Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Díky.
To je těžký, většina tady nezájem prarodičů omlouvá zrejme těmi vymluvami, které od nich sami slyší a spokojí se s tím. Jejich věc. Já když vim, že ten „vlastni život“ se skládá z činnosti, které se dají aspoň 1× týdne vypustit a věnovat čas vnoucatum a neděje se. To prostě nezájem je. A musela bych byt hodne hloupá, abych tohle sama omlouvala. A pro ty, co si rady nalhavaji, upřesňuji, ze opět pouze popisuji hola fakta.
@Silia píše: [Citacee] @Stánina píše:Díky.
@Silia hele to máš marný, chápu přesně, co chceš říct, ale na některý jako bys mluvila čínsky. Neočerňuješ, jen nechápeš ten přístup.
Podívej, já se věnovala vnoučatům až nezdravě moc, nemoci, dovolené, útěk dcery do práce alespoň na pár hodin týdně, protože měla dětí plné zuby.Jak to dopadlo? velmi špatně, naakonec jsem byla označena jako nemilující babička, protože nedovolila vnukům, aby jí skákali po hlavě. Utnula jsem hlídání, dcera se urazila a vnuky nevidím vůbec. Kdybyh toto věděla dřív, nedělala bych ze sebe blbku, která byla vždy připravena vyjít dceři vstříc pokaždé, když si vzpomene. Chtěly jste děti, tak se starejte.
Prosím o zachování anonyma, je to pro mě hodně osobní.
@Silia No tak nemají o vnouče zájem, to tak prostě je, ne každý je z vnoučat na větvi, stejně jako každý třeba nechce vlastní děti, je to jeho věc a ostatních zbytečná starost. Ano, může to člověka mrzet, ale to je tak asi všechno.
@inkakřivák - to, ze si vytucnis části textu, které ti přijdou jedovaté, neznaci, ze to tak opravdu je. A ano, myslím si, ze pokud moje pracujici babca dokázala věnovat tolik času nám, čímž jistě btw. moji mamce dost usnadnila život, pak by neco z toho mohla moje máma aplikovat i na své vnouce. Uz jen pro to, aby s vnuckou mela aspon nejaky vztah a mala pred ni neutikala, kdyz ji jednou za uhersky rok vidi. Zejména, když je mama sama, par let v důchodu a nemá nic zásadního na práci. Za tohle se zlobim, to je pravda, protože mi to přijde sobecké. A to i proto, ze máma sama nás k babicce bez ptaní dávala stále. A ted ma tisice vymluv, proč ani přijet nemůže. Dcera nikdy nezazije to hezké se svoji babi co já. A to mne prostě mrzí. Co je na tom stále k nepochopení??
@Silia píše:
@inkakřivák - to, ze si vytucnis části textu, které ti přijdou jedovaté, neznaci, ze to tak opravdu je. A ano, myslím si, ze pokud moje pracujici babca dokázala věnovat tolik času nám, čímž jistě btw. moji mamce dost usnadnila život, pak by neco z toho mohla moje máma aplikovat i na své vnouce. Uz jen pro to, aby s vnuckou mela aspon nejaky vztah a mala pred ni neutikala, kdyz ji jednou za uhersky rok vidi. Zejména, když je mama sama, par let v důchodu a nemá nic zásadního na práci. Za tohle se zlobim, to je pravda, protože mi to přijde sobecké. A to i proto, ze máma sama nás k babicce bez ptaní dávala stále. A ted ma tisice vymluv, proč ani přijet nemůže.Dcera nikdy nezazije to hezké se svoji babi co já. A to mne prostě mrzí. Co je na tom stále k nepochopení??
Kolik let bylo babičce, když vás hlídala? Ono je třeba si uvědomit, že dnešní babičky jsou o nějaký ten pátek starší než ty vaše. Mě je něco málo přez 60,navíc jsem nemocná a hlídání vnoučat mě vyčerpává. Co je na tom tak nepochopitelné? Má matka byla babčou v 43 letech, já v 51.To jsem ještě byla čupr. O deset let později je to už úplně o něčem jiném.
