Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Proč máte jedno dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.4.20 23:39
Nebo skvěle. On by byl určitě úžasný táta dvou dětí, fakt do toho šel s čistým srdcem. Mohlo to klapnout a být to super. A pak by mu ona celý život říkala „ještě, žes mě tehdy přesvědčil“ a drželi vy se za ruce. Chjo. Život… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 10:33
@Rive píše:
Přesně proto máme taky děti blízko u sebe a už se neskutečně těším, až budu zase v normálním provozu i když jsem čas doma zkrátila minimálně o tři roky, jak mi skoro každý předhazuje. Jsem ráda, že děti odrostou a já už se pak o nikoho nebudu muset tak moc staratJinak si myslím, že na jedináčkovi je nejhorší tlak okolí, protože sotva ženská porodí, tak se hned všichni ptají, kdy bude další a jací jsou jedináčci chudáci a bla bla bla.
Přesně, taky sotva se náš malý narodil, hned ze všech stran: A kdy bude druhé? 
Jakoby ženská už po porodu nepotřebovala nějaký čas na to, aby se dala aspoň trošku dohromady a zvykla si na jiný životní režim. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 10:38
@Bábrdl píše:
Nechtěla jsem to sem dávat, ale teď jsem toho plná a prostě musím.Máme v rodině případ, kdy se druhé dítě narodilo postižené a úplně tu rodinu rozklížilo, byť je v tom pochopitelně ten ubožáček nevinně.
Do té doby ukázková rodina, šikovné dítě, pohoda, výlety, hezký život.
Pak si chlap přál dítě, ona nechtěla, on ji přesvědčil, jakto bude krásné. A určitě být mohlo, jenže si vybrali smůlu a dopadlo to blbě.Kluk vypadal, že je zdravý, žádný problém v těhotenství, nic. Ale co zažívají teď
Teď už se jen hádají, jestli ústav ano ne. Otec nechce, ale zároveň na syna nemá trpělivost. Matka nechodí do práce, už to nedává. Do toho starší dcera už z toho psycho.
Vygradovalo to teď v karanténě, když jsou zavřené i denní stacionáře.
To jenom k tomu, že „nikdo nelituje, že má druhé dítě“.
To je strašně smutné Mně tohle právě vždycky děsilo, že by se mi narodilo dítě, které nebude zdravé. Tohle prostě zasáhne tu rodinu neskutečným způsobem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 10:48
Protože už mi v době porodu bylo 40. Muž je stejně starý. Dítě jsme si oba moc přáli. Měla jsem sice strašný porod, ale syn je zdravý. Kromě atopického ekzému je to šikovný klučík a dělá nám radost. Jenže jsem se tak půl roku po porodu ještě dávala dohromady a byli jsme s mužem z něj totálně vyčerpaní, protože skoro rok téměř nespal. Já jsem vždycky chtěla 2 děti, ale teď si to druhé už neumím představit. Muž ho odmítá kategorický, prostě už nechce. Je mi to trochu líto, ale na druhou stranu to chápu a teď, když už je malý větší, chodí a začíná být samostatný, tak začínáme konečně zase žít.
Vzhledem k našemu věku bych musela mít dítě nejpozději tak do roka a na to prostě už asi fyzicky nemám. Ani manžel. Další strašák pro mě samotnou je, že by se druhé dítě mohlo narodit postižené. Mám kamarádku, které není ani 30, první dítě, stejně staré jako moje a má opožděný vývoj, neurologické potíže, dodnes nechodí… Je to smutné, protože jí to taky totálně rozkládá manželství a celkově osobní život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 11:16
@AllyBlue píše:
To je strašně smutné
To desi každého.
Ale jde i o míru a typ postižení. Když se narodí neslyšíci dítě, dítě s mírnou, nebo alespoň strednefunkcni, PAS, dite, které bude na vozíku, je to jiste komplikace. Ale i tak to může rodina ustát. A většinou ustojí. Naučí se znakový jazyk, řeší ki, zapoji se si skupin rodičů…
Ale některé typy postižení jsou prostě „moc“. Lidi většinou řeknou „já bych ho dal do ústavu“, ale nedochází jim, že to dítě nemá na čele, jak zle to bude. Je to miminko, vatolebatole, mate ho doma, milujete ho… Pak se to pomalu rozkrývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 12:26
Hele já chápu, že je to tragédie, sama si to nedovedu představit, že se to stane. Ale chci upozornit, že se to může stát i u prvorozeného. Takže by možná bylo lepší nemít děti vůbec?
