Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
ConyELi píše:Beru*Beru píše:
To si děláš srandu s tím očkováním ne? No to už je vrcholProsím tě vzpamatuj se a neřiď se konečně podle ní
To chceš svému dítěti fakt dávat nějaké očkování, které sama nechceš jen proto, že ti to tchýně dovezla a že to bylo drahé? Dupni si už trochu konečně, přerůstá ti totiž hlavu, jestli to nevidíš. Všechno jde po dobrém a ty jseš dobrák, ale odsud podsud. Takže si to s ní konečně vyříkej jako dospělá s dospělou a stanov si hranice, jinak se z toho zblázníš.
naprostý souhlas, pak ti bude ještě dyktovat co máš mimču dávat jíst nebo jak ho přebalovat ne?
To víš že diktuje. Co mu mám dávat jíst, co mám jíst já (nedodržuju ani jedno), že nemám dávat látkovky (taky nedodržuju).
Anonymní píše:
O stanovení hranic se snažím už 7 let. Ale co přišlo dítě, tak to je hukot. Podle ní jsem nejhorší matka pod sluncem (chci kojit jak dlouho bude chtít, nedávám čaj, látkuju) a podle toho se ke mně chová. Je dokonalá manipulátrka a je zvyklá, že je vše podle ní.
Mám strach, že když mu to očkování nenechám dát, tak mě obejde. Prostě mu to aplikuje sama proti přání mému i manžela. Jde o Rotarix a později ještě neštovice (nechci ani jedno, přijde mi to zbytečné).
A proč mu to chce dát? Protože manžel to měl a málem na to zemřel v kojeneckém věku. Chápu, ale nechápu, proč prostě neudělala to co vždy. Půl hodiny nám cpe svůj názor (Věty typu: to mu bude rok, to už kojit nebudeš. To mu budou čtyři měsíce, to už bude jíst mrkvičku… hážu za hlavu už dávno), my vše poslechneme a uděláme si to podle sebe… Tentokrát zvýšila kalibr.
Já bych jí to očkování vrátila s tím, že chápeš, že chce aby byl malý naočkovaný, protože to měl manžel, ale že tohle je tvoje dítě, ty za něj rozhoduješ a ty si budeš drbat hlavu jestli si mu to neměla nechat píchnout, kdyby něco.....a promin, ale kdybych řekla že nechci dítě na něco očkovat a ona bez mého souhlasu šla a udělala to, klidně na ní podám trestní oznámení, zákonný zástupce dítěte jste vy dva a ona o tomhle rozhodovat nesmí
Dala bych jí látky zpět se slovy děkujeme nechceme, měla jsi se zeptat předem.Vím že je to těžké měla jsem něco podobného s prababi se kterou bydlím, naštěstí je po 8 letech už vcelku v klidu
![]()
To jsem zkoušela, ale máme si to nechat v ledničce, kdyby náhodou… Od chvíle, co to tam je, se mě neustále ptá, jestli už jsem domluvená, kdy mu to doktorka aplikuje… Když jí řeknu, že nechceme, tak mi řekne, že tomu rozumí, že to dávat nemusíme, ale že to bylo drahé, ale my jsme rodiče a až to dostane, tak to bude jen naše vina. Ale rozhodnutí je jen na nás ![]()
Rozhodovat nesmí, ale co když mu to dá a nám nic neřekne. Nic nepoznáme. Asi jsem paranoidní…
Anonymní píše:
To jsem zkoušela, ale máme si to nechat v ledničce, kdyby náhodou… Od chvíle, co to tam je, se mě neustále ptá, jestli už jsem domluvená, kdy mu to doktorka aplikuje… Když jí řeknu, že nechceme, tak mi řekne, že tomu rozumí, že to dávat nemusíme, ale že to bylo drahé, ale my jsme rodiče a až to dostane, tak to bude jen naše vina. Ale rozhodnutí je jen na nás
Rozhodovat nesmí, ale co když mu to dá a nám nic neřekne. Nic nepoznáme. Asi jsem paranoidní…
Tak bych řekla, že dostat to může i naočkovanej. Malej může dostat horečky, průjem, ty ani nebudeš vědět z čeho, pojedeš s nim k doktorce a budete si drbat kebuli všichni, co tomu dítěti je, doktorka mu něco na to dá a bůh ví co mu to ve spojení s očkováním udělá, takže bych jí to vrátila, že to prostě nechcete a at to dá někomu jinému, když to bylo tak drahé, jinak to poletí do popelnice
Tak to je mazec
, Já jsem velký lidumil a ledacos překousnu, ale žít pořád ve stresu z tchýně? To bych teda nedala. Píšeš, že jsi vyrůstala bez babiček a kvůli prckovi chceš, aby babičku měl, ale jakou? Počkej, až k ní třeba pojede a ona ho bude zásobovat svýma radama a že máma to dělá, říká špatně, a bude to ještě horší
.
Přeju pevné nervy!
