Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál.
Teda, já jsem v šoku. Ženské mají plná ústa potřeby empatie, ale jen když jde o ně…
Manželovi zemřel tatínek. Je to DVA DNY! A tebe obtěžuje, že truchlí? Chceš žít normálně dál, ale tvůj muž je drze smutný, že mu zemřel otec?
No teda, já nemám slov…
Prostě dej manželovi prostor, ať si to odtruchlí. A pokaždé, když tě napadne, že „chceš prostě žít dál“, tak si vzpomeň, že to byl TÁTA!
@Bábrdl píše:
Teda, já jsem v šoku. Ženské mají plná ústa potřeby empatie, ale jen když jde o ně…Manželovi zemřel tatínek. Je to DVA DNY! A tebe obtěžuje, že truchlí? Chceš žít normálně dál, ale tvůj muž je drze smutný, že mu zemřel otec?
No teda, já nemám slov…
Prostě dej manželovi prostor, ať si to odtruchlí. A pokaždé, když tě napadne, že „chceš prostě žít dál“, tak si vzpomeň, že to byl TÁTA!
Měla jsem stejný pocit.
@Bábrdl píše:
Teda, já jsem v šoku. Ženské mají plná ústa potřeby empatie, ale jen když jde o ně…Manželovi zemřel tatínek. Je to DVA DNY! A tebe obtěžuje, že truchlí? Chceš žít normálně dál, ale tvůj muž je drze smutný, že mu zemřel otec?
No teda, já nemám slov…
Prostě dej manželovi prostor, ať si to odtruchlí. A pokaždé, když tě napadne, že „chceš prostě žít dál“, tak si vzpomeň, že to byl TÁTA!
A tak když někdo blízký zemře, tak se malým dětem zkazí Vánoce? Nikdo se jim nebude věnovat, radovat se s nimi nad dárky? Malé děti nechápou smrt.
@Bábrdl Já malinko zakladatelčino „vyvedení z míry“ chápu. Nešlo o náhlou smrt, zakladatelka píše, že tchán byl již delší dobu nemocný a bylo to jasné, že je to jen otázka času.
Zažila jsem téměř totožnou situaci u svého dědečka - několik měsíců v LDN po několika mrtvicích, totální ležák. Můj táta (jeho syn) tam za ním odmítal jít na návštěvu, doma řeči o tom, už aby to skončilo, jak se táta určitě trápí. Pak děda umřel a táta byl taky nějakou dobu dost nepoužitelný, věci okolo pohřbu, úmrtního listu a podobně s babičkou zařizovala moje máma.
Nemá cenu se v tom moc pitvat, prostě to vzít, jak to je. každý tyhle věci snášíme jinak. Někdo potřebuje truchlit nebo litovat, jiný prostě chce jít dál.
@lucenka píše:
A tak když někdo blízký zemře, tak se malým dětem zkazí Vánoce? Nikdo se jim nebude věnovat, radovat se s nimi nad dárky? Malé děti nechápou smrt.
Teda kult dítěte už je asi někde úplně jinde, než kde jsem si myslela ![]()
Ano, jsem zastáncem toho, že v případě, že někomu zemře maminka nebo tatínek má právo se „neradovat nad dárky“ a to i v případě, že v domácnosti jsou děti.
Co kdyby zemřelo jedno z dětí? Tak se sourozenci taky nezkazí Vánoce, tím, že by snad někdo truchlil? Bude veselo, hry…?
@Svistice píše:
@Bábrdl Já malinko zakladatelčino „vyvedení z míry“ chápu. Nešlo o náhlou smrt, zakladatelka píše, že tchán byl již delší dobu nemocný a bylo to jasné, že je to jen otázka času.
Zažila jsem téměř totožnou situaci u svého dědečka - několik měsíců v LDN po několika mrtvicích, totální ležák. Můj táta (jeho syn) tam za ním odmítal jít na návštěvu, doma řeči o tom, už aby to skončilo, jak se táta určitě trápí. Pak děda umřel a táta byl taky nějakou dobu dost nepoužitelný, věci okolo pohřbu, úmrtního listu a podobně s babičkou zařizovala moje máma.Nemá cenu se v tom moc pitvat, prostě to vzít, jak to je. každý tyhle věci snášíme jinak. Někdo potřebuje truchlit nebo litovat, jiný prostě chce jít dál.
Tak myslím, že je přirozené, že syn truchlí víc než snacha…
Pokud zemře někdo, koho jsme milovali, nikdo nedokáže jen tak „jít dál“. A ten, pro koho zesnulý nebyl tak blízký, by podle mě měl být oporou tomu, kdo skutečně truchlí.
@Bábrdl píše:
Teda kult dítěte už je asi někde úplně jinde, než kde jsem si myslela
![]()
Ano, jsem zastáncem toho, že v případě, že někomu zemře maminka nebo tatínek má právo se „neradovat nad dárky“ a to i v případě, že v domácnosti jsou děti.
Co kdyby zemřelo jedno z dětí? Tak se sourozenci taky nezkazí Vánoce, tím, že by snad někdo truchlil? Bude veselo, hry…?
podepisuju
@lucenka píše:
A tak když někdo blízký zemře, tak se malým dětem zkazí Vánoce? Nikdo se jim nebude věnovat, radovat se s nimi nad dárky? Malé děti nechápou smrt.
ehm? ![]()
byl to dědeček dětí a tvářit se „jakože se nic neděje“? Smrt člena z blízké rodiny zkazí Vánoce?.. nechápu tento příspěvek
@Capelucita píše:
Měla jsem stejný pocit.
