Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nikdy víc!! Bydlím u rodičů s malou, původně to bylo dočasně, no už jsou to dočasně dva roky
S mámou si lezeme na nervy… Šetřim z rodičáku co to jde, abychom mohly konečně vypadnout. Stejně to ale nevidím dřív, než malá půjde do školky ![]()
Takže za mě - pokud není nejvíc krize, tak ne.
Měla jsem možnost, i vlastní vchod. Odmítla jsem..Psala jsem diskusi, 3 lidé ze 100 mi zde napsali, ok. Zbytek, tedy 97 uživatelů psalo NIKDY!!! Nešla jsem do toho, a jsou to fajn lidi. Jsem šťastná, že mám své. Společná zahrada mi ničila skvělou představu o zbytku života. A nejde jen o zahradu jsou tam daleko horší věci, které dorazí po letech. Zvaž to! ![]()
Bydlime v 3+1 ja, manzel, synek, dcera s ditetem.Mame se radi, ale k trenicim proste dochazi.Chce to hodne tolrance. Nejradeji byvam kdyz vsichni zapadnou do posteli a ja tu zustanu v klidu sama. ![]()
Přečti si tady pár diskusí, jak takové soužití „funguje“, a to jde většinou o samostatné bytové jednotky max. se společnou chodbou. Funguje to podle mě jen velmi malému procentu lidí, navíc tito lidé musí mít aspoň jakousi sociální inteligenci, aby takového soužití byli schopni (tj. pochopit pojem soukromí apod.), podmínkou často bývá koule na dveřích od bytu
. V jednom pokoji se za chvíli porafáte s přítelem, protože si nebudete moci nikam zalézt, když budete chtít klid, ve společné kuchyni pak zas naprosto zničíte ty super vztahy s tchýní a babičkou, začne to spory o to, kdo pocákal a neumyl sporák… Nenech se do toho naverbovat od přítele, protože on je v jiné situaci, jednak by šel ke „svým“, jednak on jako chlap se do sporů dostávat (možná) nebude, protože nebude řešit běžné provozní věci domácnosti, jemu bude stačit se vyspat a najíst, což takové bydlení splní, ještě s bonusem minimálních nákladů (předpokládám).
Nedělá to dobrotu. Bydleli jsme s našima 9 let, co jsme s mužem spolu a to jsme měli vlastní byt v jejich domě, ale společné chodby a vchod. Teď sme ve svém a s našima máme snad ještě lepší vztah, můj taťka mi svolá denně, hrozně se mu stýská po holčičkách, ale zvládli to. A co předtím byl hrozný problém, teď najednou jde. Než přišli děti, tak do té doby se to dalo, ale potom už to nešlo.
Z vlastní zkušenosti - už nikdy.
Taky jsme měli původně jeden pokoj, pak tři pokoje, společnou kuchyň a koupelnu. Pak jsme měli už vlastní bytovou jednotku s vlastním vchodem a stejně bych do toho už nešla. Všichni ví o tvé návštěvě, když se doma pohádáte. Extchýně si k nám chodila jak se jí zachtělo. A i s milýma lidma se kterýma vycházíš ti to po čase poleze na nervy a budeš chtít mít klid.
@Hoa Mai píše:
@Kobliha51Jo, tchyně je dobrá, mám ji ráda a jsem ráda, že má i tenhle názor, i když kdyby byla opravdu nemohoucí, tak bych si ji domů možná vzala, nebo bych o tom aspoň uvažovala. Ale ona vždycky říkala, že ví, jaké je to peklo, a to měla své rodiče a tchánovce celkem ráda, ale prostě společná domácnost nedělá dobrotu ani mezi lidmi, kteří mají jinak dobré vztahy.
