Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Slimy píše:
Ahoj anonymní,před 3 měsíci mi zemřela manželka při autonehodě. Zůstal jsem sám s dcerou která teprve bude mít 2 roky za pár měsícu. Bolest a žal který si nesu ve svém srdci je nepopsatelný a v žádném případě bych to nikomu nepřál. Nicméně k tématu ti povím jen to že já osobně si nedovedu představit žádnou jinou ženu po svém boku.Byla jedinečná a pokud ten dotyčný to takhle uspěchal tak udělal chybu a tvá kamarádka bude trpět, protože jí bude i nadále srovnávat se svou ženou. Akorát si s ní udělal otroka co se stará o domácnost…
Hodně síly
.
@Slimy, preju hodne sil do dalsich dni.
Ver, ze jednou bude lepe. Ja jsem se provdala za vdovce s dcerou, jhemuz manzelka umrela pri autonehode. Manzelovi trvalo skoro 5 let, nez byl schopen zacit novy vztah(coz je opravdu 1/3 doby prvniho manzelstvi).
No, můj taťka byl vdovec a opravdový vzta navázal až za cca 7 let od úmrtí ženy, zkoušel to prý dřív, ale nemělo to moc smysl, jak sám podotkl. To chce opravdu asi čas, aby se člověk z takové ztráty vzpamatoval. ![]()
Rika se tomu rebound relationship-zabaveni se jinym vztahem, nez me ten predchozi preboli. Ten clovek co na ten rebound slouzi, to vetsinou odnese a je mu seredne ublizeno.
Mela jsem kdysi schuzku a se studentem ekonomie, kteremu zemrela pritelkyne, a mluvil jenom o ni.ale ze je jako nachystany na dalsi vztah, tvrdil a asi si i myslel. Nicmene jsem mu na pozvani na dalsi schuzku rekla ve vsi uprimnosti, ze si myslim, ze se s jeji ztratou nevyrovnal a ze uz se sejit nechci. Rikal, jak si to vycita, ze o ni nemel mluvit, a ze uz je ok, ze to ma jednoznacne za sebou, ale uz jsem neodpovidala. Chudak sam nevedel, ze se jeste neposunul.
Tohle je podobne, a obavam se, ze kamaradka udelala chybu, kdyz se pustila do vztahu s clovekem, co jeste „nepohrbil“ (spatne slovo) ten predchozi.
Vztah, ktery se pohrbi zaziva, tj. Drive, nez clovek akceptoval jeho ztratu a konec, nikdy neumre. A ten samotny clovek si neuvedomuje, ze ztraci dalsi vztahy proto, ze se nevyrovnal s tim predchozim. Jsem si jista, ze toho pana ceka jen retezec vztahu, co krachnou, dokud si svou zenu sam nevyresi.
Slimy Je mi moc líto, co Tě potkalo. Přeji mnoho sil, štěstí a zdraví a ať Ti dcerka dělá jen radost. ![]()
Děkuji za podporu a povzbuzení opravdu všem.
Anonymní…Některé ženy tak jako muži se přilnou na jednu osobu a snaží se jí držet stůj co stůj… A za boha jim to nevysvětlíš…Takže tvá kamarádka, známá či příbuzná na to musí dojít sama a čím víc jí budeš něco říkat, tím víc ty budeš ten nejhorší…Nech to opravdu na ní…
Ahoj, budu jen opakovat, co uz tady bylo receno, uspechal to v kazdem pripade a podle me tento vztah nema sanci. Ja jsem vdova 5 let a hodnotny vztah jsem dokazala mit az po dvou letech. Vsechno ma svuj cas.
Slimy, bude lip, i kdyz tomu ted neveris. Dcerka te ted potrebuje vic nez kdy jindy. Preji hodne sil
.
