Psychický propad aneb nevím jak dál...

@meluzi
Ahoj, necetla jsem celou diskuzi, ale zaujalo me jaky mas pristup k zivotu.

Viz: „šedá myš, kterou nebaví chodit do hospody, protože nevidí důvod, proč by ze svého už tak malého kapesného měla živit místního velmi nepříjemného hospodského“
nebo
„v Praze mi vyskočili cca jen 4 psychologové (a těm mi přišlo bezpředmětné psát neboť určitě jsou všichni obsazení).“

Dokud takovehle totalne negativisticke mysleni nezmenis, tak si myslim, ze se veci v Tvem zivote jen tak nezmeni.

Jinak pises, ze studujes. Nevim jestli CVUT, nebo jinou skolu, ale kazda skola ma sveho psychologa! Mozna tam budes nejakou dobu cekat, ale neodmitnou te.

Co se jidla tyce, tak ja uz par let jim paleo. Hodne mi to pomohlo po zdravotni strance. Taky jsem driv byvala vegetarian. Znam i hodne lidi co diky tomu zhubli, nekteri velmi vyrazne. Najdi si na fb skupinu Whole30 CZ/SK. To by ti mohlo pomoc.

Ale fakt si myslim, ze zakopany pes je v tom Tvem tristnim pristupu k zivotu.

Chapu, ze to neni snadny. Ale jde to.

Drzim palce.

@mirecekblbecek píše:
Takže pokud je slečna vegan a tělo nemá dostatek stavebního materiálu pro opravu buněk, tak se holt tyto buňky rozpadnou (takže vzniká stav, který se vzdáleně podobá tumor-lysis syndromu).
ptala jsem se na tu kys. moč. toto mi bylo řečeno. je to z diskuze -Mikropenis u dospělého muže

http://www.wikiskripta.eu/…rozpadu-http:

@entropy píše:
FB jsem na mysli neměla.
Já nevím, něco typu http://www.thescienceforum.com/
http://www.scienceforums.net/
Z reálného světa třeba http://www.zet.cz/…eriment-8358
http://www.sciencecafe.cz/
Nebo se podívat na nějaké nepovinné přednášky, tam bys potkala asi pár víc zapálených kolegů studentů.

Hubnoucí skupinky virtuální jsou třeba i na emiminu, ale měla jsem na mysli i reálné - jsou i skupinové kurzy hubnutí (třeba pořádané tím Stobem, ale předpokládám, že nejsou jediní). Ale to je spíš jen tak na okraj.

S bráchou - možná do toho dorosteš. Píšeš, že tohle přeci nemůžu nikomu sdělit. Popravdě mě nenapadá vhodnější osoba, než on, protože on v tom žil taky, určitě na to má nějaký názor. Máš třeba nějaké tušení, proč skončil na antidepresivech, co ho trápí?

Zdá se, že máš ještě nějakou práci s tím odpustit jemu a potažmo rodičům, tak trochu možná živíš tu údajnou křivdu (nebudeme se pouštět do posuzování toho, jak moc ta ukřivděnost opodstatněná, protože to není důležité), vztek, že na sebe „strhl“ pozornost. Možná racionálně víš, že za to, že jsi to schytávala za jeho lumpačiny, nemohl ani tak on (navíc jako malý děcko, stará historie), jako ti, kdo situaci vyhodnocovali, ale stejně tam ta emoce je… proč Tě dnes stále ještě bolí šarvátky, které jste měli jako děti, to je zase další námět na práci s psychologem, pokud je to tak. Nechci si hrát na analytika, ale myslím, že by Ti hodně pomohlo vylepšit vztah sama k sobě, kdyby ses dokázala vypořádat s negativními emocemi vůči vlastní rodině, „odpustit“ jim…

