Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Bohužel to moji rodiče už nezvládají, nebo lépe řečeno spíš nechtějí zvládat, vyhrožují, že babičku i proti její vůli umístí na LDN, protože je to prý pro ně až příliš veliká zátěž. Babička tím trpí a třeba mi i brečí do telefonu, že tam nemůže zůstat a že neví kam má jít. Já to na jednu stranu chápu, je to jak s dítětem, nachystat každé jídlo, pomoci s koupáním jelikož sama nevleze do vany, připravit léky, chodit pro léky, ale přijde mi to z jejich strany spíš sobeckost, že jim to otravuje život, oni by raději lítali každý den někde po venku, po svých aktivitách a zakončili to posezením v hospodě, co vím tak chodili tak 3× do týdne.
postarat se o babičku je samozřejmě chvályhodné.
ovšem - mluvila jsi o celé situaci se svými rodiči? probírala jsi s nimi, na co si ti babička stěžuje?
pokud je vše tak, jak říká a ty ji chceš k sobě, tvému manželovi to nevadí a tvoje rodiče péče o ni zatěžuje, tak je to OK, asi není opravdu o čem debatit. jiná věc je ta, že tvoje babička je stará a její informace už nemusí být tak úplně relevantní a skutečnost může být třeba někde jinde, než co ti vykládá. moje máma se takhle starala u nás doma o dědu. ano, moc dobře si vzpomínám, jak na mámě nenechal nit suchou, tohle nedělá, tamto nedělá, za celý den mu nedá ani najíst, on má hlad a žízeň… to mi vykládal asi tak pět minut po tom, co jsem ho nakrmila. bylo očividné, že z nějakého důvodu má v paměti mne jako někoho, koho má rád a prožíval to tak, že já mu pomáhám, ale že všichni ostatní na něj kašlou a chtějí mu ublížit, i když to samozřejmě nebyla pravda, nejvíc se o něj starala máma, která zůstala z práce doma, mezitím co mi ostatní chodili do práce, takže náš čas byl víc limitovaný
čůrat chodil do rohu pokoje a ven se občas pokoušel odejít oknem, takže dohled potřeboval i přes noc. ono dokud jsme s ním nežili v jedné domácnosti, tak se jevil sice starý, ale normální, teprve když si ho máma přestěhovala k sobě, tak se najednou začaly objevovat rozpory mezi realitou a jeho viděním reality.
takže pokud chceš pomoci babičce a tím i vlastním rodičům, je to zcela v pořádku. ale rozhodně bych do toho nešla po hlavě jenom proto, že babička mi brečí do telefonu, rozhodně bych si nejdřív promluvila s rodiči. jinak napadá mě - mají vyřízený příspěvek na péči (resp. má babička vyřízený příspěvek na péči)? nestačilo by jenom kdybys jim třeba jenom občas zaskočila po večerech babičku pohlídat a pokecat s ní (jestli ta možnost je)?
Pokud je to na půl roku, tak je to samozřejmě něco úplně jiného. A pokud jenom sedíš doma a nikam nejezdíte a nemáte žádné plány, tak taky. Já si to umím představit tak na ten rok.
@Anonymní píše:
@Zenyatta
Věřím, že je to vyčerpávající, ale hloupé žblepty o našich to určitě nejsou, kdyby si je znala, tak víš, že je pro ně důležitější užít si svůj volný čas v hospodě, než ho obětovat pro péči o druhé… Bohužel.Navíc je od nich krajně nevhodné, ventilovat si tyto pocity, že to nezvládnou vyčítavě před ní.
A vysvětlíš svým dětem, že nebudete jezdit na delší výlety a celovíkendové akce a jánevímkam, že ten čas obětuješ babičce? Jseš připravená na to, že na tebe budou děti naštvaný, že kvůli babičce trčí doma? Uvědomuješ si, že bude pláč, protože to kino, na které se tak strašně těšily, nestihnete, protože babička to a ono?
A co když po pár týdnech zjistíš, že nezvládáš babičku dávat do vany? Jak to budeš řešit? A co když ti po návratu do práce zaměstnavatel řekne „ne, nebudete kvůli babičce odcházet dřív, zařiďtě si to s ní jinak“…
Péče o starého člověka rozhodně není procházka růžovou zahradou, pro pečujícího je to kolikrát cesta do pekel, po pár měsících nezřídka končí jako vyčerpaná troska. Věř, že ze mě mluví osobní zkušenost. A taky si přečti něco o sendvičové generaci.
