Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Při společném soužití více generací dojde ke sporům vždy, i kdyby měli všichni svatozář. Uvažuj o tom jen pokud budeš mít vše oddělené- vchod, sociál, kuchyni, prostě samostatná bytová jednotka. Dříve bylo soužití několika generací pohromadě úplně normální, má to i své výhody, ale musíš být velmi tolerantní, někdy i splachovací. Good luck. ![]()
@kelll píše:
Zdravím chtěla bych se zeptat na Váš názor ohledně společného bydlení v rodinném domě s mamkou, tatkou, strejdou a babičkou přítele? Přemýšlím nad tím ale chtěla bych zkušené rady od Vás. Nemám z toho dobrý pocit ikdyž jsou moc hodní a dobře s něma vycházím ale představa že by jsme byli v jednom pokoji a měli společnou kuchyn mi nepříjde příjemná. Ale možná se na to dívám škaredě
@Suesie píše:
Dočasně ok, trvale nééé![]()
Víš co trvá nejdýl na světě? Provizorium ![]()
Nešla bych do toho…
NIKDY, NIKDY, NIKDY!!!
Tady je každou chvíli diskuse na téma „Bydlení s rodiči a velké problémy“
V drtivé většině tohle nedopadá dobře, všichni jsou nešťastní a není lehká cesta ven ![]()
Nikdy bych do toho nešla, ze začátku to může fungovat, ale časem se to zvrtne a polezete si na nervy
@kelll píše:
No právě zatím by byl jen jeden pokoj a za delší dobu cca.6-10 let možná tu bytovou jednotku. A je mi 25 tedkom jsme s přítelem na bytě ale on chce raději na barák. Tak to zvažuju
6-10 let? Tak to vám do té doby hrábne, nebo půjdete od sebe. Ze samostatného bytu bych se fakt nehnula a držela se ho zuby nehty.
Je ti 25 byli byste v jednom pokoji se společnou kuchyní a koupelnou 6-10 let, to znamená v doběm kde nejspíš budete plánovat rodinu a mít malé děti. Dokážeš si to představit s miminem? S batoletem? A přítel si to představit dokáže? Nešla bych do toho, ani kdyby byly vztahy sebelepší. Nikdy byste tam nebyli svými pány. Takovéhle bydlení už rozložilo spoustu vztahů.
@kelll Ahoj, my tak s přítelem žili cca půl roku ve 2+1čce s jeho tátou, dokud jsem dělala školu a po škole jsem chodila do práce, bylo to ok, teď žijeme na domečku u našich, ale máme vlastní bytovou jednotku,–společný pouze vchod…
Nikdy! To radši budu bydlet v krabici pod mostem než s rodičema. Znám pár rodin co takhle bydlí a nefunguje to nikde.
@kelll chvilku ano, max pár měsíců. Vztahy ted super ale pak až tam budeš tak už to tak super nebude. Hlavně žádné soukromí, ani na wc nebudeš mít klid
. pro přítele je to jiné, ten bude ve svém ale pro tebe to bude horší, za chvíli budou hádky kdo kdy bude vařit atd ![]()
Hm a ja uvazovala, ze bych se vratila k nasi i s ditkem, jelikoz vztah s muzem je v troskach.Jak to tu ctu, tak by to dobry napad nebyl. Anonym.
Ani za boha. Teda pokud by slo o existencni situaci nebo o pomoc v nouzi tak ano, ale jen docasne.
Spolecne bydleni ne. Manžel vlastní 1/3 3-generačního domu. V jednom patře švagr s přítelkyní a jeho maminka. Měli štěstí v neštěstí ze maminka umrela na rakovinu.
My jako svobodni vyfasovali patro s dvojcem mamy. A třetí patro bylo obydlené nejstarším bratrem s rodinou. Na začátku to fungovalo a to ona ma jeden pokoj a my dva a zbytek společný. Ted cekame rodinu a je to des. Ona sice z pokoje vyleze jen si zapálit nebo udělat kafe, ale stejně-ma hold jiny režim…nesnasim, když v 5 ráno pred praci sklízí nadobi. A nejhorší je ze i když se uvolnil byt jednoho ze svagru, tak hold svůj pokoj neopustí( je to přece její patro)
A my přece nepůjdeme ze ztekonstruovaneho bytu do bytu 25let starého. Teta je vecne břemeno a jak to vypadá podle babičky, tak tu bude ještě tak 30 let ![]()
@mamusa0914 píše:
Nikdy ani za milion a jakekoli sliby a i kdyby vztahy vypadali jako ty nejlepsi.