Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Střídavá péče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.2.15 11:12
Škoda že to takhle zapinkal. Kdybyste se odvolali, dostali byste jiného soudce a šance by byla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.15 12:20
@chatwenna2 píše:A jak má desetilá holka bez vyzkoušení si bydlení u táty nebo na střídavku tohle posoudit? To je jako když soud tahal moji holku na výslech, aby mu řekla, zda chce raději chodit do 1. třídy do malotřídky nebo do normální základky. (navíc samozřejmě dostala holka od matky instrukce, že má říct, že malotřídka je lepší, protože má tělocvičnu 400 m od školy, takže se po cestě nadýchá čerstvého vzduchu.) Tohle prostě děti bez vlastní zkušenosti s obojím prostě nejsou schopné posoudit.
Ja verim, ze co rikas, je pravda. Ale ja se zrovna ted o takovou jednu desetiletou holku tak trochu staram… A ona vi, ze se nechce stehovat, ze chce byt doma. Ale taky chce byt s tatou… Takze co? Ale kdyz rekne u soudu, ze chce byt s mamou, zklame tatku, kdyz kyvne na stridavku bude nestastna ona… To taky neni fer.
@chatwenna2 píše:
Aha. Takze budou prava rodicu nadrazena pravum ditete?
Nikoliv, ale nemá být rozhodování o důležitých věcech, které dítě skutečně může posoudit jen velmi obtížně nebo vůbec, svěřeno dětem, to je hnusný alibismus, že když rodiče a soud nedokážou dojít k tomu, co je pro dítě lepší, že ten problém přehoděj na dítě.
@LitLovo píše:
Chtěla jsem jen objasnit v jaké jsme situaci:
Opravdu by mě zajímalo po jaké době můžeme žádat znovu o střídavou péči.
Při změně poměrů. Klidně po 3 měsících. Ale jak jsem psal, není to legrace.
@LitLovo píše:
Přímo od soudkyně v soudní síni, dokonce tam něco museli podepsat při vynesední rozsudku…
Je to naopak, za dřívějších dob se dalo odvolat i při sjednané dohodě, teď to nejde, ale pokud se na místě vzdali odvolání, pak se odvolat nešlo tehdy ani teď. Pokud je to rozsudek jako schválení dohody, pak se změna poměrů prokazuje o to hůř. Byla chyba se vzdát odvolání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.15 12:44
@canaglia
Můžu tě maličko zneužít? Ty v tomhle oboru pracuješ?
Zajímalo by mě, jak soudy postupují v případě, že otec má matku „na háku“? Výhrůžky a podobné jsou asi u soudu obvyklé. Ale jak to funguje ve chvíli, kdy matka o děti pečuje, stará se o ně, učí se s nimi, „buzeruje“ (úklid pokojíčku, čas od času vyklizení myčky, vysátí a podobně). Děti jsou samozřejmě naštvané a milují tatínka, se kterým nemusí dělat vůbec nic. Tatínek je nechává sedět u PC, nebo u televize, nemusí se učit. A prostě tatínek je super, protože všechno dovolí a nic nehlídá a nekontroluje, řekne dětem „udělej si úkol“ a tím to končí. Maminka se pak večer vrátí domů ze směny a dělá s dětmi úkoly v devět večer. Tatínek je vysmátý u počítače, maminka vystresovaná, vyčerpaná.
Prostě když to shrnu, děti milují nezodpovědného tatínka, kterého nic nezajímá, a maminku milují jen, když něco nutně potřebují.
Včera jsem se s manželem ošklivě pohádala (kvůli jeho nevěře, což bych u rozvodu nerada vytahovala, celkově kvůli tomu, že doma s ničím nepomůže, peníze nedává), on na mě dorážel, že jsem mrcha, že si hraju na dámičku (nechtěla jsem sex 
), a že na víkend s dětmi odjede (na víkend je naplánovaná synova oslava narozenin , a navíc on s dětmi nikam sám nejezdí, aby se nemusel starat ). Ruply mi nervy, a zařvala jsem na něj, že je nezodpovědný a nespolehlivý vůl, a že není schopný ani dětem zkontrolovat jestli mají napsané úkoly. Bohužel v tom přišla dcera, a začala manžela objímat a hladit ho, a že prý proč jsem na tátu tak zlá 
.
