Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Výpomoc při hlídání dítěte - babička nechce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.3.16 13:09
Tak já bych to z mý strany zakončila tím, že na obou stranách barikády je trouchu pravdy. Ale jestli budu zdravá, mít čas a se svoji dcerou budu mít krásný vztah a stejně ji budu na děti prdět, tak ať se propadnu do západního Německa. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 13:16
@Silia píše:
@inkakřivák - to, ze si vytucnis části textu, které ti přijdou jedovaté, neznaci, ze to tak opravdu je. A ano, myslím si, ze pokud moje pracujici babca dokázala věnovat tolik času nám, čímž jistě btw. moji mamce dost usnadnila život, pak by neco z toho mohla moje máma aplikovat i na své vnouce. Uz jen pro to, aby s vnuckou mela aspon nejaky vztah a mala pred ni neutikala, kdyz ji jednou za uhersky rok vidi. Zejména, když je mama sama, par let v důchodu a nemá nic zásadního na práci. Za tohle se zlobim, to je pravda, protože mi to přijde sobecké. A to i proto, ze máma sama nás k babicce bez ptaní dávala stále. A ted ma tisice vymluv, proč ani přijet nemůže. Dcera nikdy nezazije to hezké se svoji babi co já. A to mne prostě mrzí. Co je na tom stále k nepochopení??
Hele a napadlo tě vůbec někdy, že ona je třeba ten typ, co vlastně děti ani moc nechtěl a povedli jste se třeba nechtěně, nebo byla do dětí dotlačena okolím? Možná i proto vás dávala na hlídání, možná i proto její matka neprotestovala a hlídala a možná i proto teď není vedle sebe z vnoučat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.16 13:20
@Stánina píše:
Tak já bych to z mý strany zakončila tím, že na obou stranách barikády je trouchu pravdy. Ale jestli budu zdravá, mít čas a se svoji dcerou budu mít krásný vztah a stejně ji budu na děti prdět, tak ať se propadnu do západního Německa.
Jenže ten hezký vztah se dá nesoudností dcery zničit. Miluji svá vnoučata a díky nesoudnosti dcery je nemůžu vidět. Vnuk se mě držel za nohu a plakal, že chce jet k nám a dcera ho odemě silou tahala, protože se cítila ublížená. Pak už si vnouče na klín milované babičky sednout nemůže. Proč? Protože se babi nenechala citově vydírat. Je to hodně smutné, ale i to se stává, když matka dceři nedělá vše, co jí na očich vidí a co ona si přeje. Je také rozdíl pohlídat občas na noc, na víkend nebo týden až 14 dnů v kuse.
- Citovat
- Upravit
18.3.16 13:22
@inkakřivák píše:
Tak pohled z druhé strany - už nevím, co dělat. Moje dcera je vdaná, má dvě děti a pořád si stěžuje, že se jim nevěnuji. A nevidí, že mám taky svůj život - mám své přátele, své zájmy, kamarádky, ráda si s nimi sednu u kafíška, probereme poslední seriály a tak. Tolik jsem se na to těšila, že si v důchodu sednu, odpočinu, to víte, leta se hlásí. A že budu moci dělat to, co dřív nešlo, třeba cestovat, věnovat se sama sobě. A najednou se dozvím, že jsem špatná, protože nechci ani hlídat vlastní vnoučata. Ale já už se nahlídala dost, vychovala jsem děti, celý život dělám, to nemám ani právo na odpočinek? Jsou to přece dceřiny děti, ona to sice balí do omáčky o vztahu s babičkou, ale kdyby jí šlo jen o tohle, tak budou jezdit třeba na návštěvy všichni. Ale ne, ona chce hlídat, tak to je.
A ještě klidně napíše, že nám co dělat do čeho píchnout, a já jsem ráda, že zvládnu tu domácnost. Přeci jen nemládnu. Je to člověku líto, ona mi vyčte i to, že bývali o prázdnináchu babičky - ale kam jsem je měla dát, když jsem byla v práci. Přitom je na mateřské, takže s tímhle problém není, ne ona si jen myslí, že má právo - přece musí do kina a do restaurace a tak. Fakt je mi to líto a kolikrát bych nad ní brečela. Už s jen bojím, že řekne že za námi nepřijede vůbec, když podle ní na vnoučata kašlu. Jak jí mám vysvětlit, že jsem opravdu už starší a unavená?