Nedorozumění - měla jsem na mysli, že jednodušší naopak to vyprávět cizím lidem. Možná by nebylo od věci zkusit si promluvit o něm, co trápí a prožívá. A to platí i pro další lidi ve Tvém životě. Někdy pomůže pro zlepšení vlastní mizérie věnovat víc pozornosti tomu, co cítí a prožívají druzí, víc přemýšlet o druhých, nejen o tom, co zažívám a čím se trápím JÁ sama. Z vlastní zkušenosti vím, že se do takové bubliny vlastních starostí a obviňování, dá dost lehce uzavřít, zvlášť když žiješ spíš osamoceně. Taková sebestřednost (která klidně vznikne třeba i u jinak empatického, inteligentního a nesobeckého člověka) není dobrá a je třeba proti ní aktivně bojovat, aby odezněla. Sama se zamysli, jak moc se na Tebe tohle vztahuje.

Stran angličtiny - v cizině se rozmluvíš rychle, nic jiného Ti nezbude. Je to především otázka sebedůvěry a strachu. Zkus sledovat filmy v originále, poslouchat audioknihy v aj a číst aj. knihy, sledovat videa TED talks s titulky či bez - ty jsou mimochodem na spoustu zajímavých témat vč. vědy - ted.com. Tak si víc zvykneš na sledování mluveného slova.

Nejistota, obavy z vyzkoušení něčeho nového, nedostatek sebedůvěry - to jsou možná společní jmenovatelé u mnoha věcí, o kterých říkáš, že nejdou. Ne snad, že by šly všechny, střílím tu nějaké nápady, které můžou a nemusí být vhodné. ALE o co jde: přemýšlej, zkoušej hledat vlastní cesty a neboj se neúspěchu. Zkoušej, co jde, a pracuj na odstraňování překážek, o kterých si myslíš, že Ti brání v dosažení cílů. I když se Ti něco nepovede, je to tím, že se učíš, získáváš zkušenosti, není to nic ostudného. Nemusíš, a ani nemůžeš být dokonalá, a už vůbec ne „na první dobrou“. Je hrozně důležité si uvědomit, že dokonce i nepovedený pokus je užitečný, že přispívá k Tvému rozvoji, a že je to milionkrát lepší, než nečinnost.

Nic, co za něco stojí, nepřichází bez boje, bez práce, a Ti, kdo dosáhli v něčem mistrovství, mají sice špetku talentu, ale také, a to především, za sebou tuny a tuny nepodařených pokusů a práce. Společným jmenovatelem jejich úspěchu je to, že to nevzdali, a zkoušeli stále znovu, dokud to nešlo. Lidé, co dnes zdánlivě bez námahy tančí na ledě, mají za sebou tisíce pádů, po kterých vstali, a zkusili to zase, dokud se to nenaučili. A nenechali se odradit tím, že snad někdo uvidí, že jim to nejde hned. Ono to totiž jinou cestou bohužel nejde. Abys zaběhla maraton, musíš začít u metrů…

Příspěvek upraven 28.05.16 v 00:43

Díky za nápady na ty skupiny. Já právě něco také našla, ale to byly skupiny, které spíše řešily věci typu: Jak mám vyřešit tento příklad apod… A já právě hledám už trochu hlubší debaty. Koneckonců matematika není o tom zda člověk umí/neumí sečíst dvě čísla, spíše jde o logiku, představivost… A tohle mě na tom baví. A jinak volitelné předměty si volím podle sebe a svých zájmů. Ale stejně jsem tam zatím nepoznala nikoho s kým bych prohodila více než 2 věty. A já stále marně doufám, že už konečně na někoho narazím.

Ty hubnoucí skupinky díky za tip.. Zkusím něco najít i když ve vegan sféře to bude asi drobet obtížný.

