Poradna duly
Jana Čurdová
Prosinec 2011 - dle MS
- Fotoalbum (23)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.4.11 18:26
No jo, jenže nejhorší jsou děti tak do 6. třídy, pak už to snad má vcelku rozum a už se tolik neposmívají.
Ono záleží, jak se to podá. 
No a další věc, když jsem řekla, že se prcek jmenuje Vincenc, tak mě už několik lidí opravovalo, že snad VincenT a já, že ne, že Vincenc. 
Ani nevím, kdo to byl. Moc lidí to neví… Jen nejbližší okolí, jako rodiče, sestra, bratr, manžel, nejlepší kamarádka, nej kamarád, jedna spolupracovnice… a to je asik všechno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:31
Musím ještě dodat, že to vědí jen moji rodiče, ne manželovi.
Manžel to nechce roztrubovat, aby to nezakřikl.
Jenže bydlíme s mými rodiči ještě chvilku a to nejde tajit. Navíc jsme s rodiči hodně otevření, takže jsem to nechtěla tajit.
A manželovi rodiče jsou mi ukradení. Už mi tolikrát ublížili, že jsem ráda, že to nevědí. Bojím se, že řeknout, že jsme blbí, že jsme na to hned hupli, ale já to neřeším. Švagrová byla to samé a to jim nevadilo, jen na mě mají pořád něco.
Mimo toho, že jsme s manželem 8,5 roku celkem, z toho 2,5 roku jsme jako manželé a domeček už brzy bude hotov.
Takže tohle neřeším a těším se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:34
Já jsem to řekla jen dvoum kamarádkám, které věděliy, že se snažíme a pořád se mě ptaly, jestli už jo 
Mamka se mě zrovna včera ptala, ale řekla jsem jí, že ne 
nechtěla jsem to říkat, dokud neuslyším srdíčko, pak jí to řeknu a ostatní až po 3 měsíci a po testech Jen nevím, kdy to řeknu v práci, toho se fakty bojím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:37
no nu nás řo ví jen přítel,moje mamka její přítel,sestra a její přítel…a pár kamarádek…jinak třeba můj otec to taky neví,řeknu mu to až tak ve čtvrtým měsíci,dřív ne…stejně si vyslechnu,že jsem blbá,že v lednu jsem rodila a dítě mi zemřelo a že jsem klidně mohla pár let počksat atd. já nevím do kolika bych mělas čekat?je mi 28let to je snad normální věk na první dítě…a po tom co se nám stalo to miminko prostě potřebuju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:39
No já jsem to taky řekla jen lidičkám, kteří věděli, že se snažíme. Našim jsem to řekla hned, protože si myslím, že to nevadí. Nejsem tak úplně pověrčivá.
Jinak v práci jsem to taky neřekla a tam to řeknu, až v těch cca 3 měsících, protože chci, aby byl čas sehnat za mě náhradu. Jinak se ale nebojím. V práci to vezmou určo dobře. My jsme tam dobrá parta. A je to u nás pohodička, takže se těším, až jim to řeknu. Ale to má ještě čas. Teď to nebudu roztrubovat, na to je brzy. Ještě jsem ani nebyla u doktora a nevím, zda je všechno vpořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:43
Já myslím, že je fajn, že se snažíš postavit zase na vlastní nohy a všemu, co se ti stalo. Že stále věříš tomu, že se to povede a všechno už bude krásné a dětátko bude zdravé. To je fakt krásné.
Ani se ti nedivím, že to otci říct nechceš. U nás to naštěstí je vpohodě.
No moji tcháni, to je kapitola sama o sobě. Možná jsem jen neotrlá a nezvládám to, jací jsou, ale bydlení s nimi mě dohnalo odstěhovat se zpět k mým rodičům, k psychologovi a k manželským hádkám. Proto jsem ráda, že už jsem zase doma, u mých rodičů, s manželem, čekáme miminko a jsem šťastná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:47
když jsem se poprvé po tom co se stalo s otcem viděla,tak první co mi řekl,že bych měla zhubnout a potom se mě zeptal kdy půjdu do práce…tak co bys na to řekla…=
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:49
Janie Bast píše:
Já myslím, že je fajn, že se snažíš postavit zase na vlastní nohy a všemu, co se ti stalo. Že stále věříš tomu, že se to povede a všechno už bude krásné a dětátko bude zdravé. To je fakt krásné.