Tak co, pěkný? A ted si představ - že tohle třeba jednou napíšeš - a neříkej, že nikdy. Protože nikdy nevíš, co bude.
Napsala jsi to hezky. Ja chapu i tebe, ze to vidis takto ve svem veku. A ve většině případu to takto muže byt. Rozdíl je ale v tom, ze já na mámu v ničem netlacim. Chovali jsme se k ni vzdy slusne a normálně se ji ptáme, kdy se chce zastavit, nebo kdy mužeme aspoň přijet. Reakce je vždy stejná - nemám cas pro tohle a tamto. Jestli takové chováni někomu přijde normální, tak je asi z jiné planety. At si ma své zájmy, konečne mela je cely zivot, takže ji nic neuteklo v tomto směru. Nechapu, jak stále mohou nekteri obhajovat evidentní nezájem. A stejne tak, jak si nekdo muze myslet, ze kazdemu jde o par hodin hlidani. Tohle uz mame poresene davno. Jsem ted uz na MD, ale pred par tydny jsem jeste pracovala na plny uvazek a platila jesle. My s mužem nejsme zadní parmeni. Mame dost co dělat doma a restauraci jsme si užili dost. Ale je vidět, ze si v tom každý najde jen tu vypocitavost spojenou s hlídáním, a vztahy v rodině jsou mu burt. Takže si ty rodiče svoje děti vlastně vychovali k obrazu svému. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 13:28
@Anonymní píše:
Jenže ten hezký vztah se dá nesoudností dcery zničit. Miluji svá vnoučata a díky nesoudnosti dcery je nemůžu vidět. Vnuk se mě držel za nohu a plakal, že chce jet k nám a dcera ho odemě silou tahala, protože se cítila ublížená. Pak už si vnouče na klín milované babičky sednout nemůže. Proč? Protože se babi nenechala citově vydírat. Je to hodně smutné, ale i to se stává, když matka dceři nedělá vše, co jí na očich vidí a co ona si přeje. Je také rozdíl pohlídat občas na noc, na víkend nebo týden až 14 dnů v kuse.
S touto variantou jako vecny optimista a naivni idealista nepocitam. Ne ze bych si nikdy nenabila hubu, ale vzdy verim v lepsi zitrky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 13:29
@j.a.n.i1 - to vis, ze napadlo. I když my byly prý děti chtěné. Ale jestli ji děti už ted nic neříkají, staci to rict. To bych pochopila spis, nez ty vecne vymluvy. Takhle jen tvrdí, jak by rada, ale v reálu ma přednost vše ostatní. Pak je ji líto, ze se ji vnučka straní. A když nabizim tedy dojet častěji, at si k sobě najdou cestu, opět dojde na to, ze neni čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 13:29
Jinak úvaha- já měla hlídací babičku- každý rok 14 dní na prázdniny- ALE- obrovský statek na vesnici. Milion zvířat, pole.. Babičku jsme viděli na snídani, oběd a večeři a celé dny lítali se sestrou a klukama z vesnice po statku a lesích. O zábavu bylo postaráno. Prakticky jde pak říct, že „hlídání“ ani pořádně neprobíhalo- Babička by stejně nemohla stát nám za zádelí, když musela řešit zvířata a hospodářství. Ale co dneska? Babičky ve městech- mnohdy velkých- nejde jen tak pustit děti hrát si ven. Musí jít s ony samy ven společně- prostě je jiná doba a je to jinak, než jsem to měla já. A je to třeba pro ně náročnější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 13:34
@bamba - babička nás intenzivne hlidala, počítam, ve věku 55 - 70 let. Vnoucat nás bylo 5 ve věku kolem dvou let od sebe. Ale jezdili jsme k ni i jako velcí. Pomáhali jsme ji a trávili s ni cas rádi. Později hlídala ještě i nějaká pravnoučata, ale to už nebylo na dlouhá časová období.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bamba
18.3.16 13:43
@Silia píše:
@bamba - babička nás intenzivne hlidala, počítam, ve věku 55 - 70 let. Vnoucat nás bylo 5 ve věku kolem dvou let od sebe. Ale jezdili jsme k ni i jako velcí. Pomáhali jsme ji a trávili s ni cas rádi. Později hlídala ještě i nějaká pravnoučata, ale to už nebylo na dlouhá časová období.
