Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@jege píše:
Přesně tak, když se chce, tak se všechno dá, ale to by museli obětovat své pohodlí a trochu se uskromnit. A za pár desítek let se budou rozčilovat, jak je to možné, že jejích vnouče má ve třídě 3/4 imigrantů a nepřizpůsobivých, a proč jsou důchody tak malé. Když se nedej Bůh něco stane jejích Bobánkovi a zůstanou sami, tak se jim zhroutí celý svět ......
Možná do toho nemám, co mluvit. Mám dvě děti v pěstounské péči a vím, že kdybychom měli jen to starší, tak už máme parťáka, náročné miminkovské období odžito a nemusíme řešit řadu problémů. Takhle máme dvě rozdivočelá torpéda a to mladší stále na plínkách. Takže jedináčka chápu, ale nechtěla jsem, aby starší dítě bylo smutné a cítilo se osaměle. Tak máme dvě a plánujeme ještě jedno. Z psychologického hlediska jsou nejlepší tři. Tak snad neskončíme v blázinci. Ale děti milujeme, ale urvaný jsme jak psi. Takže za jedináčka neodsuzuji.
Nevím co je lepší být jak říkáte zazobana s 1 dítětem a dopřát mu vše co jsem já mít nemohla nebo si pořídit více dětí. Vaničku půjčit od tety, kočárek z bazaru, oblečení někdo daruje na fcb nenáročné mamince, dovolená na Pastviny nebo Pálavu s řízky z domu a studium stačí vyuční list. Bohužel pak tyhle děti si myslí že to je běžný až vyrostou udělají si taky ze 3 až 4 děti a budou vychovávat děti stejně jak jejich rodiče. Neříkám že chudší vychovávají špatně to vůbec ne. Ale mně by štvalo že nemůžu dítěti dát to co je bohužel v této době běžné a pokud to dítě nemá posmívají se mu ostatní děti. Brala bych to jako osobní selhání.
My máme zatím jedno. V plánu byly dvě. Ale mám strach, že manžel začíná otáčet. Hodně mu vadí, že se nevyspí a že má méně sexu. Já si uvědomuji, že se dvěma to bude ještě o hodně horší, ale jak tu někdo zmiňoval, cítím jakousi nekompletnost. Ale zase trochu se bojím, aby nás druhé nestalo manželství. Můj muž je opravdu nervák. ![]()
@Enmamma Proč myslíš, že psychologicky jsou nelepší tři? Jeden z důvodů, proč jsem od třetího upustila je právě ten, že tři jsou lichý počet a může se snadno stát, že se dvě spřáhnou proti jednomu
To už snad radši 4.
@Santa Juana píše:
My máme zatím jedno. V plánu byly dvě. Ale mám strach, že manžel začíná otáčet. Hodně mu vadí, že se nevyspí a že má méně sexu. Já si uvědomuji, že se dvěma to bude ještě o hodně horší, ale jak tu někdo zmiňoval, cítím jakousi nekompletnost. Ale zase trochu se bojím, aby nás druhé nestalo manželství. Můj muž je opravdu nervák.
Tak mějte jen jedno
štastná a spokojená rodina můžete být i s jedním dítětem. Na okolí kašli a řiď se srdcem ![]()
@Anonymní píše:
Taky mám jedináčka a občas si pohrávám s myšlenkou na druhé, ale vlastně jen kvůli nátlaku okolíSamotné mi jedno dítě krásně vyhovuje. Teprve ted jak už je předškolačka si to užíváme a mimino by nám narušilo krásný život, dovolené, pohodu doma. Navíc mám super práci kterou nechci opouštět. Jen ted za poslední dva roky nám už 3× přidávali peníze, mám nejlepší kolektiv co sem kdy mohla mít. Nechce se mi mé skvělé místo přenechávat nějaké jiné ženské a být doma. Dcera sourozence nechce
pro jistotu jsem se X krát ptala.
Naše starší hrozně moc sourozence chtěla. Pak se jí narodil brácha a já se dozvěděla, že sourozencem myslela sestru ![]()
![]()
@Anonymní píše: … Vaničku půjčit od tety, kočárek z bazaru, oblečení někdo daruje na fcb nenáročné mamince, dovolená na Pastviny nebo Pálavu s řízky z domu…
Potud za mě všechno ok, to se prostě dá. Miminu je vybavení šumák (to by spíš mrzelo mě, kdybych nemohla nic moc koupit), dovolená v ČR může být super (opět - spíš já cítím potřebu dobít baterky u toho moře, navíc cena za ubytování je prakticky stejná tady jako třeba v Chorvatsku, pokud se nebavíme přímo třeba o stanování v kempu). Jenže pak přijde škola, kroužky, švp, tábory… Popravdě, když si vezmu náklady za naše jedno dítě a vynásobim je byť jen dvěma,tak teda pane jo, to bysme museli asi docela osekat. A to máme s mužem oba normálně placenou práci a na většinu kroužků chodí dcerka v rámci družiny (takže poplatek tušim 400 za pololetí za kroužek). Dali bysme to, ale museli bysme mnohem víc přemýšlet a odložit třeba splacení hypotéky…
@Šarlota4 píše:Tak to je největší gól
třída plná migrantů a smrt bobánka tady chyběla
Chyběla, nechyběla, ale je to pravda! Nevím jak na vesnici a v menších městech, ale v Praze je již teď normální mít v třídě 4-5 dětí cizinců, což je při 20 dětech asi 1/5-1/4, a to zatím ze zemí, kde se nemnoží jak kobylky. Ovšem i tam mívají 2-4 děti běžně a když tady bude více cizinců ze zemí, kde je běžné mít 6-8 dětí, tak stačí 2-3 generace a budeme menšinou.
