Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kelll píše:
No právě zatím by byl jen jeden pokoj a za delší dobu cca.6-10 let možná tu bytovou jednotku. A je mi 25 tedkom jsme s přítelem na bytě ale on chce raději na barák. Tak to zvažuju
tak do toho bych nesla, jako provizorium rok, maximalne dva, budiz, ale uz ted nejste zadny pubertalni zajici, jste dospeli lide, kteri preci nebudou dalsich 6-10 let bydlet jak na koleji…
Jednoznacne nedoporucuji! My dostali moznost bydlet ve velkem dome s velice hodnym starsim strycem pritele. Melo to byt skoro zadarmo, prenechal nam dva pokoje, Samostatna koupelna i zachod. No a po ctyrech mesicich se fofrem stehujeme radsi pryc. Stryc cekal az se nastehujem a zacal nas sdirat z kuze, napocitaval si sileny castky za poplatky, neni ochoten nam ukazat vyuctovani, aby nam rekl, jak k tem castkam prisel, kuchyn s nim nesdilime, radsi jsem si koupila dvouvaric a varime si na koleni. Vypina nam topeni, nemame moznost si ho zapnout. S novorozencem byt pres den v 19 stupnich…Dekuji ne. Naopak na noc to osoli na tricet.Uf nemuzu se dockat az v sobotu prijedou stehovaci a at si tu dedek shnije docela sam. ![]()
@kelll píše:
No právě zatím by byl jen jeden pokoj a za delší dobu cca.6-10 let možná tu bytovou jednotku. A je mi 25 tedkom jsme s přítelem na bytě ale on chce raději na barák. Tak to zvažuju
Na vs jsme chvíli spolubydleli s dalšími lidmi, sdileli jsme jen kuchyni a koupelnu a uplne mi to stačilo. Neumím si představit neustále zakopavat o pribuzne, at jsou sebehodnejsi. Nemoct vařit kdy chci, aby každý věděl, ze mam menzes a hazim vložky do kose, abych nemohla jít naha z koupelny ke skříni, soulozit potichu a ohleduplne, aby každý vedel, ze jsme se pohádali nebo ze jsme pritahli domu ve dve ráno pod obraz…nedej bože mít v takové domacnosti mimino a byt stále doma s dalšími lidmi, kteří ti v dobre víře budou neustále radit. Za me - ne, nikdy, ani za milion let. Docasne je pro mě par měsíců, ale 10 let?! Za chvíli bys zakladala diskuzi „jak vyjít s příbuznými, nemáme žádné soukromí“
V životě už nikdy!!! Dojdi se podívat k nám a hned si to rozmyslíš. A to my máme pro sebe celé patro, sdílíme jen vchod. Měj na paměti, že společné soužití vždycky špatně skončí… Jednou bys toho hodně litovala
@kelll Společné bydlení ve většině případu nikdy nehraje dobrotu
za mě určitě ne, jsem ráda, že jsme se odstěhovali. Uplna stráta soukromi a dost se pokazily vztahy, takže za cenu zachováni si zdravého rozumu a nervu, nikdy už bych do toho nešla
a totéž vždy radím i ostatním ![]()
@kelll píše:
Jo děkuji mám takový názor právě že tedkom ne že spíše až jak bude aspon nahoře kuchyn. A právě hodně lidí mi v okolí říká že jsem hloupá že nechci že se to dá zvládnout apod.tak jsem nad tím začla uvažovat
Zvládnout se to da, pokud te k tomu okolnosti nutí. Dobrovolne je to skoro sebevražda
Dělej si veci podle svého a ne jak si okoli mysli, ze je to nejlepší. I o našich cinech ohledně bydleni si spousta lidi mysli, ze jsou hloupé, ale my to děláme tak, jak to považujeme za nejlepší. Je přece o tvou vlastní spokojenost a ne názor ostatních.
Soužití starých s mladými nedělá dobrotu. Nešla bych do toho ani kdyby se jednalo o mé rodiče. A do jedné místnosti už vůbec ne.
Jeden pokoj?? Nikdy
Esli tedy chceš s tvojím opravdu zůstat v klidu a pohodě
Eště by se nad tím dalo uvažovat, kdybyste měli svůj vlastní byt v domě, se vším, vlastní koupelna a kuchyně je nutnost
Já to tak mám, máme celé horní patro a společný je jen vchod. Ale i tak jsou čas od času problémy a to mám v podstatě štěstí, že mi tchýně nahoru do patra vůbec nejde, leda když ji pozvu…
@kelll moje tchyně by ti na to řekla „NIKDY NIKDY NIKDY“. V mládí dočasně (celkem asi dva roky) bydlela u svých rodičů a u tchánovců, když byl její manžel na vojně a vždycky nám říká: „Nikdy si nás neberte domů, ani kdybychom byli nemohoucí“.
Taky bych do toho nešla, a to mám s rodiči fakt skvělý vztah. Jde o to, že rodiče už mají nějaký zajetý systém a těžko to budeš měnit, mě osobně by to třeba vadilo. Ale jestli to máš jako nouzové řešení tak proč ne, ale na pořád ne.
@Hoa Mai píše:
@kelll moje tchyně by ti na to řekla „NIKDY NIKDY NIKDY“. V mládí dočasně (celkem asi dva roky) bydlela u svých rodičů a u tchánovců, když byl její manžel na vojně a vždycky nám říká: „Nikdy si nás neberte domů, ani kdybychom byli nemohoucí“.
Dobrá tchýně tééda.
Já taky říkám dětem, že si nepřeju, aby se někdo z nich o mě staral tak, aby se musel nějak omezovat. Chci do nějakého starobince a řekla jsem jim, aby za mnou chodily jen, když budu brát důchod. Tak se to v pečovateláku dělá a my to nebudeme měnit. Já jim sice žádné prachy nedám, ale bude v těch návštěvách pořádek.
![]()
@Kobliha51
Jo, tchyně je dobrá, mám ji ráda a jsem ráda, že má i tenhle názor, i když kdyby byla opravdu nemohoucí, tak bych si ji domů možná vzala, nebo bych o tom aspoň uvažovala. Ale ona vždycky říkala, že ví, jaké je to peklo, a to měla své rodiče a tchánovce celkem ráda, ale prostě společná domácnost nedělá dobrotu ani mezi lidmi, kteří mají jinak dobré vztahy.
Az někdo z baráku umře, tak budete mít víc místa? My máme patro svoje a pohoda.do společně kuchyně na tak dlouho ani omylem!!!
Společná kuchyň, koupelna a záchod - to je konec. Stačí společná chodba a zahrada. I tam jsou střety a ne malé.