Mám jich šest,2×10,9,8,6,a 5 let. Hlídám od 1 roku dětí. Dnes už to nedávám, jsou jiní, zvyklý nechat se obskakovat, samy si nejdou umýt ani ruce, krom těch desetiletých dvojčat si neudělají ani pití. Sami se neosprchují, prostě záhul na celý den. Nemluvě o vymýšlení co budou jíst a co ne, dáš jim na stůl oběd a ofrňují jak hrom. Můžu je milovat sebevíc, ale síly na ně mi nestačí. Když jsou pohromadě, dělají takový bordel, že mám po chvíli hlavu jak pátrací balon. Stačí?
- Citovat
- Upravit
18.3.16 14:18
@bamba píše:
Mám jich šest,2×10,9,8,6,a 5 let. Hlídám od 1 roku dětí. Dnes už to nedávám, jsou jiní, zvyklý nechat se obskakovat, samy si nejdou umýt ani ruce, krom těch desetiletých dvojčat si neudělají ani pití. Sami se neosprchují, prostě záhul na celý den. Nemluvě o vymýšlení co budou jíst a co ne, dáš jim na stůl oběd a ofrňují jak hrom. Můžu je milovat sebevíc, ale síly na ně mi nestačí. Když jsou pohromadě, dělají takový bordel, že mám po chvíli hlavu jak pátrací balon. Stačí?
To je věc výchovy. A hlavně je to případ od případu. Většina zdejších „stěžovatelek“ mají jedno nebo dvě a diví se absolutnímu nezájmu. nebo odmítnutí ve výjimečných situacích. Moje holka je naučená, že všude platí jiná pravidla. A je to jedináček. Není rozjívená, je to moc hodná a ochotná holčička. Moje mamka ji občas hlídá a ráda. Ale dělá to takovým způsobem, že se mi to nelíbí. Ale jsem ticho a respektuju. Párkrát jsem jí teda něco řekla, ale to už muselo být. Jako když nechtěla dcerku pustit na prolézačky, protože byla hezky oblečená. Radši by ji nechala na ty děti koukat, jen aby si nezašpinila oblečení. nebo dcera u ní rozbila talíř a od té doby dostává snídani na umělohmotným tácku. Promiň, ale to mi přijde hnusný. Jak Dědova mísa. Jakoby mamka sama nikdy nic nerozbila. Tak to jsem jí řekla. Ale jinak její dům, její pravidla. Ale někdy mě to drtí. Učí žít holku ve zbytečným luxuxsu, kupuje jí hrozně drahý věci, ale pak ji v nich nepustí ani na průlezku… To je jedno, stejně to je vytržený z kontextu a něco na tom najdeš, ale fakt je, že dřív to sice bylo jiný než dnes, babičky byly mladší - taky ne všechny, ta moje ne - ale zase neměly myčky, kolikrát ještě ani ne pračky, auto taky nebyla norma, nebyly příměstský tábory, ale ty letní byly na tři neděle. Moje babička byla ročník 1922, já jsem 1978, hlídala mě o miminka a jezdila jsem tam, dokud to šlo. Měla garsonku a naši nás tam odvezli i s bráchou a přijela i sestřenice s bratrancem. Chodili jsme zadělaný, žrali jsme jak mlejn. ale poslouchali jsme ji na slovo, co řekla bylo svatý. Škrábali jsme brambory, dělali si pití, chodili na nákup, s košem. Že máš nevychovaný vnoučata, je věc uplně jiná. Tak ať si to pití udělaj. Když nacintaj, ať si to utřou. Ať poslouchaj tebe, když jsou u tebe.
