Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
I král Píchoslav se v čele svého průvodu odebral do temných zákoutí hradu a večer všechen ruch utichl. Princové jen těžko mohli usnout v předtuše, cože je asi čeká následující den. Jako první se druhého dne vzbudil Kraťomír. Přemýšlel, jaká zkouška na něj a jeho bratry asi ten den čeká. Ze sousedních komnat se začal ozývat hluk, jak se začala budit i družina krále Píchoslava. Na hradní věži odbyla devátá hodina a za princi přišel králův komoří. Odvedl je k audienci s králem Frigodorem. V rozlehlém paláci je dovedl do nádherné síně, kde na roubeném trůně čekal Frigodor. Princové poklekli před jeho trůnem a vzdali mu čest. Ke svému překvapení se v tom okamžiku otevřely další dveře do síně a vešel král Píchoslav. I on poklekl před Frigodora. Dveře do síně se zaklaply a Frigodor vyzval všechny, aby povstali. „Vítám Vás na svém hradě a mám pro Vás jedinou otázku. Chcete-li se ucházet o ruku mojí spanilé dcery, musíte vykonat náročný úkol. Podaří. li se Vám to, získáte Frigídinu ruku i celé moje království. Nepodaří-li se Vám splnit tento úkol, stihne Vás trest. Má otázka zní: jste připraveni se tohoto úkolu ujmout?“ V očích princů se objevily pochyby, snad i trochu strach. Ale byli zrozeni ze statečné královské krve a rozhodli se, že úkol podstoupí. „Ano, jsme připraveni!“. „A ty králi Píchoslave, jsi také připraven?“ „Ano jsem“, odpověděl Píchoslav s očima plnýma touhy po obrovském bohatství tohoto království. „Dobrá tedy“, pokračoval Frigidor, „poslouchejte tedy, jaký úkol na Vás čeká.“
„Mám nádhernou dceru“, pokračoval Frigidor, „která je ale velmi nešťastná. Ještě se nenašel na tomto světě muž, který by ji v posteli uspokojil. Podaří-li se jednomu z Vás Frigídu uspokojit, získáte ji za manželku a celé moje bohatství k tomu. Ten, komu se to ale nepodaří, bude do rána o penis kratší.“ V tvářích princů by se v té chvíli krve nedořezal. Zbledli jako smrt, kolena se jim začala klepat a na skráních naskočil ledový pot. Princ Zaďomír v duchu přemýšlel: „Jak mám já princeznu uspokojit, když mně celý život přitahují jen muži? Necítím vůbec žádnou touhu při pohledu na ženu a představa, že s ní budu v posteli je mi odporná. Jsem ztracen!“. Princi Honimírovi bylo možné vyčíst v očích podobné obavy: „Jak já, ubohý Honimír, mám takou princeznu uspokojit? Ano, je jistě krásná a vyvolá ve mně touhu, ale celý život jsem jen honil a se ženou jsem nikdy nic neprožil. Když všichni přede mnou selhali, jak by se mohlo panicovi podařit splnit takový náročný úkol?“ Princ Kraťomír byl bílý jako křída a přemítal: „Jak mám já, chudák, uspokojit princeznu s mým mikropenisem? Trapas to bude tak či tak, uspokojit ženu s tak malým penisem nelze – žádná by mě v sobě totiž ani necítila – a na zplození potomka to taktéž nedostačuje… A tloušťka určitě také není normální, pokud vím, tak běžná šířka je někde kolem 4 – 4.5 cm, já mám jenom směšných 3.5 cm, což je pořád jenom taková trochu širší propiska…“ Jen král Píchoslav stál a oči mu zářily štěstím a odhodláním: „Králi Frigidore, ušetři ty nebohé prince a nech mě jako prvnímu vykonat tento úkol. Umím uspokojit všechny ženy na světě, neb jsem byl obdařen tak nádherným a výkonným královským bucharem, že ženy omdlévají štěstím hned jak jej poprvé uvidí. Večer přijdu k Frigídě a zítra můžeš chystat svatbu!“ Princům spadl kámen ze srdce a do tváří se jim začala vracet růž. V duši děkovali Píchoslavovavi za svoji záchranu. „Dobrá“, řekl Frigidor, „půjdeš tedy dnes večer jako první na řadu. Neuspěješ-li, zítra bude na řadě Zaďomír, dále Honimír a nakonec Kraťomír. Odeberte se do svých komnat a připravujte se na svůj úkol“.
