Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzít si k sobě babičku?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.10.14 18:23
No já nevím, nesmíte jen koukat na to co je ve zprávách na Nově…je spousta DD, kde se důchodci mají sakra dobře, mají tam kamarády, bohatý program, perfektní péči…to přeci není jako LDN 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:26
@open mind Tak se bavíme o naprosté nemohoucnosti vyžadující 24hodinovou péči, nebo jen nějaké mezistádium, kdy si chtějí pokecat s personálem a koukat na české panorama? To je dost podstatný rozdíl. Pokud budou 10 let jen potřebovat výpomoc a ohradí se vůči špatnému zacházení, pak se dají zvládnout podle potřeby i u nás. Kdo bude moci s nimi být doma, ten to udělá, pokud nikdo z existenciálních důvodů, tak holt budou v kvalitním zařízení. Ale takoví se na LDNku nedávají. Pokud budou 10 let na přístrojích, tak pak už to chce pomoc asistentek, ale to je běžné i u postižených, které někdo neodloží do ústavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:32
@Litta transportovali byste rodiče tam? A co kdyby rodiče nesouhlasili?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:36
@kacz píše:
@Litta transportovali byste rodiče tam? A co kdyby rodiče nesouhlasili?
OMG, tak kdyby nesouhlasili, tak bychom to asi nedělali, ne? 
To jsou zas rýpání. Prostě by se to udělalo tak, aby se měli co nejlíp. Vím, že postižení se mají líp v cizině. Tak si to myslím i o stařečcích. Kdyby to tak nechtěli, tak to tak nebude. Nebudeme jim pomáhat tak, že jim budeme ubližovat přece. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:37
@Litta píše:
@open mind Tak se bavíme o naprosté nemohoucnosti vyžadující 24hodinovou péči, nebo jen nějaké mezistádium, kdy si chtějí pokecat s personálem a koukat na české panorama? To je dost podstatný rozdíl. Pokud budou 10 let jen potřebovat výpomoc a ohradí se vůči špatnému zacházení, pak se dají zvládnout podle potřeby i u nás. Kdo bude moci s nimi být doma, ten to udělá, pokud nikdo z existenciálních důvodů, tak holt budou v kvalitním zařízení. Ale takoví se na LDNku nedávají. Pokud budou 10 let na přístrojích, tak pak už to chce pomoc asistentek, ale to je běžné i u postižených, které někdo neodloží do ústavu.
To že jsi absolutně nemohoucí fyzicky neznamená, že už ti nebude sloužit hlava a nebudeš si chtít alespoň povídat, když už nic jiného nemůžeš (to byl třeba můj děda).
Zbytek toho o čem píšeš mi připadá jen jako taková teorie „Kdo bude moct doma zůstane“ - počkej až dojde na lámání chleba, kdo se o to reálně přihlásí. „Pokud z finančních důvodů nikdo nebude moct zůstat se seniorem doma, zaplatí se kvalitní zařízení“… Na to kvalitní zařízení padne průměrný plat v ČR, to je třeba věc na kterou nemá ta rodina, která si nemůže dovolit aby její člen zůstal se staříčkem doma, takže jsme tam, kde jsme byli. Vnímám to tak, že jsi asi hodná, ale spousta věcí ti v tom plánu neštymuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:40
@Litta To není rýpání, ale ty zjevně nevíš, jaké to je. Starý člověk si kolikrát postaví hlavu a rozhodne se, že okolo nich budou všichni tancovat. Nechápou, že někdo chodí do práce, protože oni už do práce 20 let nechodí. Že se někdo taky musí starat o něco jiného anebo o svoje zdraví. Očekávají, že někdo všeho nechá a přestěhuje se s celou rodinou za nimi, protože je přece zavázaný tou celoživotní vděčností. Ty tady klidně napíšeš, že by ses přestěhovala, ale chtěla bych to vidět v realitě, až by ses rozhodovala, že opustíš partnera a děti, protože partner nerozumí jazyku, děti neumí česky psát atd. atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:42
@open mind No protože je to plán. Jak já můžu vědět, kolik peněz budeme mít za 20 let? Třeba budeme mít sto tisíc. Třeba budeme mít 30 a víc bude mít brácha. Nebo se prodá chalupa a budou si užívat 10 let odborné péče. A třeba budeme mrtví dřív. Zkrátka nebudu je odkládat kvůli tomu, aby děti mohly na výlet, ale jako sourozenci se postaráme o to, aby byli v čistu a suchu. I kdyby kvůli tomu děti neměly jet na výlet. Ne že by kvůli tomu nedostaly najíst, ale nemusí mít všechno na úkor prarodičů. To se tu objevilo, a proto reaguji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:44
@kacz píše:
Ty tady klidně napíšeš, že by ses přestěhovala, ale chtěla bych to vidět v realitě, až by ses rozhodovala, že opustíš partnera a děti, protože partner nerozumí jazyku, děti neumí česky psát atd. atd…
Tohle můžeš napsat jen proto, že nás (hlavně mého partnera) vůbec neznáš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:48
@Litta ale přece takhle to nebylo myšleno, že je odložíš proto, aby děti jely na výlet. Bylo tím myšleno to, že si musí člověk, než se rozhodne, zvážit všechny okolnosti. A pokud by hrozilo, že je nemá kdo zastoupit v té péči, tak to zvážit opravdu důkladně, poohlédnout se po nějaké pečovatelce třeba a podívat se i na to, jak se to bude řešit finančně.
