Psychický propad aneb nevím jak dál...

@mirecekblbecek píše:
nikdo ti nic nevyčítá, jen se snažíme pomoci. Prostě si to musíš zařídit tak, abys stíhala, já budu vstávat ve 4,30,pracuji jen na mini úvazek, doma mě čeká vaření pro 7 lidí denně, mám 3 děti, a učím se na zkoušky a věčně klajdám na epipi, ono to zvládnout jde, ale musíš to zorganizovat.

Organizovat umím. Mám skvělé organizační schopnosti. S výjimkou toho, že neumím zorganizovat sebe. Svůj čas jsem si zorganizovat neuměla nikdy. A to i třeba co se týče úkolů a jiných povinností do školy.

@meluzi píše:
jakou jsi měla postavu jako dítě? bylas vybíravá, nebo ti to bylo fuk? jakou mají rodiče? nutilu tě do jídla, nebos jedla vše, bez problémů?

@mirecekblbecek píše:

@meluzi píše:
jakou jsi měla postavu jako dítě? bylas vybíravá, nebo ti to bylo fuk? jakou mají rodiče? nutilu tě do jídla, nebos jedla vše, bez problémů?

Jako dítě.. no jako mimino prý největší v porodnici (3,8 kg, 52 cm). Jo nikdy jsem nebyla vyzáblá takový ten typ samá ruka, samá noha. Ale třeba do takových těch 5-6 let jsem byla vcelku normální. Až pak prostě postupem času jsem byla oplácanější a oplácanější. Ale je taky pravda, že jsem byla hodně nemocná coby dítě na stupni. Mívala jsem třeba 200-250 zameškaných hodin za pololetí a to je celkem darda. Jo vybíravá jsem celkem byla. A co jím mi fuk moc nebylo.
Rodiče: Matka cca 70kg asi 165cm a otec asi 130kg a 190cm (je to fakt jen takový odhad +- a + to co sem tam doma slyším).
No spíš mě nutili, opravdu nemužu říct, že bych jedla všechno. I babička vždycky říkala válku na mě.

@meluzi píše:
@entropy Co jsem koukala, tak příjem jsem měla stálý řekněme většinou 5-6 tis kJ/den, ale pak tam mám také období třeba 3-3,5 tis kJ/den.

S těmi sociálními vztahy nevím, nevím. Bavím se tak nějak „více“ se třemi lidmi, ale vždy jen o škole a ve škole. A mě děsně štve, že když řeknu jestli třeba nepůjdeme na kafe, víno, apod, tak mají opravdu milion důvodů proč, že to zrovna teď nejde. Opravdu mě to štve. Krom toho já fakt ve vlastní fantasii uvažuji často nad matematickými a fyzikálními problémy. A je fakt, že tohle ty moje vrstevníky opravdu nezajímá. Každý kouká jen na to, aby předmět udělal a mohl si ho odškrtnout, kdežto mě tyhle předměty opravdu moc učarovaly a opravdu se s nimi sžívám i v osobním životě. No a mimoškolní akce, ano nějaké jsou. Ale většinou to jsou nějaké párty v klubech příp. nějaké koncerty apod. a to pro mne opravdu moc není. Neříkám, že jsem abstinent, to určitě ne, ale mám ráda klidnější atmosféru.
No a kde jinde shánět přátele… Nějak mě nic nenapadá.

S bráchou no nevím. Je pravda, že máme jedno jediné společné téma a to je ekologie a přírodní vědy, ale nějak nemáme co spolu řešit. Rozhovor mezi námi je opravdu událost, která se děje tak jednou za 3-6 měsíců. Jinak nějak nemáme co spolu řešit. Mě třeba přijde i to, že je mezi námi strašný věkový rozdíl (i když „jen“ 4 roky) a ten tvoří velkou propast.

Je pravda, že nad osamostatněním hodně přemýšlím. Je tedy pravda, že bych se toho asi i trochu bála. Ale hlavně moje momentální finanční situace a časový pres mi to prostě neumožňují. Doufám, že třeba až budu ve vyšším ročníku, že se zadaří si to nějak lépe uspořádat, a že to bude méně časově náročné než teď.
Prostě řekla bych, že mě naděje na lepší budoucnost ještě neopustila. Otázkou jen zůstává jak dlouho mi ta naděje vydrží.

