Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémová dcera a nešťastná vnučka.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.9.21 14:32
OSPOD s tím nic neudělá, protože o dítě je „ukázkově“ postaráno 
je mi to hrozně líto, fakt jste si strašně užili a nevyčítej si to, někdy je v některých lidech prostě „něco špatně“ od narození a žádná výchova to nespraví…
máš svatou trpělivost, já už bych dceru asi „zabila“, ale chápu, že kvůli vnučce děláš obrovské kompromisy, dělala bych je taky…
rada na to moc není, možná by ti pomohla psychoterapie jen tak-pro tebe, pro tvůj vnitřní klid, uklidit si vevnitř vlastní prostor, nemít výčitky..
prakticky je matka zákonný zástupce a když nebude chtít, tak vnučku neuvidíš a budeš se o styk muset soudit (jako babička máš z občanského zákoníku na styk s vnučkou právo)-no a jak pak ten styk bude vypadat, asi tušíme (nebude ti zvedat telefon, bude tvrdit, že je vnučka nemocná apod.), holka už je docela velká, snažila bych se s ní mít co nejvíc kontaktu a působit na ni výchovně - aby zažila normální prostředí - protože matička je taková, jaká je…
hlavně si to nevyčítej, držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:36
Kristovy rany
Tak tohle číst jako bezdětná, tak snad ani děti nechci … vy si teda zažívate… na tohle ale radu nemám, jen držím palce, ať se z toho úplně nezbláznite…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:40
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, jdu se sem vypsat a požádat o radu, jestli nikdo neví, jak situaci řešit, já už jsem vážně bezradná a nešťastná z vlastního dítěte. Dcera byla od útlého dětství velmi problémové dítě. Byly s ní problémy už ve školce, neskutečné scény u doktorů, v nemocnici, kde skopala doktora a sprostě mu nadávala v šesti letech, jsem se za ní opravdu styděla a takových situací byly miliony. Manžel jí vyženil a adoptoval si ji, narodila se mi v 18 letech z krátkodobé známosti, ale od dvou let měla kompletní rodinu a milujícího otce. S manželem máme skvělé manželství, holka měla vždycky všechno, ale nikdy nebyla spokojená a věkem se to zhoršilo. Ty největší problémy začaly ve škole, nebyl den, kdy by nebyl nějaký problém. Když jsme jí věřili, vždy se ukázalo, že lže a akorát z nás udělala blbce. Absolutně neuznávala a neuznává žádné autority. Napadla mě, napadla učitelku, na manžela si vymyslela pokus o znásilnění, který se samozřejmě neprokázal, nicméně celé to vyšetřování nás s manželem už dohnalo k tomu, že jsme začali navštěvovat psychologa. Dcera byla v péči psychologů od prvního stupně, žádný velký efekt to nemělo. Stejné to bylo i s výchovným ústavem, kde měla několikrát soudně nařízený pobyt. Vždy se vše po pár týdnech doma vrátilo do starých kolejí. Problém má i s mladšími sourozenci, odjakživa je nesnáší, přitom nemá důvod. Těch problémů s ní bylo za její dětství tolik, že tady nemůžu vše vypsat. Psala bych to týden, takže jen pro představu, jak to s ní bylo těžké. Nic se nezměnilo ani po základní škole, kterou vyšla s odřenýma ušima. Ani jeden ze tří učebních oborů neudělala, vydržela tam vždy pár měsíců. Došlo to tak daleko, že jsme jí v 18 vyhodili z baráku. Vrátila se nám po roce i s malou vnučkou, ale problémy byly stále. Střídala chlapy, každého oškubala a odkopla, navíc si hledala partnery podle konta, nikoli vhodné pro život. To jak se k tomu všemu živila, ani nechci zmiňovat. Nicméně kvůli malé jsme si je nechali u sebe obě. Dcera se o malou starala, ale vždy jen v čase, kdy se jí to hodilo. Když se mi to nelíbilo, vyhrožovala, že už