Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Ahoj. Bylo to těžké - pomohli mi rodiče i sourozenci. Nejhorší na tom všem bylo, že dceři zemřela máma tragicky - ze dne na den. Dceři bylo necelých 22 měsíců. Zatím si nikoho dalšího nehledej - i smutek se musí prožít…
@Já 83 Upřímnou soustrast. Já měla děti tři, když se manžel utopil v kajaku. Nejmladšímu bylo 10 měsíců. Tenkrát jsme měli restauraci a já prostě musela fungovat dál. Kvůli dětem i kvůli sobě. Když to vzdáš, odepíšeš syna. Takže koukej dopředu a bojuj. Určitě máš kolem sebe lidi, kteří nabízí pomoc, nestyď se jí přijmout nebo si o ní i říct. A mluv nebo piš, cokoliv, co ti pomůže. Najdi si nějakou činnost. Hlavně tu musíš být pro syna, ten tě potřebuje, nezapomeň na to.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
To je ještě strašně čerstvá rána a Tvoje reakce je naprosto normální. Jestli Ti pomáhá brečet, tak breč, ta bolest se odplaví. Nezavírej se do sebe, nezdráhej se přijmout pomoc, nezdráhej se o ni říct. A věř tomu, že bude líp. Teď to tak možná nevypadá, ale fakt bude.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Prvni tyden a mesic byl peklo. Z toho tydnu si nic moc nepamatuju. Moc sem nespal fungoval jako robot. Staral se o deti aby nestradali a hodne sme si pobreceli. Vanoce sem dost protrpel a docela i pil. Pak sem si rekl dost a rozhodl sem se ze se zmenim a zacal se venovat i sobe. Me dosti pomohla kolegyne z prace. Davala na me pozor psala mi a strarala se abych nedelal hlouposti. Taky par kamaradu, vypovidat se dostat zo ze sebe. Ja sem udelal za lonskym rokem velkou tlustou caru a beru to jako novy zacatek. Clovek po tehle skusenostech prehodnoti cely zivot a nic uz nebere jako samozrejmost.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Upřímnou soustrast. Prošel jsem si tím taktéž a mohu ti řící, že po třech složitých životních letech mám jasnou představu co od života chci. Před 3 lety jsem psal zde na forům podobný příspěvek jako ty, ohledně rad, pohledů žen, jestli mám šanci začít znovu po půl roce randit atd. Díky Marti T
. (Ač nerad, jdu prakticky identicky ve tvých šlepějích jak jsi mi psala na FB)
A odstupem času věř, že bude lépe… Až na ty vánoce, narozeniny, ty jsou vždy naprd.
Všem děkuji,já vím,že musim,ale rozum a cit se mě rozchází. Nikdy jsem nebyla snílek, spíš hodně praktik a vše jsem měla naplánovaný a vždy si říkala,že co si neudělám,prostě mít nebudu. A najednou jen sedím a na něco čekám. Užírá mě,že se nic neděje,že jde čas rychle dál a já stojím na místě,ale nemůžu najít energii a pohnout se z místa. Snad nás vytáhne jaro,na zahradě mám rozestavěnou pergolu,garáž,spoustu nepořádku,tak to pro něj,pro nás dodělám.
Holky, ženy, prosím, vazte si samy sebe! Pokud půjdete do vztahu s kýmkoliv, klidně i s vdovcem, nechť Vás odradí věty, které tu zazněly.
Pokud někdo uvažuje v pragmatickych souvislostech, aka „Nebudu živit další cizí lidi“ a už dopředu o Vás takto uvažuje, aniž by mu došlo, že nejspíš Vy se budete muset starat o „cizí“ děti a nového partnera, pravděpodobně i na úkor Vašeho vlastního dítěte, věnujete jim čas, spoustu času, úsilí, lásku.. Pravděpodobně s těmi nejčistšími úmysly s mlhavou naději, že to všechno dobře dopadne..
Pokud takto o Vas někdo smýšlí a nepřemýšlí nad tím, že investice do nové rodiny jako do „vlastních“ je tou nejlepší investici, která by se mu mohla v životě podařit…, pak nohy na ramena a neplýtvejte vlastní energií.
Stejně jako Vy hodláte přijmout nového partnera a jeho děti za vlastní, musí totéž učinit on. Status vdovce mu nedává žádná práva na to bagatelizivat Vaše potřeby a nároky. Potažmo uprednostnovat jeho život a jeho děti nad Vašimi. Pokud bude mezi tím vším rovnováha, vyteží z toho všichni.
Je mi strašně smutno z celé téhle diskuze, která se tu táhne roky.
Píšu z pozice té, která žije ve spokojenem vztahu s někým, kdo kdysi manželku ztratil. Nyní jsme velká rodina, já i můj muž jsme se rozrostl, milujeme všechny „naše“ děti, neděláme žádné rozdíly a prostě jsme rodina. Každý z nás do toho vztahu dává maximum a neřešíme, kdo s čím hmotným do něj vstupoval. Někdo se věnuje dětem, učí se s nimi, vozí je na kroužky, vari, pere, uklízí, ten druhý třeba víc vydělává. Tak to přece má být.
Denně se říkám, jaké mám štěstí na chlapa, který mi nikdy nepredhazoval žádná srovnávání a naopak mi projevuje, jak je vděčný, že jsme mu přišli do života.
Přála bych to Vám všem!
Vlastní děti mít už nikdy nebudu. Partner to neustál. Je mi přes 40. Jako nejlepší alternativa mi vychází vdovec s malým dítětem. Co myslíte? A kde ho najít?
@Anonymní píše:
Vlastní děti mít už nikdy nebudu. Partner to neustál. Je mi přes 40. Jako nejlepší alternativa mi vychází vdovec s malým dítětem. Co myslíte? A kde ho najít?
Mohl by i stačit rozvedený s dětmi v stridavce
..
Později třeba adopce.
@Anonymní píše:
Vlastní děti mít už nikdy nebudu. Partner to neustál. Je mi přes 40. Jako nejlepší alternativa mi vychází vdovec s malým dítětem. Co myslíte? A kde ho najít?
Hod si inzerát, ale ono vdovcu s malým dítětem asi zas tolik nebude. Spíš třeba rozvedený co má dítě v péči (znám hned dva takové, jeden má exku ve vězení a syna doma a druhého žena opustila, syna už vidět nechce a nikdy se už nevrátila).
To spíš hledej rozvedeného, těch bude víc. A asi i ocení, když budeš mít ráda jeho dítě.
@Anonymní píše:
Vlastní děti mít už nikdy nebudu. Partner to neustál. Je mi přes 40. Jako nejlepší alternativa mi vychází vdovec s malým dítětem. Co myslíte? A kde ho najít?
V dnešní době už mají muži i děti ve výhradní péči nebo střídavé péči.
@Kriss Tina tohle nikdy nepochopim, jak nekdo muze opustit sve dite ![]()
Ahoj diky. Taky jsi to musel mit tezky. V poho ja to zle neberu. Ja to taky neplanoval. Ale stalo se takze beru to co mi zivot nadeli. Nerikam ze si obcas nevzpomenu to ani nejde jinak. Zena je proste pryc a nevrati se. Tohle si uvedomuji uz dlouho. Nechal sem minulost v minulem roce. Bavi me se zase smat. Tesit se na nekoho. Spolecne vyrazet na vylety,kina. Spolecny vecery a noci. A nerikam ze to jeste tezky nebude.