Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Upřímnou soustrast ![]()
Malé děti vnímají smrt jinak. Když umřel tchán, děda dětí, v ten den jsme měli koupené lístky do kina na film, které děti tehdy 7,5 a 5 let hodně chtěly vidět, dlouho se na něj těšily. Normálně šly, jen jsme dali náš lístek sousedce, aby s dětmi a jejím synkem šla ona. Měl jít partner a já jsem měla ještě malé třetí dítko.
Nevidím jediný důvod, proč bychom to pro děti měli rušit a ani nikdo jiný z rodiny to tak necítil, byla půlka ledna, po Vánocích. Bolelo nás to všechny, ale na druhou stranu, děda umřel ve vysokém věku, měl dlouhý a naplněný život. I přesto si to musí každý odtruchlit sám. Ale nemá právo k vůli své bolesti ubližovat ostatním a vylévat si tak do okolí zlost tím, že zakáže malým dětem rozsvítit si stromeček a celkově se radovat ze života.
Ať to bolí jakkoliv, manžel by se měl vzpamatovat, ano, i dva dny po úmrtí.
Když nám umřel děda, babička, měla jsem malé sourozence a rozhodně se čas nezastavil, že bychom třeba nejeli na dohodnuté prázdninové výlety
Nechci vypadat jako necita, ale smrt je běžnou součástí života a čas se k vůli ní nezastaví. A pevně věřím, že ten dotyčný by si to ani nepřál. Manželovu reakci bych pochopila, kdyby šlo o náhlou tragickou smrt mladého zdravého člověka, ale takto by se měl trochu ovládat a nečinit k vůli své bolesti ze života peklo ostatním.
I u nás v rodině se před lety taková tragická smrt stala, pro jeho pětileté dítě se taky nezastavil čas, že by mu bylo zakazováno cokoliv jiného než truchlit s dospělými.
Příspěvek upraven 31.12.16 v 21:16
@jahuhudka Ale jiste. Však ja tady netrvrdim, ze se ma delat, ze nic. Truchlit je ted naprosto přirozene. Jen rikam, ze docela chapu, ze maminka chce dětem rozsvitit stromeček, třeba. Snad neni potřeba v tom žalu topit i je. Ne vic, nez je třeba.
@Ellusa píše:
Mně přijde normální říct dětem něco ve smyslu, že tatínek je teď moc smutný, protože dědeček, jeho tatínek, tu už není (podle toho, jak to chce rodina pojmout, v nebíčku atd…), že to budeme respektovat a budeme na něho brát ohledy. Samozřejmě tak, aby to ty děti pochopily a přiměřeně jejich věku. Ale měly by se už od dětství učit i nějakému respektu a ohledu k ostatním, vnímat, že když je táta smutný, tak to má svůj důvod… a ne že bude matka dělat, že se nic nestalo, tvářit se jako obvykle a ještě řešit, že ten chlap si dovolí dva dny po smrti svého táty být smutný a vadí mu rozsvícený stromek a kazí dětem Vánoce. Snad není takový problém říct, že tatínkovi to teď vadí a my na něho budeme mít nějaký ohled a budeme si hrát tak, aby měl klid![]()
. Každý se s tím srovnává po svém, zakladatelky manžel má tento svůj způsob a povinností rodiny je na to brát ohled - pokud se teda bavíme o rodině a ne o nějaké skupině lidí náhodou žijících spolu. A opravdu vás některé tu přispívající chci vidět, jak byste byly stejně v pohodě, kdyby se to týkalo vás, kdyby vám umřel rodič, že byste byly dva dny po té v pohodě, však co, život jde dál
.
Moc hezky řečeno.
Opravdu nechápu to neuvěřitelné sobectví, co teď vládne.
@Jitusee ale sama rikas ze smrt jako takovou nechapou takze o utapeni v zalu neni rec. Jde o uctu k mrtvu,,dodrzovat smutek,, co ty deti naucime kdyz jim vsechno uklidime z cesty?
@jahuhudka Tak to jsem opravdu velmi divná matka, protoze ja bych svoje děti pred smutkem chtela chránit, dokud toho byla schopna. Nemyslím si, ze truchleni v dětském veku je jakkoliv na duchu obohatí a naučí je úctě. Čímž neříkám, ze bych s nimi o dane situaci nemluvila a nebrala ohledy na manžela, to me špatne nechapej a autorky manžela chapu. Ale svým způsobem chapu i ji, co tim chtela rict. Jen rikam, ze bych jim nezakazovala se smat a byt dítětem.
@Jitusee i detem umrel blizky clovek. Myslela jsem si ze je normalni se podle toho chovat.
@Ellusa A nemel by i tatinek chápat, ze děti jsou děti a ze i pres jeho zármutek mají pravo na své emoce?
Vubec nechapu, kam se ta diskuze zase pohla. Nikdo tady prece nad smrti dědečka nemavl rukou a žal tatínka neoznačil za nepřiměřený a vy se tady zase nelenite pohorsovat nad neohleduplnosti dnešního světa.
