Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@malinika píše:
A otázka. Počítáš s tím, že sama budeš jednou stará? A budeš potřebovat, aby se o tebe také někdo postaral? Nebo se půjdeš v šedesáti pro jistotu odstřelit?
Jo, ona určitě ano.
Myslím, že se jednou bude divit, až jí děti nechají umřít, samotnou opuštěnou někde na ldnce
Pak se jí možná v hlavě rozsvítí a bude litovat. Nebo je tak moc bezcitná, že ne? Nevím, ale děsí mě takový lidé ![]()
Určitě bych si babičku vzala k sobě. Pokud je trochu soběstačná a není ležák, tak to zvládneš. Věř, vím to z vlastní zkušenosti. Jen ne LDN, to by mohl být babiččin konec.
@Zenyatta píše:
Tak to bych si s těma, co to budou cítit a zažívat jinak, zřejmě myšleno ne tak negativně, chtěla pokecat. Třeba o tom, jak s úsměvem na rtech napochodují, aby popátý za dva dny převlíkli a umyli po. sranýho seniora, který je těžký a velmi špatně se s ním manipuluje. Docela ráda bych s nima hodila řeč o tom, jak v pohodě snášejí, když jsou jim vyčítány každodenní hodinový procházky, aby aspoň na chvíli vypadli ven a vyčistili si hlavu. A doufám, že by mě ti ostatní povzbudili v tom, že schválně vylitý nebo rozsypaný jídlo není zas taková tragédie, že je vlastně legrace to uklízet…
To ale mluvíš o absolutně jiným druhu péče, proboha… Pokud by babička VIDĚLA, tak zůstane doma a obstará se jakž takž, protože sice chodí hooodně pomalu, ale zatím o berlích chodí, u nás je největší problém ZRAK a ne demence a přebalování. O tom jsem nic nepsala, takže nechápu proč to vytahuješ. ![]()
Koukám, že už se tu zase „zvrací“ nad cizími příspěvky. Nerozumím, že někdo nedovede prostě respektovat jiný úhel pohledu či názor bez bouchání hlavou o zeď. Taky moc nechápu, na co se vlastně zakladatelka ptá, když tu všechny, co jí od jejího plánu zrazují přesvědčuje že ví, jak se babička chová, kolik toho zvládne ještě sama a jak je vlastně vůbec nebude omezovat v tom, jak jsou zvyklí žít.
Nicméně, vezmu to z jiného konce. Já sama jakožto senior neschopný se o sebe postarat bych prostě nechtěla, aby se o mne musel starat můj syn. Nechtěla bych aby nevěděl jestli má dřív letět do práce, věnovat se svým dětem, nebo mne koupat. Miluju ho, potěší mne když za mnou přijde do zařízení, kde zrovna budu na návštěvu, ale v životě bych nechtěla, aby si mne musel z dobrého srdce nastěhovat domů, neměl kvůli mě dost času na své děti a svou ženu. Aby musel snášet mé stařecké vrtochy s vidinou, že to se mnou bude jen horší… Neměla jsem ho proto, abych měla pečovatele na stáří a mám ho tak ráda, že prostě doufám a udělám vše pro to, abych to od něj nemusela nikdy chtít.
Ovšem zakladatelka to má jen na půl roku, tak vlastně nevím co řeší, když je tedy babička mentálně fit a pul dne vydrží doma v pohodě sama + ti co mají na celodenní péči o seniora jiný názor/zkušenost jsou dle jejích reakcí naprosto necitliví tvorové.
Příspěvek upraven 03.10.14 v 12:24
@malinika píše:
Nemyslím si, že všechno, co v životě děláme, musíme dělat s úsměvem na rtech a radostí. Ale důležité je, abychom to dělali s láskou a pokorou.
Jenže po tom, co tohle všechno zažíváš několik let, se ta láska a pokora hledá docela těžko. Nehledě k tomu, že se třeba můžou přidat tvé vážné zdravotní komplikace, které vyplývají z péče o seniora a které když neřešíš, tak tě totálně odrovnají.
