Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@GabinkaCh píše:
Dnes je to hlavně o pohodlnosti ženy
To je přesně muj případ. Jednoduše se mi nechce.
Zatím mám jedináčka (8 let), vyhovuje mi to. ohu se věnovat jemu, je to výhodnější na cestování. Teď bych k němu malé miminko nechtěla. Pokud se rozhodnu pro druhé, tak až bude klukovi víc let.
@rebelka 50 píše:
@GabinkaCh jako já si zas nemyslím že to je o pohodlnosti spousta lidí nemá třeba tolik financí atd , tak jinou možnost ani nemají
Lidé, kteří na to nemají, ale obvykle mívají dětí víc
Znám z okolí. A naopak ti „zazobaní“ často nejsou ochotni obětovat své pohodlí a mívají jedno, maximálně dvě děti (pod tlakem společnosti)
Málokdo je tak soudný, aby si řekl „druhé dítě už by nás zruinovalo“. Navíc teda pokud je jedno dítě malé, pak ty náklady na něj moc velké nejsou, takže to často vidí zkresleně. Nechci paušalizovat, samozřejmě, ale přijde mi, že jak začnou tikat hodiny a bláznit hormony, tak peníze jsou to poslední, co ženský řešej ![]()
Máme jedináčka vlastně z mého rozhodnutí. Já bych byla do druhého šla tak do roka, roka a půl po prvním - hormony řádily
manžel o tom ani neuvažoval. Pak s narůstající náročností péče o to jedno jsem to úplně odsunula a pak jsem zjistila, že už vlastně nechci. Stejné pocity jako @Ketris, jen to „zatím“ mi prostě vydrželo a drží doteď (náš jedináček má 8 let) Manžel by druhé nakonec bral, já už ne, už tak tři čtyři roky cítím, že je prostě pozdě. A popravdě - druhé dítě mi vůbec nechybí, cítím že takhle ve třech jsme prostě kompletní. Oba s mužem jsme jedináčci. A co tak kolem sebe vidím, tak sourozenci nejsou žádná záruka nějakých vztahů do budoucna, bohužel.
Já mám zatím jedno dítě, a sice na jednu stranu možná chceme druhé, ale na stranu druhou je to teď s malou skvělý. Je samostatná, šikovná, miluje babičky a dědečky, nevadí jí když ji hlídají… my máme s manželem spoustu času na koníčky, na zábavu, na práci, na sebe… Takže nevím, no. Asi se k druhému dohrabeme, ale dokážu si představit, že máme jen malou a nebudu muset znova řešit omezení v těhotenství (já vím, těhotenství není nemoc, ale já ho snáším dost špatně, takže je to jak jedna devět měsíců dlouhá nemoc), omezení při kojení, pak hlídání dvou dětí místo jednoho kliďase - co když to druhý bude nespavej satan? a tak dál.
My máme teda děti dvě, ale věděla jsem, že je musíme „nafrkat“ rychle za sebou, že mezitím nesmím nastoupit do práce. Protože to už by se mi pak do druhého nechtělo
Ještě jsme si nechávali zadní vrátka na třetí, ale teď je našim 4 a 6,5 a přesně to vidím - konečně normálně žiju, vracím se plně ke koníčkům, práci, péči o sebe, cestování atd. A mimino by to zabilo. Nejen pro mě, ale pro celou rodinu.
Protoze dcera jako miminko byla hodne drazdiva, ja mela tezky porod, sili mec3 a pul hodiny, do toho poporodni deprese a spankova depruvace, dcera prvni 4 m nespala dele jak hodinu, odmitala nisitko, kocarek, porad kvuli vsemu jen rvala, problemy s kojenim, zanety, prvni pul rok peklo, sesypala jsem se, nerada na to vzpominam, do toho nemame hlidani, krize ve vztahu, takze druhe dite je u nas scifi, bojim se, ze by se to opakovalo a nevim, jak bych to dala sama s 2 detmi, kdyz bych zas mela problemy po porodu bez babicek, navic na to neni vhodna doba, s muzem nas to nez ztmelilo, rozdelilo, takze tak.. Nekdy he mi to lito, dcerka by sourozence brala, miluje deti, nerada je sama, ale bohuzel..
