Smrt tchána, muž to nese těžce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.12.16 14:19
Smrt tchána

Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 13 Další »
Reakce:
Tšekkin Kulpa
Zasloužilá kecalka 762 příspěvků 31.12.16 14:25

Chce to cas. Truchleni je normalni a je take v poradku ze neco takoveho vidi deti. Smrt i truchleni je normalni soucast zivota. I kdyz se tvarime ze neni.
Cesta domu prodava hezke knizky pro deti o smrti a umirani, tak byste se ted o tom mohli bavit…

Ou
Kelišová 6219 příspěvků 31.12.16 14:30

Nemůžete žít normálně dál - smrt otce je potřeba odtruchlit. Nemá smysl ho povzbuzovat a nebo mu jeho žal rozmlouvat, spíš ho pomoci snášet a minimálně v řádu týdnů, raději měsíců akceptovat.

To ovšem neznamená, že máte mít strach z nějakých nevyřčených konflitků. Při nějaké klidné chvíli s ním, to co tady píšete zkuste probrat.

Plus je tedy počítat s tím, že děti smrt dědečka také zasáhla - zkoušet se dělat jako že nic nebývá úplně nejlepší věc, zejména u těch mladších to pak časem může najedou probublat jako různé úzkostné věci, noční můry, psychosomatické problémy a podobně.

Je potřeba o tom mluvit, mluvit o tom, že je člověk těžko, o tom, že se bojí, o tom, že může mít strach či vztek a že to je tak v pořádku a běžné.

tedy - že je vám jasné, že je mu zle a bude to nějakou dobu trvat, ale že vy se snažíte věnovat dětem a máte strach, aby vám to nevyčítal. Mluvte hlavně o svých pocitech, nesnažte se mu říkat co má dělat, nebo jak se on cítí.

Jinak docela dost praktických rad má na webu Cesta domů.
http://www.umirani.cz/…chlici-osobe
http://www.umirani.cz/…u-pozustalym
http://www.umirani.cz/…ruchli-jinak
 http://www.umirani.cz/…avdu-o-smrti

držím palce, ať těžké období přečkáte s co nejmenší bolestí a podaří se vám to zpracovat bez následků.

jahuhudka
Extra třída :D 12523 příspěvků 31.12.16 14:38

Dva dny. Myslim ze ma pravo truchlit a dokonce to v nejake rozumne mire cekat i od tebe a deti.

Evullka
Zasloužilá kecalka 589 příspěvků 31.12.16 14:40
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.

Vy ho znáte nejlíp. Kazdy reaguje jinak. Ale především hodne empatie. Píšete, ze před dvěma dny. Je smesne na něj spěchat. Musí si to odtruchlit. Někdy je lepsi nepomáhat, ale byt mu nablízku.

Helileli
Závislačka 3155 příspěvků 31.12.16 14:40

Neumi ze sebe dostat smutek, ten se v nem hromadi, tlakuje a protoze se za projevy smutku zrejme stydi, transformuje se to na vztek, podrazdenost.
Az deti usnou, tak bych otevrela vino, pripila na pamatku tchana a zkusila z muze dostat nejake vzpominky stylem „a jaky vlastne byl, kdyz jste byli mali?“ A primet ho k vypraveni. Mohlo by to pomoci uvolnit stavidla, aby se muz mohl normalne vybrecet. Pokud se povede, tak obejmout nechat plakat a uznavat jeho pocity, nerikat, ze ted uz je mu lip, ale naopak rict, jak je to smutne, jak mel tezky konec atd.
I ta nejhlubsi studna smutku ma nekde dno. Pak uz by melo byt lepe.

Sany80s
Kelišová 6821 příspěvků 31.12.16 14:41

Měla jsem nemocného dědu, moc se mi po něm stýská i teď. Víc než dvacet let života jsem s ním žila v jednom domě.
Ale přestože jsem brečela občas i pár měsíců po jeho smrti, tak mi bylo absolutně jasné, že musím žít dál a něco jako být uražena rozsvíceným stromek, to bych si absolutně nedovolila a ani jedno z jeho dětí taky ne.
Jeho smrt pro nás díky nemoci nebyla šokem, přestože jsme byli smutní, tak se nám i trošku ulevilo, protože velmi trpěl. Částečně jsme jeli ze setrvačnosti, ale člověk prostě po pár dnech musí jít dál a ani v těch pár dnech nezacházet do extrému.
Tím nemyslím něco vyčítat, ale stromek bych nezhasla.
A kar jsme měli klidný a milý.

Jedna babička
Závislačka 4462 příspěvků 31.12.16 14:46

Mluvit, mluvit, mluvit, jít za ním, obejmout a říci mu, že jste na vše dva a vše společně zvládnete. Potřebuje vás vedle sebe cítit, že není na ztrátu tatky sám. Je potřeba si smrt milovaného člověka prostě společně odtruchlit, jinak to může mít do budoucna vážný dopad na psychiku manžela. Držte se. :hug: :hug: :hug: :hug:

martina.se
Hvězda diskuse 56918 příspěvků 31.12.16 15:38
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.

nech ho být, chce to čas… pro Tebe to byl cizí člověk, pro něj otec :think:

cecetka
Echt Kelišová 7867 příspěvků 31.12.16 16:15

Zrejme mel otce moc rad.
Vanoce a stromek bych neignorovala. Naopak pri kazdem rozsviceni bych rekla, ze ho rozsvecujeme pro dedecka, aby vedel, ze jsme ho meli radi. Kdyby to manzelovi vadilo, tak bych to uz nerikala. Ale treba ho to potesi.