malou neuvidím, tak pokud jsme nebyli v práci, hlídali jsme. Když jsme řekli dost, našla si chůvu a když se chtěla bavit, využívala téhle služby. Přitom ze sebe vždy dělala matku roku. Ano o malou se starala, ale jen, když se jí to hodilo. Ve čtyřech letech vnučky konečně vypadalo, že dcera dostala rozum. Našla si slušného, pracovitého chlapa, který jí opravdu miloval a skvěle přijmul vnučku. Na jednu stranu jsem ho chtěla varovat, ale byla jsem ráda, že konečně bude vnučka žít normálně. Že už nebude máma nahánět pány, nechávat se vydržovat a chodit na párty. Ze začátku vypadalo vše slibně, dcera si našla práci, začala studovat a všichni tři byli šťastní. Taková spokojená rodina. Dcera má tu stejnou a velmi dobrou práci do dnes, úspěšně si dodělala maturitu a v tomto ohledu se změnila. Ale jinak se postupně po pár letech vše začalo vracet do starých kolejí. Chlapi, party a partner s dcerou až na posledním místě. Dopadlo to tak, že zeťák se staral o malou a dcera si zase žila ten svůj život. Pochopil, že s ní to nemá cenu. Bylo mu ale líto malé, která ho miluje, tak několik let vydržel žít s dcerou jako spolubydlící a staral se o vnučku, dcera stejně nebyla většinu času doma. Jenže je to mladý chlap a nemohl to vydržet věčně, před nějakým časem si našel novou známost a před pár měsíci se odstěhoval. Dcera mu ale brání v kontaktu s vnučkou, zkouší jí manipulovat, nemůže překousnout, že si našel jinou. To, že ona měla za tu dobu chlapů desítky, to pro ní není argument. Používá svou dceru jako rukojmí proti nám i proti ex. Vůbec jí nezajímá, že nás má dcera ráda, nejvíc zeťáka. Každý den mu brečí do telefonu, chce být s ním, ale máma jí to zakazuje. Zeťák se s vnučkou stýká tajně, když zůstane o víkend sama doma, chodí tam za ní. Jenže dcera na to přišla a zavolala na něj policii. Ona lže a jde přes mrtvoly, navíc začíná s vnučkou bojovat, z vnučky se stává slečna, krásná slečna, navíc je to strašně hodná, slušná a skromná holčička a mě přijde, že na ní dcera žárlí. Všichni se jí bojíme, ale takto už to nejde, já musím pomoci vnučce. Nechci jít proti vlastní dceři, ať je jaká je, je to moje dítě, navíc vnučka jí má moc ráda, pořád je to její máma, ale vidím na ní, že se to v ní pere a má mámy plné zuby. Hlavně poslední dobou, co se odstěhoval zeťák, vnučka jí neodpustí, že jí styk s tátou,(vnímá ho tak)zakazuje a pomlouvá ho. Když na něj sprostě nadává, malá pláče. Denně mu volá a pláče, že se jí stýská. Kolikrát si s ní do noci píše. Malá se cítí sama. On ale nemá sílu to nijak řešit. Já ale nemůžu dělat, že se nic neděje. Dcera se o vnučku stará stylem, že uklidí, uvaří, domácnost vede ukázkově, nakoupí jí značkové oblečení, na oko vypadá jako matka roku, ale ve výsledku žádný zájem, často zůstává sama doma a myslím si, že desetiletá holčička potřebuje mámu mnohem více. Myslíte, že je to na ospod?
Musel by jedině otec si požádat o střídavku, nechápu, proč to neudělal.
Je to všechno moc smutné,..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
10.9.21 14:42
@free333 píše:
Musel by jedině otec si požádat o střídavku, nechápu, proč to neudělal.Je to všechno moc smutné,..
Ale on není biologický otec a nejspíš není v rodném listě.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 14:43
@free333 píše:
Musel by jedině otec si požádat o střídavku, nechápu, proč to neudělal.Je to všechno moc smutné,..
Protože není bilogický a není v rodném listě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:44
@lucenka píše:
Ale on není biologický otec a nejspíš není v rodném listě.
