Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ve tvém věku a bezdětná ne. Pan by měl mít taky trochu rozum a cílit spíše na maminky…
@Paní K.8 píše:
@andelka83 kolikrat uz jsme o tom mluvili a stve me ze na nej nema pevnou ruku a nestaci mu rict veci jednou max dvakrat, ma pocit ze mu musi vynahradit to ze s nim uz od jeho dvou let nezije tak tam ta vychova z jeho strany bohuzel neni tak dusledna a ja mu nemuzu dat na zadek nejsem jeho mama.
Ale ta domluva je i v tom, že ten přístup holt pochopíš a necháš ho. Jednou dvakrát neposlechne ani vlastní dítě. A že mu chce vynahradit a " nekazit" si ty chvíle výchovou, požadavky..no není to úplně správné, ale je to velmi časté a já to úplně chápu. My u nejstarší v podstatě to máme podobně. Nemá smysl se těch pár dní stresovat.
Těžko radit, kord když se tu ptáš na tohle… musíš vědět ty co chceš a na co se opravdu cítíš. Já kdysi měla vztah s chlapem co má dítě a už bych do toho nikdy nešla, já měla svoje a on též jenže ta maminka dítěte mu dělala peklo a dala mu na výběr buď syn nebo já.
No dnes jsem za to i rada, nebyl to nejlepší člověk, ale měla jsem růžové brýle. Naštěstí ten vztah netrval tak dlouho a nebyli v něm naše děti.
Musíš si uvědomit že to dítě tě bude brát jako mámu, a nejspíš se do něj zamiluješ i ty a co kdyby vám to jednou nevyšlo… malá přijde o tebe a ty o ní. Chjo
tohle nechce asi nikdo zažít. Pokud do toho půjdeš tak na plno, budeš muset zastat roli matky a partnerky a fungovat na nejmíň 200%. Pokud si jistá nejsi radši to utni včas a dej šanci někomu jinému… každopádně držím palce ať se rozhodneš správně
![]()
@Venetia píše:
nevlastnídítka už zničila spoustu vztahů, jestli ne vetšinu
Jo a co teprve, když otec zjistí, že není otec ![]()
@smířený píše:
Jo a co teprve, když otec zjistí, že není otec
Nesmí mít vztah s rajdou… ![]()
@Anonymní píše:
Prosím zachovat anonym, nebo smazat. Řeším teď dílema, ohledně budoucího vztahu. Šli byste do vztahu s chlapem který má už 11 měsíční dítě? Matka dítěte se o něj nejeví žádný zájem, a dítě je ve výhradní péči otce.
A znáš ho dlouho? Jestli jo, a jestli ten jejich příběh znáš nejenom z doslechu a chlap stojí za to, tak bych do toho šla. Jestli spolu randíte krátce, tak bych ještě vyčkávala.
Nemusí být všechno pravda. Matka nejeví zájem proč? Poporodní deprese? Nebo nějaká nestabilní osoba? Kdyby to nebyla ta deprese, tak je divný, proč si vybral takovou, co opustí dítě. Taky je blbý se zaháčkovat k někomu s takhle malým dítětem, když si na tebe zvykne a ty ho pak opustíš, tak ho psychicky zničíš. Nebo, kdyby se pak matka vrátila, tak hanhrdovat se o přízeň dítěte, tak to by taky nebylo nic pro mě. Nejdřív si ho pořádně proklepni, zda ti stojí za to.
Když jsem potkala svého manžela, tak mi bylo jednadvacet. Jemu bylo skoro čtyřicet, byl vdovec a měl dvě malé děti. Dvouletou holčičku a pětiletého chlapečka. Manželka zemřela chvíli potom co se narodila malá, takže byl prakticky od začátku na vše sám. Mamka mi náš vztah rozmlouvala, že si zbytečně komplikuju život, a že to není vztah pro dvacetiletou holku. A jo, měla pravdu o tom žádná, protože to bylo někdy hrozně těžký a měla jsem chuť se na to vykašlat. Jenže jsem ho tak milovala a miluju doteď, že jsme to zvládli a jsme spolu dodneška. Už je to deset let. Teď máme společně roční dcerku. Opravdu si to ale pečlivě rozmysli, jestli za to ten chlap stojí. Mně za to stál, tak jsem do toho šla.
@Sadgirl rozhodla jsem se na plno pred par mesici jsme se vzali a mame spolu dvoumesicniho syna, hold ten jeho je spratek a nic s tim neudelam
jen je to nekdy opravdu tezke ty jeho schvalnosti a vztekani ![]()
Mam pritele, ktery ma dite. Se svym ditetem se vubec nestyka, ale nebylo tomu vzdy tak. Myslim, ze duvod ma k tomu dobry.
To, ze ma dite mi vubec nevadi. Pocitam i s tym, ze v budoucnu budeme platit alimenty z pripadnych spolecnych penez.
V tvem pripade asi zalezi jak moc mas partnera rada. 11 mesicni dite je dost male a v pripade, ze matka nejevi o dite zajem, pak pocitej s kompletni vychovou i z tve strany.
Pokud je mimco vazne tak male a bez matky, muzes mu tu matku nahradit ty. Mne by nevadilo vychovavat dite od partnera. Vsak je predse cloveka, ktereho mam rada. Ale kazdy to mame jinak.
Mne by spis vadilo brat si na vikend dite od partnera a pak ho na dva tydny vratit matce. A jeste horsi variant by byl, plnit nejake nesmyselne pozadavky matky, skakat jak ona pyska a v nejhorsim pripade vysvetlovat tomu diteti (ke kteremu by jsem si vytvorila citovy vztah), ze spusob zivota jakym zije jeho matka je proste nesloucitelny s tym mojim.
@Paní K.8 píše:
@Sadgirl rozhodla jsem se na plno pred par mesici jsme se vzali a mame spolu dvoumesicniho syna, hold ten jeho je spratek a nic s tim neudelamjen je to nekdy opravdu tezke ty jeho schvalnosti a vztekani
Schvalnosti a vztekani dokáže i vlastní dítě. Ale některé mamy maji pocit, ze zatimco ony porodily andilky, jiné zeny rodi spratky ![]()
Za mě nikdy. Ale já nejsem mateřský typ. Sice mám své vlastní děti, miluji je
, ale cizí mě prostě neberou.
Podle mě chlap k tak malému dítěti hledá „matku“ - ženskou, která se o dítě postará. Což o to, můžeš být „baby friendly“ a o dítě se starat jako o vlastní. Budete fungovat jako normální rodina, ale nikdy nevíš, kdy se opravdová matka chytne za hlavu a bude chtít si na matku hrát…
Já si dovedu představit vychovávat opravdu malé dítě cca do těch 2-3 let od tatínka vdovce nebo, který má dítě ve vlastní péči, ale momentálně na mužské nemám "náladu "skoro rok sme s dětma od ex a nic mi nechybí
No, ale to neznamená, že nemůže zakladatelka reagovat? Nebo někdo, kdo má své zkušenosti?
Pokud ti nevadi, ze se budes starat ne o sve vlastni dite, tak ano. To musis vedet sama. Ja bych se zase nestarala a vim to o sobe. Staci mi moje, natoz pak cizi. Dite je male, takze starostlivost bude velka a plus se do budoucna muze znovu o nej prihlasit matka a budou soudy. Neznamena, ze kdyz ted nejevi zajem, tak za par let muze.