Anonymní píše:
To jsem zkoušela, ale máme si to nechat v ledničce, kdyby náhodou… Od chvíle, co to tam je, se mě neustále ptá, jestli už jsem domluvená, kdy mu to doktorka aplikuje… Když jí řeknu, že nechceme, tak mi řekne, že tomu rozumí, že to dávat nemusíme, ale že to bylo drahé, ale my jsme rodiče a až to dostane, tak to bude jen naše vina. Ale rozhodnutí je jen na nás
Rozhodovat nesmí, ale co když mu to dá a nám nic neřekne. Nic nepoznáme. Asi jsem paranoidní…
a až jí to dáte píchnout a bude mít nějakou reakci tak co jako??? to za to budete moct pro změnu vy?? a že by to dala bez vašeho vědomí- tak to se nezlob ale to už je na lepáka ![]()
A co tak to vyhodit a říct jí, že jste to aplikovali?
(Vy budete mít klid a ona taky). Pokud teda nebude šmejdit v očkovacím průkazu. ![]()
já bych jí na rovinu řekla,že mi to fakt vadí a pokud v tom hodlá pokračovat,tak ať za mnou a mojí rodinou ani neleze.Tohle mě dokáže vždycky vytočit,a to sem kliďas k pohledání!!!Aby na tebe byl někdo takhle hnusnej,to bych si nenechala líbit ani omylem.Tady jde už slušnost stranou,ona taky žádnou nemá
V úvodu musím říct, že tě moc obdivuji- tchýně tě neskutečně štve a ty se pořád chováš nad věcí- nepomlouváš manželovi, nesnažíš se ji odtrhnout, neposlala jsi na tmavé místo… A to tě dělá v mých očích úžasnou! Já si v sobě všechno drchám a až je toho příliš, tak to nelichotivým způsobem uteče ven. Nedovedu si ani představit jak by mi bylo,kdyby tchýně nadhodila něco ve stylu (nebo kdokoliv řekl), že když dítěte nebude zdravé, tak víme,kdo za to může… v tu ráno by se pro mne stal ten člověk třídní nepřítel a já bych měla osobní výčitky, i když bych si o něm myslela bůhvíco. Být Tebou asi bych manželovi řekla, co jsi slyšela, řekla bych mu to v klidu, s tím, že tě to moc trápí, že na takové věci nepomýšlíš ani v nejhorších představách, natož aby jsi je slyšela od rodiny. Myslím, že manžel je tu od toho, aby tě podržel a rozhodnutí, jestli bude nebo nebude někoho zavrhovat je na něm… navíc pokud je tchýně intrikářka a dovede ti něco takového říct, kdoví, co by řekla příště a třeba ne tobě, ale tvému muži…
Maudn píše:
V úvodu musím říct, že tě moc obdivuji- tchýně tě neskutečně štve a ty se pořád chováš nad věcí- nepomlouváš manželovi, nesnažíš se ji odtrhnout, neposlala jsi na tmavé místo… A to tě dělá v mých očích úžasnou! Já si v sobě všechno drchám a až je toho příliš, tak to nelichotivým způsobem uteče ven. Nedovedu si ani představit jak by mi bylo,kdyby tchýně nadhodila něco ve stylu (nebo kdokoliv řekl), že když dítěte nebude zdravé, tak víme,kdo za to může… v tu ráno by se pro mne stal ten člověk třídní nepřítel a já bych měla osobní výčitky, i když bych si o něm myslela bůhvíco. Být Tebou asi bych manželovi řekla, co jsi slyšela, řekla bych mu to v klidu, s tím, že tě to moc trápí, že na takové věci nepomýšlíš ani v nejhorších představách, natož aby jsi je slyšela od rodiny. Myslím, že manžel je tu od toho, aby tě podržel a rozhodnutí, jestli bude nebo nebude někoho zavrhovat je na něm… navíc pokud je tchýně intrikářka a dovede ti něco takového říct, kdoví, co by řekla příště a třeba ne tobě, ale tvému muži…
Mému manželovi před svatbou řekla, že si mě rozhodně nemá brát. Že to je ta největší chyba, co může udělat… Bude se mnou jen nešťastný, protože neumím vařit (nekořením stejným způsobem jako ona), jsem nepořádná (přiznávám, to má asi pravdu), budu se o něj špatně starat (nečekám na něj s papučema u branky, denně nedělám teplé večeře…), jen ho zneužívám (nechtěla jsem se odstěhovat do Prahy, ale to on taky ne
), v jejích očích jsem saň a hlava rodiny (což není pravda, můj muž je dominantní). Po každé návtěvě mě pomlouvá co to jde (do očí mi nikdy nic neřekne). No a můj brouček mi to všechno vždycky nabonzuje.
On ví, jaká je, proto jsem mu raději nic neřekla. Byla by z toho zase jen hádka. Neobhajuje ji. To dělám spíš já
Mně je jí svým způsobem líto. Ale na druhou stranu překračuje meze a i když jí stanovím hranice, tak na to kašle a dělá si co chce.