Ale adoptoval si ji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:47
@free333 píše:
Ale adoptoval si ji…
Afoptovaná je dcera a ne vnučka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 14:49
@free333 píše:
Ale adoptoval si ji…
adoptoval si manzel autorky tu problemovou dceru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
10.9.21 14:49
@free333 píše:Čteš špatně. Manželem zakladatelky je adoptovaná její dcera. Ta dcera si udělala dítě s panem neznámým, pak potkala pana X, kterého si vzala a který se o dcerku staral. Ale nemají spolu bohužel nic společného.
Ale adoptoval si ji…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.21 14:50
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, jdu se sem vypsat a požádat o radu, jestli nikdo neví, jak situaci řešit, já už jsem vážně bezradná a nešťastná z vlastního dítěte. Dcera byla od útlého dětství velmi problémové dítě. Byly s ní problémy už ve školce, neskutečné scény u doktorů, v nemocnici, kde skopala doktora a sprostě mu nadávala v šesti letech, jsem se za ní opravdu styděla a takových situací byly miliony. Manžel jí vyženil a adoptoval si ji, narodila se mi v 18 letech z krátkodobé známosti, ale od dvou let měla kompletní rodinu a milujícího otce. S manželem máme skvělé manželství, holka měla vždycky všechno, ale nikdy nebyla spokojená a věkem se to zhoršilo. Ty největší problémy začaly ve škole, nebyl den, kdy by nebyl nějaký problém. Když jsme jí věřili, vždy se ukázalo, že lže a akorát z nás udělala blbce. Absolutně neuznávala a neuznává žádné autority. Napadla mě, napadla učitelku, na manžela si vymyslela pokus o znásilnění, který se samozřejmě neprokázal, nicméně celé to vyšetřování nás s manželem už dohnalo k tomu, že jsme začali navštěvovat psychologa. Dcera byla v péči psychologů od prvního stupně, žádný velký efekt to nemělo. Stejné to bylo i s výchovným ústavem, kde měla několikrát soudně nařízený pobyt. Vždy se vše po pár týdnech doma vrátilo do starých kolejí. Problém má i s mladšími sourozenci, odjakživa je nesnáší, přitom nemá důvod. Těch problémů s ní bylo za její dětství tolik, že tady nemůžu vše vypsat. Psala bych to týden, takže jen pro představu, jak to s ní bylo těžké. Nic se nezměnilo ani po základní škole, kterou vyšla s odřenýma ušima. Ani jeden ze tří učebních oborů neudělala, vydržela tam vždy pár měsíců. Došlo to tak daleko, že jsme jí v 18 vyhodili z baráku. Vrátila se nám po roce i s malou vnučkou, ale problémy byly stále. Střídala chlapy, každého oškubala a odkopla, navíc si hledala partnery podle konta, nikoli vhodné pro život. To jak se k tomu všemu živila, ani nechci zmiňovat. Nicméně kvůli malé jsme si je nechali u sebe obě. Dcera se o malou starala, ale vždy jen v čase, kdy se jí to hodilo. Když se mi to nelíbilo, vyhrožovala, že už malou neuvidím, tak pokud jsme nebyli v práci, hlídali jsme. Když jsme řekli dost, našla si chůvu a když se chtěla bavit, využívala téhle služby. Přitom ze sebe vždy dělala matku roku. Ano o malou se starala, ale jen, když se jí to hodilo. Ve čtyřech letech vnučky konečně vypadalo, že dcera dostala rozum. Našla si slušného, pracovitého chlapa, který jí opravdu miloval a skvěle přijmul vnučku. Na jednu stranu jsem ho chtěla varovat, ale byla jsem ráda, že konečně bude vnučka žít normálně. Že už nebude máma nahánět pány, nechávat se vydržovat a chodit na párty. Ze začátku vypadalo vše slibně, dcera si našla práci, začala studovat a všichni tři byli šťastní. Taková spokojená rodina. Dcera má tu stejnou a velmi dobrou práci