Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Také bych si při rozhodování říkala, jestli chci, aby moje dítě vidělo, že se někdo takhle k jeho mamince chová, že se takhle rodiče chovají ke svým dětem. Můžou být tito lidé pro tvou rodinu nějakým přínosem? Tebe deptají, manžela taky a jako vzor do života pro dítě jsou naprosto nevhodní…odstřihla bych je. Nedokáží tě milovat takovou jaká jsi…a to, že tě zplodili samo o sobě nestačí.
Ahoj, skoro nikdy se k těmhlě diskuzim nevyjadřuji ale ted musim..
holky copak nechapete že když jste takhle od malička pošlapavany a tyrany nemate na to poslat rodiče do pr…tim že je vam 18 let tak se to nezmení..jen se to svama veze dál..
pořád se citite jako male holky a je fuk že už mate sveho manžel svoje zazemí a dítě..minimalně se tak citite hlavně když tyrani opět utočí takže zakladatelku chapu..
ja to tak neměla jen do 8 let, muj otec taky dost deptal a svym zpusobem tyral než jsme to pochopila bavila jsme se snim dal ale když jsem viděla co děla další svoji rodině a ženě přestala jsme se snim stykat uplně..nechtěla jsem aby pravě takhle tyranizoval mou novou rodinu aby mě shazoval ponižoval atd…nedejbože radil jak vychovavat
neviděli jsme se 7 let a bylo by to tak dál ale onemocnel -rakovina aja citila že je na čase to urovnat..ale jinak ne…
zakladatelko-seber všechno sílu, tohle není normalní..zajdi si za psychologem vypovídej se..je fajn že manžel je na tve straně a možna by je měl trochu do latě srovnat on..ale to se líp řiká než děla…
přeruš kontakt..uleví se ti..tohle nejsou rodiče..ne nadarmo se řika že rodič je ten kterej laskyplně vychova ne kdo porodí…
nebud dál obět!!!
přeji ti moc síly a posílam obětí
![]()
promin za anonym nechci se takhle věřejně odhalovat o soukromí…
Asi je to hodně těžké - ať Ti udělali cokoli, přeci jen to jsou Tvoji rodiče. Na druhou stranu není důvod, proč by sis něco takého měla nechat líbit. Jsi dospělá a nenech si ubližovat! Normálně bych jim to řekla - takhle tedy ne! Nevím, jestli si to neuvědomují (i když tomu tedy moc nevěřím), jak moc Ti to ubližuje? Seber sílu - jsi dospělá silná ženská, která toho v životě už dost dokázala, tak trochu sebevědomí. ![]()
Naši mě měli nechtěně, když máma studovala. Musela kvůli mě přerušit školu a pak dodělávat zpětně (mám to často na talíři). Mám ještě bráchu, ten je vymodlený dítě, o dost mladší než já. Je pro ně svatej, dostane všechno, i když dělá blbiny, jsou k němu nekritický, nebo mě to aspoň tak připadá. A vlastně nejenom mně. co já musela od dětství, to brácha nezná na prahu dospělosti. Nezná cenu peněz, všechno dostane.
O přerušení kontaktů jsem uvažovala, i po jejich návštěvě jsem k tomu často rozhodnutá a x dní kontakt nevyhledávám, ale pak tak nějak zchladnu a říkám si, jsou to přece moji rodiče. Mám jim bejt za co vděčná, ze začátku mi i finančně pomohli s bydlením.
Z vyprávění vím, že moji matku ta její dost trápila, buď měla chůvu nebo ji ta její dost bila. Tak to chování mojí mámy někdy omlouvám tím, že za to nemůže. Já sama sobě si říkám, že taková být nechci a doufám, že nejsem, pořád si připomínám, jak hnusný pocit to je, když se rodiče ke mně (asi nevědomky) chovají a že toto nikdy nesmím způsobit svým dětem.
Je to paradoxní, mám je ráda, ale hrozně mi ubližují.
Nebylo by ti bez nich líp? Takhle se normální rodiče nechovají.
Ty jo, tak to rodiče dost přehání?
Já bych jim vmetla do tváře všechno to příkoří za ty roky a vyrazila je z bytu, ať nejezdí, jestli neumí nic jiného než kritizovat. Normálně bych jim řekla, že ty svoje dítě netýráš, což oni uměli moc dobře. 3
Ty jo, tak to rodiče dost přehání?
Já bych jim vmetla do tváře všechno to příkoří za ty roky a vyrazila je z bytu, ať nejezdí, jestli neumí nic jiného než kritizovat. Normálně bych jim řekla, že ty svoje dítě netýráš, což oni uměli moc dobře. 3
Ty jo, tak to rodiče dost přehání?
Já bych jim vmetla do tváře všechno to příkoří za ty roky a vyrazila je z bytu, ať nejezdí, jestli neumí nic jiného než kritizovat. Normálně bych jim řekla, že ty svoje dítě netýráš, což oni uměli moc dobře. 3
Ty jo, tak to rodiče dost přehání?
