Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úmrtí dítěte - mlčet?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.7.13 12:31
Mam trochu jinou blbou zkusenost, kdy jsem cekala do cca 5.mesice tehotenstvi u byvale kolegyne, volala jsem ji pogratulovat a dozvedela jsem se, ze o miminko prisla. Chtela o tom povidat, tak jsme povidali, spis jsem poslouchala, i pobrecela jsem, myslim, ze to neni na skodu, aspon bude vedet, ze to boli nejenom ji… nevim… Spis konverzace o jinych tematech by mi prisla nucena. Pokud ona nezrusi navstevu, urcite bych ji nerusila. Pokud ona bude chtit o tom mluvit, mluvila bych. Je to prirozena bolest a myslim, ze i konverzace bude mit prirozeny prubeh. Hlavne by me asi ubila veta: „Ja bych se zblaznila, kdyby se neco takoveho stalo nam…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:33
Vůbec bych o tom s ní nemluvila, pokud nezačne ona. Neptej se jí, jak se cítí, spíš se s ní snaž bavit o normálních věcech. Je to blby.
A můžu se jen ze zvědavosti zeptat, co té malé bylo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:34
Zkušenost s tím nemám, ale pokud o tom začne ona sama, nevyhýbala bych se tématu a ani nestáčela rozhovor jinam. Pokud je to jen známá, tak se stejně nebude chtít vypovídat tobě. Spíš bych jí nabídla pomoc, kdyby něco potřebovala…
Když budeš dělat, že se nic nestalo a budeš stáčet rozhovor jinam, bude to celkem trapné a pro tu známou bolavé. Pokud o tom nebude chtít mluvit, tak o tom mluvit nebude.. A rozhodně to neruš, to ta známá v tuhle chvíli fakt nepotřebuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:34
Mojí kamarádce chlap dvě děti zabil. Bylo to nečekané. Bylo to dva dny před Vánocema, takže jsem za ní jela na psychiatrii. Ona o tom mluvila furt, pořád to opakovala, jak je našla, co viděla. Jezdila jsem za ní, co to šlo, hodně se k tomu vracela. Když přešla ta akutní fáze, tak se k tomu vracela míň a míň. ALe vždycky dokázala zavolat, když jí nebylo dobře a mluvila a mluvila.
Kdyby Tvá kamarádka nemluvila sama, protože na to, aby se hodně vypovídala, by měla někoho jiného, tak bych jí řekla, že kdyby cokoliv potřebovala nebo chtěla, tak ať přijde. Někdy člověk nemusí nabízet Diazepam, stačí když nabídne své rameno pro vyplakání. Úmrtí dítěte je nejhorší. Když Ti umře manžel, tak jsi vdova, když rodič, tak jsi sirotek, ale když dítě, tak je to tak strašný, že pro to není ani žádnej výraz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:36
http://www.dlouhacesta.cz/…-pomoci/c672
Zkus si přečíst toto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
nepř. G12
25.7.13 12:36
Záleží jaká je, já bycho tom nemohla s nikým mluvit. ale taky znám jednu co přišla o dítě a mluvila o tom s každým 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.7.13 12:37
Je to známá, známe se sice už tak 8 let, ale ídáme se jen za účelem oněch kosm. služeb.
@prcekniky Rakovina 
- Citovat
- Upravit
25.7.13 12:38
Rozhodne se ji neptej, jak se citi. Ja jsem na tuhle otazku mela alergii, kdyz jsme prisli o dceru. Neptej se ji na nic okolo ditete. Moc to boli a rozhodne o tom clovek nema chut zpocatku mluvit. Musi si to v sobe nejdriv srovnat, prozit a prezit si svoji bolest. Casem o to mozna zacne sama. Bav se s ni o jinych vecech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:38
Mám zkušenost. V první chvíli jsem se zmohla akorát na smsku, že kdykoliv bude potřeba, jsem tu pro ni. A pak jsem jí za pár dní zavolala, jestli nechce jít na kafe a třeba to probrat. Dej jí možnost volby, rozhodně nedělej mrtvého brouka, to by jí mohlo ublížit mnohem víc. 
dej jí najevo, že tu pro ni jsi a když bude potřebovat, že ji třeba vyslechneš. teď to dočítám.. pokud to není dobrá kamarádka, tak ji prostě nechat, jestli začne sama.. u mě se jedná o nej kámošku, tam je to trochu jiné..
Příspěvek upraven 25.07.13 v 12:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:40
Nabídnout, jestli o tom chce mluvit. Upřímnou soustrast stačí říct jednou, protože při každém zbytečném je mi to líto se akorát trápí více. Případně se na rovinu zeptat, jak si přeje, aby ses k ní chovala. Jako třeba, jestli jí můžeš kontaktovat jako obvykle, či si přeje ozývat sama, kdy se na to cítí atd. Případně ji pošli email. Někdy je elektronická komunikace lepší pro začátek. Já jsem aktivně poslala email svým známým sama a všichni pak věděli jak se ke mne chovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.7.13 12:44
@Anonymní píše:
Je to známá, známe se sice už tak 8 let, ale ídáme se jen za účelem oněch kosm. služeb.@prcekniky Rakovina
To jsem si myslela Dělám v oboru, jen tam nemáme děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.13 12:47
A svoje dítě nechat doma…? Hlídání bych nějak sehnala. Já právě vůbec nevím, fakt mě to úplně dostalo.Bych tak potřebovala návod. Přijdu tam a co říct? Je mi to líto? Vždyť to je hrozně divný, co já vím jak jí bude, jak se bude cítit, tvářit. Ona je sice hodně silná osobnost, když jsem viděla, jak zvládá veškerý ty pobyty v nemocnicích, vyšetření a podobně, mluvila o tom jak kdyby to vlastně nic nebylo, naprosto přirozeně, bez bolesti. Možná tak působila jen na venek, na svoje okolí a doma to bylo jinak, to já nevím. Ale jak to bude teď, to si nedovedu představit. Rušit to nechci pokud to nezruší sama, to mi připadne opravdu jako bych se chtěla vyvarovat kontaktu s ní (a asi by to tak i bylo, fakt jsem z toho v řiti), což by jí mohlo akorát víc ublížit. Nejsme kamarádky, nebyly jsme spolu nikdy na skleničce, na nákupech aj., ale známe se fakt dlouho. Prostě není to žádná nejnejka, o které bych věděla všechno
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym a prosím o jeho ponechání.
Chtěla bych se zeptat, jak reagovat na úmrtí dítěte známé, jestli mlčet, nebo pokud o tom sama začne, se o tom bavit nebo přejít na jiné téma…? Volala mi, že návštěvu bude muset přesunout z tohohle víkendu na další (kosmetické služby), že malá zemřela a mají pohřeb. Malá byla dlouhodobě nevyléčitelně nemocná, bohužel se s tím počítalo, ale stejně je to hroznej šok a vůbec se nedokážu vžít do jejich situace. A právě vůbec nevím, jak se chovat, abych nepůsobila jak úplnej idiot, nejradši bych to úplně zrušila, ale zas nevím, abych jí tím nedala nějak najevo nějaký odstup nebo tak…
Koho to potkalo nebo máte zkušensoti, co je lepší, mlčet nebo se bavit o věcech, který s tímhle vůbec nesouvisí? A pokud začne ona sama, jak reagovat, aby to nepůsobilo uměle…? Navíc mám strach, že třeba začnu brečet, to by jí taky nepomohlo 