do dnes, úspěšně si dodělala maturitu a v tomto ohledu se změnila. Ale jinak se postupně po pár letech vše začalo vracet do starých kolejí. Chlapi, party a partner s dcerou až na posledním místě. Dopadlo to tak, že zeťák se staral o malou a dcera si zase žila ten svůj život. Pochopil, že s ní to nemá cenu. Bylo mu ale líto malé, která ho miluje, tak několik let vydržel žít s dcerou jako spolubydlící a staral se o vnučku, dcera stejně nebyla většinu času doma. Jenže je to mladý chlap a nemohl to vydržet věčně, před nějakým časem si našel novou známost a před pár měsíci se odstěhoval. Dcera mu ale brání v kontaktu s vnučkou, zkouší jí manipulovat, nemůže překousnout, že si našel jinou. To, že ona měla za tu dobu chlapů desítky, to pro ní není argument. Používá svou dceru jako rukojmí proti nám i proti ex. Vůbec jí nezajímá, že nás má dcera ráda, nejvíc zeťáka. Každý den mu brečí do telefonu, chce být s ním, ale máma jí to zakazuje. Zeťák se s vnučkou stýká tajně, když zůstane o víkend sama doma, chodí tam za ní. Jenže dcera na to přišla a zavolala na něj policii. Ona lže a jde přes mrtvoly, navíc začíná s vnučkou bojovat, z vnučky se stává slečna, krásná slečna, navíc je to strašně hodná, slušná a skromná holčička a mě přijde, že na ní dcera žárlí. Všichni se jí bojíme, ale takto už to nejde, já musím pomoci vnučce. Nechci jít proti vlastní dceři, ať je jaká je, je to moje dítě, navíc vnučka jí má moc ráda, pořád je to její máma, ale vidím na ní, že se to v ní pere a má mámy plné zuby. Hlavně poslední dobou, co se odstěhoval zeťák, vnučka jí neodpustí, že jí styk s tátou,(vnímá ho tak)zakazuje a pomlouvá ho. Když na něj sprostě nadává, malá pláče. Denně mu volá a pláče, že se jí stýská. Kolikrát si s ní do noci píše. Malá se cítí sama. On ale nemá sílu to nijak řešit. Já ale nemůžu dělat, že se nic neděje. Dcera se o vnučku stará stylem, že uklidí, uvaří, domácnost vede ukázkově, nakoupí jí značkové oblečení, na oko vypadá jako matka roku, ale ve výsledku žádný zájem, často zůstává sama doma a myslím si, že desetiletá holčička potřebuje mámu mnohem více. Myslíte, že je to na ospod?
Jak kdyz pises i o me dceri, mela vsechno, bohuzel my nemeli skvele manzelstvi takze slysela a vnimala v puberte co nemela, na rozdil od te vasi, moje byla do puberty zlaticko..pak vsechny mozne vychovne instituce narizene soudem a pak psychiatricka diagnoza, oddechla jsem si ze holka je psychoticka ne psychopatka i kdyz chovani tomu odpovidalo. Ovsem jen do doby nez jsem zjistila co jeji diagnoza obnasi. Drz se.
- Citovat
- Upravit
10.9.21 14:51
Není to na ospod, ale můžete se soudně domáhat toho, aby u vás vnučka mohla legálně být i u partnera. Nejsem si jistá, ale myslím, že se to nazývá “styk s osobou blízkou”. Vztahuje se to i na ex zeťáka. Poslední dobou to občas odklepnou i nebiologické osobě, která se delší dobu starala o “cizí” dítě. Vnučka by mohla mít aspoň jednou za čas jistotu, že bude u těch lidí, kde je jí dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:04
@Lucy75 píše:
OSPOD s tím nic neudělá, protože o dítě je „ukázkově“ postaráno
je mi to hrozně líto, fakt jste si strašně užili a nevyčítej si to, někdy je v některých lidech prostě „něco špatně“ od narození a žádná výchova to nespraví…
máš svatou trpělivost, já už bych dceru asi „zabila“, ale chápu, že kvůli vnučce děláš obrovské kompromisy, dělala bych je taky…
rada na to moc není, možná by ti pomohla psychoterapie jen tak-pro tebe, pro tvůj vnitřní klid, uklidit si vevnitř vlastní prostor, nemít výčitky..
