Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémová dcera a nešťastná vnučka.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.9.21 15:17
@Premek_Orac píše:Že má dceru ráda? Na mě to tak nepůsobí. A hlavně mi tady chybí u zakladatelky sebereflexe. Že dítě to prostě taky mělo těžké, pochází z krátkodobé známosti, pak nevlastní otec, sourozenci, na půl nevlastní, byl k nim všem rovnocenný přístup? Dětí žárlí i v úplné harmonické rodině a potřebují spíš pochopení než odsouzení.
Ahoj zakladatelko,
většinou mám radu pro každého, pro Vás bohužel ne. Jen mě mrzí co zažíváte a co zažívá vaše vnučka.
Je hezké, že přes to všechno máte svou dceru ráda a vnučce poskytujete laskavé, klidné, hezké zázemí.
Držte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.21 15:24
@mamadvou píše:
Já si myslím, že naopak je velmi nepravděpodobné, že člověk je úplně „špatně“ od útlého dětství, tak jak je tady popisováno. Když se vcítím do holčičky, ke které je od školkového věku přistupováno stylem, že jsou s ní jen problémy, je mi z toho trochu úzko, takhle malé děti jsou ještě hodně ovlivněné rodinným prostředím a potíže jsou často voláním o pomoc. Ok, třeba nešlo nic udělat jinak nebo holčička byla na diagnózu… Ale měla jí zakladatelka bezpodmínečně ráda alespoň v dětství? Například žárlení na mladší sourozence je běžné a pochopitelné, chybí mi tam empatie. Chování dcery v dospělosti, například to bránění ve styku s blízkými osobami, to nicméně neomlouvá. Terapeut by byl myslím vhodný pro obě.
Vůbec nevíš o čem mluvíš, za dcerou jsem vždycky stála, několikrát za ní bojovala. Probrečela jsem měsíce, kdy byla mimo domov. Do ústavu jsme jí nikdy nedali dobrovolně. Věnovali jsme se jí mnohem více, než mladším dětem. Potřebovala to. Zkoušeli jsme všechno, hodiny jsme jí domlouvali, litali s ní po odbornících, plnili jí přání, prostě vše. Představ si, že lítáš po policajtech, protože dcera s tyčí napadne jinou holku, další vydírá, pět šikanuje, vymyslí si na chlapa, který by za ní dýchal a vychovával jí, že jí chtěl znásilnit, na učitele, který měl rodinu a snažil se jí domluvit, jako jeden z mála kantorů nad ní nezlomil hůl, si vymyslela to samé. Chlap se z toho zhroutil. A ty musíš všechno řešit, jsi u vyšetřování, strašně se stydíš, dáváš si to za chybu a tvému dítěti je to úplně jedno. Neplatilo na ní nic, vždy se chovala ledově klidně, s respektem a to úplně ke všem. Na normální dvanáctileté dítě, když nastoupí skupina policajtů, ospod, psycholog, tak by se alespoň bálo, naše holka se smála, že jsou všichni trapáci a ať jí políbí zadek. Chtěla bych tě vidět. Přesto všechno jí mám ráda, ale vnučka je pro mě na prvním místě, ta nemůže za nic a je to hrozně hodná holčička, úplně jiná, než máma.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.21 15:29
@mamadvou píše: Že má dceru ráda? Na mě to tak nepůsobí. A hlavně mi tady chybí u zakladatelky sebereflexe. Že dítě to prostě taky mělo těžké, pochází z krátkodobé známosti, pak nevlastní otec, sourozenci, na půl nevlastní, byl k nim všem rovnocenný přístup? Dětí žárlí i v úplné harmonické rodině a potřebují spíš pochopení než odsouzení.
@mamadvou píše: Že má dceru ráda? Na mě to tak nepůsobí. A hlavně mi tady chybí u zakladatelky sebereflexe. Že dítě to prostě taky mělo těžké, pochází z krátkodobé známosti, pak nevlastní otec, sourozenci, na půl nevlastní, byl k nim všem rovnocenný přístup? Dětí žárlí i v úplné harmonické rodině a potřebují spíš pochopení než odsouzení.