Ono najít vztah po ovdovění nedokáže jen tak někdo, třeba moje teta ovdověla v 28 letech
3 malé děi a 4-té na cestě, manžela pochovala a za dva týdny rodila ![]()
už je tomu 15 let a nikdy si nikoho nenašla a nehledala, milujeho a je mu věrná aj po smrti ![]()
@1simona1 píše:
Ono najít vztah po ovdovění nedokáže jen tak někdo, třeba moje teta ovdověla v 28 letech3 malé děi a 4-té na cestě, manžela pochovala a za dva týdny rodila
už je tomu 15 let a nikdy si nikoho nenašla a nehledala, milujeho a je mu věrná aj po smrti
Tohle je silnej příběh…
Zakladatelko, jediný, co mě napadá: co zklusit pauzu? Úplně - žádný sex, žádné starání se o domácnost, žádné hlídání dítěte. Oba a hlavně on si urovná myšlenky. Buď mu dojde, že mu chybí a chce jí, nebo si uvědomí, že to opravdu nemá smysl. Mám osobní zkušenost, že radikální krok, který způsobí lehký šok z nečekané situace, dělá divy. ALE nemám zkušenost s vdovcem, to opravdu ne.
NováčekPříspěvků: 8dnes v 13:17
Dokládám celý příběh, který trvá 3,5 roku
Mám za sebu zkušenost s vdovcem. to co jsem zažila je asi toto. Poznali jsme se cca rok po smrti jeho manželky, zůstali po ní dvě malé děti 2,5 a 6. Já sama s malou holčičkou 5. Uháněl mě jak mohl, hned na začátku jsem v něm viděla šílence, a odmítla ho, ale bylo mi ho, líto. Vzal mě do svého domu, chtěl ať tam jsme a všude byly věci, osobní mobil, peněženka, šminky, skřín oblečení, jeho ženy. Bylo mi zle, chvíli jsem to vydržela a pak mu taktně řekla, že by bylo lepší kdyby ty věci dal pryč, řekl mi, že to mám udělat já. Dala jsem pomyslný nůž na krk. Řekla jsem mu, že do toho domu nebejdu dokud tam bude špendlík, který tam nemá patřit když jsem tam já. Splnil to jen na půl, a to byla první ráda. Dokonce na malovátka v koupelně dal jen hadr, nedal je vůbec pryč. Když jsem to viděla šla jsme do mdlob, tohle jsem nečekala. Cítila jsem se strašně. Dopadlo to tak daleko, že kolem toho bylo několik hádek, a nakonec dokonce i já jsem některé její věci dávala pryč ze šuplíků, a bych já měla místo na své věci. Kdyby mě ten člověk požádal pěkně abychmu pomohla, bylo by to zkousnutelné. Ale jeho reakce byly: že neví co s tím, ať to udělám sama. Hrozně mi tím ublížil. Strávila jsem v tom domě s dcerou první rok, a musela jsem odejít, jelikož jeho děti byly zlé, bili mou dceru a já jsem spala stále na posteli co měl se ženou, a na které ona umřela. Nezvládali jsme to ani já ani dcera psychicky dobře. Nikdo mi nepomohl, jeho matka na mě vyhledávala drobnosti typu – jak jeho manželka byla dokonalá a já že si stěžuju, že toho mám hodně. Ale uhlídat děti co zlobí na baráku na 3 patra v domě, kde není ani okno na zahradu, do toho hlídat mého psa, který utíkal pod plotem ( dotyčný přece nebude opravovat plot, nikdy to nedělal, na to měl tchána ). Děs, Bulela jsem do polštáře a jednou jse ani málem z té postele nevstala. Nutno podotknou, že na tom baráku žili i rodiče jeho zemřelé ženy, kteří popíjeli a byly tam celkově napjaté vztahy. Vyvrcholenímbylo když jeho tchýně poslala dětem na vánoce dárky, a nebyl tam žádný pro mé dítě, a to jsme tam jako už bydleli. Bylo to hrozné, a bolestné. Ani s za mě nepostavil, musela jsem si za ní dojít sama, a ve své podstatě, jsem jí popřála pěkné vánoce, a do toho řekla, že