Nikoho nerespektuje, protože jen ona ví jak to je správně (je to schopná zopakovat při každém rozhovoru několikrát).
Největší strach mám z toho, co bude cpát do hlavy našim dětem.
Anonymní píše:to uričtě bude to takové s… tchýně dělají, jinak já když jsem se k budoucímu muži nastěhovala neuměla jsem ani zapnout sporát, vyprat.. nic! Všechno jsem se naučila a nikdy mi nic nevyčítal ani nenutil, za to bejvalej mě při rozchodu zpražil, že to se mnou nemá cenu, když jsem ještě nevedla domácnost a neumím vařit…Maudn píše:Mému manželovi před svatbou řekla, že si mě rozhodně nemá brát. Že to je ta největší chyba, co může udělat… Bude se mnou jen nešťastný, protože neumím vařit (nekořením stejným způsobem jako ona), jsem nepořádná (přiznávám, to má asi pravdu), budu se o něj špatně starat (nečekám na něj s papučema u branky, denně nedělám teplé večeře…), jen ho zneužívám (nechtěla jsem se odstěhovat do Prahy, ale to on taky ne
V úvodu musím říct, že tě moc obdivuji- tchýně tě neskutečně štve a ty se pořád chováš nad věcí- nepomlouváš manželovi, nesnažíš se ji odtrhnout, neposlala jsi na tmavé místo… A to tě dělá v mých očích úžasnou! Já si v sobě všechno drchám a až je toho příliš, tak to nelichotivým způsobem uteče ven. Nedovedu si ani představit jak by mi bylo,kdyby tchýně nadhodila něco ve stylu (nebo kdokoliv řekl), že když dítěte nebude zdravé, tak víme,kdo za to může… v tu ráno by se pro mne stal ten člověk třídní nepřítel a já bych měla osobní výčitky, i když bych si o něm myslela bůhvíco. Být Tebou asi bych manželovi řekla, co jsi slyšela, řekla bych mu to v klidu, s tím, že tě to moc trápí, že na takové věci nepomýšlíš ani v nejhorších představách, natož aby jsi je slyšela od rodiny. Myslím, že manžel je tu od toho, aby tě podržel a rozhodnutí, jestli bude nebo nebude někoho zavrhovat je na něm… navíc pokud je tchýně intrikářka a dovede ti něco takového říct, kdoví, co by řekla příště a třeba ne tobě, ale tvému muži…), v jejích očích jsem saň a hlava rodiny (což není pravda, můj muž je dominantní). Po každé návtěvě mě pomlouvá co to jde (do očí mi nikdy nic neřekne). No a můj brouček mi to všechno vždycky nabonzuje.
On ví, jaká je, proto jsem mu raději nic neřekla. Byla by z toho zase jen hádka. Neobhajuje ji. To dělám spíš jáMně je jí svým způsobem líto. Ale na druhou stranu překračuje meze a i když jí stanovím hranice, tak na to kašle a dělá si co chce.
Nikoho nerespektuje, protože jen ona ví jak to je správně (je to schopná zopakovat při každém rozhovoru několikrát).
Největší strach mám z toho, co bude cpát do hlavy našim dětem.
Tak jsem si to tu pročítala a opravdu se divím
jak někdo dokáže tolerovat takovou tchýni
Já bych s ní byla hotová raz dva
Někdy když přítel jen naznačí že( moje maminka)stačí se jen na něho podívat a má jasno.Jsem prostě upřímná a říkám každému co si myslím
někomu se to třeba nelíbí,ale to je jeho problém.Proto asi nechápu lidi co hledají radu,když jediné co muže udělat tak budto tolerovat(ale potom si jakoby nestěžuj
)a nebo odstřihnout
Muj názor je že si zato muže každý sám když se neumí ozvat.Ale to je také o povaze dotyčné
![]()
O stanovení hranic se snažím už 7 let. Ale co přišlo dítě, tak to je hukot. Podle ní jsem nejhorší matka pod sluncem (chci kojit jak dlouho bude chtít, nedávám čaj, látkuju) a podle toho se ke mně chová. Je dokonalá manipulátrka a je zvyklá, že je vše podle ní.
Mám strach, že když mu to očkování nenechám dát, tak mě obejde. Prostě mu to aplikuje sama proti přání mému i manžela. Jde o Rotarix a později ještě neštovice (nechci ani jedno, přijde mi to zbytečné).
A proč mu to chce dát? Protože manžel to měl a málem na to zemřel v kojeneckém věku. Chápu, ale nechápu, proč prostě neudělala to co vždy. Půl hodiny nám cpe svůj názor (Věty typu: to mu bude rok, to už kojit nebudeš. To mu budou čtyři měsíce, to už bude jíst mrkvičku… hážu za hlavu už dávno), my vše poslechneme a uděláme si to podle sebe… Tentokrát zvýšila kalibr.