Měla kompletní rodinu, měla všechno, že není manžel její táta nevěděla do 19 let. Přístup byl rovnocenný, spíše naopak, mladším dětem její chování též velmi ubližovalo. Děláš, jak kdybys s námi žila.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 15:29
Taky je mi hodně líto dcery, musela to mít v dětství strašně těžký - kolik jí je? Ten popis je takové typické horší ADHD a třeba v 80. letech takové děti byly pro většinu učitelů odpadem a rodiče si s nimi vůbec nevěděli rady. Můj exmanžel byl ADHD, tehdy to bylo ještě LMD a některé učitelky ho tak nesnášely, že ho chtěly dostat do zvláštní školy…doma byl mlácenej a od tchýně jsem jen slyšela, co popisuje zakladatelka - všechno měl a strašně zlobil, ničeho si nevážil, měla jsem s ním strašný starosti. Psycholog byl pro ni za trest a strašné ponížení, byla tam jednou. Když dítě o sobě slyší, že je strašný, samo tomu uvěří a pak je těžké být v dopívání „neproblémový“.
Ale nechci soudit zakladatelku, jen mi přijde ten popis hodně jednostranný - rodiče bez chyby, dcera od mala nezvladatelná. Já mám hodné děti, ale když mají nějaký problém, hledám chybu první u sebe, jako u rodiče. To tchýně nikdy, takže proto mi je dcery líto.
Navíc, když zvládá mít vzorovou domácnost a fyzickou péči o dítě, nebude to s ní tak marný…to já třeba úplně nezvládám a myslím si, že jako rodič jsem dost dobrá 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:33
Tohle asi nechceš slyšet, ale „zeťák“ na tu malou nemá žádný nárok, neni to její otec a taky by mi vadilo, kdyby se se mnou rozešel a tajně dceru navštěvoval, důvody rozchodu a vazba mezi nima jdou v tomhle případě úplně stranou, jednou z jejich života odešel, tak už by tam prostě neměl být, to je riziko vztahu ve kterym je nevlastní dítě 
Jinak pokud má vnučka kde spát, co jíst a v čem chodit, tak to na ospod opravdu neni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:33
@Anonymní píše:
Vůbec nevíš o čem mluvíš, za dcerou jsem vždycky stála, několikrát za ní bojovala. Probrečela jsem měsíce, kdy byla mimo domov. Do ústavu jsme jí nikdy nedali dobrovolně. Věnovali jsme se jí mnohem více, než mladším dětem. Potřebovala to. Zkoušeli jsme všechno, hodiny jsme jí domlouvali, litali s ní po odbornících, plnili jí přání, prostě vše. Představ si, že lítáš po policajtech, protože dcera s tyčí napadne jinou holku, další vydírá, pět šikanuje, vymyslí si na chlapa, který by za ní dýchal a vychovával jí, že jí chtěl znásilnit, na učitele, který měl rodinu a snažil se jí domluvit, jako jeden z mála kantorů nad ní nezlomil hůl, si vymyslela to samé. Chlap se z toho zhroutil. A ty musíš všechno řešit, jsi u vyšetřování, strašně se stydíš, dáváš si to za chybu a tvému dítěti je to úplně jedno. Neplatilo na ní nic, vždy se chovala ledově klidně, s respektem a to úplně ke všem. Na normální dvanáctileté dítě, když nastoupí skupina policajtů, ospod, psycholog, tak by se alespoň bálo, naše holka se smála, že jsou všichni trapáci a ať jí políbí zadek. Chtěla bych tě vidět. Přesto všechno jí mám ráda, ale vnučka je pro mě na prvním místě, ta nemůže za nic a je to hrozně hodná holčička, úplně jiná, než máma.
Tak to se omlouvám, věřím, že se to může stát. Pokud se člověk snaží a bije za dítě a stejně nic nepomáhá, je to zoufalství. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:40
Vypadá to na poruchu osobnosti.
Na Ospod to asi moc řešit nebudou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:41
@Nickjmeno píše:
Tohle asi nechceš slyšet, ale „zeťák“ na tu malou nemá žádný nárok, neni to její otec a taky by mi vadilo, kdyby se se mnou rozešel a tajně dceru navštěvoval, důvody rozchodu a vazba mezi nima jdou v tomhle případě úplně stranou, jednou z jejich života odešel, tak už by tam prostě neměl být, to je riziko vztahu ve kterym je nevlastní dítě
Jinak pokud má vnučka kde spát, co jíst a v čem chodit, tak to na ospod opravdu neni
Zase pokud dcera zakladatelky obvinila zetě ze znásilnění, které se neprokázalo, tak není pro OSPOD úplně věrohodná. Zašla bych se tam zeptat, poradit se, že mám obavy z psychického týrání, záměrného lhaní a manipulace. Pokud je to tedy podle zakladatelky tak vážné. Ale v případě takové dcery se pak klidně může stát, že bude běsnit a zavrhne matku a dceru to celkově poškodí ještě víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
10.9.21 15:41
@Nickjmeno píše:
Tohle asi nechceš slyšet, ale „zeťák“ na tu malou nemá žádný nárok, neni to její otec a taky by mi vadilo, kdyby se se mnou rozešel a tajně dceru navštěvoval, důvody rozchodu a vazba mezi nima jdou v tomhle případě úplně stranou, jednou z jejich života odešel, tak už by tam prostě neměl být, to je riziko vztahu ve kterym je nevlastní dítě
Jinak pokud má vnučka kde spát, co jíst a v čem chodit, tak to na ospod opravdu neni
Jsi velmi empaticka.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 15:43
Teď už prostě mnoho neuděláš, zásadní chyba byla to, jak moc pro ni děláte, místo aby sis zažádala o vnučku do péče, když s ní přišla a jí vyhodila, protože je prostě totálně od základu zkažená, tak jsi dovolila, aby zničila život dalším lidem.