Bylo mi to v tu chvíli tak strašně líto, a zároveň jsem měla i vztek, že dělám první poslední a nikdo si toho neváží. Bylo mi z toho tak zle, že jsem chvíli bojovala s myšlenkou, že se seberu, odejdu a děti mu nechám, když jsem podle nich tak zlá.
Kdybych se opravdu sebrala a šla sama s tím, že o děti budu bojovat, připravila bych se tím dobrovolně o děti? Přihlížel by k tomu soud jako na opuštění dětí?
V případě rozvodu bude manžel zcela jistě bojovat o střídavou péči, ale já vím, že tím pádem budou z mých dětí počítačoví maniaci, které nebude zajímat svět okolo nich. Na školu se vykašlou, v pokojíčku přes nepořádek nepřejdou.
Kdybych měla jistotu, že se o ně postará, tak na střídavku přistoupím, ale takhle to nejde.
Nechci manžela od dětí odříznout úplně. Myslela jsem si, že by je mohl mít třeba 2 x v měsíci na prodloužené víkendy (čtvrtek - neděle). Ale bude to boj.
Jak postupovat v případě, že nechci, aby se z dětí stali neandrtálci? Na výlety s nimi chodím já, učím se s nimi já, mazlím se s nimi já (když zrovna nemají pocit, že jsem zlá macecha). Když jsem dneska ráno v lítosti řekla, že je nechám tátovi, když je jim s ním lépe, tak nechtěli. Ale já už fakt nemůžu.
Skončím z toho chlapa v blázinci a chci mít z dětí slušné lidi.
Jak soudy posuzují střídavou péči? Jak vědí, jestli střídavka ano, nebo ne? Jak nějaký soudce, který nezná ani děti, ani rodiče může za pár hodin (dní, týdnů) rozhodnout o tom, co je pro děti nejlepší? Nebo snad neberou ohledy na děti, ale na to, co chtějí rodiče?
Jsem zmatená a zoufalá
- Citovat
- Upravit
13.2.15 13:20
@Anonymní píše:
@canaglia
Můžu tě maličko zneužít? Ty v tomhle oboru pracuješ?
Zajímalo by mě, jak soudy postupují v případě, že otec má matku „na háku“? .......
Jsem zmatená a zoufalá
No děláte to dětem těžké. Oba. Takže postup - nauč se respektovat vedení (nevedení) otce dětmi. On na ně „kašle“, ty je striktně vedeš, oboje má svá pozitiva i negativa. Pokud budou přítomné oba modely vychovy, mohou z toho děti profitovat. Ale první je, abys jeho výchovu respektovala a nesnažila se jeho přístup měnit násilím. Legitimní je zkusit ho dotáhnout k dětskému psychologovi či výchovnému poradci a s ním to probrat. První ale skutečně musí být uznání toho, že jeho výchovný přístup je „jiný“, ne „špatný“ a je otázka, pod kterým přístupem se dětem v životě bude dařit lépe.
Z tvé strany - soustřeď se na maximální využití času, kdy máš děti ve své kompetenci ty a na tohle období směřuj svou energii, ne na období, kdy jsou děti u otce. Ubyde ti spousta stresu.
Co se týká, kdybys odešla a bojovala o děti - kam bys odešla? Jasně že bez souhlasu muže nemůžeš změnit bydliště dětí, ale jakmile zkomplikuješ kontakt s dětmi, neprospěje jim to. Takže se spíš zkus uklidnit a úpravu péče vyřešit během společného bydlení. To je fér, oba máte stejné podmínky a děti mají oba rodiče do rozhodnutí. Soustřeď se na prokázání toho, že tvé vedení je více v zájmu dětí, takže bys měla třeba v rámci střídavé péče mít větší prostor pro péči. A otec třeba větší prostor ve volných dnech.