Musí to být strašný šok, zvlášť, když to bylo nečekané a těhotenství probíhalo dobře. Ale ti rodiče to absolutně nedávají. Zkus je popohnat co nejdříve k nějakému psychologovi nebo mediatorovi. Protože to jinak dopadne tak, že chlap odejde a žena se bude muset rozhodnout, jestli dítě do ústavu a nebo jestli bude živořit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 12:38
@Modesta píše:
@BábrdlHele já chápu, že je to tragédie, sama si to nedovedu představit, že se to stane. Ale chci upozornit, že se to může stát i u prvorozeného. Takže by možná bylo lepší nemít děti vůbec?
Musí to být strašný šok, zvlášť, když to bylo nečekané a těhotenství probíhalo dobře. Ale ti rodiče to absolutně nedávají. Zkus je popohnat co nejdříve k nějakému psychologovi nebo mediatorovi. Protože to jinak dopadne tak, že chlap odejde a žena se bude muset rozhodnout, jestli dítě do ústavu a nebo jestli bude živořit.
Souhlasím s tebou. Známá má holčičku, dnes dospělou tedy, s downovým syndromem. Přesto do toho šli znovu a podruhé se jim narodil kluk. Zdravý, studuje, chytrý, hezký, dělá jim radost.
O tu holčičku se krásně starají, celá rodina, mají jí doma. Já se jim a podobným lidem klaním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 16:30
@Haleyy píše:
Holky čtu tady vaše příspěvky. Manžel chce druhé dítě, máme syna 16 měsíců a popravdě jsem z toho trochu na prášky. Syna miluju, ale je to s ním náročné, teď navíc začalo období vztekání..nemám tady žádné hlídání, takže jsem s ním 24/7. Navíc vůbec jsem se v mateřství nenašla narozdíl od kamarádek, které dětmi úplně žijou. Strašně mi chybí můj předešlý pohodový život a cestování. Jsem asi fakt sobec a druhé mít ani nemám. Na druhou stranu mám o rok starší ségru a vždycky jsem za ni byla hrozně ráda, jsme kámošky a nebýt jí, tak nejsem tam kde jsem, vždycky mě ve všem povzbudila.
To co tu píše Bábrdl je noční můra
Tak mate jeste male dite, tak to si dost lidi neumi predstavit druhe. Treba za rok, dva to uvidite jinak. Taky si myslim, ze kdyz manzel chce druhe, tak at taky prilozi ruku k dilu, abyste to nemela 24/7. Jeden z hlavnich duvodu, proc jsem si druhe dite poridila byl, aby syn mel sourozence. Mam totiz taky starsi sestru, se kterou jsme si v mnohem vzajemne pomohli a bavime se spolu dost, prestoze jsme kazda uplne jina. Prvni dite taky hrozne narocne(nakonec i nejake diagnozy dostal) a druhe uplne jine, proste takove sikovne zlaticko. Ted uz jsou to nerozlucni partaci a kdyz ted neni skolka a s nikym se nevidame, tak proste maji jeden druheho na hrani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 16:57
@Anna766 píše:
Souhlasím s tebou. Známá má holčičku, dnes dospělou tedy, s downovým syndromem. Přesto do toho šli znovu a podruhé se jim narodil kluk. Zdravý, studuje, chytrý, hezký, dělá jim radost.
O tu holčičku se krásně starají, celá rodina, mají jí doma. Já se jim a podobným lidem klaním.
Jenže Down je něco jiného než to, o čem mluvím já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 17:02
@Modesta píše:
@BábrdlHele já chápu, že je to tragédie, sama si to nedovedu představit, že se to stane. Ale chci upozornit, že se to může stát i u prvorozeného. Takže by možná bylo lepší nemít děti vůbec?