To jsem ráda. Už jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Ženské obvykle chtějí, aby s nimi chlap řešil každý zlomený nehet, rozebíratl to, byl oporou…
Ale zjevně samy nedokážou být oporou, ani když partnerovi zemře tatínek.
Mně kdyby někdo v případě, že by se mi to stalo, řekl „přece kvůli tomu nepokazíme dětem Vánoce“ strašlivě strašlivě by u mě klesl.
@Svistice píše:
@Bábrdl Já malinko zakladatelčino „vyvedení z míry“ chápu. Nešlo o náhlou smrt, zakladatelka píše, že tchán byl již delší dobu nemocný a bylo to jasné, že je to jen otázka času.
Zažila jsem téměř totožnou situaci u svého dědečka - několik měsíců v LDN po několika mrtvicích, totální ležák. Můj táta (jeho syn) tam za ním odmítal jít na návštěvu, doma řeči o tom, už aby to skončilo, jak se táta určitě trápí. Pak děda umřel a táta byl taky nějakou dobu dost nepoužitelný, věci okolo pohřbu, úmrtního listu a podobně s babičkou zařizovala moje máma.Nemá cenu se v tom moc pitvat, prostě to vzít, jak to je. každý tyhle věci snášíme jinak. Někdo potřebuje truchlit nebo litovat, jiný prostě chce jít dál.
tak je logické že syn truchlí a snacha - jeho žena by měla být podpora a ten kdo bude fungovat místo něj.. až zemře rodič jí, tak to bude naopak ne? nebo k čemu je teda partnerství? ![]()
@jdukolem píše:
tak je logické že syn truchlí a snacha - jeho žena by měla být podpora a ten kdo bude fungovat místo něj.. až zemře rodič jí, tak to bude naopak ne? nebo k čemu je teda partnerství?
Přesně! Tak to taky cítím. Připadá mi úplně normální, že partnera/partner bude fungovat za pokrevního pozůstalého. Nikdy by mě nenapadlo srovnávat míru jejich zármutku. ![]()
Záleží jak jsou děti staré. Ale rozhodně bych kvůli smrti někoho z rodiny nezakazivala rozsvítit stromeček. Ano dětem o tom říct, vysvětlit jim, proč je tatinek smutný, ale dál se jim věnovat normálně. Navíc, když dědeček byl dlouhodobě nemocný.
@Bábrdl píše:
Teda kult dítěte už je asi někde úplně jinde, než kde jsem si myslela
![]()
Ano, jsem zastáncem toho, že v případě, že někomu zemře maminka nebo tatínek má právo se „neradovat nad dárky“ a to i v případě, že v domácnosti jsou děti.
Co kdyby zemřelo jedno z dětí? Tak se sourozenci taky nezkazí Vánoce, tím, že by snad někdo truchlil? Bude veselo,
@lucenka píše:
Tatínka nikdo přeci nenutí radovat se z dárků. Ale malé děti na to snad mají právo a radovat se s nimi může maminka.@Bábrdl píše:
Teda kult dítěte už je asi někde úplně jinde, než kde jsem si myslela
![]()
Ano, jsem zastáncem toho, že v případě, že někomu zemře maminka nebo tatínek má právo se „neradovat nad dárky“ a to i v případě, že v domácnosti jsou děti.
Co kdyby zemřelo jedno z dětí? Tak se sourozenci taky nezkazí Vánoce, tím, že by snad někdo truchlil? Bude veselo,Jistě, ve zcela disfunkční rodině, kde hraje prim sobectví určitě… (Co je komu do dědka, můj fotr to nebyl, tak šťastný a veselý…)
V normálních rodinách, jak doufám, lidé prožívají smutek, i když má někdo tu drzost a zemře nevhodně na Vánoce nebo na Silvestra.
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych poradit ohledně svého manžela. Před dvěma dny mu zemřel tatínek, byl vážně nemocný. Cca něco málo přes půl roku byl jenom v nemocnici, ve vážném stavu. Manžel to bere velmi těžko, nespí, nemluví spíše jen šeptá a ani s našimi dětmi moc nekomunikuje. Děti máme malé. Samozřejmě ted žádné oslavy atd…,včera jsem dětem rozsvítila stromeček a taky se mu to moc nelíbilo. Děti za to ale nemůžou. Mám strach aby nebyl naštvaný, že s ním netruchlím ale já se věnuji dětem a snažím se na to nemyslet.Chci žít prostě normálně dál. Jak ho mám povzbudit.Jsem ráda, za každou radu. Vím, že potřebuje čas ale kdybych mu mohla nějak pomoc udělám to.
Smrt blízkého člověka nás zasáhne vždy, ale v čase vánoc je to ještě citlivější.
Krom toho už tuto událost budeme mít navždy spojenou s vánoci. Bohužel, i smrt je součást života, a jednou umře každý z nás, to je víc než jisté. Z pohledu věřícího člověka je i smrt snesitelnější, protože jak věříme, ani smrt není definitivní. Podle Bible jednou nastane den, kdy bude vzkříšení mrtvých. Je to naděje pro všechny. Jestli by to tvému manželovi byť jenom trochu zmírnilo jeho žal, třeba by stálo za to opatřit mu Nový zákon. Tam by mohl najít útěchu ve svém zármutku nad ztrátou svého otce. U dětí záleží na věku, jestli už jsou schopny pochopit co se stalo. Osobně jsem dětem vysvětlila, že dědeček a babička jsou v Nebi, a čekají tam na nás. Stromeček bych jim taky rozsvítila, to není nic proti ničemu. Každý prožívá i smrt člena rodiny jinak. Dopřej manželovi, ať může tuto událost v sobě zpracovat. Buď mu oporou.On si tě bude za to jistě o to více vážit. ![]()