Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím, že s tebou trochu cloumají hormony…
Tchýně se stará, má starost o mimino, ale určitě i o tebe. Já mám třeba fakt sebestřednou tchýni, která čeká, že vše se bude točit kolem ní, takže buď ráda, že je starostlivá
Možná si uvědomuje, že syn třeba tolik nefunguje, jak by měl, a chce to trošku vyrovnat a tobě už to přijde moc. Nevím, nepřijde mi, že by prováděla něco hrozného. Ve světle toho, čeho je schopná moje tchýně… ![]()
Příspěvek upraven 13.10.21 v 17:20
Tak tchýně je ráda, že jsi u svoji matky doma pod dohledem, kdyby se to zase něco stalo. Což chápu.
Asi ji je jasný, že její synáček se o tebe nepostará. ![]()
Naštvaná buď spíš na přítele.
Chápu, ale myslí to nejspíš dobře, buď ráda, že se snaží, možná cítí pocit viny za to, jakého syna vychovala. Těžko říct.
Jo holky to já jsem na něj a jsem ráda, že oni dva jsou tak hodní a jsou na mojí straně, napsali mi že mě mají moc rádi. Ale prostě to neustálý „mysli na miminko“ mi už leze krkem, 5 měsíců jsem na tom tak, že už to nikdy nechci zažít a občas se s brekem tomu malému omlouvám, že to nezvládám, bojím se o něj, jsem vyčerpaná a fakt na dně. Tak mě pak dodělá „mysli na miminko“…si přijdu jak kdybych chodila pařit a brala drogy ![]()
Naštvaná bych byla hlavně na přítulu a dárce spermatu. Jako otec se zatím neprojevil, zdá se.
@Anonymní píše:
Jo holky to já jsem na něj a jsem ráda, že oni dva jsou tak hodní a jsou na mojí straně, napsali mi že mě mají moc rádi. Ale prostě to neustálý „mysli na miminko“ mi už leze krkem, 5 měsíců jsem na tom tak, že už to nikdy nechci zažít a občas se s brekem tomu malému omlouvám, že to nezvládám, bojím se o něj, jsem vyčerpaná a fakt na dně. Tak mě pak dodělá „mysli na miminko“…si přijdu jak kdybych chodila pařit a brala drogy
Tak to jsou hormony ![]()
Vidím problém akorát v tobě. A to takový, že sis nechala udělat dítě od vola, který se o tebe nedokáže postarat.
Tak teď nebuď naštvaná na ostatní. Můžeš si za své problémy sama.
@Russet píše:
Naštvaná bych byla hlavně na přítulu a dárce spermatu. Jako otec se zatím neprojevil, zdá se.
ale to já jsem, to se neboj. To já zase vím že oni se snaží, abych ho neposlala úplně do háje, jen mě mrzí ty řeči mysli na miminko. Si připadám jak krkavčí matka, přitom jediný co 5 měsíců řeším je, jak přežít den - fyzicky a někdy psychicky.
@Šmoulice píše:
Vidím problém akorát v tobě. A to takový, že sis nechala udělat dítě od vola, který se o tebe nedokáže postarat.
Tak teď nebuď naštvaná na ostatní. Můžeš si za své problémy sama.
@Anonymní píše:
ale to já jsem, to se neboj. To já zase vím že oni se snaží, abych ho neposlala úplně do háje, jen mě mrzí ty řeči mysli na miminko. Si připadám jak krkavčí matka, přitom jediný co 5 měsíců řeším je, jak přežít den - fyzicky a někdy psychicky.
Ale na to dítě fakt budeš myslet dalšch 20 let minimálně. Být máma je docela dřina.
@Russet píše:
Ale na to dítě fakt budeš myslet dalšch 20 let minimálně. Být máma je docela dřina.
no ale já na něj myslím, bojím se o něj, vyprávím mu, hladím ho…to že mám takový průběh není jaksi moje vina.
Jsi přecitlivělá, ale to jsou hormony, při troše štěstí to po porodu přejde ![]()
@Anonymní píše:
no ale já na něj myslím, bojím se o něj, vyprávím mu, hladím ho…to že mám takový průběh není jaksi moje vina.
Hele oni mají strach podobně jako ty. „Mysli na miminko“ je prostě taková fráze. Vem si to tak, že ty přeci jen trochu můžeš ovlivnit, co děláš, odpočinek atd. Ale oni to nemohou nijak ovlivnit a bojí se. Tak prostě do tebe hučí… Jak říkám, kdybys znala mojí tchýni, necháš tu svou vysochat z bronzu
![]()
Holky jdu si asi jen vylít srdce…
Jsem ve druhým trimestru a mám neskutečně blbý průběh už od začátku, několikrát hospitalizace a kapačky, záchranka kvůli tlaku, pak viróza, která mě opět úplně položila.
Partner se zbláznil a chová se jak totální vůl, takže to mi nepomáhá už vůbec.
Jeho rodiče jsou na něj naštvaní a stojí za mnou, snaží se, vím ež mě mají rádi, ALE…
Jak mi teď bylo naposled zle, byla jsem sama a bylo to docela kritický, jeho máma mi pořád psala, že přijedou (bydlí 200km) a že mě odvezou ke mně domu (50km). Já odmítla. Nejsem typ co hned běží za mámou, ačkoliv mohu. Starat se měl hlavně jejich synáček.
No zkrátím to, po 3 dnech jsem jela domu, zkolabovala, opět kapačky, pak už to bylo ok. Psala jsem jí a ona mě totálně vytočila větou, že je ráda že jsem doma a že mi to teda trvalo!
A pak neustále píše, ale fakt v každý zprávě, že musím myslet hlavně na miminko.
Přijdu si jak inkubátor, ne žena která má těžký těhotenství a ten nejbližší člověk mi ještě vlastně ubližuje.
Jsem smutná, nešťastná a podrážděná…napsala jsem jí, že budu myslet chvíli i na sebe, že miminko bez maminky jaksi nemůže fungovat. Od té doby radši nepíše.
Chápete mě nebo jsem přecitlivělá?