když mají ona s mým přítelem nějaké problémy ať si to vyřeší, a neubližují malému dítěti. Tááhne se to 3,5 roku. Po roce jsem se odstěhovala a rok pendlovala na víkendy s dcerou na ten barák, i se psem. Jak jsem to dokázala a proč nevím. Nejsem žádná ženská co poslouchá na slovo, ale byla jsem zlomená, a protože děti i bil, často jsem mu říkala, ať mi je nechá a jde pryč. Na moje dítě nesáhl nikdy a věřím, že to bych ho asi zabila já. Jeho dětem jsem se hodně věnovala, dokonce už první rok jsem ho požádala opakovaně abychm navštívili pradnu, aby nám tam poradili jak v této situaci postupovat nejlépe. Nikdy to nesplnil. Nikdy, a raději mi ubližoval dál, vlstně tak ubližoval všem. Druhý i třetí rok jsem se snažila, abychom byli spolu, ale odsunul to dál ale uvazoval si mě na špagátek, tak jak to chjlapi umí. připadám si jak děvka, málem jsem spáchala sebevraždu skokem pod vlak a sjem na tom hodně bídně. Jeho žena umřela velice divně, a to tak že užívala léky na spaní a pak se s ní stala alkoholička, a na to umřela, udusila se zvratky. Vždycky už první rok jak jsem ho pozanal, jsem říkala, že zemřela na nedostatek lásky. Vdovec nemusí být zlý, když je to srdcař a umí být čestný. jenn nesrdcař vdovec ublíží nové ženské. Je to podle mě věc svědomí a né smutku. Byla jsem tomu blízko. Tak to je můj názor. Podle mě žádný chlap co je srdcař a má svědomí se nezačně vážný vztah a netahá do toho s vé děti a je k té ženě otevřený. jen padouch si najde uklízečku a vydírá starým vztahem. Mlj přítel se mě snaží přesvědčit, že te´d vše chápe, a chce dělat změny ( dva roky už bydlím s dcerou mimo). jen se navštvujeme, tedy on mě já už k nim nehodím, protože jsem mu řekla, že moje dcera není batoh a já jsem slušná ženská, která chce rodinu. No hooodně faktorů, věřím, že by to valná většina žen nedotáhla takhle daleko v takové vztahu, a v tom měl ten syčák štěstí, že narazil na mě. Srdcař tělem i duší, a to jsem na něho opravdu hodně tvrdá. A už jsem mu i vrazila, když na mě řval, že jsem děvka. To proto, že jsem mu něco vyčítala. A řekla, jsem mu že jestli si to dovolí znova rozmlátím mu ciferník a je mi to jedno. Ponížil moji důstojnost a ikdyž má skoro dva metry a já jsem drobná, inteligenčně jsme aždý asi na jiné úrovni. Já podpásovky nesnáším a snažím se věci řídit tak, aby někam vedli a né stíáli. Jinak jsem zlomený člověk. momentálně mám oteklé oči, plakal jsem celou noc, a myslím si, že si zasloužím více, Navíc ty děti mi za ty 2 roky odloučení vyrostli a jsou jiné, cizí. A paradoxem je, ŽE PO CELOU DOBU, OD PŮLROKU MI ŘÍKAJÍ MAMI!!! A TEN CHLAP S TÍM NIC NEDĚLAL!!! NESNAŽIL SE TU RODINU DÁT DOHROMADY., Vím, že napíšete, že je to moje chyba. Vím to, moc se stydím za chyby, hlavně vzhledem ke své dcerce, kzerou neskutečn miluji a věnuji se í od malička moc. Jen jsem to za ty 3 roky nějak zanedbala. Ikdyž to, že jsme sami doma je balzám, nemá s nikým pře, a já ji mám pro sebe a hodně si povídáme a taky se s ní hodně učím… na závěr chci říct, že vdovec není jako vdovec. Podle mě to je o povaze. Slušný člověk bude truchlit slušně!!! A hajzlík bude vyděrač. A podle toho poznáte jaký to byl manžel v předešlém vztahu.
@Nikittka - a proč jsi s ním byla takovou dobu? A proč se s ním stále vídáš?