@Anonymní píše:
Podívej, já se věnovala vnoučatům až nezdravě moc, nemoci, dovolené, útěk dcery do práce alespoň na pár hodin týdně, protože měla dětí plné zuby.Jak to dopadlo? velmi špatně, naakonec jsem byla označena jako nemilující babička, protože nedovolila vnukům, aby jí skákali po hlavě. Utnula jsem hlídání, dcera se urazila a vnuky nevidím vůbec. Kdybyh toto věděla dřív, nedělala bych ze sebe blbku, která byla vždy připravena vyjít dceři vstříc pokaždé, když si vzpomene. Chtěly jste děti, tak se starejte.
Prosím o zachování anonyma, je to pro mě hodně osobní.
Jo, tohle je zase ten druhy extrém. To taky neni dobre. Ani mne se nelíbí takové to přehnané zneužívání dobroty. Ale naprostý nezjem mi vadí. A i v tom kontextu, jak to byl jako u děti u nás. ![]()
@bamba Třeba mojí babičce bylo 60, když jsem se narodila, jako školačka jsem u ní trávila velký kus prázdnin, mám na to nádherný vzpomínky. Byla nemocná se srdcem a na to zemřela, když mi bylo 20 ![]()
@kattie píše:
@bamba Třeba mojí babičce bylo 60, když jsem se narodila, jako školačka jsem u ní trávila velký kus prázdnin, mám na to nádherný vzpomínky. Byla nemocná se srdcem a na to zemřela, když mi bylo 20
Bylas u ní sama, nebo ještě další vnoučata? Ptám se jen proto, že má dcera také trávila spoustu času u babičky(přez můj nesouhlas),ale jen ona, další vnoučata ne.Je to velký rozdíl starat se o jedno vnouče, nebo o víc. Každopádně aspoň z mé zkušenosti, jste nebyli tak rozjívení, poslouchali jste 100% víc jak dnešní děti.
@Anonymní píše:
Bylas u ní sama, nebo ještě další vnoučata? Ptám se jen proto, že má dcera také trávila spoustu času u babičky(přez můj nesouhlas),ale jen ona, další vnoučata ne.Je to velký rozdíl starat se o jedno vnouče, nebo o víc. Každopádně aspoň z mé zkušenosti, jste nebyli tak rozjívení, poslouchali jste 100% víc jak dnešní děti.
Svoji rozjívenost v dětství neumím posoudit
A jezdily jsme tam se sestrou, plus tam bydlely ještě další 2 sestřenky
Na prázdniny pro nás ideální, skvělá banda.
Tak pohled z druhé strany - už nevím, co dělat. Moje dcera je vdaná, má dvě děti a pořád si stěžuje, že se jim nevěnuji. A nevidí, že mám taky svůj život - mám své přátele, své zájmy, kamarádky, ráda si s nimi sednu u kafíška, probereme poslední seriály a tak. Tolik jsem se na to těšila, že si v důchodu sednu, odpočinu, to víte, leta se hlásí. A že budu moci dělat to, co dřív nešlo, třeba cestovat, věnovat se sama sobě. A najednou se dozvím, že jsem špatná, protože nechci ani hlídat vlastní vnoučata. Ale já už se nahlídala dost, vychovala jsem děti, celý život dělám, to nemám ani právo na odpočinek? Jsou to přece dceřiny děti, ona to sice balí do omáčky o vztahu s babičkou, ale kdyby jí šlo jen o tohle, tak budou jezdit třeba na návštěvy všichni. Ale ne, ona chce hlídat, tak to je.
A ještě klidně napíše, že nám co dělat do čeho píchnout, a já jsem ráda, že zvládnu tu domácnost. Přeci jen nemládnu. Je to člověku líto, ona mi vyčte i to, že bývali o prázdnináchu babičky - ale kam jsem je měla dát, když jsem byla v práci. Přitom je na mateřské, takže s tímhle problém není, ne ona si jen myslí, že má právo - přece musí do kina a do restaurace a tak. Fakt je mi to líto a kolikrát bych nad ní brečela. Už s jen bojím, že řekne že za námi nepřijede vůbec, když podle ní na vnoučata kašlu. Jak jí mám vysvětlit, že jsem opravdu už starší a unavená?
