Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak já nevím co to má znamenat, ale tchýně mi včera píše, že přijede na den dětí a samej smajlík úsměvu… jako by se nic nestalo… mě fakt z ní hrábne… ona nás pouráží a pak se chová jako by se nic nestalo… a to psala manželovi před pár dny, že už k nám nikdy nevkročí
naštěstí jsme nebyli doma… tak jsem jí jen odpověděla, že to necháme na jindy… manžel za ní chce jet a vyříkat si to s ní, že takhle se chovat k nám nebude… no po pravdě, jsem z toho nervozní, je mi jasné, že bude dělat z něj toho špatného…
@kdochcekam
Díky za uznání, s manipulátorama mám bohaté zkušenosti, jsou to patologické osobnosti, prostě se s nimi domluvit nedá, jen v klidu odpálkovávat. Jak spustěj tu svoji písničku, tak užít konramanipulace, jak začnou druhýho shazovat a devalvovat, tak ťafku- tak takhle maminko ne, chcete li někoho pomlouvat tak ne přede mnou a ne tady, to si nechte pro kamarádky, atd. jak začnou ničit děti, tak rychlej a zdvořilej šmytec, prostě hranice.
Zdvořilost, nekompromisnost a žádné vybavování.
To, co tu popisujete je dost… Otřesné. Ze strany tchyně, samozřejmě. Já mám svou tchyni ráda. Je obětava, hodna, vždy se me zastane. Dusité správně, je tu jedno ale… Poslední dobou na ni začínám mít alergii. Jezdí k nám dost sporadicky, protože bydlí daleko, ale když přijedou, tak mám nervy na dranc… Příští patek se znovu vdává za otce mého manžela, ke kterému se po 25 letech vrátila, moc jim to preju, ale její chování už me depta. Porad se řeší svatba, když ne svatba, tak se řeší vztahy z tchánovi rodiny, se kterou se vůbec neznám a ani se s nimi nestykame… Vše mi říká 100× dokola a já už nemůžu. Začala mi posouvat svoje rady ve vaření a ve výchově, což nikdy nedělala, ale ted ma najednou potřebu. Nic ji neříkám, aby si nemyslela, ze jsem nevdecna, ale prostě me s tím už začíná dusit. Onehdy si manželovi stěžovala (to jsme ještě bydleli u mých rodičů, kam přijeli na návštěvu), ze když jsem ji dala malou chovat a ona začala brecet (protože ji skoro nezná), tak jí ji můj tatínek sebral a choval ji sam. Nedokázala pochopit, ze je na něj mala zvyklá a tak se ji jen snažil utišit. Umí si s ni krasně hrát a je fakt milá, ale tohle me začíná fakt stvat. Takže rozumím, jak se citite vy…
No ber to tak, že má radost, že se vdává, ne? tys jako nevěsta neprobírala svou svatbu s příbuznými? Jenom jednou a dost? Nic? Co takhle ji pochopit.
A to podsouvání rad - že si dovolila říci nenáviděnou větu my to dělali tak a tak, že jo. Jenže to není podsouvání, to je běžný rozhovor. Kdyby ti to poručila, pak jí stejně můžeš říci ne, děkuji, já to dělám takhle.
A kdybys jí to třeba vysvětlila, jak je to s tím chováním, bylo by to jistě lepší, neý to vysvětlovat tady.
Takže být tebou vrátím se k tomu, že je milá a snaží a nehledám mouchy. Ty si o sobě taky myslíš, že se nikomu do života nemícháš a jsi milá a vstřícná, vid že ano. A možná bys byla v šoku, jak tě někteří lidé mohou posuzovat. Takže ono to není v tom člověku, ale v tom, jak ho ten druhý soudí.
A zvlášt když jezdí sporadicky, tak bych se klidně nadechla a žila si dál spokojeně. Však jí dávej častěji malou do kočáru na procházky a máš to, nemusíš nic poslouchat a ještě si odfrkneš.
@inkakřivák malou bych ji samotnou nedala, protože nesouhlasim s jejími praktikami, co se týče výchovy a ne, opravdu jsem s nikým svou svatbu stokrát netěšila. Když se někdo zeptal, tak jsem odpověděla, ale nebyla jsem nevěsta hysterka, která si zkouší 50 šatu a nemůže se rozhodnout. Vzala jsem první, co mi sedly a čau…
No a? každý jsme jiný, ona to má jinak.
A když bude malá v kočáře spát, co to má co s výchovou? kočár se se spícím dítětem vozí vždycky stejně, ne? Heled jednoduše se mi zdá, žře si pěkně pěstuješ na tchyni alergii, a vlastně ani nemáš důvod. Však svatba je za týden, a bude klid, ne?
@inkakřivák kéž by
ale myslím, ze jste nepostrehla, ze tato diskuze je o někom jinem ![]()
@SvobodovaH Postřehla, ale reagovala, jsem na tvůj příspěvek.
Přestávám psychicky zvládat svoji tchýni. Chápu, že za to svým způsobem asi nemůže, protože je už v letech a nemocná. Ale je zlá a zákeřná. Pomlouvá, manipuluje. Přitom na první pohled působí jako úžasná a chápavá babička, co by se pro vnoučata rozkrájela.
