Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosím, nech kraťas dostane co mu patří, né že z něj uděláš nad samce jinak končím se čtením ![]()
@Kraťomír (offline) píše:
Mám se kvůli tomu snad přihlašovat?Ano, píšu to opravdu já!
![]()
@Kvetinka19000
Jak bys mi viděla do hlavy a znala ji, jen ona nemá zas tak dlouhé nohy…
Tak potom se omlouvám ![]()
A vidíš, Kraťomíre, ja sas proslavil, že o Tobě už i pohádka vzinkla a né ledajaká ![]()
Kraťomíra odvedli do temného sklepení, kde sídlil kat. V katovně byl na zemi dřevěný špalek a v něm zaražená obrovská sekyra. Kat vyzval Kraťomíra aby se svlékl a přikročil ke špalku. Ten to udělal a kat vydechl úžasem. „Již deset let sekám na tomto hradě nešťastníkům penisy. Ale něco tak malinkého a tenoučkého jsem ještě neviděl. Přikroč a dej penis na špalek.“ Kraťomír přistoupil, kat švihl sekerou, ale ta se zaryla jen do dřeva špalku. Kraťomírův penis byl tak malý, že jej nebylo možné sekyrou zasáhnout. Ať se kat snažil jak mohl, nepodařilo se mu Kraťomírův cancourek useknout. A tak ráno, na rozdíl od svých bratrů, přišel Kraťomír zpět do komnaty s úsměvem na tváři. „Celý život jsem si dělal výčitky a deprese, že mám mikropenis. Dnes mně to zachránilo před zmrzačením. Nikdy si již nebudu tento svůj nedostatek vyčítat, neboť se ukázal jako jedinečná přednost“. Uplynul rok či dva, a Kraťomír stále vzpomínal na krásnou Frigídu. Jedné noci měl zvláštní sen, spíše vidění… V jeho ložnici se rozrazila okna a před jeho postelí stál sám Pták Ohnivák.
No prosím, a z toho plyne jaké poučení milý kraťomíre?? všechno zlé je k něčemu dobré ![]()
Kraťomír pozoroval, jak Pták Ohnivák přistoupil k jeho loži. „Již dlouhou dobu tě pozoruji Kraťomíre a vím, jak stále myslíš na Frigídu. Chceš-li ji z jejího zakletí vysvobodit, pomohu ti. Za devatero horami a devatero řekami žije v temném lese v malé chaloupce babice čarodějnice. Ta jediná ví, jak Frigídu zbavit prokletí. Vyhledej babici a udělej vše, co ti poradí“. Jak náhle se objevil, tak Pták Ohnivák i zmizel. Ráno Kraťomír nevěděl, jestli to byl jen sen nebo přelud, ale i tak se rozhodl vydat na cestu. Po strastiplné cestě opravdu přejel všech devět horstev a přebrodil se devíti řekami a v temném lese nalezl chaloupku babice čarodějnice. Babice ho již ve vrátkách čekala. „Pojď dál princi, moc dobře vím, proč přicházíš. Vím o všech záhadách tohoto světa a pomohu ti.“ Babice čarodějnice mu pokynula, aby ji následoval do chaloupky. „Vím co Frigídu trápí. Musíš se k ní opět vypravit ale předtím ti povím co dělat. Až se vrátíš domů, nalezni vhodnou vrbovou větev, tak na tři prsty tlustou a nech ji opracovat tvému nejzručnějšímu řezbáři. Ať z ní vyrobí krásný hlaďoučký ocas, nejkrásnější v celém království. O půlnoci vyjdi do lesa a sesbírej bylinku s názvem potměchuť. Nasuš ji a vezmi sebou k princezně. A nakonec, dám ti sebou zázračný lektvar. Stačí si jen líznout, a ději se divy.“ Spolu s lektvarem mu dala i list s instrukcemi, který ale má otevřít až před komnatou Frigídy. Kraťomír poděkoval za rady, vzal malou lahvičku s lektvarem i list a vydal se na cestu zpět.
@Kvetinka19000 píše:
Vydržte to, děti, už budou jen dva díly.
To je dobře, vážně už chci totiž vědět, jak tohle asi dopadne…
![]()
Cestou domů Kraťomír přemýšlel nad radami, které mu babice dala. Byl celý bez sebe zvědavostí, co je v malé lahvičce s lektvarem. Zastavil se u kraje lesa kde zurčel malý potůček, sedl si na pařez a otevřel lahvičku. Tak, jak babice radila, líznul si lektvaru. Neuběhla ani minuta a princ cítil jak mu jeho jazyk natéká a pálí…začala se dostavovat žízeň, nejstrašnější žízeň jakou si jen může živý tvor představit. Princ se zběsile vrhl k potůčku a začal pít vodu a chladit si jazyk. Trvalo snad hodinu či dvě než se princův jazyk uklidnil a princ mohl pokračovat v cestě. Byl ještě zmatenější než předtím. List s dalšími radami babice už se otevřít neodvážil. Po návratu domů Kraťomír nelenil, nasbíral a nasušil potměchuť, nechal si vyřezat nádherný vrbový ocas, vzal lektvar do mošničky a vyrazil zpět na ten daleký Frigidorův hrad. Frigidor jej přivítal nevrle: „Ještě nikdo z uchazečů o Frigídu se neodvážil přijít sem podruhé. Pokud ani tentokrát neuspěješ, nechám ti katem useknout hlavu, tu máš, jak vidím, velkou dost“. Druhý den večer vzal Kraťomír své pomůcky a vyrazil za Frigídou.
@Kvetinka19000
Sáfra, kočko, ty jedeš. Jsi jako moře, tichá a smrtící. ![]()
@Kvetinka19000 ježíši kriste já už chci vědět jak to dopadlo
prosím ![]()
Jen tak nahlížím, ale pohádka vážně zaujala, super
a jak to bylo dál?
Mám se kvůli tomu snad přihlašovat?
Ano, píšu to opravdu já!

@Kvetinka19000
Jak bys mi viděla do hlavy a znala ji, jen ona nemá zas tak dlouhé nohy…