Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tahle životní etapa, která Vás postihla je opravdu velice težká a v krátkosti nejvíce Vás budou držet nad vodou jen děti. Prošel jsem si procházím tím stále, zá pár dní to budou dva roky co jsem po dlouhé nemoci přišel o svou ženu. Byli jsme spolu 16 let.
Co se týká vztahu, pokusy určitě proběhly, ale otevřeně je to běh na dlouhou trať a já po těchto měsících spíše bojují uvnitř sebe a přemýšlím proč mám živit novou partnerku mezi 35 -40 a jejího potomka? Nechtěl jsem tehda věřit, ale opravdu se do nového vztahu nemá cenu hnát maximálně si jít popovidat.
Souhlasím s Tebou Marti T a děkuji za tvé rady v minulosti, jako bych šel ve tvých šlepějích.
Co nám malinko pomohlo byla občasná návštěva ve stromu života v NJ a zameření se jen na svého syna a spousty cestování…
@beranFM Teď už víš, že se ty fáze obejít nedají. Když jednu přeskočíš, stejně se vrátí, je třeba to odžít celé, i ten smutek je důležitý. Teprve pak budeš připravený na nový vztah. Ty dva roky jsou podle mě nezbytné. Zapomenout se nedá samozřejmě nikdy, ale s tou jizvou se pak dá plnohodnotně žít.
Marti i berane, dekuji za vase komentare. Pro vas to muselo byt asi o neco horsi, protoze jste byli s partnery opravdu dlouho. My jsme meli jeste vsechno pred sebou, nebyli jsme spolu ani 2 roky. Tak trochu doufam, ze se s tim srovnam o neco rychleji. Nechci tim rict, ze za par tydnu budu v pohode, ale 2 roky a 16 let je opravdu velky rozdil a uplne chapu, ze po takove dobe je hledani noveho partnera asi dost komplikovane.
Jinak berane, jen doufam, ze podobny nazor jako ty („proc mam zivit novou partnerku a jejiho potomka“) nema i zbyla cast muzske populace. Pokud si nekoho nekdy najdu, tak rozhodne ne kvuli tomu, aby nas zivil. Vzdycky jsem se uzivila sama a stejne tak uzivim i svoje dite. Jen bych mu chtela doprat, aby vyrustalo v uplne rodine, to je vse ![]()
@Sophie18 My jsme spolu také nebyli moc dlouho, pět let, jeho byl jen ten nejmladší syn. Ty roky byly ale hodně intenzivní. Myslím, že to není zase až tak důležité, jak dlouho jste spolu byli, ale jak kvalitní to byl vztah.
A jsem přesvědčená, že beran také časem bude mluvit jinak. Podívej se na mě, já mám teď nového partnera, s ním další dvě děti a určitě by ho nenapadlo něco podobného, že mě a moje starší děti živí. Ví moc dobře, že proto s ním nejsem a dokážu se o nás postarat i bez něj.
2 Sophie - neboj určitě všichni můži nejsou takoví, to spíše já jsem se dostal po dvou letech a schůzkách do takového zvláštního stavu a zvažuji…
Ber to jen jako můj soukromý myšlenkový pochod z kterým bojuji uvnitř sebe, každý je originál. Zatím jsem měl štěstí jen na ženské protějšky 35 a více, které bydlí v nájmu/u rodičů mají jedno či dvě děti, rozvedené a to je vše co „dokázaly“. Pracovní smlouva mají na dobu určitou z mého pohledu prakticky živoří. Jo ještě každý týden chodí na Lysou horu
.
Očekaval bych trošinku více no…
Na druhou stranu ženy 55+ jsou na mě jako na muže nejhodnější, a velice mi pomáhají v životě. (Paní na uklíd, jiná na žehlení a tady na foru se mi podařilo najít hodnou slečnu na hlídání).
Velikou radost mi udělala teď maminka od mého kamaráda a poslala mi sama od sebe upečeného velikonočního beránka + linecké.. Tohle to „mladé holky“ neumí ![]()
Ahoj tak si dovolim taky neco napsat ![]()
Loni na podzim mi umrela zena a zustal sem sam se dvemi detmi. Skolniho a predskolniho veku. Vedel sem nekolik mesicu ze zena zemre a bylo to maly soukromy peklo. Na ten okmazik vas ni nepriptavi. V jednu chvili se vam cely zivot zmeni. Zhruba dva mesice po jsem si zacal nudou „brouzdat“ po netu a sem tam si napsal s nejakou holkou. Parkrat sem zasel ven na kafe a zjistil ze je fajn se vykecat a prijit na jiny myslenky. Novy rok sem bral jako uplne novy zacatek. A svete div se hned sem nekoho „potkal“ chvili sme si psali a pak sli na kafe. Asi pri treti schuzce sme spolu stravily noc a ja uz v ty dobe vedel ze sem se znovu zamiloval. Ted sme spolu skoro 2 mesice, deti ji vzali a i ona je. To mensi uz po vecerech poplakava ze chce „tetu“. Vidame se jen o vikendech. Zvazujeme spolecne bydleni, nebot nas deli vetsi vzdalenost. Takze myslim ze doba po kterou kdo truchli je ciste osobni a neda se skatulkovat.