Tady si to každý představuje jako Hurvínek válku, všichni ji pochválí, jak je hodná a ať si ji vezme na starost, jak to bude zalité sluncem… ale realita je jiná. To je jako když potenciální rodiče mají obrázek spokojeně spinkajícího děťátka v postýlce, na které se společně dívají a nevidí přitom koliky, vztekání, misky s obědem odmrštěné za topení, horečky, laryngitidy a mnoho a mnoho bezesných nocí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 18:48
@Litta píše:
@open mind No protože je to plán. Jak já můžu vědět, kolik peněz budeme mít za 20 let? Třeba budeme mít sto tisíc. Třeba budeme mít 30 a víc bude mít brácha. Nebo se prodá chalupa a budou si užívat 10 let odborné péče. A třeba budeme mrtví dřív. Zkrátka nebudu je odkládat kvůli tomu, aby děti mohly na výlet, ale jako sourozenci se postaráme o to, aby byli v čistu a suchu. I kdyby kvůli tomu děti neměly jet na výlet. Ne že by kvůli tomu nedostaly najíst, ale nemusí mít všechno na úkor prarodičů. To se tu objevilo, a proto reaguji.
To právě vědět nemůžeš, jak co bude a jestli nakonec vlastně budeš reálně schopna se postarat bez toho aby děti nedostaly najíst jak píšeš, bez toho aby sel vztah s manželem či tvé zdraví do kopru atd. Proto se nedá s jistotou říct, že ten kdo se o stařečky nepostará (rozuměj vezme k sobě, nebo přinejhorším zajistí a zaplatí luxusní zařízení) je zloun sobeckej a nevděčnej. Tak mi to ale vyznívalo a proto reaguji já. Nic ve zlém, fakt. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 19:28
Jak píší holky, ono se to nezdá, ale může to být nesmírně obtížné. Ale proč to aspoň nezkusit, jsi opravdu správná ženská. On parkinson je specifický třeba v tom, že časem může přijít i to, že bude babičku potřeba třeba párkrát za noc otočit v posteli. Parkinsonici mají problémy s iniciováním pohybů…
Jinak k obecnému teoretizování:
Ad převoz do jiného prostředí: Všeobecně je jakékoli přesazování do cizího, neznámého prostředí nežádoucí. Starý člověk s jakoukoli demencí například si pamatuje hluboko uložené věci (ze svého mládí atd.), ale první se poškozuje okamžitá paměť. Takže zatímco ve svém domácím prostředí je ještě schopen relativně dlouho fungovat, v neznámém nikoli. Neznamená to, že musí zůstat jen doma, ale třeba u dětí to zná pořád lépe, než v ústavu atd. Samozřejmě podle možností.
S tím cizím jazykem mají holky pravdu. Je spoustu lidí v těžkých stavech, ale i přesto si potřebují aspoň občas promluvit. A také potřebují, aby jim bylo rozumět, navíc když se třeba už i špatně vyjadřují.
A spousta dalšího, co tu už padlo.