Taky si neumím představit, co se stane s rodinou, která má 1 dítě, o které přijde v době, kdy další již mít nemůže. Pro mě osobně je něco podobného noční můrou, ale třeba to jiné moc netrápí … ![]()
Máme jedno skoro čtyřleté a další momentálně nechci. Byla by to má noční můra teď otěhotnět. Ale nebylo to tak vždy. Když byl malej mrnous, další jsem chtěla, manžel se necítil. Nejsem taková, že bych chlapa překecávala, dělala podfuky… Nechala jsem to plynout. A momentálně se to obrátilo a manžel by si říct dal. Ale zas je takový, že netlačí na pilu. U mě zatím věk není překážkou. Bude mi 30, nechávám to plynout. Ale umím si představit život i jen s jedním dítětem. Náš je hodný, chodí už do školky, je i dost kontaktní, s dětmi se vídáme a zatím tedy po sourozenci neprahne. Hlavní důvody jsou také to, že manžel je pracovně vytížený a já jsem převážně na vše sama. Takže když třeba začne mluvit o druhém, řeknu mu, že mi s tím bude těžko pomáhat. Od batolecího věku dítěte manžel prostě hodně pracuje. Pomáhal, je to dobrý otec, ale prostě času bylo málo. Další, nemáme prostě hlídání. Máme pouze z jedné strany a občas, což je skvělé. Ale už teď jde vidět, že nejsou nejmladší a chtějí mít klid. A já třeba nějakou pomoc bych pak potřebovala, což se pak u druhého nedá mluvit. Nejde ani tak o mimino, ale mě přijde, že psycho začalo s nástupem do školky, kdy já chtěla pracovat a dítě neustále nemocné. Ani střídání u parafrafu by nepomohlo. Dítě by bylo pořád doma a zaměstnavatel by mě za chvilku vykopl. Pak začne škola, kdy mají prázdniny, ředitelská volna, do toho také třeba nemoce a představa mít dvě děti na střídačku nemocná je masakr pro mě. Další tedy nezavrhuji, ale momentálně po něm netoužím, cítím se takto spokojená, i když se to může zlomit. U nás třeba ani se nemluví o druhém dítěti u hlídací babičky, spíš naopak. Spíš ty nehlídací se pořád ptají, popřípadě ještě známý. Ještě lepší, když se ptají ty, co mají také jen jedno dítě
Neřeším to, ty mi dítě hlídat nebudou.
Jedinacka mame hlavne proto, ze chci nasi dceru zabezpecit a nechci pocitat kazdou korunu, protoze vim, ze s 2 detmi bych musela. Financne na to nejsme nejak extra, ale zijeme si spokojeny zivot. Nikdy bych nedopustila delat si deti jak na bezicim pase a nemit ani na pleny a zit z ruky do huby, to nikdy. Hlavne ja otehotnela hned po maturite a nepracovala jsem, takze i kvuli tomu. Po rodicaku chci aspon na 2 roky do prace, neco nasetrit a pak az dalsi dite. I kdyz 1 prcek mi vyhovuje ![]()
@jege Tak v „mojí Praze“
má syn ve třídě jednoho Rusa, dcerka jedinou černou holčičku (omlouvám se, nevím, z jaké země pocházejí rodiče) a tím to hasne ![]()
edit: a nebylo by záhodno pořídit si ještě jednoho manžela? Aby kdybys o toho jednoho náhodou přišla, neměla z toho noční můry
To je fakt uvažování tohle.
Příspěvek upraven 18.03.19 v 12:17
@jege píše:
Chyběla, nechyběla, ale je to pravda! Nevím jak na vesnici a v menších městech, ale v Praze je již teď normální mít v třídě 4-5 dětí cizinců, což je při 20 dětech asi 1/5-1/4, a to zatím ze zemí, kde se nemnoží jak kobylky. Ovšem i tam mívají 2-4 děti běžně a když tady bude více cizinců ze zemí, kde je běžné mít 6-8 dětí, tak stačí 2-3 generace a budeme menšinou.Taky si neumím představit, co se stane s rodinou, která má 1 dítě, o které přijde v době, kdy další již mít nemůže.Pro mě osobně je něco podobného noční můrou, ale třeba to jiné moc netrápí …
Tak myslím, že to je nejhorší noční můra pro každého rodiče a nepřipadá mi, že by na tom počet dětí něco měnil. Ale možná to má nějkdo jinak, když má 4 děti, tak o jedno míň neřeší…
@unuděná píše:
@jege Tak v „mojí Praze“má syn ve třídě jednoho Rusa, dcerka jedinou černou holčičku (omlouvám se, nevím, z jaké země pocházejí rodiče) a tím to hasne
Syn v Praze nemá ve třídě žádného cizince a dcera jednoho chlapce vietnamských rodičů