A jeden z těch lidí je naprosto nevinné dítě.
Teď už neuděláš vůbec nic a ta psychicky narušená osoba bude dál ničit život všem okolo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
10.9.21 15:45
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, jdu se sem vypsat a požádat o radu, jestli nikdo neví, jak situaci řešit, já už jsem vážně bezradná a nešťastná z vlastního dítěte. Dcera byla od útlého dětství velmi problémové dítě. Byly s ní problémy už ve školce, neskutečné scény u doktorů, v nemocnici, kde skopala doktora a sprostě mu nadávala v šesti letech, jsem se za ní opravdu styděla a takových situací byly miliony. Manžel jí vyženil a adoptoval si ji, narodila se mi v 18 letech z krátkodobé známosti, ale od dvou let měla kompletní rodinu a milujícího otce. S manželem máme skvělé manželství, holka měla vždycky všechno, ale nikdy nebyla spokojená a věkem se to zhoršilo. Ty největší problémy začaly ve škole, nebyl den, kdy by nebyl nějaký problém. Když jsme jí věřili, vždy se ukázalo, že lže a akorát z nás udělala blbce. Absolutně neuznávala a neuznává žádné autority. Napadla mě, napadla učitelku, na manžela si vymyslela pokus o znásilnění, který se samozřejmě neprokázal, nicméně celé to vyšetřování nás s manželem už dohnalo k tomu, že jsme začali navštěvovat psychologa. Dcera byla v péči psychologů od prvního stupně, žádný velký efekt to nemělo. Stejné to bylo i s výchovným ústavem, kde měla několikrát soudně nařízený pobyt. Vždy se vše po pár týdnech doma vrátilo do starých kolejí. Problém má i s mladšími sourozenci, odjakživa je nesnáší, přitom nemá důvod. Těch problémů s ní bylo za její dětství tolik, že tady nemůžu vše vypsat. Psala bych to týden, takže jen pro představu, jak to s ní bylo těžké. Nic se nezměnilo ani po základní škole, kterou vyšla s odřenýma ušima. Ani jeden ze tří učebních oborů neudělala, vydržela tam vždy pár měsíců. Došlo to tak daleko, že jsme jí v 18 vyhodili z baráku. Vrátila se nám po roce i s malou vnučkou, ale problémy byly stále. Střídala chlapy, každého oškubala a odkopla, navíc si hledala partnery podle konta, nikoli vhodné pro život. To jak se k tomu všemu živila, ani nechci zmiňovat. Nicméně kvůli malé jsme si je nechali u sebe obě. Dcera se o malou starala, ale vždy jen v čase, kdy se jí to hodilo. Když se mi to nelíbilo, vyhrožovala, že už malou neuvidím, tak pokud jsme nebyli v práci, hlídali jsme. Když jsme řekli dost, našla si chůvu a když se chtěla bavit, využívala téhle služby. Přitom ze sebe vždy dělala matku roku. Ano o malou se starala, ale jen, když se jí to hodilo. Ve čtyřech letech vnučky konečně vypadalo, že dcera dostala rozum. Našla si slušného, pracovitého chlapa, který jí opravdu miloval a skvěle přijmul vnučku. Na jednu stranu jsem ho chtěla varovat, ale byla jsem ráda, že konečně bude vnučka žít normálně. Že už nebude máma nahánět pány, nechávat se vydržovat a chodit na párty. Ze začátku vypadalo vše slibně, dcera si našla práci, začala studovat a všichni tři byli šťastní. Taková spokojená rodina. Dcera má tu stejnou a velmi dobrou práci do dnes, úspěšně si dodělala maturitu a v tomto ohledu se změnila. Ale jinak se postupně po pár letech vše začalo vracet do starých kolejí. Chlapi, party a partner s dcerou až na posledním místě. Dopadlo to tak, že zeťák se staral o malou a dcera si zase žila ten svůj život. Pochopil, že s ní to nemá cenu. Bylo mu ale líto malé, která ho miluje, tak několik let vydržel žít s dcerou jako spolubydlící a staral se o vnučku, dcera stejně nebyla většinu času doma. Jenže je to mladý chlap a nemohl to vydržet věčně, před nějakým časem si našel