U nás byla ve hře i ponorka, kterou jsme s babičkou vzájemně měli, to, že když mi třeba po chemoterapii omdlívala, neuzvedla jsem ji, měla deprese, a v neposlední řadě bývá problém, že se před rodinou dlouho stydí. takové umývání, zavádění čípků do rekta atd. není jen problém pečovatelů, ale problém s tím má i ten opečovávaný člověk. Potom tvrdohlavost, staří lidé mají svoji hlavu. Jakmile jsem vytáhla paty z domu, babička se snažila vlézt do vany, zasekla se v půlce a musela čekat, až dojdu… A mohlo by se stát i něco horšího…
Přes to všechno jsme ji ale udrželi doma až skoro do konce - problémy se nějak řešily ve spolupráci s celou rodinou. Ale rodiče by se tehdy mohli těžko vzdát své práce, naštěstí jsem byla na VŠ a péči o babičku vzala nejprve skoro celou do svých rukou, později jsme se víc s rodiči dělili. Byly to 3 roky s rakovinou, do toho úmrtí dědy, zlomenina nohy v krčku. Naštěstí byla babička zcela při smyslech. Může být hůř. A bylo to šíííleně náročné. V nemocnici, kde jsem babičce domluvila ke konci ambulantní infuze (kvůli zvracení a už nemohla přijímat potravu) říkali, že jsme 1., kdo si nechal příbuzného v tomto stavu doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.10.14 20:14
Musím říct, že starost o blízkého nemocného člověka je hodně náročné a to nejen fyzicky…ono je to snad mnohem víc o psychice…já se ale znám, také bych babičku chtěla k sobě a dala jí to, co potřebuje, do té doby, než by bylo volné místo v LDN…možná než do LDN bych zkusila ale nějaký domov důchodců nebo sanatorium, kde se specializují na Parkinsona…já totiž těm LDN nevěřím ani za mák, právě díky negativním zkušenostem a hlavně díky nedostatku personálu v těchto zařízeních, takže pro mne nedostatečná péče pro všechny lidi tam umístěné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 21:20
@kacz píše:
@Litta ale přece takhle to nebylo myšleno, že je odložíš proto, aby děti jely na výlet. Bylo tím myšleno to, že si musí člověk, než se rozhodne, zvážit všechny okolnosti. A pokud by hrozilo, že je nemá kdo zastoupit v té péči, tak to zvážit opravdu důkladně, poohlédnout se po nějaké pečovatelce třeba a podívat se i na to, jak se to bude řešit finančně.Tady si to každý představuje jako Hurvínek válku, všichni ji pochválí, jak je hodná a ať si ji vezme na starost, jak to bude zalité sluncem… ale realita je jiná. To je jako když potenciální rodiče mají obrázek spokojeně spinkajícího děťátka v postýlce, na které se společně dívají a nevidí přitom koliky, vztekání, misky s obědem odmrštěné za topení, horečky, laryngitidy a mnoho a mnoho bezesných nocí.
Tady začala diskuze o péči o starou a víceméně soběstačnou babičku po smrti dědy. A nemám chuť pročítat ji celou, takže jenom zjednodušeně z vlastní zkušenosti. Pokud je na tom babička takhle dobře, máte pro ni místo a vycházíte spolu, pak nevidím problém.
Ale přemýšlela bych hodně o tom, co bude dál. jetsliže máte vyhlídku na umístění babičky do ústavu a ona s tím počítá, je to dobré. Pokud tam nechce, a budete ji tam nutit, můžete taky čekat bleskové zhoršení stavu. A že se stav horšit bude je dané věkem. Takže taky můžete počítat s tím, že se babička bude časem špatně pohybovat, případně bude nepohyblivá úplně, a zkoušela někdy některá z vás, jenom třeba posadit anebo umýt, převléknout a přebalit i jen 70 ti kilového nehybného člověka? O tom se nemluví, ale to prostě nejde v jednom zvládnout. tedy umýt, nakrmit, přebalit, naučíte se i sama převléknout postel, ale cokoliv jiného je problém. A s tím musíte počítat. Ono se to hezky řekne nikdy je nedám do ústavu, ale uvažujte o tomhle. Dokud jsem to nezažila, neuměla jsem si to představit. A když odejde i mozek, pak začíná teprve peklo - celé noci nesmyslných výkřiků, plivání léků, a podobné radovánky. Takže je potřeba zvažovat úplně všechno.