Právě proto, že je to tak složité. Má to své nepřenosné situace, které se nedají přenést tady, bylo by to na dlouho a asi by to znělo zamotaně. Ale pokusím se ti odpovědět. Na těch dětech mi záčalo záležet, vždyď jsem sama matka. On se k nim nechoval zrovna úžasně ( ale staral se pečlivě ), více méně to hrály všechno nervy. Ty děti byly opravdu hodně mimo, malý měl záchvaty zlosti a vzteku, malá taky, špatně spala, budila se, bylo to děsné se na to dívat. Speciální pomoc u psychologa přítel se svou matkou odmítli, matka mi řekla, že z nich dělám blázny, a po pár měsících uznala, že to bylo vhodné, ale stejně s tím nic neudělali. Takže ten chlap byl v krizové situaci, a žil na baráku s tchýní a tchánem, kteří ho nazývali vrahem své dcery. Bylo to komplikované, a já jsem se do toho zamotala. Snažila jsem se pomoct, a samozřejmě to nebylo moc záslužné, protože moje dcrka se dostala do deprese dětské, kdy nevěděla ani kam patří, což jsem samozřejmě pak řešila návštěvou psycholožky a odchodem z toho baráku, na kterém on chtěl zůstat, a vlastně chtěl s dětmi žít v poměrech kde ho tchán a tchýně neměli rádi. děti touto situací jen trpěli. A taky se děli různé další situace. Tchýně podpálila barák i s dětma, ale naštěstí se to stalo v dobu kdy ještě nebyla úplně noc, takže všichni se dostali včas z baráku. A to jse zase řešila to, že e musí s dětmi odstěchovat, protože se tam děli děsné věci, babka dědka bila, ponižovala a chlastali po večer ligu. Přestali žít jako lidi. A pak jsem ho donutila se odstěhovat i s dětmi, a 2 měsíce na to babka dědka ubodala a zabila. prostě hrozné situace, a ten chlap to nezvládal, a uchyloval se ke mě. Pomoc jsem mu nikdy neodmítla, ale na splečné žití to nebylo. taky jsme do toho řešili jistoty životní. Komplikované a opravdu vím, že spusta jiných žen by to takhle nikdy nevydrželo. a dávno by s ním skoncovalo. A o to jsem se snažila taky, ale byl a je to typ, který za váma vleze i oknem, ikdyž ho vykopnete. Moje poslední šance pro něj je letos psycholog, kterého najdu já, a tím končím. Aby jsi chápala, není to špatný chlap, život si s ním taky pohrál, ztratil běhěm krátké doby sestru, otce pak ženu. Jak žil s ženou nevím, ale vím že šťastná nebyla. Což jsem poznala sama taky. Neuměla si s ním poradit a tak raději poslouchala až začala brát tajně léky a pít. Já jsem jiný případ, nenechám si líbit. Jinak bych byla úplně tam kde ona. musela být hodně hodná. A ty děti za to nemůžou.
Ale můj názor je, že začínat si s vdovcem s dětma v péči je těžké, složité a neúnosné na psychiku. Je to boj s ním, s jeho minulostí, se změnami, s novým životem. Věřím tomu, že vdovec reaguje jinak než vdova. Vdovec jde podle mě do vztahu proto, že hledá služku a milenku. A nehledí napravo nalevo. Vím, že mě přítel má rád moc, a taky vím, že se na začátku do mě zamiloval, ale jak jsem se dostala do domu, který byl domovem jeho minulého vztahu začal se ke mě chovat jako ke služce, už ve mě viděl toto. Kdybychom začali v novém, a budovali si své společné, určitě by to bylo dobré. S vdovcem nikdy nezačínat v jeho bytě, kde jsou věci jeho ženy. Je to jen důkaz toho, že ten člověk má problém, a nikdo není povinen problémy druhých řešit, protože v tomto případě to stejně nikdo neocení. A souhlasím nejlepší léčba je šokem. nic jiného neplatí. Buď a nebo. Kdybych věděla co mě čeká, věřte, že bych ho obešla obloukem! Když by za mnou někdo přišel, že poznal vdovce, nikdy neřeknu, že to fajn. Zajímali by mě podrobnosti, a pak bych to uznala, že to může být pěkný vztah. Obecně pokud vydírá člověka člověka minulým vztahem, je to na odchod a ukončení. Všichni máme právo na štěstí, a zejména žena, která má odvahu vzít si 2 děti navíc. protože dítě vlastní je vlastní.
Před 14 dny jsem zustal sam a 2 dětí, žena po dlouhé nemoci skonala.jsem z toho v…y. nevím co mam dělat. ![]()
Preju vam obema s dcerou hodne stesti