novou známost a před pár měsíci se odstěhoval. Dcera mu ale brání v kontaktu s vnučkou, zkouší jí manipulovat, nemůže překousnout, že si našel jinou. To, že ona měla za tu dobu chlapů desítky, to pro ní není argument. Používá svou dceru jako rukojmí proti nám i proti ex. Vůbec jí nezajímá, že nás má dcera ráda, nejvíc zeťáka. Každý den mu brečí do telefonu, chce být s ním, ale máma jí to zakazuje. Zeťák se s vnučkou stýká tajně, když zůstane o víkend sama doma, chodí tam za ní. Jenže dcera na to přišla a zavolala na něj policii. Ona lže a jde přes mrtvoly, navíc začíná s vnučkou bojovat, z vnučky se stává slečna, krásná slečna, navíc je to strašně hodná, slušná a skromná holčička a mě přijde, že na ní dcera žárlí. Všichni se jí bojíme, ale takto už to nejde, já musím pomoci vnučce. Nechci jít proti vlastní dceři, ať je jaká je, je to moje dítě, navíc vnučka jí má moc ráda, pořád je to její máma, ale vidím na ní, že se to v ní pere a má mámy plné zuby. Hlavně poslední dobou, co se odstěhoval zeťák, vnučka jí neodpustí, že jí styk s tátou,(vnímá ho tak)zakazuje a pomlouvá ho. Když na něj sprostě nadává, malá pláče. Denně mu volá a pláče, že se jí stýská. Kolikrát si s ní do noci píše. Malá se cítí sama. On ale nemá sílu to nijak řešit. Já ale nemůžu dělat, že se nic neděje. Dcera se o vnučku stará stylem, že uklidí, uvaří, domácnost vede ukázkově, nakoupí jí značkové oblečení, na oko vypadá jako matka roku, ale ve výsledku žádný zájem, často zůstává sama doma a myslím si, že desetiletá holčička potřebuje mámu mnohem více. Myslíte, že je to na ospod?
Jdi se na OSPOD poradit. Dítě může vyrůstat v blahobytu a je psychicky týráno. A to není žádná legrace. Pořád je lepší udělat pro vnučku něco, než to nechat tak být a holka bude trpět do 18 let a nebo se začne poškozovat a jsou i jiné možnosti. Nenech ji v tom.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 15:51
Zakladatelko, klobouk dolů, co jste vše s dcerou ustáli. Já na rozdíl od některých uživatelů věřím, že se tak dcera už narodila. V každé rodině se najde černá ovce. Já vás spíš obdivuju, že jste s ní všechny ty situace ustáli. Zřejmě má nějakou poruchu osobnosti, nic jiného mě nenapadá. Podle popisu psychopatka jak vyšitá. Zašla bych se poradit na OSPOD a vyžadovala styk s vnučkou. Vaše dcera se o ni sice materiálně stará, ale jinak ji slušně psychicky týrá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.9.21 16:04
@Nickjmeno píše:
Tohle asi nechceš slyšet, ale „zeťák“ na tu malou nemá žádný nárok, neni to její otec a taky by mi vadilo, kdyby se se mnou rozešel a tajně dceru navštěvoval, důvody rozchodu a vazba mezi nima jdou v tomhle případě úplně stranou, jednou z jejich života odešel, tak už by tam prostě neměl být, to je riziko vztahu ve kterym je nevlastní dítě
Jinak pokud má vnučka kde spát, co jíst a v čem chodit, tak to na ospod opravdu neni
Tak já jsem mu vděčná, že se o vnučku zajímá. Že s ní mluví, obejme jí. Chápu, že se dceři nelíbí, že ho ráno, když přijde ze zábavy najde spát na gauči, ale tak jí nemá dcera nechávat samotnou v noci doma. Co má on dělat, když mu vnučka v noci pláče do telefonu, že se jí stýská a že se sama bojí? Já se mu nedivím. On z toho má akorát nepříjemnosti. Navíc, co jsem slyšela od jeho maminky dělá to pěknou paseku v novém vztahu. Jeho přítelkyni se to pochopitelně přestává líbit. Já tam kdykoli zajet nemůžu, bydlíme 150 kilometrů daleko a chodím i na noční. Tak jsem vděčná zeťákovi, že vnučku nenechá plakat, sedne do auta a jede za ní. I přes nepříjemnosti, které pak má doma.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
