Problémová dcera a nešťastná vnučka.

@Wilík píše:
Ale ono to stejně skončí blbě… tady jde o to ukázat, že se s ní Nikdo nebude malovat, na některý lidi holt platí jen tvrdost.

Já Ti rozumím, jak to myslíš a pokud by šlo čistě o tu problémovou matku, tak souhlas, ale ty nějak zapomínáš na tu dceru. O tu jde především. A jí by takové hurá akce mohly ublížit, navíc si myslím, že to pro ospod nebude důvod k odebrání dítěte. Oni mají jiná měřítka, než naprostá většina populace.Tam by fakt musela chtít dcera, jinak by matka měla dohled, udělalo by se na ní bububu a šmitec. A akorát by to odskákala dcera. Měla by doma peklo, co kde plácla, bylo by jí bráněno v kontaktu s blízkými osobami ještě víc apod. Já jsem pár dětí z takových rodin profesně zažil. Některé příběhy byly jak přes kopírák s tímto. A přesně tak to je. Hlavně i kdyby náhodou bylo dítě odebráno z péče matky, holčička je v takovém věku, že to musí sama chtít, být smířená alespoň trochu s tím, jakou má matku a chápat, že jí u té babičky bude lépe, vnímat to jako šanci na lepší život. Potom je z půlky vyhráno. Ale to v deseti úplně nevím, zda by to tak bylo. Za dva roky, když bude puberta v plném proudu to většinou vygraduje a už je to o něčem jiném. Teď by to mohla všechno vnímat tak, že jí babička ukradla mámu a začít dělat problémy. Jako lepší řešení vnímám, jí nechat, aby si k tomu došla sama a chápala, že je to pro její dobro. Protože v tomto věku, pokud o to sama nestojí, je to velký risk. Potřebuje mámu a má jí ráda, ať je jaká chce. Děti z takových rodin mají velmi často jednoho společného jmenovatele a tím je naprosto skvělé chování. Často to opravdu jsou nejhodnější děti v okolí, hodné, citlivé, šikovné a nikdo by nepoznal, co prožívají doma za peklo. Ovšem v pubertě se začíná lámat chleba a může se to kdykoli změnit. A tahle změna to může parádně nastartovat. A nesmíme zapomínat, že matka nezmizí ze světa a nějaký kontakt by měly. Takže by jí povedená máti mohla navádět proti všem, kdo to myslel dobře a chtěl holce pomoci a protože na mě dle popisu působí jako neskutečný sobec a manipulátor, nebylo by to nic těžkého. To se dá ustát právě jen v případě, že to dítě pochopí a smíří se se situací. Což je hrozně těžké, navíc v 10 letech. Pokud by to vzala tak, že by měla vůči matce výčitky, uvěřila jí, že ona je ta ublížená a babička ta zlá, co je rozdělila, mohlo by nastat peklo. A stejně by při první příležitosti k matce zdrhla i kdyby to bylo v 18. Zatímco, když sama dozraje do rozhodnutí, že je to sice matka, ale, že ona chce od života víc a bude schopna a ochotna si nechat pomoci, může nastat happyend. Proto by bylo zatím nejlepší udržovat se všemi, kterým na ní záleží, co nejčastější kontakt, klidně i tajně, tak aby chápala a byla si jistá, že jsou tu lidi, kteří jí mají rádi, jsou tu pro ní a může se na ně kdykoli obrátit, ale ne v této fázi nějak zásadně rozhodovat za ní. To máš jako s dětmi s DD, znám pár příkladů, kdy tam chtěly děti dobrovolně a chopily se příležitosti a toho, co jim DD nabízí. Jasně, na jednu stranu je to tam hrozně těžké, ale právě pochopení a smíření s tím, že zrovna ony bohužel nemají to štěstí, aby mohly vyrůstat v milující rodině a že tohle je pro ně šance, jim pomůže se s tím nějak poprat a ustát to co nejlíp. Zatímco dítě, které je tam nedobrovolně, to většinou bere jako trest, nutné zlo, zbrojí jak může a při první příležitosti se vrací do biologické rodiny a s takovým dítětem to přes veškerou snahu všech, často stejně dobře nedopadne. Bavíme li se o dětech starších od deseti nahoru. U mladších dětí, je to něco jiného, ale o tom se my nebavíme.