@Lili5 píše:
Já bych do toho šla. Starala jsem se o svou prababičku, byla ležící, postupně jsme ji doma i rozchodili, měla jsem tehdy doma 3. měsíční miminko, když k nám přišla. Nebylo to snadné, ale naložit vozík, přebalovačku pro maličkou, pro starenku, jet na výlet taky nebyl problém, jen jsme holt jeli dvěmi auty, léky, jídlo, tak snad jsem vařila i sobě a manželovi, takže nebyl problém. Jasně, nemohli jsme úplně kam jsme chtěli, dilema, kam prababička půjde, když pojedeme do Alp (jeli jsme na měsíc) se ale vyřešilo tím, že byla už rozcvičená a soběstačná, že mohla se vrátit na chvíli do pečovatelského domu. Jako sestra pracující v gerontologii vím, že i o nejtěžší ležáky se rodiny starají, ale taky vím, že spousta rodin je nemilosrdně odsoudí k ústavu - a je jedno zda LDN apod. nebo cokoliv jiného. A to kolikrát lidi dostatečně soběstačné, kde by stačila minimální dopomoc a pak přijde rodina, která se stará 79 let o postiženého pána (dětská mozková obrna s těžkou mentální retardací, už ale ležícícho, nicméně voňavého, úžasně naučeného na stereotypy) a žádá jej okamžitě domů, hned jak to půjde, to mi pak padá čelist úctou! To, že jako stát se postará, LDNka se postará apod. - to je dílo komoušů, kdy prostě nebylo „in“ aby se nemohoucí lidé ukazovali na veřejnosti, ale zavírali se do ústavů, domovů důchodců, domácí péče neexistovala a my jsme to nezažili, tak se chováme sobecky dál. Co z toho, že neodjedu na víkend s dítětem na výlet? Kolikrát to byla právě babička, která třeba měla naplánovaný svůj víkend a já jsem byla nemocná a ona přijela ke mě a vařila mi čaj a polívku… Kolikrát to i pro ni bylo těžké a vydržela nespat, pomáhat. Za mě je to samozřejmost se o blízkého nemohoucího postarat. ps: ještě z vlastní zkušenosti v práci vím - Boží mlýny melou pomalu… ale jistě.
Přesně tohle je ten důvod, proč bych se o svou babičku starala i na úkor sebe, protože ona tady taky byla pro mě, když mi nebylo dobře a stále tady pro mě je. Miluju ji strašně moc a za to je teď na řadě ona, abych tu pro ni byla, když ji nebude dobře.
@Zenyatta A co si představuješ, že bude s tebou, až jednoz budeš ty ten „po… senior“? Už se vidíš v LDN, kde z důvodu úspor třeba dostaneš jednu plenu na den?
Kde budeš čekat na to, až tě vytížené pečovatelky milostivě přijdou nakrmit?
Při čtení této diskuse se mi vybavuje báseň Dědova mísa…
@Anonymní píše:
To ale mluvíš o absolutně jiným druhu péče, proboha… Pokud by babička VIDĚLA, tak zůstane doma a obstará se jakž takž, protože sice chodí hooodně pomalu, ale zatím o berlích chodí, u nás je největší problém ZRAK a ne demence a přebalování. O tom jsem nic nepsala, takže nechápu proč to vytahuješ.
Já to nemyslela konkrétně na tvoji babičku. Ona se ta diskuze ohledně péče o seniory posunula do obecnější roviny. A to, co jsem zmiňovala, to nejsou kdovíjaké extrémy, i to jsou každodenní aspekty péče o (některé) seniory.
@Zenyatta jasně, že když jsem ten den myla už počtvrté pokaděnou koupelnu, tak mi do zpěvu nebylo, ale nehla jsem ani brvou, prababička se už tak necítila dobře… Osprchovala jsem ji, posbírala stolici, vytřela, vyvětrala a život šel dále… Jasně, že to vždy nebylo růžové, miminko brečelo, prababička zrovna něco potřebovala, nebo v noci sotva jsem usnula, tak se babička sesunula, tak jsem nespala ani já… Ale nikdy jsem nelitovala.
@blobfish píše:
@Zenyatta A co si představuješ, že bude s tebou, až jednoz budeš ty ten „po… senior“? Už se vidíš v LDN, kde z důvodu úspor třeba dostaneš jednu plenu na den?Kde budeš čekat na to, až tě vytížené pečovatelky milostivě přijdou nakrmit?Při čtení této diskuse se mi vybavuje báseň Dědova mísa…
Já se modlím, abych se toho nedožila. A pokud bych měla skončit jako bezvládný ležák, tak doufám, že mě v tom moje děti nenechají a pomůžou mi důstojně odejít z tohoto světa.
@blobfish
to je to „koryto ti synek udělá“?..já si lámala hlavu z čeho to je ![]()
@krtek7489 píše:
To jo, ale je mi z tebe blivnoSorry. Rozhodně nelituju toho, že jsem se o maminku starala do poslední chvíle, že když umírala, mohla jsem jí držet za ruku. Stejně tak o manžela, NIKDY bych je nikam nešoupla pro svojí pohodlnost nebo výlety
Z tebe mi není blivno, ale je mi z teba na zvracení. Jdu blejt velebnosti
@Zenyatta co značí důstojně odejít… pochybuji, že za našeho života schválí eutanazii… Jasně, jde tomu nenápadně pomoct, aby ten konec nebyl dlouhý, ale ne každý do toho jde… Co když zrovna Tvé děti budou vyžadovat, aby Ti zavedli nasogastrickou sondu, když už nebudeš moct jíst? Co když to budou zrovna Tvé děti, které odmítnou dávkování opiátů, ikdyž budeš mít proleženiny a budou žádat jen „šetrnou léčbu“?
@Zenyatta píše:
Já se modlím, abych se toho nedožila. A pokud bych měla skončit jako bezvládný ležák, tak doufám, že mě v tom moje děti nenechají a pomůžou mi důstojně odejít z tohoto světa.
Důstojně tak, že tě třeba udusí polštářem??? Jinou možnost asi nemají…
Mě teda důstojný konec připadá tak, že člověk může v klidu a v pohodě dožít mezi svou rodinou.