Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím si, že jsou „milenky“ a „milenky“. Buď jsou to ženy, které jdou víceméně po materiálních věcech a tím pádem jim je jedno, jestli tímto rozbíjí rodinu. A také berou jako velkou výhodu to, že takové milenky slíznou pozornost, něhu, sex, ale kdyby měla tomu muži prát věci, vařit, uklízet, tak by si to hodně rychle rozmyslela. Pak jsou to milenky takové, které mnohdy zklamal život a raději se upnou na „zkušeného“ muže (mnohdy ani tyto ženy neví, že je to ženáč) a zamilují se, tím pádem je to pak zátěž pro všechny.
Sama za sebe bych nikdy nechtěla být něčí milenkou, nebyl by mi lhostejný pocit, že tím ničím rodinu a vyléčila by mě od takových činů představa, kdybych se vžila do kůže takové „podvedené manželky“ ![]()
Kdyz jsem to tahla se zenatym tak jsme se nikdy neschazeli u nej ale u me a myslenky na to co doma se proste nesmi pripoustet…zajimave bylo setkat se s manzelkou ja vedela kdo to je ona ne..
Příspěvek upraven 18.08.12 v 15:13
Nevím no, mně se nezdá, že být milenkou je víc než manželkou. Většinou muži říkávají „milenka je žena na sex, nic víc, nic míň“. Radši budu manželkou a budu mít oficiální status ženy, která má ze zákona právo na informace, finance, sdílet bydlení apod. a která muži stála za to, aby si ji vzal
Jinak bych asi do vztahu se zadaným nešla, měla bych pocit, že jsem opravdu něco míň - něco, co se musí skrývat a co dlouho nevydrží, a asi bych měla pocit, že mě využívá. Když jsem mu dobrá na sex, tak jsem mu dobrá i na to, aby se mnou oficálně chodil. Sex bez lásky neuznávám, nejsem matrace. Vůči manželce bych výčitky svědomí neměla, ani vůči jeho děckám, ale spíš vůči sobě, to je přece nejdůležitější - znát svou cenu.
Napíšu něco z pohledu vdané milenky ženatého muže.
S manželem nám to dlouhodobě neklape, máme děti a milence jsem nehledala.
Tak nějak se to vyvrbilo z jedné moc prima akci, kde jsem ho poznala. Bohužel taky v manželství s dětmi. První impulz a iniciativa vzešla od něho.
Ani jeden to nebere jako vztah na sex. Je to hodně o citech. Bohužel ani jeden se nechce rozvádět, protože tu máme i jiné závazky (děti, nějaký majetek, který by se špatně dělil, on už jednou bydlel odděleně, bohužel mu žena dělala problémy ohledně dětí).
Musím podotknout, že jsem s ním hned ze začátku nespala, než jsme se trošku oťukali a poznali, trvalo nám to 3 měsíce.
U mě to není normál stav, jsem v 13 letém manželství a toto je první (doufám že poslední) nevěra, kterou jsem ochotná připustit.
Nejsem na to pyšná, je mi z toho často do pláče, vlastně žijeme dva životy, ale ty chvilky (není to jen o sexu), za to stojí
.
M.
Přesně jak píše @PaníBovaryová nejsem matrace, nikdy bych se k tomuto nesnížila a že si Vy milenky myslíte, že si s Vámi i rád povídá, to je jasný, protože to by ten chlap musel být fakt idiot, aby Vám na rovinu řekl, že jste pro něj jen matrace (je jasný, že na to by přistoupila opravdu jen s prominutím bl. ka) a nakecávát Vám, jak to doma neklape, to je to nejjednodušší… ![]()
Osobní zkušenost nemám, ale nejbližší kamarádka ano. Sama vdaná s dítětem se zabouchla do ženatého s 3 dětma,,, jí to v manželství neklapalo, jemu spíš ano, ale prostě se to stalo. Vydrželo jim to asi rok, občasné tajné schůzky, a nešlo vyloženě jen o sex, i když ten byl samo hlavní, ale kamarádce chybělo povídání si, hlazení, lichotky, dotyky,,, toto všechno jí ten chlápek dal a ona úžasně vykvetla. týden co týden jsem ji měla u sebe na kafi a ona se mi tu celá rozplývala. Oba věděli, že z toho nic nebude, nikdo nechtěl bořit rodinu. Po cca roce to skončilo tak nějak víceméně samo, ale ne úplně, občas se potkají, k ničemu už nedošlo, ale pořád to v nich je, dle slov kamarádky se dost drží,,, zkrátka nějak se přitahují… myslím, že potkat se někde, kde bude příležitost, tak to začne znova. Úplně to neodsuzuju, ale ani nepodporuju,,, uchovávám si neutrální postoj, ale jsem ráda, že se mně pozice podváděné manželky nikdy týkat nebude, neb jsem svobodná matka ze své vlastní vůle a nikdy bych neměnila ![]()
A.