@Kvetinka19000 píše:
„Mám nádhernou dceru“, pokračoval Frigidor, „která je ale velmi nešťastná. Ještě se nenašel na tomto světě muž, který by ji v posteli uspokojil. Podaří-li se jednomu z Vás Frigídu uspokojit, získáte ji za manželku a celé moje bohatství k tomu. Ten, komu se to ale nepodaří, bude do rána o penis kratší.“ V tvářích princů by se v té chvíli krve nedořezal. Zbledli jako smrt, kolena se jim začala klepat a na skráních naskočil ledový pot. Princ Zaďomír v duchu přemýšlel: „Jak mám já princeznu uspokojit, když mně celý život přitahují jen muži? Necítím vůbec žádnou touhu při pohledu na ženu a představa, že s ní budu v posteli je mi odporná. Jsem ztracen!“. Princi Honimírovi bylo možné vyčíst v očích podobné obavy: „Jak já, ubohý Honimír, mám takou princeznu uspokojit? Ano, je jistě krásná a vyvolá ve mně touhu, ale celý život jsem jen honil a se ženou jsem nikdy nic neprožil. Když všichni přede mnou selhali, jak by se mohlo panicovi podařit splnit takový náročný úkol?“ Princ Kraťomír byl bílý jako křída a přemítal: „Jak mám já, chudák, uspokojit princeznu s mým mikropenisem? Trapas to bude tak či tak, uspokojit ženu s tak malým penisem nelze – žádná by mě v sobě totiž ani necítila – a na zplození potomka to taktéž nedostačuje… A tloušťka určitě také není normální, pokud vím, tak běžná šířka je někde kolem 4 – 4.5 cm, já mám jenom směšných 3.5 cm, což je pořád jenom taková trochu širší propiska…“ Jen král Píchoslav stál a oči mu zářily štěstím a odhodláním: „Králi Frigidore, ušetři ty nebohé prince a nech mě jako prvnímu vykonat tento úkol. Umím uspokojit všechny ženy na světě, neb jsem byl obdařen tak nádherným a výkonným královským bucharem, že ženy omdlévají štěstím hned jak jej poprvé uvidí. Večer přijdu k Frigídě a zítra můžeš chystat svatbu!“ Princům spadl kámen ze srdce a do tváří se jim začala vracet růž. V duši děkovali Píchoslavovavi za svoji záchranu. „Dobrá“, řekl Frigidor, „půjdeš tedy dnes večer jako první na řadu. Neuspěješ-li, zítra bude na řadě Zaďomír, dále Honimír a nakonec Kraťomír. Odeberte se do svých komnat a připravujte se na svůj úkol“.
Jééé, tohle je paráda, piš dál
![]()
V komnatách se odbývaly přípravy na královský úkol. Píchoslav se věnoval koupeli a dokonalému čištění svého velikého bucharu. Zaďomír začal trénovat na svůj úkol s přiděleným komořím a Honimír si v duchu představoval krásnou Frigídu. Jen Kraťomír si zoufal: „Samozřejmě, že by si Frigída se mnou neužila, co by taky se mnou, s takovým kryplem, bylo k užívání… Je přece jasné, že tak extrémně malý penis, jaký mám bohužel např. i já je opravdu na plnohodnotnou soulož i na uspokojení partnerky naprosto nepoužitelný… já se nikdy v životě o nic s žádnou dívkou opravdu pokoušet nebudu, a cesty zpět není už teď – vlastně už dlouhou řadu let není cesty zpět – jen chmurný a naprosto zbytečný nenaplněný život a neslavný konec v samotě, víc už na mne v tomto životě nečeká…“ Večer Kraťomíř přestal hloubat, Honimír už měl svých představ dost a Zaďomír propustil komořího ze svých služeb do domácího ošetřování. Všichni napjatě čekali, jak uspěje Píchoslav.
Dobré, čekám na pokračování…
I když už je mi asi pomalu jasné, kam to začíná směřovat - a také je mi jasné, že takhle to chodí opravdu jenom v pohádkách, ve kterých je v podstatě možné všechno - v reálu to chodí úplně jinak…
Ve skutečnosti by uspěl „Píchoslav“ a to bez debat, nic si tu nenalhávejme… ![]()
Odbyla osmá hodina večerní, venku se již stmívalo. Princové viděli ze svých oken, jak se Píchoslav vydal na cestu ke komnatám princezny Frigídy. Byl slavnostně našňořen, i na tu dálku byl cítit jemný odér jeho parfému a i v té nastávající tmě by nikdo nepřehlédl jeho nadité kalhoty. Za Píchoslavem zapadly dveře a po chvíli se v princezniných komnatách zhaslo. Princové zalehli do svých postelí a modlili se za Píchoslavův úspěch. Byla nejhlubší noc, nikde ani živáčka. Tichou noc rozřízl výkřik…neskutečný nelidský výkřik, který vyděsil obyvatele celého království široko daleko. Princové vylétli ze svých postelí ale v té tmě neviděli ničeho. Kdo jen mohl vydat takový nelidský tón ze svého hrdla. Princové již té noci nezamhouřili oka. Ráno uviděli, jak se po nádvoří belhá šouravým krokem postava… ano nebylo pochyb, byl to Píchoslav, který se se strašidelným šklebem ve tváři snažil dostat do své komnaty. Princům bylo okamžitě jasné co se stalo…Píchoslav v noci neuspěl!