Musí to být strašný šok, zvlášť, když to bylo nečekané a těhotenství probíhalo dobře. Ale ti rodiče to absolutně nedávají. Zkus je popohnat co nejdříve k nějakému psychologovi nebo mediatorovi. Protože to jinak dopadne tak, že chlap odejde a žena se bude muset rozhodnout, jestli dítě do ústavu a nebo jestli bude živořit.
Já vím. Ale tady se řeší mít či nemít druhé dítě…
To byla jen má reakce na tvrzení 'ze nikdo nelituje a vždy je to skvělé".
Ale tenhle případ je fakt extrém. To já vím.
K psychologům všichni pochopitelně chodí už roky. Ale co.. Ona sama mi říkala, ze je polituje a co. Jde o ten každodenní život. Ten za ně nikdo neodzije. Psycholog nabada otce, že nesmí na kluka řvát, že ten to absolutně nechápe. On to odkyve a pak mu zas rupnou nervy, pak vyletí ona a furt dokola
Teď je to prostě extrém, protože nefunguje ani denní stacionář.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 17:03
@Anonymní píše:
Děkuji za názory a Vaše zkušenosti. Nechávám to zatím být, ale je pravda, že mě začíná dost tlačit věk a rodit po 35. roce se mi prostě už chtít nebude. Energie ubývá a ani jsem jí nikdy nepřekypovala. Teď jak je ta karanténa, tak se moje tříleté dítko dost nudí, i když se jí snažím různě zabavit, ale nejde se věnovat přes den jen jí. Tak si říkám, jak to mají rodiny, kde jsou dvě děti. Zda se tedy navzájem zabaví…?
Adél
Mám dva kluky necelých šest a necelé čtyři roky, jsou jak dvojčata a zabaví se sami. Se dvěma dětmi je mnohem míň práce, než s jedním. Fakt si zrovna teď, v době karantény, absolutně nedovedu představit, že bych měla jen toho staršího, ten by se sám nezabavil ani na chvíli a zešílela bych z něj.
A jinak nám velmi brzy přibude třetí sourozenec, tak jsem zvědavá, jak to zamává s konstelacemi. Kluci se na mimčo těší, pořád plánují, jak mu budou držet lahvičku a dávat dudlík… uvidíme, jak dlouho jim to vydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 18:55
@Oriseka to je právě to, proč se chceme snažit už teď i když se na to necítím - aby měl syn parťáka. Podle mě velký věkový rozdíl není úplně ono. A taky budeme bydlet na vesnici, kde moc dětí nebude, tak ať si má s kým hrát. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 19:15
@Bábrdl píše:
Jenže Down je něco jiného než to, o čem mluvím já.
Ale o to nejde přece. Jen že se může stát kdykoli, cokoli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 20:39
@Haleyy píše:
@Oriseka to je právě to, proč se chceme snažit už teď i když se na to necítím - aby měl syn parťáka. Podle mě velký věkový rozdíl není úplně ono. A taky budeme bydlet na vesnici, kde moc dětí nebude, tak ať si má s kým hrát.
Tak ale stejne mate cas. Ono to s tim partactvim nemusi byt tak jasne, zalezi na mnoha dalsich faktorech a vek je jen jeden z faktoru. Mam kluky od sebe 2 roky a 8 mesicu a aby byli driv k sobe, tak to si vubec neumim predstavit, jak bych zvladala. I takhle jsem do toho sla a vedela jsem, ze mi hodne pomuze jak manzel, tak dedecek. Bez jejich velke podpory bych to zvladala tezko. Kluci jsou jak dvojcata, jak je starsi pozadu(socialno, emocionalno, hra), tak si hrozne moc rozumi, protoze jsou na tom hodne podobne. Coz ma i sve stinne stranky, protoze se v tech lumparnach vzajemne podporuji 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.20 20:45
@Bábrdl píše:
Jenže Down je něco jiného než to, o čem mluvím já.
Tohle me taky napadlo. Downi jsou vetsinou socialne zdatni. Casto nekomfliktni a kamaradsti. Zato PAS s tezkou MR je neco uplne jineho. Agresivita, sebeposkozovani, nezvladatelnost atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