@Anonymní píše:
Ahoj tak si dovolim taky neco napsat
Loni na podzim mi umrela zena a zustal sem sam se dvemi detmi. Skolniho a predskolniho veku. Vedel sem nekolik mesicu ze zena zemre a bylo to maly soukromy peklo. Na ten okmazik vas ni nepriptavi. V jednu chvili se vam cely zivot zmeni. Zhruba dva mesice po jsem si zacal nudou „brouzdat“ po netu a sem tam si napsal s nejakou holkou. Parkrat sem zasel ven na kafe a zjistil ze je fajn se vykecat a prijit na jiny myslenky. Novy rok sem bral jako uplne novy zacatek. A svete div se hned sem nekoho „potkal“ chvili sme si psali a pak sli na kafe. Asi pri treti schuzce sme spolu stravily noc a ja uz v ty dobe vedel ze sem se znovu zamiloval. Ted sme spolu skoro 2 mesice, deti ji vzali a i ona je. To mensi uz po vecerech poplakava ze chce „tetu“. Vidame se jen o vikendech. Zvazujeme spolecne bydleni, nebot nas deli vetsi vzdalenost. Takze myslim ze doba po kterou kdo truchli je ciste osobni a neda se skatulkovat.
Ahoj. Moc ti fandím , ale myslím si, že ani ne půl roku od smrti ženy je krátká doba. Taky jsem přišel o ženu před rokem a půl při nehodě. Nezlob se, ale bojím se , aby jsi nesrovnával neporovnatelné. Nemyslím to zle - taky jsem touto fází prošel. ![]()
@mrav píše:
Ahoj. Moc ti fandím , ale myslím si, že ani ne půl roku od smrti ženy je krátká doba. Taky jsem přišel o ženu před rokem a půl při nehodě. Nezlob se, ale bojím se , aby jsi nesrovnával neporovnatelné. Nemyslím to zle - taky jsem touto fází prošel.
Ahoj diky. Taky jsi to musel mit tezky. V poho ja to zle neberu. Ja to taky neplanoval. Ale stalo se takze beru to co mi zivot nadeli. Nerikam ze si obcas nevzpomenu to ani nejde jinak. Zena je proste pryc a nevrati se. Tohle si uvedomuji uz dlouho. Nechal sem minulost v minulem roce. Bavi me se zase smat. Tesit se na nekoho. Spolecne vyrazet na vylety,kina. Spolecny vecery a noci. A nerikam ze to jeste tezky nebude.
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Ahoj. Bylo to těžké - pomohli mi rodiče i sourozenci. Nejhorší na tom všem bylo, že dceři zemřela máma tragicky - ze dne na den. Dceři bylo necelých 22 měsíců. Zatím si nikoho dalšího nehledej - i smutek se musí prožít…
@Já 83 Upřímnou soustrast. Já měla děti tři, když se manžel utopil v kajaku. Nejmladšímu bylo 10 měsíců. Tenkrát jsme měli restauraci a já prostě musela fungovat dál. Kvůli dětem i kvůli sobě. Když to vzdáš, odepíšeš syna. Takže koukej dopředu a bojuj. Určitě máš kolem sebe lidi, kteří nabízí pomoc, nestyď se jí přijmout nebo si o ní i říct. A mluv nebo piš, cokoliv, co ti pomůže. Najdi si nějakou činnost. Hlavně tu musíš být pro syna, ten tě potřebuje, nezapomeň na to.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
To je ještě strašně čerstvá rána a Tvoje reakce je naprosto normální. Jestli Ti pomáhá brečet, tak breč, ta bolest se odplaví. Nezavírej se do sebe, nezdráhej se přijmout pomoc, nezdráhej se o ni říct. A věř tomu, že bude líp. Teď to tak možná nevypadá, ale fakt bude.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Prvni tyden a mesic byl peklo. Z toho tydnu si nic moc nepamatuju. Moc sem nespal fungoval jako robot. Staral se o deti aby nestradali a hodne sme si pobreceli. Vanoce sem dost protrpel a docela i pil. Pak sem si rekl dost a rozhodl sem se ze se zmenim a zacal se venovat i sobe. Me dosti pomohla kolegyne z prace. Davala na me pozor psala mi a strarala se abych nedelal hlouposti. Taky par kamaradu, vypovidat se dostat zo ze sebe. Ja sem udelal za lonskym rokem velkou tlustou caru a beru to jako novy zacatek. Clovek po tehle skusenostech prehodnoti cely zivot a nic uz nebere jako samozrejmost.
@Já 83 píše:
Ahoj, v lednu mi umřel manžel,1,5 roku statečně bojoval s rakovinou,zůstala jsem sama 1,5 ročním synem. Jak jste dokázal jít dál? Nemůžu nic,funguji jako robot a necítím nic pozitivního,jen hnus. Když se malýmu něco povede,hned rvu,že to táta nevidí.
Upřímnou soustrast. Prošel jsem si tím taktéž a mohu ti řící, že po třech složitých životních letech mám jasnou představu co od života chci. Před 3 lety jsem psal zde na forům podobný příspěvek jako ty, ohledně rad, pohledů žen, jestli mám šanci začít znovu po půl roce randit atd. Díky Marti T
. (Ač nerad, jdu prakticky identicky ve tvých šlepějích jak jsi mi psala na FB)
A odstupem času věř, že bude lépe… Až na ty vánoce, narozeniny, ty jsou vždy naprd.
Všem děkuji,já vím,že musim,ale rozum a cit se mě rozchází. Nikdy jsem nebyla snílek, spíš hodně praktik a vše jsem měla naplánovaný a vždy si říkala,že co si neudělám,prostě mít nebudu. A najednou jen sedím a na něco čekám. Užírá mě,že se nic neděje,že jde čas rychle dál a já stojím na místě,ale nemůžu najít energii a pohnout se z místa. Snad nás vytáhne jaro,na zahradě mám rozestavěnou pergolu,garáž,spoustu nepořádku,tak to pro něj,pro nás dodělám.