Jak rozhodují soudci, to ti řeknu úplně přesně - podle dojmu. Pokud si udělají nějaký názor, tak to tak rozhodnou. O zákon se opírají až tehdy, pokud buď potřebují svůj názor odůvodnit, nebo pokud si názor nejsou schopni vytvořit (to ještě zkusí rozhodnout podle názoru sociálky, pokud ho má). Takže předvídatelnost rozhodnutí je mizivá, až nulová. Záleží na člověku, který vás bude soudit, a na vzájemných sympatiích. Právo se v soudnictví o děti moc nepoužívá.
Každopádně doporučuju zapojit víc rozum a respekt k druhému rodiči, trochu ubrat na emocích. Drž se. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.2.15 13:36
@canaglia
Děkuji ti za odpověď. Rozhodně to není tak, že bych chtěla odejít někam daleko. Poohlížím se po volných bytech v okolí našeho bydliště. Max. tak 10 minut chůze - právě kvůli otci, i kvůli škole. Nechci dětem měnit nic z toho, na co jsou zvyklé doposud.
Manžela určitě k žádnému psychologovi, ani poradci nedostanu. Myslí si, že dělá vše dobře. Ve své podstatě má asi pravdu, protože kdo nic nedělá, nic ani nic nezkazí 
. Je to tak, že on o děti ve skutečnosti zájem nemá. Přijde domů z práce, lehne si k notebooku nebo televizi a hotovo. Když za ním děti přijdou, chvíli se s nimi „pere“, lechtá, pomazlí a potom je pošle do pokojíčku. Na výlety s námi nechodí, neučí je, dárky k narozeninám či vánocům neřeší. A když je mezi námi krize, jde a děti si kupuje čokoládičkami a stížnostmi, jak jsem na něj zlá.
Snažím se do našich problémů děti nezatahovat, ale někdy je to opravdu těžké. Jsem podnikatel, makám jako ďas, starám se finančně o vše, pečuji o dům, domácnost, zajišťuji vše ohledně dětí. A potom místo nějaké úcty slyším jen to, že jsem dámička, nebo že se celé dny válím v posteli (to jsem prosím byla včera pár hodin doma přes dopoledne, a ano, byla v posteli s notebookem a dodělávala zakázku). To potom člověk prostě jednou za čas bouchne 
. Kdyby raději mlčel, ale on musí rýpat
Děti miluji, nejsem zase vyloženě přísná. Ale prostě chci, aby měli na druhý den nachystané věci do školy, chci, aby měli relativní pořádek v pokojíčku a občas je poprosím o pomoc s domácností - nerozkazuji, ale slušně poprosím. Oni vědí, že když mi trochu pomohou, tak já mám potom čas hrát s nimi hry, nebo jít ven, věnovat se jim.
Respekt k manželovi už jaksi mizí kamsi do neznáma. Moc se snažím najít na něm něco, co by zasloužilo mou úctu a respekt, ale prostě to už moc nejde. On doma opravdu nedělá vůbec nic, peníze mi nedává, ničeho si neváží a všechno bere jako samozřejmost. Potom se provalí jeho milenky, a on mi vzápětí začne vyčítat, že já určitě také mám někoho jiného, což je výplod jeho fantazie.
Začínám být pomalu, ale jistě na dně. Nechci, aby to odnesly děti. Nechci, aby žily v takovém prostředí. Ale vím jistě, že když podám žádost o rozvod, začne mi peklo na zemi. Bude vyhrožovat, děti proti mně bude štvát, bude si je kupovat. Mám v hlavě strašný zmatek a strach z toho, jak to všechno jednou dopadne
- Citovat
- Upravit
13.2.15 16:27
@Anonymní píše:
@canaglia
Děkuji ti za odpověď.Začínám být pomalu, ale jistě na dně. ..............