Je úleva vědět, že tady ta možnost je, když budete mít pro to podmínky. A že to není nutnost ve smyslu - já jsem tě vychovala a ty se teď musíš o mě postarat. Povinná úcta, rodiče mají vždycky pravdu atp. - to se nedá vynutit, to prostě je a nebo není. ![]()
Za me NIKDY NIKDY NIKDY.jen ne spolecne bydleni.To je cesta do pekele.Ver mi
Bydlíme v patře nad našima, máme i svůj vchod. Znovu bych do toho nešla…bohužel čas už nejde vrátit
, radím nedělejte to!
Z vlastni zkusenosti NE, i kdybyste meli mit vlastni bytovou jednotku. U nas se dobre vztahy pokazily, bylo z toho sest let utrpeni a nakonec rozvod. Za me mladi spolu a SAMI ![]()
Já bych do společného bydlení nikdy nešla…Ale věřím, že někomu to může fungovat.
Určitě to nedělej. Já žiju s manželovými rodiči už přes 7 let, na začátku, když jsme ještě neměli děti, měli pořád oni za děti nás, hl. tchán, bydlíme u nich v samostatném bytě, máme společnou jen chodbu a vchod, ale tchán nám chodil větrat, když jsme nebyli doma, pořád nám vše kontroloval, hlídal, jak často chodíme ven, kam a kdo jde k nám. To jsme nakonec tak nějak vyřešili, ale trvalo to dost dlouho.Pak přišli děti a tchyně k nám začla chodit každý den, jak se jí zachtěla, ráda bych ji občas vyděla a popovídala si, ale tohle už bylo moc. Manželova sestra, když přijela za rodiči, tak také kdykoli šla k nám dál. Ale s dětmi je člověk unavenej, s manželem máme na sebe čas málo, abysme si sedli a popovídali…a v tu chvíli třeba někdo přišel, nebo jsem si chtěla chvíli lehnout, když syn usnul a v tom zas někdo přišel, musím tady být pořád ve střehu. Syn povyrostl, budou mu teď 3roky, ráno se vzbudí a chce jít dolů za babičkou, po obědě zas.Je to teď každý den.2 roky jsem byla pořád s ním, chodili jsme na procházky, na hřiště, na zvířátka, do mat. centra…pořád spolu, před rokem se nám narodila ještě holčička, mám měně času, více vaření, praní, žehlení…A syn mi teď pořád utíká dolů k prarodičům. Když s ním jdu na zahradu, abych si s ním pohrála, když malá usne, přijde babička nebo děda k nám a syn s nima za chvíli odchází a já tam stojím jak y.Je mi teď z toho smutno, že už se mnou nechce tak být, babička má na něj víc času, aby si s ním mohla hrát a tak je teď víc tam než doma ![]()
Určitě to nedělej myslím, že už Vás takhle tam je moc, přítelova maminky ti začne radit jak se o něho máš starat a na co byl zvyklý, on tam bude chodit jako doma a u sebe ho neuvidíš a společné návtěvy a pomoci, dělení se třeba o zahradu to není dobrý. Zlaté občastné návtěvy..
Podívej se, to ti nikdo neřekne. Nikdo neví, jaké jste povahy, kolik je v tobě a rodičích tolerance, schopnosti se přizpůsobit jeden druhému a hlavně kolik ochoty se přizpůsobit. Jistě na zdejším foru napíše většina holek ani za svět ne, nikdy. Ale ono je to tak, že o špatné zkušenosti se podělí celkem každý, o dobré málokdo. Je to tím, že sem se chodí řešit hlavně problémy - s tchyní, s rodiči, sourozenci, dětmi a partnery. takže ti, kteří tyhle problémy zvládají, sem nechodí. Myslím, že pokud 71 % snach nemá problémy s tchyní, tak asi máš docela slušnou šanci být v pohodě. Je to cca 3:1. Takže takhle. Pokud máš možnost jít úplně do svého, pak ber raději tohle, samozřejmě, protože nebudou třecí plochy. Pokud ne, ber bydlení. Na druhé straně to má dost pro - máš hlídání, pomoc, a nezadlužíte se na třicet let. To je za mě, můj názor.