jezek1
Zasloužilá kecalka 717 příspěvků 31.12.16 16:24

Bylo mi 26, když mi umřela máma. Bylo mi 27 a 3/4,když mi umřel táta…Máma umřela nad ránem v nemocnici a doteď si vyčítám, že jsem tam s ní nebyla - z výkyvů nálad sem se dostávala asi rok, ale nechávala jsem si je na sama doma. Hlavně si pamatuju, jaký jsem měla blok, se vrátit po týdnu zpět do práce - do kolektivu, který věděl a pracovat s lidmi…léčba šokem, ale šlo to. Když mi volali do práce, že našli mého tátu mrtvého doma (spolupracovníci) - šok, tma, fungování na autopilota…(co nebyla máma, jezdila jsem domů ve středu a od pátku do neděle) (umřel ve čtvrtek večer, našli ho v pátek ráno). Když jsem přijela domů, barák se vylidnil a já měla čas se s ním do příjezdu pohřebáků rozloučit. Seděla jsem vedle něj na gauči, povídala si s ním a podle polohy těla jsem věděla, že mu bylo zle a měřil si teplotu - tak sem ten teploměr vytáhla a kecala s ním dál…měla jsem čas se s ním rozloučit. To samé potřebuje manžel. Pokud nebude mít jeho tatínek pitvu, řekni mu, ať se s ním nad rakví rozloučí, pohřební služba to sama nabízí. Do pohřbu respektuj jeho nálady, ale ať si s nimi radši někam zaleze, až mu bude líp, sám může vylézt. Vy s dětmi prostě žijete dál…Přeji pevné nervy, bude to náročné období.

jezek1
Zasloužilá kecalka 717 příspěvků 31.12.16 16:30

Mého chlapa bavilo moje truchlení max týden - ležela jsem mu v klíně, tiše brečela… - delší truchlení nechápal - nebyli to jeho rodiče. Chápu ho, taky nebudu jeho rodiče oplakávat měsíc, až tu jednou nebudou - tohle si prostě každý musí odžít sám, od druhého stačí pevné obejmutí, pohlazení. Bohužel je to tak, že život jde dál. I se slzami v očích se jde smát.

jdukolem
Hvězda diskuse 49252 příspěvků 31.12.16 16:35
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.

8o
partner má právo truchlit, zlobit se na svět a plakat.. a je na blízkých aby mu tu cestu ulehčili.. chtít po něm dva dny po smrti rodiče, aby se choval „normálně“ je docela sobecký nápad v tuto chvíli.. ted se ukáže jaká jsi partnerka a opora.. toto je přesně ten okamžik kdy se lámou ledy ne v dopbách pohody ale v krizi se pozná sounáležitost

inkakřivák
Neúnavná pisatelka 15952 příspěvků 31.12.16 16:46

Dva dny nic není, on teprve ted pobírá tu bolest. Když někdo zemře, blízký, tak je člověk pár dní jak po ráně klackem, všechno umrtvené, je v šoku, nervová soustava jako obranu v podstatě vypne. A teprve třeba po týdnu přichází ten vlastní náraz. A nezlob se, on potřebuje soucítění, tvoje. Ne že rty budeš chodit jakože o nic nejde, že se tě to netýká. Vždyt to byl jeho táta, takže bys snad měla mít i tu lítost. měla bys ho litovat, protože on trpí. Ne že se nic neděje. Takže spíš než chodit a tvářit se že nic bys měla přisednout, vzít ho za ruku, pohladit a říct je mi tak strašně líto, on byl tak fajn chlap. A klidně plakat s ním. Já nevím, ale kdyby se můj manžel takto choval při ránách, které nás potkaly, tak by nebyl můj manžel.

Kotatko03
Echt Kelišová 8263 příspěvků 31.12.16 17:01
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.

Tady není asi jiná rada, než čas, čas a zase čas. Tvůj muž potřebuje čas, aby to dokázal přijmout, smířit se s tím, zvláště teď když jsou vánoce a člověk je více na měkko. Máš pravdu, děti za to nemohou, ale konstruktivní myšlení a odůvodňování teď asi nepomůže. Prostě mu třeba ten svítící stromek něco připomněl. Jediné, co teď pro manžela můžeš udělat je podle mě to: dát mu najevo, že seš tu pro něj. Každý prožíváme smutek jinak…

Stránka:  1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 13 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nejčastější chyby při usazování dětí do autasedačky

Téměř denně cestuje většina rodičů se svými dětmi autem. Snad žádný z nich by... číst dále >

Opepřete Valentýn lehce hříšnými kartami, stačí si je stáhnout

Valentýn je za dveřmi. Připravili jsme pro vás proto karty ke stažení, se... číst dále >

Články z Expres.cz

První láska ji odsoudila k neštěstí. Vilma Cibulková stále hledá s muži štěstí

Je krásná, talentovaná, charismatická, ale ani to nestačilo k tomu, aby by... číst dále >

Neuvěřitelný příběh Slepičkové z Rapla: Chtěla se zabít, propadla alkoholu, dala se na víru

Objevuje se v nejzajímavějších televizních i divadelních projektech: zahrála... číst dále >

Články z Ona Dnes

Plastika mi zničila vztah i život, říká žena závislá na úpravách vzhledu

Modelka Elina Romasenková má za sebou nespočet plastických operací. Nechala... číst dále >

Kvůli šikaně jsem začala boxovat, říká šampionka Martina Ptáčková

Než se světová šampionka v kickoboxu, Martina Ptáčková (21), naučila rány... číst dále >