Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Zmatka píše: Více
Taky bych poznamenala. Já cely zivot ta silná, psychicky stabilní bez výkyvů, ironik, dost tvrdá… po 13,5 letech (svatba, dítě) jsem dostala depku a slabou panickou ataku. Bylo to posledním potratu (třetí během půl roku). Další odpadnutí po 17 letech z vycerpani, pece o dvě děti bez pomoci manzela nebo rodiny. Nulový čas pro sebe. Podle některých si manžel blbě vybral. Ani já neměla nikdy potuchy, ze jsem špatný geneticky material. Měla jsem nějaké extrémní situace v životě co mi vzaly energii a dostaly na dno.
Sedla bych si, ty, tchyně a její manžel a tvůj přítel. Řekla bych jí to na rovinu. Začala bych tím, proč se stará o vaše rozdělené finance, že pokud se jí to nelíbí, tak může platit něco i ona. Zeptala bych se přítele, zda mu vadí, že vyděláváš míň, že finance máte takto rozdělené. Pokud by přítel řekl, že mu to nevadí, že nevidí problém, tak bych řekla tchyni, ať se dál nestará. Přítelovi bych řekla, že ti tohle vadí, ať též zakročí.
Co se SMS týče, taky bych jednala hned. Zeptala bych se, co jí vlastně vadí. A než by ses dočkala odpovědi, tak bych hned řekla, že pritelovi se líbíš, máte se radi, nic vám nechybí, tak ať si hledí svého.
Tchán dělal to samé. Pak když jsem se s manželem vzala a čekala dite, tak byl hrozný. Porodila jsem a řekla jsem mu, že vnuka neuvidí, dokud se nesklidni. Neviděl ho a manžel to chápal. Po roce mi tchán zavolal a omluvil se, že by chtěl vidět strašně moc vnuka. Viděl ho poprvé, když malému byl rok.
Chce to zakročit. Ty budeš bydlet s přítelem a on s tebou, ne nějací rodiče.
@Ruxas píše: Více
S tímhle naprosto souhlasím, ale co mi přijde teda jako paradox, že od těch snach (a zeťů) se ale naopak čeká, že pro ně tcháni budou nejvzácnější příbuzní, kvůli kterým musí neustále makat, dělat kompromisy, obětovat vlastní nervy a čas, atd. Za mě jsou to prostě defacto cizí lidé všichni navzájem a mají se k sobě chovat nějak slušně a s respektem, opět, VŠICHNI NAVZÁJEM. Ne že jedni diktují a deptají a druzí jen skáčou a tolerují.
Každopádně, zakladatelko, s tímhle ňoumou bych se rozešla, chvíli byla sama a soustředila se na své problémy a potřeby, a pak bych si třeba až za dva, tři roky hledala oboustranně vyzrálejší a rovnocennější vztah s lepšími hranicemi.
Btw doufám, že všechny ty, co tě tak silně kritizují, vydělají striktně tolik, co jejich manželé. Také nezbývá jen doufat, že je v životě nepotká žádná potíž, nikdo nechce v rodině špatnou genetiku. Jakkoli u některých je špatný celý charakter, ale to se zřejmě nepočítá, hlavně když jsou skvostné geny ![]()