Já myslím, že těch typů milenek bude víc. Některá je zamilovaná a čeká, že se kvůli ní rozvede. Další je taky zamilovaná a navíc vdaná a rozvody nejsou z různých důvodů možné. Další chce jen sex a nerozlišuje ženatý - svobodný. Je dost variant.
A sex bez lásky? Proč ne? Jako matrace bych si zrovna nepřipadala, protože ta matrace by z toho nic neměla, ale já ano. Sex bez lásky má něco do sebe.
Mala som kamaratku milenku zenateho s detmi. Bolo to vraj strasne fajn, a ona bola strasne zamilovana, az na to, ze ked bola chora, bola sama. Na vianoce bola sama. Na narodeniny bola sama… Jej slovami, okamihy obrovskeho stastia vykupene vecnostou nekonecneho nestastia ![]()
Inak, chapem zenske co robia problemy s detmi voci chlapom co podvadzaju… co sa tie decka od toho uboziaka naucia? Ako zit dvojaky zivot? Nebude tym deckam lepsie ked „pridu“ o otca podvodnika?
Já bych řekla, že dost záleží na tom, v jakém životním období se potencionální milenka nachází (když vynechám „zlatokopky“). Mladá bezdětná skoro ještě „náctka“ si asi moc hlavu lámat nebude, jak to postihne jeho ženu či děti (to si stejně ani dle mého většinou není schopna představit). Stejně tak žena zrazená, s ještě pochroumaným srdcem i sebevědomím má sama svých smutků plnou hlavu a opět moc neřeší jeho rodinu (koneckonců je to jeho rodina, když to nevadí jemu, tak proč by mělo jí, že. na ní přece taky nikdo nebral ohled…) Stejně tak vdaná žena a ženatý muž, když to oběma vyhovuje.. nechtějí ničit své rodiny atd. naproti tomu jsou tu právě jisté zlatokopky, kterým i snad dělá dobře představa, že ona je tak „skvělá“, že se jí podařilo získat muže (v tomto případě většinou movitého, co jim vše zajistí a naproti tomu mu nemusí prát fusekle…) A co se týká výše uvedené matrace? Zas si nemyslím, že je rok 1940, aby se sex ze strany ženy považoval za „oběť muži“, sex je přece zábava a za mě, sex a láska je něco naprosto rozlišného, co vůbec nemusí existovat dohromady ![]()
@_Kaczenkaa_ Myslím, že to vidíš moc jednostranně. Chlap, kterému nejde o nic jiného, než si zaš…t a blboučká ženská, která je zamilovaná až po uši a naivně si myslí, že chlap kvůli ní opustí rodinu. Nic není jen černé a bílé, přečti si příspěvky nahoře… Vždyť by to šlo brát i opačně - ženská, co si chce užít v posteli a oblbne chudáka tátu od rodiny. Ne, je to oboustranná záležitost a věř nevěř, i v mileneckém vztahu mohou být city, jen ti dva nechtějí kvůli své slabosti pokazit životy dalších lidí, tak to prostě tají ![]()
Já osobně si myslím, že nebýt milence, už jsem dávno rozvedená a odnesly by to děti…
Moje žena byla 4 roky na mateřské, určitě to znáte jako matky je to stereotyp, který některé ženy ubíjí, jiným nevadí. Po mateřské, asi za půl roku si našla práci v jedné provozovně. Byl jsem rád, že má změnu a že konečně zažije něco jiného než na mateřské. Ze začátku bylo vše ok, byla ráda, že se dostala z domu, nechal jsem ji jít na večírky oné provozovny, ať si užije, hlídal jsem malého a byl rád, že se baví. Jednou jsem potřeboval její telefon, můj byl vybitý a zrovna když jsem chtěl volat oběvilo se na displeji Mareček, tak jsem jí to podal, a myslel že je to její bratr, který se jmenuje stejně, rychle típla a byla červená a měla rychlé výmluvy. Pak začalo chodit množství SMS, někdo řekne, že se to nedělá, ale já se podíval" jak se mi vyhajalo koťátko