Ad sociální vztahy - chápu Tvou frustraci, že když už se snažíš družit, tak ostatní nemají čas, to je bohužel jedna z možností. Asi v téhle fázi není od věci začít třeba na netu, existují určitě i vědecky zaměřená diskuzní fóra (pokud zvládáš slušně angličtinu či jiný jazyk, tak je pole ještě větší), kde najdeš nadšence, které mezi svými spolužáky na VŠ postrádáš. Taky tím odpadne nějaký ten ostych z postavy atd. Přiznám se, že mi kdysi v tomhle internet hodně prospěl, získala jsem na diskuzích trochu víc sebedůvěry, poznala lidi s podobnými zájmy či podobným smyslem pro humor, a postupně se tyhle vztahy přenesly do reálného světa (srazy…), a dělalo mi pak i daleko menší problém navazovat kontakty i mimo kyberprostor.

Kromě toho mě napadá, že chodíš na cvičení jógy atd., tak se zkus porozhlédnout i tam, jestli nebude nějaká sympatická duše.
Další možností jsou výměnné pobyty (Erasmus apod., nevím, co Vaše škola nabízí), vyhledávání účastí na vědeckých projektech, brigádách atd.
Hubnoucí skupinky jsou taky určitou možností.

S bráchou - v mém případě nás dělí dokonce víc, jak 4 roky. Je fakt, že jsem byla starší, než jsi Ty, když jsme se konečně „zčuchli“ do správného sourozeneckého vztahu, předtím jsme tak nějak řešili každý to svoje. Pak jsme zjistili, že „to svoje“ můžeme řešit i dohromady, a že může být i sranda, a že není problém zajít společně na nějakou akci, udělat výlet atd.

O čem se bavit? Hej, co takhle o jeho a Tvých radostech, starostech, plánech, zážitcích, vzpomínkách z dětství. Vděčné je i pomlouvání rodičů nebo řešení partnerských problémů Nemusíte řešit zrovna kosmír (i když můžete). Tady vyprávíš o tom, co Tě trápí naprosto cizím lidem (což kolikrát bývá nejjednodušší), a máš toho hodně co na srdci. On určitě taky. Možná budeš překvapená, co se dozvíš, když se začneš zajímat o jeho život víc. Já tedy rozhodně byla 

Jak jsem psala výše, ten příjem kJ je fakt kritický, jedeš prostě v režimu hladomor. Co by Tě mělo dost zajímat, jsou psychologické důsledky.
„Psychologické důsledky diet a polohladověnívelmi systematicky popsalAncel Keysi a jeho kolegové z university v Minnesotě. Experiment spočíval ve sledování mladých zdravých mužů, kterým bylv průběhu šesti měsíců omezen příjem potravy na polovinu. Sledovaní muži ztratili průměrně polovinu původní váhy. Důsledkem omezení příjmu potravy byly poměrně dramatické psychické, fysiologické a sociální změny podobné příznakům poruch příjmu potravy. Nevyhnutelným následkem hladovění bylo zvýšení zájmu o jídlo, které ovládlo jejich konverzaci, zájmy i snění. Pozoruhodných změn dostály jejich stravovací návyky. Na konci pokusu se někteří muži dokázali loudat téměř dvě hodiny s jídlem, které předtím spořádali za několik minut. Nápadně vzrostla spotřeba soli, koření, kávy a čaje. Posedlostí mnoha z nich se staly žvýkačky. Někteří sledovaní muži uváděli pocit ztráty kontroly nad jídlem a po skončení pokusu jedli téměř nepřetržitě nebo v jakýchsi bulimických záchvatech, které následovaly silné výčitky. Jejich nenasytnost vedla k častému výskytu bolestí hlavy a zažívacích obtíží. Několik z nich v té době prodělalo období nevolnosti a zvracení. Až po 5 měsících rehabilitace se stravovací návyky pokusných osob normalizovaly. ** Kognitivní, emocionální a sociální změny v důsledku šestiměsíčního polohladovění byly velmi podobné psychickým změnám, které popisují anorektické nebo bulimické pacientky.** Někteří sledovaní muži popisovali depresivní stavy a u většiny hladovějících bylo nápadné kolísání nálady a časté výlevy zlosti. Vzrostla jejich úzkostnost a u dvou mužů se v průběhu experimentu vyvinuly poruchy psychotického rázu. V dotazníkovém vyšetření se znatelně zvýšilo skóre deprese, hysterie a hypochondrie. Původně družní muži se během experimentu uzavírali do sebe a ztráceli smysl pro humor. Některé psychické změny nezmizely hned během rehabilitace a významný vliv na ně pravděpodobně mělo až zvýšení tělesné hmotnosti. Přetrvávala zejména depresivita, popudlivost a negativismus. Tato zjištění je významné zejména proto, že řada pacientů zdůrazňuje svoje emocionální a sociální obtíže a od jejich zlepšení očekává i zlepšení chutě k jídlu a změnu jídelních návyků. Nezbytné změny jídelního a často i sociálního chování jsou však naopak spojeny s vystupňováním negativních prožitků. Přesto je nelze obejít. "S psychickými následky hladovění a polohladovění je možné se setkat nejenom u poruch příjmu potravy, ale i u jiných pacientů, kteří z různých důvodů drží dietu.“ .{color:red}"
 http://www.idealni.cz/…-vyhublosti/

