Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dál? Bývalý manžel a přítel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
2.8.12 11:06
Pardon, omlouvám se za tu hrubku - naschvály.. už mi to nemyslí 
- Citovat
- Upravit
Sandra752
2.8.12 11:08
Nechápu, proč mu vadí, že vycházíš s bývalým..natož proč mu vadí, když se tě zeptala ty jsi mu řekla že jsi těhotná…ASI to nemá v hlavě v pořádku..chová se jak malej kluk, kterej potřebuje věčnou pozornost…a slyšet, že ho potřebuješ…Nevím, jak ti pomoct nebo poradit..ale pokud odejde, tak je pěkně nezodpovědnej…
- Citovat
- Upravit
Sandra752
2.8.12 11:10
PS:Co by dali jiné ženské za to, aby vycházeli dobře s bývalým manželem a nemuseli se hádat..
- Citovat
- Upravit
Sylviii
2.8.12 11:12
Jak se může vykašlat na tebe a vaše miminko? S takovým bych nebylax/
- Citovat
- Upravit
2.8.12 11:13
Bohužel, tvůj přítel dal už od začátku asi najevo, jaký přístup bude k tvému bývalému. Pokud není schopen spolknout, že se k sobě dva lidé chovají normálně a nešpiní se navzájem před svým společným dítětem, tak je chyba v něm. Ať se sbalí a jde. A ty vydrž - on přijde, ale nech ho to hezky vyžrat, neusmiřuj se ty s ním a až přijde, tak ho vem zpátky jen pod podmínkou, že akceptuje naprosto normální vztah s bývalým a jinak ať si táhne, když je takový nepřející parchant. Bohužel, tohle jsi mu měla říct už dávno, něco ve myslu ještě jednou kvůli tomuhle uděláš scénu a končíme, teď jsi těhotná a budeš se o to víc snažit to celé uhuškat, aby jste byli spolu a on za pár týdnů až měsíců se zase urazí, zase odejde a bude to začarovaný kruh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.12 11:13
No fíha.. on normálně žárlí, ale fakt brutal.. jako nechápu víc věcí, ale proč nutit dítě říkat cizímu člověku tati? To je nelogický, můj syn příteli taky říká jménem a nikdy bych po něm nechtěla, aby mu říkal tati. Má svýho tátu, má ho rád, v tomhle to máme stejné (co jsme se rozvedli, tak je to v klidu, nehádáme se, vycházíme spolu a pod..). Nechápu Tvého přítele.. tomu mému nevadí, když o něm mladý mluví, ani když si spolu každý den volají.. prostě je to jeho táta a hotovo.. Rada na toho Tvého? Promluvit s ním.. a pokud se bude chovat nadále takto absurdně, tak buď léčení, nebo kopanec do zadečku.. Ženská zvládne všechno 
Fakt nevím, co jiného napsat, chová se jak malé uvztekané dítě a to já nesnášim..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.12 11:16
Já to také nechápu.. nic jsem neudělala. Nejvíc mě na tom mrzí, že jsem ztratila důvěru, věřila jsem, že to bude dobré, že už s malým nebudu sama, že mám skvělého přítele, který se o nás postará.. on už teď vypadal, že se s tím bývalým skutečně srovnal.. a nakonec udělá tohle. Vůbec nevím, jak to řeknu malýmu… on ho strašně miluje, má pořád strach, že od nás odejde, stejně jako jeho taťka.. stále se na to ptá.. možná taky pro tu hádku před ním před 2 rokama. Stále si to pamatuje. A co mám dělat dál… bez peněz, s mimčem… vím ale, že s ním se kvůli tomu žít fakt nedá.. nemůžu si přece pořád nechat ubližovat. Cítím to tak, že mě trestá za ten bývalý vztah, který jsem měla
- Citovat
- Upravit
2.8.12 11:19
Když ženská dělá dramata, teatrální gesta, uráží se apod… tak je to k nesnesení… ale když to samé dělá muž, je to k nežití… podle mě jeden z nejhorších rysů, které chlap může mít… pojí se to s mindráky a žárlivostí, prostě malým sebevědomím…
podle mě ty nic špatně neděláš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.12 11:19
