otec je vynikající, jsme spolu 5 let… Jeho exmanzelku akceptují… Je to matka jeho syna…beru to… Nevlastnímu je 14 let, puberta s nim tříska coz beru, že zacatku jsem se snažila byt kamarádka, ale bohužel, se mnou držel jen kdyz se jednalo o nej a pro nej to bylo výhodný ( vymyslela jsem výlet někam a že si to užíjem a přítelovi se nechtělo, tak kluk byl jak milijus a na moji strane ).
Leze mi na nervy jeho otec ho rozmazluje ( matka zase je az moc přísná ) takže u nás anarchie a kdyz je u matky, tak je tam vojensky výcvik… Samozřejmě že kdyz já na něco upozorním nebo tak něco tak já jsem zajata a nemám ho rada…
Takže můj postoj je… Ne nervovat se, dokazu mu to dat i najevo že něco neni v pořádku a hlavne je to prime cizi díte… Takže ode mě nedostane nic na víc… Ac to zní sobecky, ale já se snažila a fakt hodne ale asi je navockovanej od svý matky, tak s tím nic neudělám… Tak proc bych měla mít někoho rada kdyz on je na mě zlý?
Kdyby se ke mě choval normálně tak se budu chovat i já…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:50
@Marion84 vítej v klubu těch, které se snažily, ale prostě to nešlo. Ale dle slov některých zde - jsi špatná macecha, která své dokonalé nevlastní dítě nesnášíš a proto by jsi měla chodit kanálem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:53
@careynka, ano, to máš pravdu, vím, že tady většina lidí řeší step-děti (vyvdané, vyženěné), já se k tomu dostala spíš tím, jak mě překvapila veliká podobnost reakcí a prožitků i od mého muže coby dítěte s macechou vyrostlého. Nebyl v tom rozdíl, akorát on neměl tu vlastní část rodiny, která by mu rány z rodiny „nevlastní“ zahojila.
@maritimka píše:
@Kdoule A takhle jako ty to každý nevidí. Někdo má „nevlastní“ děti rád stejně jako vlastní. Někdo je „akceptuje“, když jsou u něho. A někdo je vyloženě „nesnáší“… A nelze se zlobit ani na jednu skupinu, byť má odlišný názor od mého. Někdo rozdíly nedělá, někdo ano a je jedno, jestli jsou to batolata, puberťáci, dospělí, starci…
S tímhle nemohu souhlasit. Protože jeden přístup dítěti umožní relativně harmonický vztah s vlastním rodičem a rozvoj a růst a jiný přístup dítě deformuje a poškodí (a další stupně na pravítku mezi těmito krajnostmi). Ten přístup, který ubližuje a škodí, není jen názorově odlišný od toho druhého. Ten je prostě škodlivý, i kdyby dostal spoustu jiných pojmenování . A věř tomu, že dítě se skutečně bude „zlobit“, že je mu ubližováno a nebude to vnímat jen jako odlišný názor… na to musí nejdřív dospět, aby si mohlo vytvořit nějaký odstup k lidem praktikujícím odlišné životní zásady, ale jako dítěti mu to ubližuje a nejde to zamluvit.
Nebudu to už řešit, jsem tu přece jen trochu off topic, když mám zkušenost právě jen s dítětem vyrůstajícím v rodině jako nevlastní, bez zázemí vlastní matky/otce a jejich části rodiny mimo. Myslím si ale, že jde o celkem stěžejní postoje, dnes je rozdělená víc než polovina rodin, proto taky stoupl počet second hand partnerů i s potomky a není vzácnou výjimkou vyženit parobka, ale je to realita možná poloviny rodin (všech second hand partnerů s dětmi). Nemyslím, že bych se na svou rodinu za nějaký takový postoj odlišný od mého zlobila, ale téměř jistě by nás to rozdělilo, a i o to jde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 21:59
@maritimka to jsem pochopila, že jsou i takove nazory ale dokud si to někdo nezazije a neprozije neuveri…asi tak… Snaha byla cca 3 roky a byla vniveč, tak proc mám dělat ze sebe blbce?
Moje kamarádka ( učitelka ) shodou okolnosti učila nevlastniho a kdyz viděla jak se ke mě chova, tak sama říkala že se mi divy že jsem ho ještě nezabila… Ve skole milionové díte se spoustu dobrých vlastností a doma satan ( na mě jenom )…
At se třeba ostatní po… Ale to je můj názor
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 22:04
@Kdoule Ale když dotyčného nesnáším (není to můj případ, aby tu zase někdo nekomentoval ), tak mu to nemusím dávat najevo. Prostě se s ním nestýkám a je to. Nedeformuji jeho psychiku, neškodím… Nikde není psáno, že pokud si dotyčná najde partnera s dítětem, musí se s tím dítětem stýkat. Spousty chlapů to řeší víkendem třeba u rodičů nebo někde mimo domov. Nebo naopak, odjede partnerka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 22:05
@Marion84 U mě byla taky snaha několik let, pak jsem to vzdala. Prostě odcházím, když dcerunka přichází a jsme obě spokojené - ona má tatínka a já mám klid. A díky jejímu chování odcházím většinou i s naším dítětem (důvody netřeba rozepisovat, už jsem je tu psala)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.6.13 22:16
@Kdoule To máš pravdu, určitě to vývoj dítěte ovlivní, ale ovlivní ho chování rodičů a ne macech. Rodiče mají dítěti dát zázemí, lásku a harmonii a žádný pořádný rodič by nedovolil, aby na něj nevlastní byl zlý a nějak ho trápil. Pokuď nejsou schopný se s nevlastním dítkem milovat, musí najít způsob jak spolu vyjít a to přeci koriguje i vlastní rodič. Holt mu to musí vysvětlit. Děti jsou schopné už od malička chápat spoustu věci, jen se jim to musí správně podat a vysvětlit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
