Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Smrt tchána, muž to nese těžce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
lucenka
2.1.17 12:14
- Citovat
- Upravit
jahuhudka
2.1.17 12:17
@lucenka píše:
Najedno usi děti mohou hrát? A tedy neví, jak chceš třeba s dvouleťákem hrát pexeso. Takové dítě ocení jiné hry. A oni smutek dodržují, vždyť psala, že nebudou teď žádné oslavy.
Prosím tě, nejde o to dodržuji smutek sluší se to, nebudou oslavy. Jde o to, aby partner věděl, že jsi s ním a jeho smutek je i tvým smutkem 
.
Ty já mám pocit, že vůbec nevíš co to je
- Citovat
- Upravit
lucenka
2.1.17 12:19
@jahuhudka píše:
Prosím tě, nejde o to dodržuji smutek sluší se to, nebudou oslavy. Jde o to, aby partner věděl, že jsi s ním a jeho smutek je i tvým smutkem
Ty já mám pocit, že vůbec nevíš co to je
Ale tohle se ze zakladatelčina příspěvku nedá poznat. Tak jak můžete soudit? Nejdřív vám vadí, že si s dětmi hrála, že děti se mají zabavit samy. Pak najednou otáčíte, že se dětem věnovat může. Tak co má tedy dělat? Přijde mi úplně normální, že se jeden rodič věnuje dětem a partnerovi je oporou ve chvíli, kdy si děti vydrží chvíli hrát samy, kdy spí. Tím mu snad dá dostatečně najevo, že je s ním.
- Citovat
- Upravit
2.1.17 12:21
@jahuhudka píše:
JAk už bylo řečeno, pokud projevily děti zájem o rozsvícení stromku, rok jim asi nebude
to tu nikdo neví, ani kolik jich je a jak jsou staré, jedno třeba může být malé, druhé starší 
jsou to všechno jen naše domněnky.
Řešením je nějaký rozumný kompromis, podpořit manžela, mírnit a obstarat děti(dle věku samozřejmě), někdo je musí nějak zbavit, třeba jim pustit výjimečně televizi na delší dobu, aby měl muž klid, jít s nimi ven atd.
nejde přece o to, že je to buď anebo, jak to tady některé podávají.
Příspěvek upraven 02.01.17 v 12:23
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
2.1.17 12:23
@lucenka píše to jasně :Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit
Ale mě zaráží tvůj postoj když tobě umře někdo nejbližší, určitě se nebudeš cítit sama, když k tobě partner přijde na hoďku večer, až si dostatečně vyhraje s dětmi? (aby neměli trauma )
- Citovat
- Upravit
2.1.17 12:25
@lucenka píše:
a jak víš, že zakladatelčiny děti netruchlí? Jen si chvíli chtěly hrát s maminkou, ta jim rozsvítila stromeček, když jsou ty Vánoce. Na tom není nic špatného a nic to nevypovídá o tom, že by se tatínkovi nevěnovali, že by taky netruchlili. Jen si holt dovolují dál žít i normální život.
Njn, ale když někdo zemře, tak se život na chvíli zastaví a nejde o normální a standardní situaci. To se Ti tu snaží naznačit asi víc lidí, a ty tu furt meleš něco o normálním životě. S dětmi si hrají i nadále, jinak, než když se netruchlí. Tišeji, usebraněji, mohou se za dědečka více modlit. Ale takové věci asi nepochopíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
2.1.17 12:26
@jahuhudka píše:
@lucenka píše to jasně :Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbuditAle mě zaráží tvůj postoj
Takže ona nemá o něj zájem, když ho chce nějak povzbudit? To je přeci taky zájem, nějak ho nasměrovat na pozitivní myšlení. A ne se celé dny utápět jen ve smutku.
Každý se se smutkem vyrovnává jinak. Takže já bych ocenila samotu, zalízt si někam do koutku a tam se v klidu vybrečet. Takže by mi nevadilo, kdyby se věnoval dětem a přišel za mnou ve chvíli, kdy se děti zabaví samy, kdy budou spát.
- Citovat
- Upravit
lucenka
2.1.17 12:29
@Tinuvien píše:
Njn, ale když někdo zemře, tak se život na chvíli zastaví a nejde o normální a standardní situaci. To se Ti tu snaží naznačit asi víc lidí, a ty tu furt meleš něco o normálním životě. S dětmi si hrají i nadále, jinak, než když se netruchlí. Tišeji, usebraněji, mohou se za dědečka více modlit. Ale takové věci asi nepochopíš…
jistě já to nechápu, když tu neustále něco podobného píšu. Chtělo by to číst 
Protože celou dobu jasně píšu, že se jeden rodič má věnovat dětem a ve chvíli kdy to jde, tak partnerovi. A tedy modlení u nás nepřichází třeba v úvahu, protože nejsme věřící a tedy raději bych se kdyžtak modlila za dědečka dokud žil a byl těžce nemocný, aby neměl trápení než ve chvíli, kdy už má klid
- Citovat
- Upravit
2.1.17 12:29
Oba rodiče mi již zemřeli. Oba po dlouhé nemoci. Celou dobu jejich pobytu (2 měsíce) po nemocnicích jsem se připravovala na jejich smrt. Byla jsem připravená. A stejně, když to přišlo, byl to šok. Šok z toho, že už je nikdy neuvidím, šok z toho, že už jim bude jen dobře, šok z toho, že už to trápení máme všichni za sebou, šok z toho, jak to podat dětem.