Je to eda, co jiného na to říct.. každý máme nějakou minulost, kdyby to naši protějšci nepřekousali, tak je samotných ženských hora.. prostě ho nechápu, tohle je chování puberťáka, že se urazí a nazdar.. Máš kam jít? Uvidíš, že pokud budeš chtít, zvládneš to aji sama.. Horší je to u synka, ten bude nešťastný… chjo.. ten tvůj je ale… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.12 11:20
Ahoj,
je úžasný, ze s bývalým manželem tak dobře vycházíte a malymu zůstal tatinek 
Klobouk dolu. Z toho co píšeš, bych radila od současného přítele odejít, ale to ted půjde těžko, kdyz čekáte miminko… Zkus ho přinutit si sednout a vyrikat si, proc mu tak vadi, ze jste s bývalým manželem schopni se normálně bavit a co mu opravdu vadi. Taky bych se bála, jestli on nebude ten typ, co bude hooodne dělat rozdíl mezi vlastním dítětem a tvým synem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.8.12 11:20
Gladys, já už to tak naposledy udělala, že jsem mu řekla, že se prostě změní, že takhle už to nesmí udělat, jinak s ním nemůžu být, jinak si ho přestanu vážit a už ho nebudu milovat… (on se mi tím strašně zhnusil). Já byla tvrdá a on přišel a zapřásáhl se, že už to neudělá… a teď je to tady zase. On to prostě asi bude fakt dělat pořád. Přitom se držel tak dlouho.
Martino, že syn má otce, který je skutečný táta, to jsem příteli už říkala. Malej to tak cítil sám, on mu totiž občas sám řekl tati a já mu na to řekla, pokud to tak cítíš, tak mu tak říkej, pokud ne, tak mu říkej jménem. Nechtěla jsem mu nic přikazovat ani zakazovat. Prostě jsem to nechala na něm a on si vybral - jednou je to tak, jednou tak. Ale to, že skutečného otce má a budou spolu mít neustále hezký vztah, to jsem mu řekla. At se s tím srovná, nebo ať to skončíme. Už na začátku. A on souhlasil.
- Citovat
- Upravit
2.8.12 11:21
Toto nechapu, o co mu vlastne jde? aby ses s byvalym hadala ci dokonce vubev nestykala ty ani syn? prece neni decko, ktery to nechape ze proste se na syna i po rozchodu nevykaslal a k tobe se chova hezky, protoze jsi matka jeho syna…vzdyt ho ceka stejna role jako ex a utika od ni ani neni dite na svete.no dej si pozor, pripada mi jako chorobny zarlivec a gadky jen tak neprestanou, ani to utikani a vyhrozovani odchodu.mel by se sakra vzpamatovat, ma doma tehulu. hlavne bud v klidu a rozmysli co dal, videla bych to na velky rozhovor.mel si najit tenskiu bez ditete, nebo s ditetem co nema tatu. vedel do ceho jde, rak nevim oroc bys to mela odsirat ty i kluk.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.12 11:23
Je to těžké totok.. jinak pokud mu tak říkal sám od sebe, tak to ju ono to vyznělo trochu jinak, v tom případě omluva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.8.12 11:24
Tak to je fakt síla takhle žárlit. Hlavně udělat takovou scénu chtít odejít jen kvůli tomu, že jsi mu řekla, že čekáte miminko. Jak píšeš, stejně by se to dozvěděl. Vůbec mi to hlava nebere. On asi rád vyvolává konflikty. Nevyžívá se v tom třeba? Nebo myslíš, že ho to opravdu tak strašně žere? I po dvou letech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym… ale nějak nemám sílu to řícet nahlas, veřejně…
