Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
ano říkam mu, že mi to vadí a ze me to ponizuje
No a…evidentně je mu to u perdéle.
A co s tím hodláš udělat ty?
@Anonymní píše:
Prsa, rty, nos, v cele botox, liposukce aj.
Mozek taky? ![]()
@radúna píše:
No a…evidentně je mu to u perdéle.
A co s tím hodláš udělat ty?
tak vypada to, ze ho neprevychovam a az pretece muj hrnek trpelivosti tak mu reknu cau
@Anonymní píše:
tak vypada to, ze ho neprevychovam a az pretece muj hrnek trpelivosti tak mu reknu cau
Ještě nepřetekl???
@Anonymní píše:
tak vypada to, ze ho neprevychovam a az pretece muj hrnek trpelivosti tak mu reknu cau
Jo? A kdy přeteče? Až tě začne mlátit?
Dodatečně jsem si uvědomila, že takové krásné vyznání posloucháš téměř denně či obden.
![]()
Už jen krůček k fyzickému násilí…
Ale dělej, jak umíš.
@Anonymní píše:
tak vypada to, ze ho neprevychovam a az pretece muj hrnek trpelivosti tak mu reknu cau
nečekej nebuď hloupá a nenič si nervy s takovým chlapem…nebo spíše (hňupem) ![]()
@hankaaaa píše:Čekání? na co? Anebo čekej a pak nám dej vědět, až Ti rozbije hubu. Holky, holky, kam dáváte oči a rozum…
nečekej nebuď hloupá a nenič si nervy s takovým chlapem…nebo spíše (hňupem)
Asi tady budu jediná, kdo tě nebude nabádat k okamžitému odchodu, ale co… Když už spolu máte dítě, snažila bych se nejprve o nápravu, než budeš zvažovat odchod. Samozřejmě pokud se budeš snažit jen ty a ne on (což by měl hlavně on), tak to samosebou nikam nepovede, ale to předbíháme.
Tak zaprvé bych si s ním znovu a velmi vážně promluvila na toto téma, nejlépe někde v klidu mimo domov, např. na večeři, aby nemohl pro něj nepříjemný rozhovor hned utnout (např. zapnutím televize). A sdělila bych mu, že situace je pro mě vážná a že očekávám od něj změnu. Nejlépe rovnou bych trvala na návštěvě manželské poradny. Pokud o tebe stojí, podstoupí to, ale jen pokud uvidí, že to myslíš skutečně vážně. Musíš v tom vystupovat sebevědomě, ne ho prosit. Pokud on bude mít zájem se změnit, řešení by mohlo být - existují techniky sebeovládání apod., prostě choleriků běhá po světě spousta a důležitý je, aby si to uvědomoval a byl ochotný se změnit.
Co mě ale zaráží je ta náhlá změna jeho chování po příchodu dcery. I to byste tam mohli probrat, protože by se mohlo ukázat, co to spustilo. Typickým spouštěčem u náhlé ztráty úcty k partnerce bývá nevěra
Ale to fantazíruju. Může to býr přepracování, ty už na něj nemáš tolik času co dřív apod.
Moje odpověd na tvou otázku je ano! Mam to absolutně stejně…ráno nám začalo (kundu co má jit do píi) jen kuli tomu že sem ho probudila o 5 min později než je zvyklí..ted j večeru sem debl protože jsem chtěla zavřit okno aby sme neslyšeli projíždějíci auta (přece nejdu eště spát takže sem deblem) a předevčérem sem myslím byla k*ávou kuli nesrovnaným bulanum na gauči… takže neboj nejsi jistě sama a nebo to všeci taky nepřiznaj ja mma taky anonym protože se za to stydim ani nevíš jak..ale věř jednomu nezmění se to (jednat snáma budou stejně ) takže happy end se konat rozhodně nebude spíše je na nás jak moc dlouho to snesem…aspoň v tom nejsem naivni a vim to…
Jen chci eště zakladatelko dodat že náke promlouvání do duše opravdu nepomůžou to vše jako křik, pláč, domluvání, vyhružky a nic nezabralo a nikdy nezabere na déle jak den..
Muj manzel ma v hadce taky pekne peprnej slovnik, tak jednou do tydne.. Potom se vetsinou omlouva, ze sem ho hrozne vytocila a on to proste neudrzel..
Zvykla sem si..
@Anonymní píše:
Moje odpověd na tvou otázku je ano! Mam to absolutně stejně…ráno nám začalo (kundu co má jit do píi) jen kuli tomu že sem ho probudila o 5 min později než je zvyklí..ted j večeru sem debl protože jsem chtěla zavřit okno aby sme neslyšeli projíždějíci auta (přece nejdu eště spát takže sem deblem) a předevčérem sem myslím byla k*ávou kuli nesrovnaným bulanum na gauči… takže neboj nejsi jistě sama a nebo to všeci taky nepřiznaj ja mma taky anonym protože se za to stydim ani nevíš jak..ale věř jednomu nezmění se to (jednat snáma budou stejně ) takže happy end se konat rozhodně nebude spíše je na nás jak moc dlouho to snesem…aspoň v tom nejsem naivni a vim to…
A proč s takovým ko..otem proboha zůstáváte
??
Ahoj zakladatelko… Částečně ti rozumím, procházím něčím podobným a když si to tak vezmu zpátečně tak perfektní byl asi jen první rok, teď jsme spolu let pět a já už jsem si jistá tím, že to nemá smysl, že se prostě nezmění. Hádky jsou na denním pořádku, jsem z nervama v prdeli a když si uvědomí že půjdu pryč, je jak beránek… pořád dokola. Radím ti jdi od něho než to bude horší i když si to budeš muset připustit sama a ne se jen přesvědčit z těch všech reakcí tady. Každopádně držím palce ![]()
Holky držím vám palce..
chápu, že je možné žít a milovat někoho, kdo je na vás sprostý a hrubý a že je sakra těžké odejít.. ![]()
ale pravda je, že oni se nezmění..
Spíš se snažím zklidnit já, divím se někdy, že mě nemá ještě plné zuby. Ale asi to bude tím, že on je šťastný, když já jsem šťastná. Aspoň tak mi to říká.