@Kvetinka19000 To by už měl ale být osmý díl, nebo ne? ![]()
Jinak pěkně a neutrálně napsáno… ![]()
@Kvetinka19000 píše:
V komnatách se odbývaly přípravy na královský úkol. Píchoslav se věnoval koupeli a dokonalému čištění svého velikého bucharu. Zaďomír začal trénovat na svůj úkol s přiděleným komořím a Honimír si v duchu představoval krásnou Frigídu. Jen Kraťomír si zoufal: „Samozřejmě, že by si Frigída se mnou neužila, co by taky se mnou, s takovým kryplem, bylo k užívání… Je přece jasné, že tak extrémně malý penis, jaký mám bohužel např. i já je opravdu na plnohodnotnou soulož i na uspokojení partnerky naprosto nepoužitelný… já se nikdy v životě o nic s žádnou dívkou opravdu pokoušet nebudu, a cesty zpět není už teď – vlastně už dlouhou řadu let není cesty zpět – jen chmurný a naprosto zbytečný nenaplněný život a neslavný konec v samotě, víc už na mne v tomto životě nečeká…“ Večer Kraťomíř přestal hloubat, Honimír už měl svých představ dost a Zaďomír propustil komořího ze svých služeb do domácího ošetřování. Všichni napjatě čekali, jak uspěje Píchoslav.
Ty válíš
Si super spisovatelka
![]()
@Kraťomír (offline) píše:
Dobré, čekám na pokračování…I když už je mi asi pomalu jasné, kam to začíná směřovat - a také je mi jasné, že takhle to chodí opravdu jenom v pohádkách, ve kterých je v podstatě možné všechno - v reálu to chodí úplně jinak…
Ve skutečnosti by uspěl „Píchoslav“ a to bez debat, nic si tu nenalhávejme…
Nevěřím že to píše kraťas, ten by se spíš urazil než tleskal nad pohádkou ![]()
Během dne odtáhla Píchoslavova družina i s nebohým králem zpět do své daleké země. Nastal večer a na řadě byl Zaďomír. Bratři se s ním loučili se slzami v očích, dobře věděli o jeho choutkách a nedávali mu tak žádné šance. Zaďomír odešel, bratři zalehli a modlili se za něj. Leč, noc opět prořízl výkřik. Nebyl tak silný a mužný jako den předtím, spíš takový vysoký a pisklavý, nebylo tedy pochyb, že patří Zaďomírovi. Ráno se Zaďomír připlazil do komnaty a celý den prospal s rukama v rozkroku. Večer se vydal zkusit své štěstí Honimír. Kraťomír mu přál úspěch a dlouho se za ním díval, jak pomalu nešťastně míří do princezniny komnaty. Kraťomír uléhal, z druhé postele bylo slyšet jen sténání Zaďomíra. I té noci se hradem nesl výkřik a ráno se přišoural zhmožděný Honimír zbavený své jediné radosti. Ten den byl na řadě Kraťomír. Vydal se na cestu a říkal si: „Můj mikropenis je na soulož zcela nevhodný. Zřejmě jsem měl již dávno přemýšlet o sebevraždě, nebo je zcela jasné, že nikdy žádnou ženu neuspokojím a mé geny by se jen předali dál a trpěli by tím i mí potomci. Kraťomír zabouchal na dveře princezniny komnaty. Dveře se zlehka a pomalu pootevřely. V Komnatě stála dívka neskutečné krásy. Její dlouhé světlé vlasy jí volně splývaly až po pás. Pod tenkou košilkou byly vidět náznaky jejích pevných mladých ňader. Měla líbezný obličej a nádherné dlouhé nohy. Kraťomír vzdychl úžasem. "Pojď ke mně princi“, řekla Frigída. „Odlož si věci, udělěj si pohodlí. Já se zatím před tebou svléknu.“ Jak řekla, tak i udělala a Kraťomír viděl, že pod košilkou je ještě krásnější než jak si vůbec mohl představit. Kraťomír zavzdychal a řekl princezně: „Nebylo nutné, že si se svlékla. Mám malý penis na hranici mikropenisu a ten je na soulož naprosto nepoužitelný… Sám asi vím nejlíp, jak mizerně na tom jsem, bez debat… Soulož, ať už přímo či v náznacích, už mi pár dívek a žen v životě nabízelo, ale většinou ne jen tak na potkání, ale spíše po nějakém čase a přátelství. Bohužel, kvůli svému postižení (ale nejen) jsem je musel vždy odmítnout.“ „Dobrá tedy“, řekla Frigída, a začala se se smutkem ve tváři opět oblékat," pak tedy musíš ke katovi jako už dříve tvoji bratři. " Frigída přivolala rytíře a nechala Kraťomíra odvést k sekáči.