Jsem skoro pět let rozvedená. S bývalým manželem se syn pravidelně setkává, bere si jej na dovolenou, mají se rádi. Můj nový přítel, možná také proto, že jeho samotného vychovával „náhradní“ otec, stále nemůže pochopit, že se syn se svým otcem mají tak moc rádi, že o něm hezky vypráví apod. Vím, že když syn marodí, že to odneseme my a k němu odjíždí jen na návštěvy, ale tak to prostě je. Už na začátku našeho vztahu s přítelem jsem se mu snažila vysvětlit situaci, která u nás nastala. Mladí jsme se vzali, pak se rozvedli, ale nadále spolu vycházíme s bývalým přítelem celkem dobře. Nehádáme se, neděláme si naschváli, vždy se na všem domluvíme. Pro okolí je to tak trošku záhada a už několikrát jsem slyšela o tom, že jsme ukázka pro ostatní, jak by se k sobě lidé měli chovat slušně. Ale teď k tomu problému, co mám.. ze začátku se přítel nemohl srovnat s tím, že malej o otci mluví docela často, vždy se urazil a nemluvil s námi… několikrát to i vygradovalo tak, že jsme se natolik pohádali, že se sebral a odešel.. a to dokonce před synem, což považuji za ten nejhorší prohřešek. S bývalým manželem jsme se nikdy nehádali, natož před dítětem. To skutečně nemám ráda, nikdy jsem to dělat nechtěla, ale tohle jinak nešlo… vždy za to jeho naštvání mohlo buď synkovo pěkné povídání o tatínkovi, či nějaká věc ze strany bývalého manžela, která přítele „naštvala“. Příteli totiž vadí, i když bývalý manžel synovi zavolá, že si spolu povídají. Za těch dva a půl roku, co s přítelem jsme spolu se to o dost zlepšilo. Už na něj tolik nežárlí, snaží se být chápavý. Ale znamenalo to, několikrtá se do krve pohádat. Potom se vždy usmířil on a já vyměkla. Po mém synovi chce, aby mu malej říkal tati. Dobře, chtěli jsme mít ještě jedno mimčo, tak proč ne, stejně jsme rodina. Tak i já začala malému říkat, že jestli chce, může i příteli, kterého dosud oslovoval křestním jménem, říkat tati. Občas mu tak řekne, někdy ne. A vše vypadalo, že je už na dobré cestě. O mimčo se snažíme už nějakou dobu a konečně se nám po umělém oplodnění podařilo, otěhotněla jsem. Syn už to ví, protože naposled byl s námi u lékaře a měl strach, co mi je. Proto jsme mu to už řekli. No a včera volal bývalý manžel, že si vyzvedne synka (jedou spolu k moři) a tak se zeptal, jestli budu dopoledne ve všední den doma, že si ho dřív nevyzvedne.. (jsem na neshcopence). Dosud si vždy vyzvedával syna tak, aby si ho vzal předtím, než odejdu do práce apod… proto mu bylo divné, že jsem doma. A to už bylo po několikáté, co se ptal a zjistil, že jsem doma. Proto se zeptal, jakto, že nejsem v práci a tak jsem mu řekla, že budeme mít miminko. Co je na tom, malej mu to stejně za dva dny, až budou spolu, řekne. A od té doby mám doma peklo. Jakto, že jsem mu to řekla, co je mu po tom… že jsem hrozná a vše si s ním musím říkat… apod. Z práce se vrátil nafučený, nemluví se mnou. Ráno mi poslal smsku, že takhle dál nemůže, napsala jsem mu, že ani já, že to takhle nejde. Tak si zítra prý po práci dojede pro věci a nechá mi tady klíče od bytu. Zavolala jsem mu a řekla mu, že je to absurdní, že jsem doma bez peněz, čekám jeho dítě a on se na nás vykašle… je ironický a nechce nic řešit. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Nakonec po takových hádkách za několik hodin pochopí, že dělá blbost a omluví se, napíše, že mě miluje a já mu odpustím. Ale v takovém vztahu se asi skutečně žít nedá. Nevím, proč jsem si myslela a věřila, že už to skutečně pochopil a že už nebude na něj žárlit… mylsím si, že je to žárlení, jinak totiž nerozumím, proč ho to zlobí. Miluji jen jeho, s bývalým manželem se jen snažím dobře vycházet. Má přítelkyni, která se vždy při vyzvedávání syna ve dveřích s námi pozdraví. Je příjemná, myslím, že jsou spokojení. A tohle mě tak štve, nevím, co dál… stále brečím a přemýšlím, že to sama nezlvádnu. S miminkem, školáčkem a bez práce… za pár peněz nemocenské…