Nechci, aby to odnesly děti. Nechci, aby žily v takovém prostředí. Ale vím jistě, že když podám žádost o rozvod, začne mi peklo na zemi. Bude vyhrožovat, děti proti mně bude štvát, bude si je kupovat. Mám v hlavě strašný zmatek a strach z toho, jak to všechno jednou dopadne
Respekt neznamená si druhého vážit, ale uznávat, že má právo vidět věci jinak, má právo se jinak chovat, i když se mi to nelíbí. Tohle ti chybí.
Pokud se rozejdete, děti to určitě odnesou, o tom není sporu. Takže tvoje úloha v tom bude jednat tak, aby to odnesly co nejméně. A je to sakra těžký.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.15 17:05
@canaglia
Tak úplně nesouhlasím, tak jednoduché to prostě není.. Její manžel se chová „sobecky“ a Ty napíšeš, že jí chybí respekt?
Takto - já si myslím, že jsem docela svobodomyslný člověk, ale uvědomuji si, že povinnosti vůči dětem prostě mám 
Opravdu nejsem zrovna cimprlich/úzkostlivá/akorátní máma, což by potvrdila moje máma 
.. ale abych tolerovala dětem, že úkoly psát nebudou..? ale mohou trávit večer na PC
Co by nastalo v rodině, kdyby se takto rodičovsky chovali oba rodiče..
V řešení se tedy shodujeme, určitě vyhledat pomoc odborníka a nebát se najít toho pravého, který „sedne“ oběma.. bohužel - vzhledem k docela pasivnímu živnotní stylu se obávám, že toto on odmítne 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.15 21:24
@Magdaleeena píše:
@canaglia
Tak úplně nesouhlasím, tak jednoduché to prostě není.. Její manžel se chová „sobecky“ a Ty napíšeš, že jí chybí respekt?Takto - já si myslím, že jsem docela svobodomyslný člověk, ale uvědomuji si, že povinnosti vůči dětem prostě mám
Co by nastalo v rodině, kdyby se takto rodičovsky chovali oba rodiče..
V řešení se tedy shodujeme, určitě vyhledat pomoc odborníka a nebát se najít toho pravého, který „sedne“ oběma.. bohužel - vzhledem k docela pasivnímu živnotní stylu se obávám, že toto on odmítne
No jasně, i sobce musíš respektovat, je to jeho právo být sobec.
A je spousta rodin, kde na úkoly kašlou oba rodiče, no tak to se pak děti musí naučit samostatnosti a jsou korigovány místo rodičů známkami. Nebo vůbec. No a méně vzdělané naše společnost taky potřebuje a nakonec mohou být šťastnější než pan profesor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.2.15 21:36
Ááá, takto to myslil otec mé starší dcery, když jsme se rozcházeli, pravil „Holky, mám vás rád, ale jsem sobec“ a „Když budu mít nějaké peníze, tak je pošlu“ A jo, v tu chvíli mi došlo, že jsem také sobec, musím myslet na dceru a na sebe a jeho jsem jako sobce nerespekovala. 
Vždyť to co, píšeš postrádá logicku.. jak chceš respektovat právo každého být sobec.. Jak můžeš jako soudný rodič obhajovat právo rodiče být sobcem.. S výjimkou zákona a odklepnutých alimentů? To stačí proto být rodičem? Přeci jakmile máš jednou dítě, máš být zodpovědný nejen za to, aby to dítě neumřelo hlady
@canaglia píše:
No jasně, i sobce musíš respektovat, je to jeho právo být sobec.
