Seriál Děcko

Já byla ze seriálu nadšená. To že někomu postavy přijdou přehnaný, je jen tím, že nikoho takovýho zatím nepotkal. Kláru chápu jako ženu, která bude mít nejspíš nějakou špatnou predispozici jako např. ADHD, které ji znemožňuje plánovat, poučit se ze zkušenosti, žít nějak systematicky. Zároveň při návštěvě „u babičky“ vyjde najevo, že sama v dětství moc štěstí neměla a její otec je také nějaký psychopat a máma jí moc podpory taky nedala. Kombinace špatného prostředí a vrozené dispozice působí svoje.
V konstelaci rodiny ale pořád vychází Klára nejlíp - zatímco Richard hulí a chlastá a Adam je totální psychopat, kterej je sice zaopatřenej ale děti by se u něj bezpečně rozhodně necítily, ona pořád z těch tří možných rodičů pro svoje děti vychází nejlíp. A tak to je často i v realitě - ženská schytá nejvíc kritiky, jak je nezodpovědná a nevím co, přitom ty děti jsou stejně její jako těch otců, kteří se ale nejsou schopni postarat ani o fous líp než ona. Ale od otců jakobychom vlastně nic lepšího ani nečekali, takže jim to tolik za zlý nemáme.
Závěrečnej „přešlap“ s tím, že šla za Alicí, chtěla malého vidět, a pak chvíli váhala, zda si ho nenechat, jsem také naprosto chápala. Hormony udělaj svoje a spíš by mi přišlo v seriálu trapné, kdyby to skončilo nějak uhlazeně jakože jí dítě dá a konec. Protože co se v té matce musí odehrávat, si asi nikdo neumíme představit. Nakonec mi přišlo, že prostě toho syna chtěla vidět, chvíli s ním strávit a opravdu prožít ten pocit, že ona ho předává do rukou Alice. Alici už jsem to miminko moc přála.
Některé scény s Vernerem jsem musela přetáčet, protože vím, že takoví lidé opravdu existují a tak nějak se mi z jeho chování dělalo na zvracení.