Ale žít normálně neznamená netruchlit.Moje děti se s moji babičkou i svým dědečkem šly rozloučit před pohřbem k otevřené rakvi..To jim bylo v prvním případě 5 a 2 a půl roku, ve druhém případě 7,5 a 5 let.
Tomuto málokdo děti vystaví a to vnímám jako větší chybu než rozsvítit si stromeček nebo jít do kina na film, kde jsou lístky koupené a dlouho se na to těšily. Jsem si jista, že dědeček by jim to přál.
Souhlasím s tím, že smrt jako taková se v dnešní době odehrává mimo nás, často za branami nemocnic a potom kolikrát ani rodiče malé dítko na pohřeb nevezmou, aby mu nezpůsobily nějaké trauma.
Taky si to odtruchlily, obrečely, rozloučily se..Ale nevidím důvod zastavit čas.
Ono truchlit neznamená dělat ze života peklo lidem kolem sebe. Podle mě by se měl trochu stáhnout do ústraní manžel, klidně ke své mamince, pokud ještě žije, nebo ke svým sourozencům. Přece jen, v tomto směru jsou propojeni jinak než se svou manželkou a se svými dětmi, které měli k dědečkovi vztah přece jen jiný. Nebo pomáhá se jít jen tak projít, být sám, utřídit si myšlenky. Cokoliv.
Taky souhlasím s tím, vysvětlit dětem, proč je tatínek smutný, ale odsud posud.
@Jitusee nemeli by se deti vest k tomu ze v dobe smutku smutnime a v dobe radosti se radujeme? Umrel jim deda zapalila bych svicku povidala si s nimi rozhodne bych se netvarila ze je vsechno o. k.
@Jana206 drzet smutek 2 dny po umrti…tam jeste neni na miste jit dal. Vzdyt ho jeste ani neulozili
@jahuhudka Ja ti asi uplne nerozumím, co z toho co jsem konretne ja popsala, ze si myslim, ze děti mohou delat ti prijde v zarmutku nevhodne? Ma je v tom maminka na sílu,,machat " a dokola jim predesilat, ze jim umřela blízká osoba a jak je to bolava vec, kdyz to necítí sami?
Nemyslím, ze děti budou do budoucna ochuzené, kdyz se ted od zarmutku svým způsobem ochrání, dokud je to možne. Prijde doba, kdy toho my jako maminky nebudeme schopné a bolesti si jeste,,uzijou" az dost.
A opakuji, ze nemluvím o ohleduplnosti k tatínkovi a o tom zakryvat jim důvod tatinkova smutku. Ano, učme je ohleduplnosti, ale nenutme jim naše emoce.
@jahuhudka píše:
@Jitusee nemeli by se deti vest k tomu ze v dobe smutku smutnime a v dobe radosti se radujeme? Umrel jim deda zapalila bych svicku povidala si s nimi rozhodne bych se netvarila ze je vsechno o. k.
A jak víš, že tohle všechno neudělali?
@jahuhudka A jak to chceš řešit? Malé děti vnímají smrt úplně jinak. Z psychologického hlediska si podstatu smrti nejsou schopny děti uvědomit tak do 5 let, samozřejmě záleží na individuálním dítěti a jeho individuální zkušenosti se smrtí.
Nechápou, proč najednou hoří svíčky, proč se nemůže rozsvítit stromeček, proč budeme jen sedět doma a plakat. Jasně, můžeme si popovídat, vysvětlit, ale stejně to budou vnímat a cítit úplně jinak než ten dospělý.
Co se týče držení smutku jako zříkání se veškeré zábavy a veselí po určité době po úmrtí, od toho se dnes obecně už hodně upouští. Protože to v běžném životě není možné. Nejde zrušit spoustu věcí, kde mám povinnosti, na poslední chvíli..např. besídky, vystoupení.
Manžel je dospělý a i v rámci zpracovávání smutku by se měl ovládat, aspoň vzhledem k dětem.
@Ellusa Takze se táta bude zlobit na děti, ze oni nesdílí jeho žal? Nechapu, kde beres tu jistotu, ze nevim o čem píšu.
A pokud by sis přečetla myslim hned můj prvni příspěvek, psala jsem to same, co ted ty mne. Ze autorka musi byt ted ta silna a stat za manželem, vysvětlit dětem. Dal uz se pouze opakuji. Prijde mi, ze obě v podstatě píšeme to same, ale nějak se navzájem nedokážeme pochopit, nebo si to vysvětlit.
@Jana206 píše:
@jahuhudka
Manžel je dospělý a i v rámci zpracovávání smutku by se měl ovládat, aspoň vzhledem k dětem.
Tak tohle pro mne bude jedna z těch „wtf“ diskuzí…
Zpracovávání smutku? Ovládání se? Výmluva! Výmluva a neochota poskytnout citovou oporu.
„Zpracuj si svůj smutek, tak abys nás neobtěžoval…“ ![]()