Kdysi jsem se snažila, abychom měly spolu dobrý vztah. Všechno, co jsem jí řekla, nějak zneužila a využila. Dostali jsme se do fáze, že jí neříkáme jen to, co se nedá utajit.
Bohužel si hodně věcí domýšlí - i věci, které jsme nikdy neřešili a nejsou podstatné, případně překroutí. Neumí se z ničeho radovat, všechno je špatně a i když to je náhodou dobře, tak to do další návštěvy překroutí, aby to bylo špatně. Např. dítě má kašel. Za 2 týdny se dozvím, že to byl zápal plic a sotva jsme se vyhnuli pobytu v nemocnici. I když mám jasné důkazy, že se mýlí, tak to neuzná, ignoruje a klidně na nás před dětmi křičí. Ona má totiž vždy ve všem pravdu a to i ve věcech, kterým naprosto nerozumí. Je mi schopná kázat do mé práce, když se ohradím, že to tak není, tak na mě vyjede, že ONA to ví. Vysvětluje mi, jak to funguje u nás doma, tak jí řeknu, že to tak není, opět na mě ječí, že to tak prostě je.
Dám příklad. Rozhodla se, že k snídani je nejlepší chleba s něčím. Moje děti chleba nejedí, střídáme jogurty s ovocem a kaši s ovocem. Byli jsme na rodinné akci a tam jsme se o tom bavili. Švagrová se mě zeptala, co dělám k snídani, tak jsem to začala popisovat. Tchýně mi skočila do řeči a začala vykládat, že samozřejmě jedí jedině chleba, protože to je ta nejlepší snídaně. Je to jen příklad, takových věcí je moc - hračky, knížky, dětské chování, vzpomínky…
Už se to začíná samozřejmě podepisovat na vztahu dětí k ní. Což je samozřejmě taky moje vina, protože o ní mluvím nepěkně, což bych si nikdy nedovolila. Před dětmi mluvím o babičce jen v dobrém a omlouvám ji. Ale děti vnímají, že babička křičí na rodiče a mluví na ně dost nepěkně.
@Anonymní píše:
Přestávám psychicky zvládat svoji tchýni. Chápu, že za to svým způsobem asi nemůže, protože je už v letech a nemocná. Ale je zlá a zákeřná. Pomlouvá, manipuluje. Přitom na první pohled působí jako úžasná a chápavá babička, co by se pro vnoučata rozkrájela.
Kdysi jsem se snažila, abychom měly spolu dobrý vztah. Všechno, co jsem jí řekla, nějak zneužila a využila. Dostali jsme se do fáze, že jí neříkáme jen to, co se nedá utajit.
Bohužel si hodně věcí domýšlí - i věci, které jsme nikdy neřešili a nejsou podstatné, případně překroutí. Neumí se z ničeho radovat, všechno je špatně a i když to je náhodou dobře, tak to do další návštěvy překroutí, aby to bylo špatně. Např. dítě má kašel. Za 2 týdny se dozvím, že to byl zápal plic a sotva jsme se vyhnuli pobytu v nemocnici. I když mám jasné důkazy, že se mýlí, tak to neuzná, ignoruje a klidně na nás před dětmi křičí. Ona má totiž vždy ve všem pravdu a to i ve věcech, kterým naprosto nerozumí. Je mi schopná kázat do mé práce, když se ohradím, že to tak není, tak na mě vyjede, že ONA to ví. Vysvětluje mi, jak to funguje u nás doma, tak jí řeknu, že to tak není, opět na mě ječí, že to tak prostě je.
Dám příklad. Rozhodla se, že k snídani je nejlepší chleba s něčím. Moje děti chleba nejedí, střídáme jogurty s ovocem a kaši s ovocem. Byli jsme na rodinné akci a tam jsme se o tom bavili. Švagrová se mě zeptala, co dělám k snídani, tak jsem to začala popisovat. Tchýně mi skočila do řeči a začala vykládat, že samozřejmě jedí jedině chleba, protože to je ta nejlepší snídaně. Je to jen příklad, takových věcí je moc - hračky, knížky, dětské chování, vzpomínky…
Už se to začíná samozřejmě podepisovat na vztahu dětí k ní. Což je samozřejmě taky moje vina, protože o ní mluvím nepěkně, což bych si nikdy nedovolila. Před dětmi mluvím o babičce jen v dobrém a omlouvám ji. Ale děti vnímají, že babička křičí na rodiče a mluví na ně dost nepěkně.
Jedním uchem dovnitř, druhým ven…
Nepředěláš ji. Nenech si vše líbit, ale taky se zbytečně nenervuj.
Anonymní růže, mně přijde, že každé takové soužití má bod, kdy je prostě lepší kontakt utnout, protože jedna ze stran trpí jen tím, že je v přítomnosti druhé osoby. Každý má tenhle bod jinde, ale co popisujes, už mou osobní hranici překročilo, a já bych tvou tchýni prostě vídat odmítla. Není to pokrevní příbuzná, a ani to by ji neopravnovalo na tebe křičet. V mém případě by to asi skončilo hodně osklivou hádkou
To mi něco připomíná
. Nepíšeš náhodou o me tchýní? Hodně věcí na ní sedí
.
A jak se k tomu stavi manzel?
Nema ona psychiatrickou diagnozu?
No jistě, že je to těžký, proto to manipulátor dělá. manipuluje těmi pocity viny, že nechceš ustoupit, že jsi za špatnou.