Tak co, pěkný? A ted si představ - že tohle třeba jednou napíšeš - a neříkej, že nikdy. Protože nikdy nevíš, co bude.
@kattie píše:
Svoji rozjívenost v dětství neumím posouditA jezdily jsme tam se sestrou, plus tam bydlely ještě další 2 sestřenky
Na prázdniny pro nás ideální, skvělá banda.
Ano, na prázdniny do háje, protože kam vás měla ta zaměstnaná matka dát? myslíte si že existovaly příměstské tábory? Houby leda 14 dnů dovolená a pak si děcka strč třeba do sklepa. navíc mít na hrbu školáky a mít na hrbu děti školkového a jeslového věku je sakva rozdíl. A ty je tam chceš dávat proto, že přece máte právo jít si do kina, ne? Vzpamatujte se.
@inkakřivák Já? jasně, že to tenkrát nešlo jinak, rodiče si brali dovolenou 14 dnů a dost, víc nešlo, prázdniny 2 měsíce. To já přece chápu. U babičky jsem byla hrozně ráda, taky jsme jim tam s dědečkem denně pomáhali, měli zvířata, zahradu a vinici, tohle dnes děti poznají asi méně. A u nás tohle nehrozí, já dítě nebudu dávat nikam o prázdninách, jedna babička vážně nemocná a druhá hodně daleko. Čili si vše s manželem řešíme po vlastní ose. Chceme-li do kina, tak placené hlídání. A nikdo za to nemůže, prostě se situace takhle vyvinula. Já si nestěžuji, s tím jsme dítě i plánovali, věděli jsme, do čeho jdeme.
No nic, jedu vyzvednout mrně ze školky ![]()
@kattie píše:
@inkakřivák Já? jasně, že to tenkrát nešlo jinak, rodiče si brali dovolenou 14 dnů a dost, víc nešlo, prázdniny 2 měsíce. To já přece chápu. U babičky jsem byla hrozně ráda, taky jsme jim tam s dědečkem denně pomáhali, měli zvířata, zahradu a vinici, tohle dnes děti poznají asi méně. A u nás tohle nehrozí, já dítě nebudu dávat nikam o prázdninách, jedna babička vážně nemocná a druhá hodně daleko. Čili si vše s manželem řešíme po vlastní ose. Chceme-li do kina, tak placené hlídání. A nikdo za to nemůže, prostě se situace takhle vyvinula. Já si nestěžuji, s tím jsme dítě i plánovali, věděli jsme, do čeho jdeme.
No nic, jedu vyzvednout mrně ze školky
A vo tom to je, dnešním dětem práce smrdí, nemají čas, bo si musí hrát hry na tabletu, telefonu…Jak to nemají, neskutečně se nudí, ale že by pomohli, to ani náhodou.
Tedy holky některé příběhy jsou hrozně smutné
. Já tomu asi nerozumím, ale to je hezčího než když se vnouče přitulí a řekne babičko já tě mám hrozně moc rád a bude mi smutno až odjedeš domů? Docela se divím, že se lidé dokážou připravit o ty nejkrásnější chvíle. Osobně jsem určitě proti zneužívání prarodičů na hlídání pět dní v týdnu po deseti hodinách a že to v mém okolí není vyjímka. Ale nechápu co je tak hrozného na tom, když mi v šest přivezou rodiče nakrmené a umyté děti, které mi doma skočí do pyžama a po pohádce jdou spát, zatímco rodiče jdou na večeři nebo do kina? Spící dítě může hlídat i osoba s horším zdraví, dokonce si při tom může pustit i tu ordinaci. Ráno stačí už pak jen namazat chleba a předat před obědem rodičům. ![]()