@entropy píše:
Ad sociální vztahy - chápu Tvou frustraci, že když už se snažíš družit, tak ostatní nemají čas, to je bohužel jedna z možností. Asi v téhle fázi není od věci začít třeba na netu, existují určitě i vědecky zaměřená diskuzní fóra (pokud zvládáš slušně angličtinu či jiný jazyk, tak je pole ještě větší), kde najdeš nadšence, které mezi svými spolužáky na VŠ postrádáš. Taky tím odpadne nějaký ten ostych z postavy atd. Přiznám se, že mi kdysi v tomhle internet hodně prospěl, získala jsem na diskuzích trochu víc sebedůvěry, poznala lidi s podobnými zájmy či podobným smyslem pro humor, a postupně se tyhle vztahy přenesly do reálného světa (srazy…), a dělalo mi pak i daleko menší problém navazovat kontakty i mimo kyberprostor.

Kromě toho mě napadá, že chodíš na cvičení jógy atd., tak se zkus porozhlédnout i tam, jestli nebude nějaká sympatická duše.
Další možností jsou výměnné pobyty (Erasmus apod., nevím, co Vaše škola nabízí), vyhledávání účastí na vědeckých projektech, brigádách atd.
Hubnoucí skupinky jsou taky určitou možností.

S bráchou - v mém případě nás dělí dokonce víc, jak 4 roky. Je fakt, že jsem byla starší, než jsi Ty, když jsme se konečně „zčuchli“ do správného sourozeneckého vztahu, předtím jsme tak nějak řešili každý to svoje. Pak jsme zjistili, že „to svoje“ můžeme řešit i dohromady, a že může být i sranda, a že není problém zajít společně na nějakou akci, udělat výlet atd.

O čem se bavit? Hej, co takhle o jeho a Tvých radostech, starostech, plánech, zážitcích, vzpomínkách z dětství. Vděčné je i pomlouvání rodičů nebo řešení partnerských problémů Nemusíte řešit zrovna kosmír (i když můžete). Tady vyprávíš o tom, co Tě trápí naprosto cizím lidem (což kolikrát bývá nejjednodušší), a máš toho hodně co na srdci. On určitě taky. Možná budeš překvapená, co se dozvíš, když se začneš zajímat o jeho život víc. Já tedy rozhodně byla 