Ani se ti nedivím, že to otci říct nechceš. U nás to naštěstí je vpohodě.
No moji tcháni, to je kapitola sama o sobě. Možná jsem jen neotrlá a nezvládám to, jací jsou, ale bydlení s nimi mě dohnalo odstěhovat se zpět k mým rodičům, k psychologovi a k manželským hádkám. Proto jsem ráda, že už jsem zase doma, u mých rodičů, s manželem, čekáme miminko a jsem šťastná.
musím jít dál,jinak bych se zbláznila…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:49
jj, přesně tak, doma je doma.
Vždycky jsem si plánovala, že až budu jednou těhotná, tak budu šťastná a nebudu se ničím stresovat. Protože věřím,že miminko všechno vnímá. 
No tak jsem zvědavá. Zatím jsem moc šťastná a spokojená.
Dnes už mi k dokonalému štěstí chybí jen vana, abych si v ní uvolnila záda, která mne bolí jako blázen.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:51
NikisKoh píše:
když jsem se poprvé po tom co se stalo s otcem viděla,tak první co mi řekl,že bych měla zhubnout a potom se mě zeptal kdy půjdu do práce…tak co bys na to řekla…=
No vidím, že to opravdu nemáš jednoduché s otcem. Takového otce bych vykázala… do kostela. Nebo bych ho nakopala do prdele!
Ale stejně tě obdivuju. Držím pěstičky, ať se vám dobře daří. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:52
vanu bych taky potřebovala,ale zatím ji nemáme-koupelna je v plánu až úplně nakonec,zatím máme sprch.kout…teď se bude spravovat dětský pokojíček
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 18:57
Janie Bast píše:NikisKoh píše:No vidím, že to opravdu nemáš jednoduché s otcem. Takového otce bych vykázala… do kostela. Nebo bych ho nakopala do prdele!
když jsem se poprvé po tom co se stalo s otcem viděla,tak první co mi řekl,že bych měla zhubnout a potom se mě zeptal kdy půjdu do práce…tak co bys na to řekla…=
Ale stejně tě obdivuju. Držím pěstičky, ať se vám dobře daří.
můj otec prostě děti nikdy nechtěl,mamka se mě vymodlila a vyprosila a stejně se rozvedli,když mi byly necelý tři roky…ale mám nevlastního taťku a ten je skvělej…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.11 19:16
No tak to je super, jestli ty máš skvělýho nevlastního taťku. Tím pádem tvoje mamča má jistě skvělého manžela.
Co více si člověk může přát.
No my vanu už máme i na novém. My už čekáme jen, až dobudujeme přípojky vody, kanalizace a plynu.
Ale máme tam už elektriku, tak aspoň něco. Už tam aspoň v klidu můžeme svítit a vařit. Pohodička.
My máme štěstí v neštěstí. Bohužel, musíme dům celý dodělat, aby nám ho zkolaudovali, a až nám to zkolaudují, tak nám ještě pustí posledních 5% z hypotéky. Zpočátku jsem si říkala, že 5% je pohoda. Ale když jsem si uvědomila, že to je 75 tisíc, tak si člověk musí spočítat, aby to vyšlo.
Možná by bylo lepší to v klidu dodělávat a šetřit… ale kdoví, jak by to bylo. Když se to musí dodělat, tak se to dodělá tak, jak má a pak už se bude jen splácet hypotéka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jak předejít nástřihu
- 03.11.23
- Denise.H
Co mám očekávat od porodu?
- 23.10.23
- Irena002
Porod po CS
- 04.08.19
- Anonymní