Ten den jsem nešla do práce a zařizovala. Druhý den jsem do práce šla a dětem se normálně s manželem věnovala. Hovořili jsme o tom, že už tu babička/dědeček nejsou, že už je nic nebolí, a že se mi po nich bude dlouho stýskat… (Byly malé nejprve 5, pak 10, naštěstí jsem nemusela vysvětlovat, kde jsou.) Konečně jsem mohla v klidu spát.
Vždy když mě smutek během následujících pár týdnů přepadl, tak jsem plakala, manžel mě vždy beze slov obejmul. Děti se ptaly, jestli se mi stýská. Nikdy neplakaly. Pak se samy chodili smutný hlasem ptát, jestli se mi ještě stýská a jak dlouho, ještě bude. Byly smutné z mého smutku, ne z úmrtí samotného.
Nemluvila jsem tichým hlasem, normálně jsem fungovala, nenosila černou. Na pohřbu jsme byli, do rakve nenakukovali. Trvalo to cca měsíc, kdy mi bylo opravdu smutno. Všechny plánované oslavy byly až za měsíc a konaly se. Připomenuli jsme si zemřelé, že je škoda, že tu mohli oslavovat s námi.
Nemyslím si, že se život na chvíli zastaví. Život jde dál, člověk ví, že své rodiče jednou pohřbí. Přijde mi zcestné srovnávat to se smrtí dítěte, kterou nikdo neplánuje. Smrt rodičů je jasná od našeho narození!
Kdo to nezažil, nemůže to plně chápat, proto možná ani zakladatelka neví, co to s někým může udělat.
Přiznám si, že za mě je chování jejího manžela hysterické, aby se zlobil, že rozsvěcí stromek? Možná, že mezi ním a jeho otcem muselo být něco nevyřešeného, proto tolik lítosti, tedy vlastně truchlení.
Podle některých jsem zcela jistě emočně plochá.
Mě pomohlo, že s v tom nikdo nerejpal. Pomohlo mi to zařizování všeho okolo, že jsem stále musela v souvislosti s úmrtím něco vyřizovat, což pár měsíců trvalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 12:40
@lucenka píše:
A ne se celé dny utápět jen ve smutku.
Celé DVA DNY…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 12:51
@Ellusa píše:
@Bábrdl To je marné
Moje mamka zemřela na Silvestra, před 9 lety. A když jsem ted opět zapalovala svíčku, podeváté již, zase jsem to obrečela. Tak nevím, bud jsem já slaboch a labil, nebo má někdo místo srdce balvan…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
jahuhudka
2.1.17 12:56
@lucenka vsadím se, že pro tebe jsou Dušičky, vyřezat si pořádnou dýni s dětmi a sehnat dobrou masku pro děti. Nic víc.
- Citovat
- Upravit
2.1.17 12:59
Já bych to řekla jednoduše, jestliže se někdo potřebuje ptát, co má dělat, když partnerovi zemře jeden z rodičů, tak je někde sakra veliká chyba. A tím, že já budu dělat, že život je úplně normální a nic se neděje, tu chybu jenom předávám dál. děti se musí setkat i s tou odvrácenou stranou. Právě to, že někdo ani není ochoten pochopit, natož sám vědět, že úmrtí rodiče je tak výjimečná situace, že jde normální život stranou a přesouvá se pořadí důležitosti v rodině, je důsledek toho, že se to setkání se smrtí a její neodvolatelností odsouvá a pak jako dospělý ten člověk tápe. nemyslím si, že na dítěti zůstanou nějaké psychické stopy, jestliže se mu řekne - dědeček umřel, už tu s námi nikdy nebude, rozsvítíme za něj svíčičku a budeme si o něm vyprávět. Bohužel smutné je, že @lucenka tu neustále podsouvá to, že chceme děti na rok někam odstrčit a nutit je nosit hluboký smutek, namísto co by pochopila realitu - prostě rodič zemřel a dospělé dítě má právo truchlit a taky má právo na mou plnou podporu. Doufám, že časem se zase začne brát úmrtí jako součást života, a že se naučíme, jak na smrt reagovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 13:04
@Paralenka červená To je mi zajímavé, ze nikdo z místní arbitráže te nepoucuje o nevhodnosti tvého chování a neudeli ti přednášku na tema,,správne truchleni, vhodná podpora".
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.17 13:04
@Paralenka červená Nemyslím si, že by tě někdo nařkl z nedostatku emocí, je to přesně jak píšeš. dětem jste se věnovali, správně, ale když jsi potřebovala, manžel se jistě přednostně věnoval tobě. Tady jde skutečně jenom o to, že zakladatelka a pár dalších považují manžela za sobce, že se celé DVA dny po úmrtí nedokáže ovládat a TRUCHLÍ. To si tedy dovolil.
Prostě v tu chvíli jsi jistě byla pro manžela důležitější, tedy manžel tě podpořil, než aby si třeba hrál s dětmi. Sdílel s tebou jistě tvé trápení, a ne že se tvářil, že se nic neděje. O tohle a jenom o tohle tu jde. nejde o nošení smutku, nenosili jsme ho ani za jednoho z rodičů, ale jde o soucítění, o to - jsem s tebou a spolu to zvládneme. O nic víc a taky o nic mín.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Najedno usi děti mohou hrát? A tedy neví, jak chceš třeba s dvouleťákem hrát pexeso. Takové dítě ocení jiné hry. A oni smutek dodržují, vždyť psala, že nebudou teď žádné oslavy.