prakticky je matka zákonný zástupce a když nebude chtít, tak vnučku neuvidíš a budeš se o styk muset soudit (jako babička máš z občanského zákoníku na styk s vnučkou právo)-no a jak pak ten styk bude vypadat, asi tušíme (nebude ti zvedat telefon, bude tvrdit, že je vnučka nemocná apod.), holka už je docela velká, snažila bych se s ní mít co nejvíc kontaktu a působit na ni výchovně - aby zažila normální prostředí - protože matička je taková, jaká je…
hlavně si to nevyčítej, držím palce
Já si myslím, že naopak je velmi nepravděpodobné, že člověk je úplně „špatně“ od útlého dětství, tak jak je tady popisováno. Když se vcítím do holčičky, ke které je od školkového věku přistupováno stylem, že jsou s ní jen problémy, je mi z toho trochu úzko, takhle malé děti jsou ještě hodně ovlivněné rodinným prostředím a potíže jsou často voláním o pomoc. Ok, třeba nešlo nic udělat jinak nebo holčička byla na diagnózu… Ale měla jí zakladatelka bezpodmínečně ráda alespoň v dětství? Například žárlení na mladší sourozence je běžné a pochopitelné, chybí mi tam empatie. Chování dcery v dospělosti, například to bránění ve styku s blízkými osobami, to nicméně neomlouvá. Terapeut by byl myslím vhodný pro obě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.9.21 15:08
Ahoj zakladatelko,
většinou mám radu pro každého, pro Vás bohužel ne. Jen mě mrzí co zažíváte a co zažívá vaše vnučka.
Je hezké, že přes to všechno máte svou dceru ráda a vnučce poskytujete laskavé, klidné, hezké zázemí.
Držte se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj všichni, jdu se sem vypsat a požádat o radu, jestli nikdo neví, jak situaci řešit, já už jsem vážně bezradná a nešťastná z vlastního dítěte. Dcera byla od útlého dětství velmi problémové dítě. Byly s ní problémy už ve školce, neskutečné scény u doktorů, v nemocnici, kde skopala doktora a sprostě mu nadávala v šesti letech, jsem se za ní opravdu styděla a takových situací byly miliony. Manžel jí vyženil a adoptoval si ji, narodila se mi v 18 letech z krátkodobé známosti, ale od dvou let měla kompletní rodinu a milujícího otce. S manželem máme skvělé manželství, holka měla vždycky všechno, ale nikdy nebyla spokojená a věkem se to zhoršilo. Ty největší problémy začaly ve škole, nebyl den, kdy by nebyl nějaký problém. Když jsme jí věřili, vždy se ukázalo, že lže a akorát z nás udělala blbce. Absolutně neuznávala a neuznává žádné autority. Napadla mě, napadla učitelku, na manžela si vymyslela pokus o znásilnění, který se samozřejmě neprokázal, nicméně celé to vyšetřování nás s manželem už dohnalo k tomu, že jsme začali navštěvovat psychologa. Dcera byla v péči psychologů od prvního stupně, žádný velký efekt to nemělo. Stejné to bylo i s výchovným ústavem, kde měla několikrát soudně nařízený pobyt. Vždy se vše po pár týdnech doma vrátilo do starých kolejí. Problém má i s mladšími sourozenci, odjakživa je nesnáší, přitom nemá důvod. Těch problémů s ní bylo za její dětství tolik, že tady nemůžu vše vypsat. Psala bych to týden, takže jen pro představu, jak to s ní bylo těžké. Nic se nezměnilo ani po základní škole, kterou vyšla s odřenýma ušima. Ani jeden ze tří učebních oborů neudělala, vydržela tam vždy pár měsíců. Došlo to tak daleko, že jsme jí v 18 vyhodili z