a snad+ 100smajlíků. Tak to mě chladným nenechalo, chtěl jsem vysvětlení, ale místo něj jsem dostal sprda co jí lezu do mobilu, že normální lidé tam nelozí a ona mi tam taky neleze. Telefon zmizel z zemského povrchu a bylo slyšet jen pípání v kapse, které nabívalo na intenzitě. Pak začala mít přesčasy a jezdila na koncerty a do práce chodívala před příchodem ostatních, on tam měl takovou spálnu, protože byl z města vdáleného 80km, pak si začala kupovat krajkové kalhotky, což odmítala vždy nosit, dostávat od něj spodní prádlo, no to už jsem měl tlak jako papiňák a pak ještě nechtěla jet na předem obědnanou dovolenou, že ona chce jít do práce a malý bude u jejích rodičů a malý se těšil, ale to ji nezajímalo, byla jen ona a on a vše kolem bylo vedlejší. Nakonec jsme jeli, ale co jsem zažil nikomu nepřeji řvala celou cestu, malý se ptal co se stalo mamince, ona neodpovídala tak se ptal mě a co má člověk říci! První on se rozešel se svou přítelkyní, s kterou měl holčičku, která byla stejně stará jako malý, byt si nechal, byl psaný na něj, to už moje žena viděla, že dosáhla svého a je volný a pro své potěšení mi říkala: Co tu budeš dělat až odejdu, nó, příští pázdniny už tu nebudeme a s malým budeme bydlet v jeho městě. Tak jsem na začátku ledna vzal její telefon a vytočil jeho číslo, na druhé straně byl borec, který prohlašoval, že se milují a nemohou bez sebe žít a když jsem se zeptal co malý, prý to je rozhodnutí mé ženy, která o svém životě může rozhodovat jak ona chce. Tak jsem mu řekl, že teda jo, ale odejde do 1.7, to ještě souhlasil, pak souhlasila i má žena a já se musel smířit s tím, že odejde. Má žena ráda do mě rýpala pořád no co budu dělat a tak a já jí ukázal, což jsem musel, protože domácnost nestíhala, že umím žehlit, prát i vařit a pouklízet taky, má klidná povaha ji přímo rozohňovala, já to bral tak jak to šlo. A jednoho krásného večera, kdy si nezapoměla říci jaký budu bez ní chudák dostala žlučníkový záchvat, to by jste se divili jak jsem jí byl náhle dobrý, žlučník šel ven, její sestra jí řekla, že to má z toho jak se chová ke mně, žena tvrdila, že určitě z něčeho jiného. Vozil jsem jí co bylo třeba, staral se o malého, domácnost, chodil do práce a úplně v poho, babičky daleko. tři a půl měsíce byla nemocná, Mareček ji chodil navštěvovat, pak nechápali spolubydlící na pokoji kdo to tedy je, když já jsem manžel. No a pak klid, najednou, že to musí posunout to stěhování na podzim a dotyčného začal sexuální apetit trápit, manželka nemohla a tak začalo ubývat sms až jednoho dne nic. Je to již dva roky a manželka se začala chovat jako by kromě mne nikdo jiný nebyl. Připadá si pořád tlustá, já jsem jiný vidím člověka jaký je na duši, proto kdyby byla nejtlustější, ale bezva ženská, tak ji budu milovat, ona tlustá není, jen něco má špatně v hlavě, ale pamatuji si to zlo co má v sobě, i když teď se chová úplně jinak, tak si to pamatuji a to nikdo nevymaže. Tak vám holky doporučuji nedělejte nic, čeho můžete litovat, čas a slovo nejdou vrátit.
Má kamarádka - sice nevdaná, ale v dlouholetém vztahu, je milenkou svého švagra, manžela své sestry. Kamarádka děti nemá, oni ano. Trvá to už několik let. ![]()
@Anonymní píše:
Má kamarádka - sice nevdaná, ale v dlouholetém vztahu, je milenkou svého švagra, manžela své sestry. Kamarádka děti nemá, oni ano. Trvá to už několik let.