A je spousta rodin, kde na úkoly kašlou oba rodiče, no tak to se pak děti musí naučit samostatnosti a jsou korigovány místo rodičů známkami. Nebo vůbec. No a méně vzdělané naše společnost taky potřebuje a nakonec mohou být šťastnější než pan profesor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.15 09:08
@Magdaleeena píše: Ááá, takto to myslil otec mé starší dcery, když jsme se rozcházeli, pravil „Holky, mám vás rád, ale jsem sobec“ a „Když budu mít nějaké peníze, tak je pošlu“ A jo, v tu chvíli mi došlo, že jsem také sobec, musím myslet na dceru a na sebe a jeho jsem jako sobce nerespekovala.
Naopak to má železnou logiku - všechno, co lidi dělají, dělají ze sobeckých důvodů, protože tím uspokojují nějakou svoji potřebu. I samaritánství je naplňováním vlastní potřeby samaritána. Ty své sobectví vnímáš, že vše hromadíš pro sebe a děti, přitom kašleš na potřeby jejich otce, někdo jiný to vnímá tak, že především uspokojuje své potřeby osobní a mimo sebe dává jen nejnutnější. Oboje je legitimní strategie přežití a je na okolí, do jaké míry s touto strategií druhého naloží při ochraně své představy o sobectví.
Krásným důkazem tohoto principu je pocit nevděku matek, pokud ony se mohou přetrhnout, aby dětem dopřály maximum, ale ti nevděční haranti více ocení toho sobeckého fotra, který jim umožní pařit na PC. Matka si svou péčí uspokojuje svou potřebu a pak nevnímá, že s potřebami těch dětí to má pramálo společného. Ony ty děti totiž opravdu potřebují minimum a někdy méně je více, to ale mámy tohoto typu odmítají vidět a mají pocit, že jim musí vystlat život pohodlím, vzděláváním, kroužky apod. Ale dělají to pro sebe, pro svůj pocit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.15 10:47
Já si myslím, že dnes jsou přeceňovány finance.. pokud se týče jiných investic do děti, mám názor jiný.. a tím určitě nemyslím sport a kroužky..Už jsem se Tě ptala, předpokládám, že máš právnické vzdělání, dá se předpokládat, že ho dokážeš poskytnout výklad zákona.. Tak nějak doufám, když by došlo na lámání chleba, že jsi ochoten připustit, že nejsi odborník na dětskou duši. A Tvůj názor tatínka na dětství trávené u PC (a že takové děti fakt znám
@canaglia píše:
Naopak to má železnou logiku - všechno, co lidi dělají, dělají ze sobeckých důvodů, protože tím uspokojují nějakou svoji potřebu. I samaritánství je naplňováním vlastní potřeby samaritána. Ty své sobectví vnímáš, že vše hromadíš pro sebe a děti, přitom kašleš na potřeby jejich otce, někdo jiný to vnímá tak, že především uspokojuje své potřeby osobní a mimo sebe dává jen nejnutnější. Oboje je legitimní strategie přežití a je na okolí, do jaké míry s touto strategií druhého naloží při ochraně své představy o sobectví.
Krásným důkazem tohoto principu je pocit nevděku matek, pokud ony se mohou přetrhnout, aby dětem dopřály maximum, ale ti nevděční haranti více ocení toho sobeckého fotra, který jim umožní pařit na PC. Matka si svou péčí uspokojuje svou potřebu a pak nevnímá, že s potřebami těch dětí to má pramálo společného. Ony ty děti totiž opravdu potřebují minimum a někdy méně je více, to ale mámy tohoto typu odmítají vidět a mají pocit, že jim musí vystlat život pohodlím, vzděláváním, kroužky apod. Ale dělají to pro sebe, pro svůj pocit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.2.15 11:18
@Magdaleeena píše:
Já si myslím, že dnes jsou přeceňovány finance.. pokud se týče jiných investic do děti, mám názor jiný.. a tím určitě nemyslím sport a kroužky..