baráku. Vrátila se nám po roce i s malou vnučkou, ale problémy byly stále. Střídala chlapy, každého oškubala a odkopla, navíc si hledala partnery podle konta, nikoli vhodné pro život. To jak se k tomu všemu živila, ani nechci zmiňovat. Nicméně kvůli malé jsme si je nechali u sebe obě. Dcera se o malou starala, ale vždy jen v čase, kdy se jí to hodilo. Když se mi to nelíbilo, vyhrožovala, že už malou neuvidím, tak pokud jsme nebyli v práci, hlídali jsme. Když jsme řekli dost, našla si chůvu a když se chtěla bavit, využívala téhle služby. Přitom ze sebe vždy dělala matku roku. Ano o malou se starala, ale jen, když se jí to hodilo. Ve čtyřech letech vnučky konečně vypadalo, že dcera dostala rozum. Našla si slušného, pracovitého chlapa, který jí opravdu miloval a skvěle přijmul vnučku. Na jednu stranu jsem ho chtěla varovat, ale byla jsem ráda, že konečně bude vnučka žít normálně. Že už nebude máma nahánět pány, nechávat se vydržovat a chodit na párty. Ze začátku vypadalo vše slibně, dcera si našla práci, začala studovat a všichni tři byli šťastní. Taková spokojená rodina. Dcera má tu stejnou a velmi dobrou práci do dnes, úspěšně si dodělala maturitu a v tomto ohledu se změnila. Ale jinak se postupně po pár letech vše začalo vracet do starých kolejí. Chlapi, party a partner s dcerou až na posledním místě. Dopadlo to tak, že zeťák se staral o malou a dcera si zase žila ten svůj život. Pochopil, že s ní to nemá cenu. Bylo mu ale líto malé, která ho miluje, tak několik let vydržel žít s dcerou jako spolubydlící a staral se o vnučku, dcera stejně nebyla většinu času doma. Jenže je to mladý chlap a nemohl to vydržet věčně, před nějakým časem si našel novou známost a před pár měsíci se odstěhoval. Dcera mu ale brání v kontaktu s vnučkou, zkouší jí manipulovat, nemůže překousnout, že si našel jinou. To, že ona měla za tu dobu chlapů desítky, to pro ní není argument. Používá svou dceru jako rukojmí proti nám i proti ex. Vůbec jí nezajímá, že nás má dcera ráda, nejvíc zeťáka. Každý den mu brečí do telefonu, chce být s ním, ale máma jí to zakazuje. Zeťák se s vnučkou stýká tajně, když zůstane o víkend sama doma, chodí tam za ní. Jenže dcera na to přišla a zavolala na něj policii. Ona lže a jde přes mrtvoly, navíc začíná s vnučkou bojovat, z vnučky se stává slečna, krásná slečna, navíc je to strašně hodná, slušná a skromná holčička a mě přijde, že na ní dcera žárlí. Všichni se jí bojíme, ale takto už to nejde, já musím pomoci vnučce. Nechci jít proti vlastní dceři, ať je jaká je, je to moje dítě, navíc vnučka jí má moc ráda, pořád je to její máma, ale vidím na ní, že se to v ní pere a má mámy plné zuby. Hlavně poslední dobou, co se odstěhoval zeťák, vnučka jí neodpustí, že jí styk s tátou,(vnímá ho tak)zakazuje a pomlouvá ho. Když na něj sprostě nadává, malá pláče. Denně mu volá a pláče, že se jí stýská. Kolikrát si s ní do noci píše. Malá se cítí sama. On ale nemá sílu to nijak řešit. Já ale nemůžu dělat, že se nic neděje. Dcera se o vnučku stará stylem, že uklidí, uvaří, domácnost vede ukázkově, nakoupí jí značkové oblečení, na oko vypadá jako matka roku, ale ve výsledku žádný zájem, často zůstává sama doma a myslím si, že desetiletá holčička potřebuje mámu mnohem více. Myslíte, že je to na ospod?