Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak o to se taky snažím… Akorát jak jsem teď těhotná, tak jak na potvoru mi je zaručeně vždycky špatně, když je doma… a nejsem schopná ničeho, tekže nakonec on obskakuje mě a dělá všechno, od přebalování, přes vaření po úklid… A já se cejtím jak… ani nevím co
Ale na druhou stranu jsem moc ráda a moc mu za to vděčná, že je schopnej se postarat i takhle…
Michaella69 píše:Romiša píše:Michaella69 píše:Já si taky říkám,že je to dočasný a jednou se třeba vrátíme domů a manžel mi bude chodit „normálně“domů.Myslím si,že to smutnění je s dětmi větší.Nevidí první úsměv,stoupnutí,krůček a já jsem z toho vždycky špatná.Děti se strašně rychle učí a každý týden umí plno nových věcí.
Já jsem si tak nějak už zvykla a přitom jsem si nezvykla vůbec. Pořád mě drží to, že je to jen dočasný a že to snad brzo skončí… Akorát se to pořád odsouvá, tak uvidíme na jak dlouho to bude… Manžel je taky OSVČ… A taky jsem si myslela, že tím, jak se budu starat o malou, nebude moc času na smutnění… A ono houby… Když to padne, tak to padne…jj, vždycky mám hroznou radost z novýho pokroku, ale tam někde vzadu v hlavě to hned začne hlodat, že je škoda, že to manžel nevidí… Ale kdyby chodil domu večer, tak to stejně neuvidí… Takže ono je to asi tak nějak nastejno… Spíš je mi hrozně smutno z toho, že mu to musím sdělovat po telefonu
Holky a stává se vám někdy, že i do telefonu mlčíte? Teda ne snad ani proto, že by nebylo co říct, ale prostě proto, že kdybyste začaly mluvit, tak se rozbulíte jako želvy???![]()
![]()
![]()
To jem měla právě dnes večer.Manžel mi řekl,že se už těší domů a chybím mu…jen jsem mlčela a držela se ![]()
jj, stava..zrovna vcera ![]()
Holky, stejně vás všechny obdivuju
A Romiš
Mně je někdy i na brečení, když už musíme hovor ukončit… Já bych nejradši zalezla s telefonem do postele a usínala při tom, když mi něco povídá…
Asi jsem už magor
![]()
Tak
posílám vám všem, co brečíte u telefonování
Tak nějak jsem ale ráda, že nejsem sama, už jsem si říkala, že jsem fakt blázen…
Jojo, mlčeli jsme… ale ne kvůli pláči, ale teď ten poslední půlrok, co jsme rekonstruovali náš současný byt, tak jsme prostě o víkendu jeli jak šroubci, já navíc těhule, takže v pondělí si manžel jel do práce odpočinout a večer při hovoru jsme oba usínali… a bylo to občas až legrační… ještě, že ten telefon je zadarmo, jinak by to byly nejdražší prospané minuty po telefonu…
Ale je pravda, že si nemáme čas lézt na nervy, těšíme se na sebe a když někdy přijede dřív nebo má volno, tak jsou to pro nás jako další vánoce… ![]()
Romiša píše:
Je to fajn si psát s někým kdo přesně ví jak mi je
jj, vysvětlovat to někomu, kdo má manžela denodenně doma, tak to většinou nepochopí a nebo okomentuje - to bych nemohla… Ale co máme dělat, že??
Já už jsem si na to docela zvykla, ale nejvíc mi chybí, když jsem třeba nemocná, když mě něco bolí a tak… což je zrovna teď, zase mě pekelně bolí tenisový loket a když jsem tahala holky z vany, tak jsem si říkala, že bych dala cokoliv za to, mít ho doma… no, už aby byl pátek… nejvíc mi pomáhá mít takový nějaký stejný rozvrh, každý den nějakou jinou činnost, abych si mohla říct, že ještě bude tohle a tohle a pak přijede… a hlavně malá tomu už hezky rozumí… ve čtvrtek míváme sraz s kámoškama, v pátek máme výtvarku a to už ví, že po malování přijede tatínek…
Michaella69 píše:Romiša píše:jj, vysvětlovat to někomu, kdo má manžela denodenně doma, tak to většinou nepochopí a nebo okomentuje - to bych nemohla… Ale co máme dělat, že??
Je to fajn si psát s někým kdo přesně ví jak mi je
No, přesně… já bych nemohla zase jiné věci… třeba mít chlapa doma, ale každý den večer v hospodě s kámošema…
Promiňte, že anonymně ![]()
Už šestým rokem jsem s dětmi sama, střídavě jsme byli tu a tam sním venku, dělá v zahraničí, ale stejně je pořáv v práci, tak je skoro jedno a levnější bvydlet tu a jezdí občas za náma, tak ob týden na sobotu a půl neděle. Manželství funguje celkem dobře, ale tátovství naprd ![]()
O.
Regi - to je pěkný - po malování přijede tatínek ![]()
No u nás je to takový jednotvárný… Každej den stejnej… Dcerka je ještě malá. V lednu jí byl rok… Světlej bod je nějaká návštěva… To pak ten tejden uteče rychleji. Ale to musím většinou jezdit já, sem k nám se nikomu moc nechce
A tak mě už to taky moc nebaví… Za všema jezdit.. Si pak připadám, jako že se vnucuju
A nebos tačí, když musím jet na kontrolu nebo prostě že je nějakej důvod nasednout do auta a jet… bohužel nákup nestačí
To jsem schopná vymyslet, co budeme jíst z toho mála, co tu třeba zbývá, jen abych na ten nákup nemusela jet
![]()
Michaella69 píše:Romiša píše:jj, vysvětlovat to někomu, kdo má manžela denodenně doma, tak to většinou nepochopí a nebo okomentuje - to bych nemohla… Ale co máme dělat, že??
Je to fajn si psát s někým kdo přesně ví jak mi je
Mám kamošku,která mi taky vždycky říkala,že by tak žít nemohla.Měla chlapa doma každý den,teď se rozvádí a má novou polovičku,která jezdí na tři měsíce do Německa a pak je pár dní tady.Už mě chápe.
Nenaděláme nic.Já bych manžela neměnila.Je to ten nejlepší člověk jakýho znám
A vím,že i jemu se po nás moc stýská.
Anonymní píše:
Promiňte, že anonymně
Už šestým rokem jsem s dětmi sama, střídavě jsme byli tu a tam sním venku, dělá v zahraničí, ale stejně je pořáv v práci, tak je skoro jedno a levnější bvydlet tu a jezdí občas za náma, tak ob týden na sobotu a půl neděle. Manželství funguje celkem dobře, ale tátovství naprd
O.
A to je to čeho se bojím nejvíc
Teď je ještě dcerka malá, ale kdyby to tak mělo být i ve věku, kdy začne potřebovat tu tátovskou ruku doma… Doufám, že to do tý doby fakt bude jinak…
jj, vždycky mám hroznou radost z novýho pokroku, ale tam někde vzadu v hlavě to hned začne hlodat, že je škoda, že to manžel nevidí… Ale kdyby chodil domu večer, tak to stejně neuvidí… Takže ono je to asi tak nějak nastejno… Spíš je mi hrozně smutno z toho, že mu to musím sdělovat po telefonu

Holky a stává se vám někdy, že i do telefonu mlčíte? Teda ne snad ani proto, že by nebylo co říct, ale prostě proto, že kdybyste začaly mluvit, tak se rozbulíte jako želvy???