Už jsem se Tě ptala, předpokládám, že máš právnické vzdělání, dá se předpokládat, že ho dokážeš poskytnout výklad zákona.. Tak nějak doufám, když by došlo na lámání chleba, že jsi ochoten připustit, že nejsi odborník na dětskou duši. A Tvůj názor tatínka na dětství trávené u PC (a že takové děti fakt znám ) je čistě teoretický.. Mně přijde, že aktuálně při své práci „potkáváš ty rodiče“, ale o dětech a jejich potřebách píšeš pejorativně pohodlí, vzdělání, kroužky.. Bude mi jedno, pokud mé děti nebudou za celý život v žádném kroužku
Nemám právní vzdělání, ale právníky v opatrovnických sporech pravidelně porážím. Jen na sporu s mojí ex si vylámalo zuby 5 právních kanceláří. Mám tříletou velmi intenzivní praxi.
Co se týká odborníctví na dětskou duši, to si troufám tvrdit, že jí rozumím víc než řada psychologů, protože ty kraviny, co z nich občas padají, Klimeš, Humhal a další, s pochopením dětské dušičky skutečně nemají nic společného. Já vychovávám nebo jsem vychovával víc vlastních dětí, než drtivá většina populace včetně rómské, dokladem mého pochopení dětské dušičky je prohlášení Humhala, že nechápe, jak mohou být moje dvě děti s ex v takové psychické pohodě při tak tvrdém a intenzivním konfliktu, kdy ex používala k potírání otce cílené manipulace s dětmi a psychické vydírání. O psychologické průpravě soudců a sociálky a různých krizových center ani nemluvě, to je tragédie. Je pravidlem, že kopou za jednoho rodiče, ale dítě ignorují.
A k tomu, čím děti v dětství procházejí, ono samozřejmě má vedení dětí a jejich prostředí vliv na jejich osud, ale ta příčinná souvislost s maximální obětavostí rodiče a štěstím dítěte v životě není až tak silná. Často dítě ponechané samo sobě má vypěstované lepší sebezáchovné instinkty a strategie přežití než dítě s vědecky řízenou výchovou. A v konfrontaci zpravidla vítězí to prvé.
Hele, já když beru nějakého rodiče jako klienta, tak mu jako první říkám - ty, rodiči, jsi pro mě nula. Pokud si mě najímáš, budu kopat za zájmy tvého dítěte, ne za tebe. Pokud s tím nesouhlasí, končíme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.3.15 15:18
kdyz matka nechce stridavou peci
Dobry den…Jsem moc zoufala a potrebovala bych poradit zda mam šanci uspet u soudu, kdyz se stridavou peci nesouhlasim. Mojí dceři je 8 a bejvalej manžel prave vyrukoval s tim, ze chce dceru do str.pece… jenže moje holcicka je nemocna ma chronickej zanet pankreatu a kazde rozruseni ji muze ublizit a to on asi nevidi…nedokazu si predstavit, ze by mezi nama pendlovala kazdy tyden s taskou. musi mit svoje zazemi a klid. davam mu ji kdy chce i na jak dlouho chce. Pry to dela jen kvuli ni, ale to si nemyslim. Co mam dělat? porad te mi prosím…dekuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SiriusGG
12.3.15 15:29
@Pitova píše:
jenže moje holcicka
Začni s tím, že je to Vaše holčička. Do začátku to dost pomáhá.
- Citovat
- Upravit
12.3.15 15:35
@Pitova zajít do rodinné poradny nebo na mediaci, abyste na to nebyli jen dva, ale byl tam někdo třetí, nestranný. Dost to pomáhá odbourat emoce, které debatu znesnadňují. A jinak souhlas se Sirius, není to tvoje dítě, ale vaše. Možná mu jde jen o tu právní formu. Nikde není psáno, že střídavka znamená týden a týden, rozdělení péče může být jakékoliv si dohodnete a budete pokládat za správní pro dítě. Pokud má malou kdy chce a jak dlouho chce, tak jaký udal důvod proč chce střídavou péči?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