Asi ani, možná do toho morálně dorostu, možná ne. Kdo ví?.. Popravdě moc nevím. Ale vím co říkali doma, že říkala jak psycholožka tak psychiatrička.. že to je deprese/ možná syndrom vyhoření.. No já se mu moc nedivím. On taky reálné kamarády s kterými by se vídal nemá. A dost času prosedí u PC her. Z toho by mi taky hráblo. A taky je pravda, že určitě ve škole cítil taky izolaci, protože byl taky poněkud nadprůměrně inteligentní oproti ostatním spolužákům (jediný měl vyznamenání). A tahle kombinace prostě udělá hodně. A do toho ty vztahy s rodiči… Je to prostě na palici. U nás je prostě hrozný problém s komunikací. Já si i jednu chvíli říkala, že by třeba pomohla rodinná terapie, abychom se více semkli. Ale už je to nějaký čas zpět, kdy mi došlo, že toto je prostě nezvratné. Otec bydlí přes týden jinde (kvuli práci), o víkendu mi máma chodí ukazovat jeho mobil s smskami (co psal jiným paním), tak 1-2× za 2 měsíce tu otec vyřvává, že se rozvede a odstěhuje se… No prostě Kocourkov. Vlastně se divím, že já tak dlouho tomu odolávám.

Já vlastně nevím jestli jim dokážu odpustit. Jediný kdo jsem měla pocit, že jedná spravedlivě byla babi a děda. Babička bohužel před 2 lety umřela. No a celkově je to na houby. Např. přitáhla jsem domu psa (s tím, že mi zaplácne takové momentální tikání biologických hodin a touze po dítěti) a že ji budu vychovávat. Já jsem chtěla jasně určit hranice, že bude mít svůj pelech a nebude lézt na gauč, postel, křesla, židle´, atd.. Ne rodičům se to nelíbilo a samozřejmě, že ji to dovolovali. A výsledkem je, že je všechno chlupatý a pes je rozmazlený tele. Mě vážně štve, že můj názor není brán prakticky vůbec v potaz. Připadám si pak neviditelná a taková nepotřebná.

Je pravda, že jsem zkoušela s ním mluvit, ale je fakt, že mi neřekl více než bych si sama myslela. Bratr je prostě celkově nesdílný. No a s přáteli je to pitomé… Fakt je pravda jak se říká: „V nouzi poznáš přítele.“ Takhle vím, že mi zbyli MOŽNÁ 1-2 lidi, kterým bych mohla kdykoliv zavolat a vypovídat se. Ale pravda je, že s přibývajícím věkem už si o nich taky nedělám iluze. Jedna osoba z toho mě umí pěkně shodit (nevím zda si potřebuje momentálně zvýšit ego??) a ta druhá zas neumí držet jazyk za zuby.

Je pravda, že tohle je mi jasné, že nej je vyjet do ciziny. Ale pravda je taková, že se fakt bojím.. A čím jsem starší tím více se bojím. Vím, že kdyby se mě někdo zeptal zda chci jet do ciziny třeba v 16, tak neváhám ani minutu (to jsem byla fakt taková impulzivní). Ale teď?? Já se fakt všeho bojím. A je pravda, že i okolí to na mě vidí (hlavně tedy učitelé, např angličtinářka mi řekla, že vidí, že se evidentně bojím mluvit proto, že něco řeknu špatně… nebo na tělocviku.. u takového „balančního“ cviku, to mi zas řekla, že se evidentně bojím, že se neudržím, a že si prostě nevěřím…) A je pravda, že mi to celkem dává znalosti o mě samé. Ono je fakt pravda, že jsem úzkostná a pořád se bojím, že něco zkazím. Je mi jasné, že třeba řeším děsný voloviny, ale já jsem schopná se rozbrečet a hrozně si nadávat za to, že třeba udělám početní chybu v příkladu, pak se i pokládám za neschopnou a je mi z toho šoufl.

Vím, že chybami se člověk učí. Ale prostě mám období, kdy na tohle trochu zapomínám… A hlavně když se mě matka např. zeptá proč, že jsem napsala špatně tu mechaniku, apod.. Já už nemám sílu se jakkoliv bránit, a říkám asi jsem blbá.. chtěla bych vidět tebe.. No a prostě cítím se pak taková „rozsypaná“.