No jako ta myšlenka, co tady byla psaná, že by mi babička vadila, když by jí bylo špatně a já bych nemohla jen na výlet… tak to fakt nevím jestli se mám smát nebo brečet… To se taky modlím, aby moje děti jednou měli alespoň trochu citu. Nemusí mít hned tu svatozář nad hlavou. ![]()
Jinak, zrovna jsem to řešila sousedce pro manžela, u nás šlo o polohovací postel, měl rozbitou páteř, tak ji fakt potřeboval. A vyřešilo se to přes pojišťovnu, se vším nám pomohla prodejna zdravotnických potřeb. Tak jen uvažuju, jestli není nějaké udělátko na to koupání, takže by ti určitě poradili. Já když potřebovala invalidní vozík pro mamku, moc jsem si s tím nevěděla rady, zašla jsem tam, oni mi všechno poradili, doktorka jen napsala papíry, oni všechno vyřídili, než to prošlo pojišťovnou, tak mi ho asi za 300,– měsíčně půjčili nějaký jejich, abych nebyla bez vozíku dva měsíce, prostě paráda, takže kdyby bylo pro babičku něco potřeba, tak jen si vzpomeň, a hledej zdravotnické potřeby ![]()
@lyrica To mi povídej, zažila jsem to na 3× a bylo to hodně náročné období. Hlavně s mamčou, kdy už byla totální ležák, nejedla, nepila a odmítala hospitalizaci v nemocnici, do toho malé dítě, práce
No už je to pryč, ale bylo to velice náročné období.
@malinika nemůžeš absolutně srovnávat péči o zdravé dítě a péči o seniora, jehož vidění reality už je zkreslené. U dítěte ten nejnáročnější stav trvá několik měsíců, maximálně tak 3 roky. O seniora se můžeš starat 10, 20 let a neustále se zhoršuje. Lže ti, že si vzal léky, dělá ti naschvály, přesně jak tady bylo napsáno - „nenechá na tobě nit suchou“. Odejdeš s dítětem do bazénu a celou dobu se strachuješ, jestli cestou na záchod neupadne a už hodinu neleží v koupelně. Takže nebudeš s dítětem chodit do bazénu ani jinam? Přestaneš chodit do práce? Tak jo ![]()
@Zenyatta
Ne ne, nic z toho co píšeš, opravdu problém není.
Než se vrátím do práce, babi bude v domově kam sama chce.. Přes noc nikam nejezdíme a půl dne sama babi v pohodě vydrží. Ty jo v kině už jsem nebyla asi 5 let, to nás nebaví a dítě má dva roky, žádná změna k horšímu to pro něj nebude.
@Anonymní píše:
- je to na přechodnou dobu co jsem doma na MD, pak chce babi sama do domova tudíž žádná práce
jenom praktická otázka, možná jsem ji přehlídla - o domov důchodů už má babička požádáno? ono je to na dlouhé lokte, zvlášť pokud člověku není jedno, kde babičku umístí, ale má vybraný nějaký konkrétní (například kvůli dobré dojezdové vzdálenosti kvůli možnosti častých návštěv). například můj děda zemřel den před tím, než nám volali, že už se místo uvolnilo… trvalo to hezkých pár měsíců a uvolnilo se prakticky na nátlak dědova psychiatra, který se tam snažil dědu protlačit, kdyby nebylo jeho, tak nám tehdy ředitelka zařízení udávala čekací dobu v řádu několika let
je to tedy pár let nazpátek, nevím, jestli se situace nezlepšila, ale zas až tak moc bych v to nedoufala.
@Zenyatta No, myslím že je dobré vést své děti k tomu, že nejsou středobodem vesmíru a že na žebříčku hodnot je zábava rozhodně níže než člověk.
@krtek7489 věřím a je mi jasné, že mě to čeká taky. Moje mamka je zatím mladá, tak toho zvládne ještě relativně dost. Ale s věkem…no co naděláme.
@Anonymní píše:
No jako ta myšlenka, co tady byla psaná, že by mi babička vadila, když by jí bylo špatně a já bych nemohla jen na výlet… tak to fakt nevím jestli se mám smát nebo brečet… To se taky modlím, aby moje děti jednou měli alespoň trochu citu. Nemusí mít hned tu svatozář nad hlavou.
Ne že ty bys nemohla jet na výlet. Ale tvoje děti by nemohly jet na výlet se svými rodiči, na dovolenou, do kina, nikam. Děti, které to nerozhodly, budou žít život, ve kterém se jim rodiče nevěnují a nic s nimi nepodnikají.
@Zenyatta píše:
A vysvětlíš svým dětem, že nebudete jezdit na delší výlety a celovíkendové akce a jánevímkam, že ten čas obětuješ babičce? Jseš připravená na to, že na tebe budou děti naštvaný, že kvůli babičce trčí doma? Uvědomuješ si, že bude pláč, protože to kino, na které se tak strašně těšily, nestihnete, protože babička to a ono?
A co když po pár týdnech zjistíš, že nezvládáš babičku dávat do vany? Jak to budeš řešit? A co když ti po návratu do práce zaměstnavatel řekne „ne, nebudete kvůli babičce odcházet dřív, zařiďtě si to s ní jinak“…
Péče o starého člověka rozhodně není procházka růžovou zahradou, pro pečujícího je to kolikrát cesta do pekel, po pár měsících nezřídka končí jako vyčerpaná troska. Věř, že ze mě mluví osobní zkušenost. A taky si přečti něco o sendvičové generaci.
@kacz píše:
Ne že ty bys nemohla jet na výlet. Ale tvoje děti by nemohly jet na výlet se svými rodiči, na dovolenou, do kina, nikam. Děti, které to nerozhodly, budou žít život, ve kterém se jim rodiče nevěnují a nic s nimi nepodnikají.