No je to trochu zmatený, ale byl to takový myšlenkový tok…uf.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 14:32
@bamba píše:
Ano, je to normální. Tvá matka už svůj úkol matky splnila výchovou svých dětí. Ty sis pořidila dítě, tak je na tobě se o něj i postarat.Fakt nechápu jak dnešní matky uvažují. Pořídí si děti, ale po babičkách pak požadují, aby jim je vychovávaly.
Když odmítnou, jsou to nejhorší lidé na světě. Prober se a začni být dospělá. Prarodiče mají nárok na svůj život a stejně jako mladí si nenechají mluvit do toho svého, neměli by mluvit do jejich.
Pliveš tu po své mámě a sama seš tk zbabělá, že píšeš jako anonym.Fakt seš borka.
Jasně že prarodiče mají nárok na svůj život. Zakladatelce je jen líto, že její děti nezažijou babičku tak, jak to zná ona. Já jí docela chápu. Mám to podobně. Nejde o hlídání. Jde o to, že semnou děda chodil na procházky. Učil mě kytičky, stromy, četl atd, atd. Bylo to hrozně fajn a dodneška to nevyprchalo a že je to hodně let. Tak tohle moje děti nikdy nezažijou a to je to mě mrzí. A že to není jejich povinnost? No není. Dědy taky nebyla a dal mi to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 14:39
@inkakřivák píše:
Toho jedu je tu hodně - viz to zvýrazněné. No co, mají svoje zájmy, ne? proč by je neměli mít? A že vás strkali - něco ti tam jako STRČENÉ chybělo? A jestliže vás hlídala babička, to musí ted babička hlídat tvoje děti? jsi jedovatá, a dost. Mohlas klidně napsat jenom - nechtějí hlídat, mají svůj život. A hotovo. To by byl popis, ty dodatky, to je zloba.
To není zloba. To je lítost. Jenže tam kde to alespoň trošku funguje „podle normálu“ to nikdy nepochopí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 14:42
@Anonymní píše:
Podívej, já se věnovala vnoučatům až nezdravě moc, nemoci, dovolené, útěk dcery do práce alespoň na pár hodin týdně, protože měla dětí plné zuby.Jak to dopadlo? velmi špatně, naakonec jsem byla označena jako nemilující babička, protože nedovolila vnukům, aby jí skákali po hlavě. Utnula jsem hlídání, dcera se urazila a vnuky nevidím vůbec. Kdybyh toto věděla dřív, nedělala bych ze sebe blbku, která byla vždy připravena vyjít dceři vstříc pokaždé, když si vzpomene. Chtěly jste děti, tak se starejte.
Prosím o zachování anonyma, je to pro mě hodně osobní.
To moc smutné. Jen si uvědom jestli jsi to dělala kvůli dceři nebo vnukum. Je v tom totiž ten základní rozdíl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 14:43
@Fofrník Jj, taky to mám takhle. Hlídání nepotřebuju, věděla jsem, že se budu muset bez něj obejít. Ale moje dítě z objektivních důvodů - a fakt to není vina ani jedněch prarodičů - prostě nebude mít takové zážitky s prarodiči, jak jsem měla já. A to je mi prostě líto, nic víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.16 14:49
@bamba píše:
Kolik let bylo babičce, když vás hlídala? Ono je třeba si uvědomit, že dnešní babičky jsou o nějaký ten pátek starší než ty vaše. Mě je něco málo přez 60,navíc jsem nemocná a hlídání vnoučat mě vyčerpává. Co je na tom tak nepochopitelné? Má matka byla babčou v 43 letech, já v 51.To jsem ještě byla čupr. O deset let později je to už úplně o něčem jiném.
V novinách jsem četl, že je to dneska tak v poho, že třeba já mohu jít do důchodu v 67 letech a do té doby plně pracovat. 
Tak to snad s těma dětma snad zvládnu taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