Jak jsem psala výše, ten příjem kJ je fakt kritický, jedeš prostě v režimu hladomor. Co by Tě mělo dost zajímat, jsou psychologické důsledky.
„Psychologické důsledky diet a polohladověnívelmi systematicky popsalAncel Keysi a jeho kolegové z university v Minnesotě. Experiment spočíval ve sledování mladých zdravých mužů, kterým bylv průběhu šesti měsíců omezen příjem potravy na polovinu. Sledovaní muži ztratili průměrně polovinu původní váhy. Důsledkem omezení příjmu potravy byly poměrně dramatické psychické, fysiologické a sociální změny podobné příznakům poruch příjmu potravy. Nevyhnutelným následkem hladovění bylo zvýšení zájmu o jídlo, které ovládlo jejich konverzaci, zájmy i snění. Pozoruhodných změn dostály jejich stravovací návyky. Na konci pokusu se někteří muži dokázali loudat téměř dvě hodiny s jídlem, které předtím spořádali za několik minut. Nápadně vzrostla spotřeba soli, koření, kávy a čaje. Posedlostí mnoha z nich se staly žvýkačky. Někteří sledovaní muži uváděli pocit ztráty kontroly nad jídlem a po skončení pokusu jedli téměř nepřetržitě nebo v jakýchsi bulimických záchvatech, které následovaly silné výčitky. Jejich nenasytnost vedla k častému výskytu bolestí hlavy a zažívacích obtíží. Několik z nich v té době prodělalo období nevolnosti a zvracení. Až po 5 měsících rehabilitace se stravovací návyky pokusných osob normalizovaly. ** Kognitivní, emocionální a sociální změny v důsledku šestiměsíčního polohladovění byly velmi podobné psychickým změnám, které popisují anorektické nebo bulimické pacientky.** Někteří sledovaní muži popisovali depresivní stavy a u většiny hladovějících bylo nápadné kolísání nálady a časté výlevy zlosti. Vzrostla jejich úzkostnost a u dvou mužů se v průběhu experimentu vyvinuly poruchy psychotického rázu. V dotazníkovém vyšetření se znatelně zvýšilo skóre deprese, hysterie a hypochondrie. Původně družní muži se během experimentu uzavírali do sebe a ztráceli smysl pro humor. Některé psychické změny nezmizely hned během rehabilitace a významný vliv na ně pravděpodobně mělo až zvýšení tělesné hmotnosti. Přetrvávala zejména depresivita, popudlivost a negativismus. Tato zjištění je významné zejména proto, že řada pacientů zdůrazňuje svoje emocionální a sociální obtíže a od jejich zlepšení očekává i zlepšení chutě k jídlu a změnu jídelních návyků. Nezbytné změny jídelního a často i sociálního chování jsou však naopak spojeny s vystupňováním negativních prožitků. Přesto je nelze obejít. "S psychickými následky hladovění a polohladovění je možné se setkat nejenom u poruch příjmu potravy, ale i u jiných pacientů, kteří z různých důvodů drží dietu.“ .{color:red}"
http://www.idealni.cz/…-vyhublosti/

naprosto skvěle shrnuto.

@meluzi a neprej si vedet, co vse musim za den zvladat ja. Myslim si, ze si to nedovedes vubec predstavit

@Jana525 píše:
@meluzi neumis si zorganizovat cas. Urcite neni problem si pripravit jidla den predem. Staras se pouze o sebe. Muzu se zeptat kolik je ti let?
Tvuj nejhorsi nepritel jsi TY sama a tvoje lhani sama sobe. Tohle si napis a poves nekam na viditelne misto

@Jana525 píše:
@meluzi a neprej si vedet, co vse musim za den zvladat ja. Myslim si, ze si to nedovedes vubec predstavit

Při vší úctě, tohle se mi zdá trochu moc. Každý jsme jiný, máme jinou fyzickou i mentální kapacitu, jiné tempo. Někdo zvládne za den tunu věcí a nezhroutí se, někoho jiného by to dlouhodobě položilo. Smekám před každým, kdo jede celý den (a někdy i noc) na 120%, a stihne vše, čili tímto smekám i před Tebou, ale obecně neočekávám, že tohodle jsou schopni všichni, stejně jako ne každý člověk dokáže zaběhnout maraton. Tím nechci říci, že se nedá vylepšovat a pracovat na sobě, jen mi prostě nepřipadá ok toto srovnání používat jako argument… zvlášť u depresivních jedinců je to s výkonností nelehké.

Zakladatelka psala snad už v prvním příspěvku, že je jí 22. Sama uvádí, že sebe sama zorganizovat neumí, s tím lhaním do kapsy je to přehnané. Myslím, že tu vzala hodně kritiky a připomínek s pokorou a otevřenou myslí a učinila konkrétní první kroky k nápravě během pár dní , což se tu v diskuzích tak často nestává, a za to jí . To, že se nezařídí podle všech rad nebo s něčím nebude souhlasit, je logické. Má před sebou delší cestu a svoje myšlení a zvyky asi přes noc neotočí, ale důležité je, že začala, a doufám, že bude i pokračovat, v práci na sobě. Takže se mi zdá, že některé komentáře jsou zbytečně ostré.

Jinak souhlas, připravovat jídla den předem (zvlášť když člověk pernamentně ráno nestíhá) je určitě dobrá rada. Na druhou stranu, třeba to tak normálně dělá. Jestli má jednou do měsíce k snídani bábovku, tak se z toho nesloží, ani to nemusí znamenat, že si třeba ve většině případů jídlo nepředchystává, byť si nepřipravuje zrovna dostatečnou stravu.