Já bych jim vmetla do tváře všechno to příkoří za ty roky a vyrazila je z bytu, ať nejezdí, jestli neumí nic jiného než kritizovat. Normálně bych jim řekla, že ty svoje dítě netýráš, což oni uměli moc dobře. 3
Teda, myslím, že jejich psychologický profil by lichotivý nebyl
Budu opakovat, vypoklonkovala bych je velice rychle. Návštěvy bych zredukovala oboustranně.
A nějak si nedovedu představit, že by můj táta měl v mém domě vyřvávat
By ho chlap asi rychle uzemnil
Tvůj můž jen tiše přihlíží, nebo co? Vždyť slušnost je jedna věc, ale tohle chování daleko překračuje tenhle rámec ![]()
Každopádně jen ty s tím můžeš něco dělat, nejlépe je poslat do pr. e.e při první příležitosti
Já vím, že to zní hnusně, ale to co ti dělali a dělají oni tobě, to je daleko hnusnější!
Vím o čem mluvíš, moje kamarádka zažívala to samé co ty, hodně jsme o tom mluvili a dostalo ji to až k psycholožce. Ta ji poradila aby jasně nastavila meze chování rodičů a pokud to nebudou respektovat tak s nimi přerušila veškerou komunikaci a řekla si že ji rodiče neživí a i kdyby byli poznamenání čímkoliv jiným tak slušné chování je základ a ty si to nemusíš nechat líbit. Konec je takový že jim to vydrželo pár let - nekomunikovat, pak se její mamka ozvala že by ráda viděla ji a rodinu, na to ona přistoupila ale zase za jasných podmínek - žádné urážky, žádné nadávky a slušně. No a takhle pomalu fungují cca 5 let. Není to jednoduché ale kamarádka je v pohodě a klidu a rodiče rádi vidí její děti. Bohužel lidská povaha je složitá, potřebovali by ti rodiče daté psychologa. Drž se
Je to hrozný, ale chápu, že je máš i tak ráda. A je mi jasný, že ty nejsi zvyklá jim odporovat, natož je vyrazit nebo třísknout telefonem. Ale když se takto chovají, bylo by možná dobré, kdyby zakročil manžel. Já úplně rozumím tomu, že jsi spíš ráda, za to, že mlčí a oba přetrpíte jejich chování, ale takto se nic nezmění. Bylo by dobré říct, že tady jsou na návštěvě a budou se taky tak chovat a nebo ať se zase hezky otočí ve dveřích a dokud nebudou toto respektovat, ať se ani nevrací.
Možná bych i mamince připoměla její dětství a řekla jí, že se k tobě chová stejně jajo její matka k ní. A neboj nemusíš jít v jejich stopách. Máme tu ve vesnici taky jednu takovou matku nepříjemnou (taky měla opravdu hrozné dětství a ke své dceři pak opravdu nebyla hodná) a její dcera je strašně milá a příjemná paní.
Co se týče rozdílné výchovy tvé a tvého bratra - ono se jim to jednou pěkně vrátí, brácha asi nebude moc připravený pro život.
A kdyz mala trosku vyroste, nebudes ji doufam poustek k babicce a dedovi?
ja bych asi prerusila kontakty uz davno. asi to budes muset taky udelat nebo omezit na minimum. tak poslat prani k vanocum a narozeninam, aby nemohli rict, ze jsi na ne zapomela, ale nejaky navstevy, na to at zapomenou, kdyz se neumi chovat. vim, ze to cloveku muze byt lito, ale pokud se k tobe od mala chovali takhle, tak si za to opravdu muzou sami
plus ten rozdil v chovani k bratrovi. mladsi sourozenci to maji vzdycky o neco jednodussi, je to tak i u nas, ale aby jedno dite mlatili a v dospelosti ponizovali, to je hnus.
To bych nesnesla. Řekla bych jim vše, co mám na srdci a pokud by se nezměnili - nemluvila bych s nimi. Vím, chceš mít fajn milující rodiče, ale ty nemáš a pokud něco neuděláš, nikdy se to nezmění. Mně je teprve 24, ale s mámou už jsem měla taky větší konflikt (měsíc bez kontaktu) - v nejhorší chvíli mého života mě podrzaila. Pohádaly jsme se, vyčistil se vzduch. Ale aby mě kousali a štípali? To bych si sbalila dvě trička a kartáček a utekla z domu ![]()
Bolí to, zažila jsem něco podobného od táty.. nikdy jsem nebyla dost dobrá, aby to uznal.. tak jsem s ním přerušila kontakt.. cca na rok.. pak se sám ozval, omluvil, od té doby v klidu.. ale mám je 450 km daleko, takže se vidíme max 1× za rok.. nevím, jaké by to bylo, kdyby jsme se viděli častěji…