Ale zpět - takovouhle babču ještě fit bych opatrovala strašně ráda a mrzí mě, že už tu naše maminka i přes ten šílený závěr není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.10.14 21:24
@Levandule121 píše:
Jak píší holky, ono se to nezdá, ale může to být nesmírně obtížné. Ale proč to aspoň nezkusit, jsi opravdu správná ženská. On parkinson je specifický třeba v tom, že časem může přijít i to, že bude babičku potřeba třeba párkrát za noc otočit v posteli. Parkinsonici mají problémy s iniciováním pohybů…Jinak k obecnému teoretizování:
Ad převoz do jiného prostředí: Všeobecně je jakékoli přesazování do cizího, neznámého prostředí nežádoucí. Starý člověk s jakoukoli demencí například si pamatuje hluboko uložené věci (ze svého mládí atd.), ale první se poškozuje okamžitá paměť. Takže zatímco ve svém domácím prostředí je ještě schopen relativně dlouho fungovat, v neznámém nikoli. Neznamená to, že musí zůstat jen doma, ale třeba u dětí to zná pořád lépe, než v ústavu atd. Samozřejmě podle možností.
S tím cizím jazykem mají holky pravdu. Je spoustu lidí v těžkých stavech, ale i přesto si potřebují aspoň občas promluvit. A také potřebují, aby jim bylo rozumět, navíc když se třeba už i špatně vyjadřují.
A spousta dalšího, co tu už padlo.
U nás byla ve hře i ponorka, kterou jsme s babičkou vzájemně měli, to, že když mi třeba po chemoterapii omdlívala, neuzvedla jsem ji, měla deprese, a v neposlední řadě bývá problém, že se před rodinou dlouho stydí. takové umývání, zavádění čípků do rekta atd. není jen problém pečovatelů, ale problém s tím má i ten opečovávaný člověk. Potom tvrdohlavost, staří lidé mají svoji hlavu. Jakmile jsem vytáhla paty z domu, babička se snažila vlézt do vany, zasekla se v půlce a musela čekat, až dojdu… A mohlo by se stát i něco horšího…
Přes to všechno jsme ji ale udrželi doma až skoro do konce - problémy se nějak řešily ve spolupráci s celou rodinou. Ale rodiče by se tehdy mohli těžko vzdát své práce, naštěstí jsem byla na VŠ a péči o babičku vzala nejprve skoro celou do svých rukou, později jsme se víc s rodiči dělili. Byly to 3 roky s rakovinou, do toho úmrtí dědy, zlomenina nohy v krčku. Naštěstí byla babička zcela při smyslech. Může být hůř. A bylo to šíííleně náročné. V nemocnici, kde jsem babičce domluvila ke konci ambulantní infuze (kvůli zvracení a už nemohla přijímat potravu) říkali, že jsme 1., kdo si nechal příbuzného v tomto stavu doma.
Ano, přesně tak, šílená ponorka, neustálá kritika čehokoliv a - tohle mi nevař, to mi nedávej, přidat deku, sundat deku, obléct svetr, běhání po sousedkách o pomoc, když maminka upadla. Ale pořád si říkám, stálo to zato, byla s námi a zemřela doma mezi svými. Ale nebýt toho, že děláme z domu, nevím, jak by to dopadlo. Asi tou LDN.
Jo, a zmiňovaný příspěvek na péči - pokud si dobře pamatuju, tak maximum je 14 tisíc, a dává se lidem absolutně nepohyblivým, kteří se ani sami nenajedí. Přesně si ty body nepamatuju. A vyřízení trvá nejmín 3-4 měsíce, nám zavolali ze sociálky až asi za měsíc po maminčině smrti, že tedy budou prověřovat její zdravotní stav.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.14 20:27
Ano zazila som aj krmenie aj prebalovanie, kupanie, ci prebdene noci. Najhorsie boli chvile, ked ma babicka uz nespoznavala.Ale aj tak by som sa nerozhodla inak. A to nie som ziadna silacka, ale zvladnutsa to da. Chce to len trpezlivost a naucit sa tie spravne pohyby. Vela ma naucili sestricky z charity a aj vdaka nim som to zvladla az do konca. A to som mala dve male deti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