Měla jsem mnoho let jedno, protože druhé mnoho let nešlo. A ve výsledku mi to asi i vyhovovalo - menší náklady, větši samostatnost, věk, ve kterém už se toho dá hromada podnikat, babičky jedno ochotně hlídaly… Pak se stal zázak, mám na stará kolena čerstvě druhý a vyhovuje mi to taky, byť se po letech cítím zas jako prvorodička, jen mám k tomu navíc péči o školáka.
Já jsem jedináček a když jsem byla malá tak mě to hodně trápilo, jedina kamarádka z ulice se mi odstěhovala v cca 5 letech a ostatní děti byli starší a nerozuměla jsem si s nemá takže jsem byla pořád sama protože rodiče mě měli pozdě (zdrav důvody) tak od známých děti byli také starší, na ZŠ jsem pak měla kámošky ale bydleli jinde a jak nebyly mobily tak to bylo peklo se domluvit
teď jak kdosi psal je jiná doba, ale stejně si myslím že pokud je dítě citlivější a neumí se seznamovat tak nemá úplně ideální dětství, proto já mám děti dvě, aby si spolu hráli a nemuseli nás prosit ať si jdeme hrát nebo že se nudí ![]()
@unuděná já právě také znám případy kdy jsou chudý a děti mají víc ale když to pak vidím jak žijou jak dětem nic nedoprejou nikam necestují prostě nic nevím ale žít bych takhle nechtěla , pro mě je důležité ze moje dítě bude šťastné dopřeju mu vše budem jezdit na dovolené prostě užívat si ale samozřejmě každej to má asi jinak ![]()
Páč udělat si druhý dítě s tím samým pánem by bylo čistý bláznovství..... a najednou to uteklo a už to nestihnu kvůli věku…
@rebelka 50 No takhle, ono šťastné dítě nerovná se to, kterému rodiče vše dopřejí, na tom se asi shodneme. Problém ale většinou nastává ve škole, kde se začnou děti posmívat, že třeba dítě má jen jedny kalhoty, už třetí rok stejnou aktovku, že bylo na Lipně místo u moře, že nemá telefon, nemůže na švp a podobně. Přijde mi, že pak je strašně důležité vychovat z těchto dětí sebevědomé jedince a zároveň dost obtížné, pokud jsou třeba ze 4 sourozenců ![]()
@rebelka 50 Mimochodem teda stejně těžký úděl je podle mě vychovat z jedináčka nesobeckého jedince, který nedostane, na co si ukáže a v té škole se pak neposmívá ostatním ![]()
Mám jedno a víc nechci, vždy jsem chtěla jen jedno. Zaprvé zdravotní důvody, zadruhé finance a zatreti rodina z mé strany není a že strany chlapa nepomůže.
Sama jedinacek nejsem, se sourozencem jsme si nehráli, nestykame se, i přes malý věkový rozdíl si nerozumíme. Ještě ke všemu peněz bylo v dětství málo a nemohla jsem mít to co jiné děti braly jako samozřejmost. Chlap je jedinacek, prý mu to občas bylo líto, dneska je rád. A mimochodem nemám ráda jak si nejvíc dětí pořizují lidi, kteří na ně nemají. Známá má dítě, bere přídavky na vše možné, kluka nevezme ani na pořádný výlet, ale chce druhé. Nedávno na mě zase vyskočil inzerát na FB našeho města, že rodina se třemi dětmi shání urgentne podnájem. ![]()
@unuděná píše:
My máme teda děti dvě, ale věděla jsem, že je musíme „nafrkat“ rychle za sebou, že mezitím nesmím nastoupit do práce. Protože to už by se mi pak do druhého nechtěloJeště jsme si nechávali zadní vrátka na třetí, ale teď je našim 4 a 6,5 a přesně to vidím - konečně normálně žiju, vracím se plně ke koníčkům, práci, péči o sebe, cestování atd. A mimino by to zabilo. Nejen pro mě, ale pro celou rodinu.
Přesně proto máme taky děti blízko u sebe a už se neskutečně těším, až budu zase v normálním provozu i když jsem čas doma zkrátila minimálně o tři roky, jak mi skoro každý předhazuje. Jsem ráda, že děti odrostou a já už se pak o nikoho nebudu muset tak moc starat ![]()
Jinak si myslím, že na jedináčkovi je nejhorší tlak okolí, protože sotva ženská porodí, tak se hned všichni ptají, kdy bude další a jací jsou jedináčci chudáci a bla bla bla.