@robínek píše:
Diskusi jsem pročetla celou a teda spousta věcí mi nesedí Jak už tady někdo psal na začátku, není možné, aby člověk dlouhodobě jedl takhle málo a takové jídlo, 3× týdně měl nějaký pohyb, měl krevní i jiné testy OK, a přitom vážil 120kg. Tělo si může chtít dělat zásoby na horší časy, ale musí být z čeho. Tak buď to jsou megaporce čočky apod., nebo mezi jídly ve spěchu probíhají nějaké sušenky, koly apod.
Taky nechápu, proč v dnešní době sedět ve škole tak dlouho, na všechny přenášky se jistě nemusí chodit, jsou dostupné jinak, a i když třeba dává zakladatelka přednost osobnímu kontaktu s vyučujícím, tak občas něco neodsedět, aby se mohla najíst, určitě půjde.

No zdraví je podle krevních testů dobrý. PRý jen zvýšená kyselina močová (což prý může být i genetické). Megaporce čočky určitě ne.. MYslím, že takové normální.. Je pravda, že to nevážím, ale vrchovaté talíře to nejsou. Koly a jiná sladká pití nepiji vůbec.. Max jednou do měsíce, někdy ani to ne si otevřu 100% pomerančový džus a dva dny ho piju, protože ho ředím vodou. A jo semtam něco sladkého padne (cca jednou do týdne? a většinou odpoledne (mám jedne balíček oreo na měsíc a pak míchám třeba kokos s rozinkami a banánem apod.), večer když už mám chut tak jedu oříšky, semínka, zeleninu (občas tofu-když je to hlad a ne chuť), jinak čokoládu jím fakt minimálně-osypávám se po ní, takže s mírou(hořká 70%-80% a tak tabulka na měsíc-měsíc a půl).
A jinak přednášky u nás na škole jinak dostupné nejsou.. tedy z některých dávají na internet jisté PDF soubory, ale jak píšou: Tyto soubory rozhodně nepokryjí probíranou látku (A fakt nepokryjí.). A na spousty předmětů nejsou ani dostupná skripta… A jinak je pravda, že osobní kontakty s vyučujícími mám ráda, protože mnohdy je to jediná osoba se kterou za ten den promluvím.

@meluzi ono,když tě rodiče neberou, je to špatné, ale jsi velká holka, hodně chytrá, nastuduj si psychologii, ono asi budeš muset udělat první krok ty. Máš blbý že brácha je intekt. hodně vysoko, obecně tito lidé to eq moc vysoké nemají, takže jako žena holt musíš udělat první krok ty. Nesnaž se je odsuzovat, to ti rozhodně nepomůže, snaž se je pochopit. CHtělo by to rozhodně hledat kluka, bez něj to je o ničem.

@meluzi píše:
Díky za tipy. Souhlasím s tím, že jídelníček bude lepší každý rok to tak mám. Je více času, méně stresu… Jen s těmi přáteli, musím si prostě sehnat alespon virtuálního kamaráda. Je mi tak nějak na nic, že mi „nikdo“ nerozumí. Samozřejmě, že jsem vděčna za všechny rady i názory. Jsem ráda, že je tu minimum útoků. A určitě mi ty rady pomáhají hnout se z místa a nechodit v kruzích.

nemyslím si, že ti nikdo nerozumí, ale ty jsi strašně nepřístupná, stavíš bariery, prostě najdi kluka do kina a sex, nic jiného nepotřebuješ, potřebuješ se uvolnit, to opravdu neumíš, jsi strašně upjatá, nejsi flexibilní, to se změní, právě tím, že budeš štastná alespoň v posteli, postupně nalezneš pevnou půdu pod nohama a najdeš spřízněnou duši po všech stránkách, nikomu nevěříš, protože ses doma cítila nejistě, ale to můžeš změnit. Beethoven - Moonlight Sonata (FULL) -tohle právě poslouchám, prosím poslechni si to, potřebuješ se uvolnit.