Tak to je sila. ![]()
@JackO'Conor píše:
Moje žena byla 4 roky na mateřské, určitě to znáte jako matky je to stereotyp, který některé ženy ubíjí, jiným nevadí. Po mateřské, asi za půl roku si našla práci v jedné provozovně. Byl jsem rád, že má změnu a že konečně zažije něco jiného než na mateřské. Ze začátku bylo vše ok, byla ráda, že se dostala z domu, nechal jsem ji jít na večírky oné provozovny, ať si užije, hlídal jsem malého a byl rád, že se baví. Jednou jsem potřeboval její telefon, můj byl vybitý a zrovna když jsem chtěl volat oběvilo se na displeji Mareček, tak jsem jí to podal, a myslel že je to její bratr, který se jmenuje stejně, rychle típla a byla červená a měla rychlé výmluvy. Pak začalo chodit množství SMS, někdo řekne, že se to nedělá, ale já se podíval" jak se mi vyhajalo koťátko a snad+ 100smajlíků. Tak to mě chladným nenechalo, chtěl jsem vysvětlení, ale místo něj jsem dostal sprda co jí lezu do mobilu, že normální lidé tam nelozí a ona mi tam taky neleze. Telefon zmizel z zemského povrchu a bylo slyšet jen pípání v kapse, které nabívalo na intenzitě. Pak začala mít přesčasy a jezdila na koncerty a do práce chodívala před příchodem ostatních, on tam měl takovou spálnu, protože byl z města vdáleného 80km, pak si začala kupovat krajkové kalhotky, což odmítala vždy nosit, dostávat od něj spodní prádlo, no to už jsem měl tlak jako papiňák a pak ještě nechtěla jet na předem obědnanou dovolenou, že ona chce jít do práce a malý bude u jejích rodičů a malý se těšil, ale to ji nezajímalo, byla jen ona a on a vše kolem bylo vedlejší. Nakonec jsme jeli, ale co jsem zažil nikomu nepřeji řvala celou cestu, malý se ptal co se stalo mamince, ona neodpovídala tak se ptal mě a co má člověk říci! První on se rozešel se svou přítelkyní, s kterou měl holčičku, která byla stejně stará jako malý, byt si nechal, byl psaný na něj, to už moje žena viděla, že dosáhla svého a je volný a pro své potěšení mi říkala: Co tu budeš dělat až odejdu, nó, příští pázdniny už tu nebudeme a s malým budeme bydlet v jeho městě. Tak jsem na začátku ledna vzal její telefon a vytočil jeho číslo, na druhé straně byl borec, který prohlašoval, že se milují a nemohou bez sebe žít a když jsem se zeptal co malý, prý to je rozhodnutí mé ženy, která o svém životě může rozhodovat jak ona chce. Tak jsem mu řekl, že teda jo, ale odejde do 1.7, to ještě souhlasil, pak souhlasila i má žena a já se musel smířit s tím, že odejde. Má žena ráda do mě rýpala pořád no co budu dělat a tak a já jí ukázal, což jsem musel, protože domácnost nestíhala, že umím žehlit, prát i vařit a pouklízet taky, má klidná povaha ji přímo rozohňovala, já to bral tak jak to šlo. A jednoho krásného večera, kdy si nezapoměla říci jaký budu bez ní chudák dostala žlučníkový záchvat, to by jste se divili jak jsem jí byl náhle dobrý, žlučník šel ven, její sestra jí řekla, že to má z toho jak se chová ke mně, žena tvrdila, že určitě z něčeho jiného. Vozil jsem jí co bylo třeba, staral se o malého, domácnost, chodil do práce a úplně v poho, babičky daleko. tři a půl měsíce byla nemocná, Mareček ji chodil navštěvovat, pak nechápali spolubydlící na pokoji kdo to tedy je, když já jsem manžel. No a pak klid, najednou, že to musí posunout to stěhování na podzim a dotyčného začal sexuální apetit trápit, manželka nemohla a tak začalo ubývat sms až jednoho dne nic. Je to již dva roky a manželka se začala chovat jako by kromě mne nikdo jiný nebyl. Připadá si pořád tlustá, já jsem jiný vidím člověka jaký je na duši, proto kdyby byla nejtlustější, ale bezva ženská, tak ji budu milovat, ona tlustá není, jen něco má špatně v hlavě, ale pamatuji si to zlo co má v sobě, i když teď se chová úplně jinak, tak si to pamatuji a to nikdo nevymaže. Tak vám holky doporučuji nedělejte nic, čeho můžete litovat, čas a slovo nejdou vrátit.
Ani nevíš jak je mi ze tvého příspěvku smutno
jako by jsi psal o nás. Už jsem sem přispívala, jsem pod zkratkou M.
U nás se to bohudík/nebo bohužel (pro mě) zatím neposunulo do té roviny, kdy bych znova našla cestu ke svému muži.
Ono je to těžké, když máte doma 10 let někoho, koho skoro neznáte. Někoho, kdo vám tvrdí že by to a ono v životě neudělal… a pak po letech udělá stejně pravý opak.
Teď mluvím o tom, že dokázal uhodit.
Momentálně jsem sice vdaná milenka, ale pořád jsem šťastnější, než jen jako utrápená ženská, které manžel hrozí sebráním dětí i střechy nad hlavou, kterou spolu těžce vydřeli a vybojovali proti všem.
Současný stav mi nevyhovuje, bohužel život není černobílý.
Chtěla bych mít tvůj nadhled
a cítit to, co musíš asi cítit - když jsi dokázal manželku vzít zpět.
Asi půl roku jsem „chodila“ s ženatým mužem. Věděla jsem, že je ženatý a má děti, to jak staré, jsem se dozvěděla až postupně. Vztah začal z jeho strany.
Já byla svobodná, kariéristka, vlastní byt, stále v práci, po nocích sama. Šla jsem do toho vztahu proto, že jsem byla sama, myslela jsem si, že se chlapům nelíbím apod. Prostě pracovně jsem byla na výši, ale v soukromí to stálo za prd. A objevil se on a najednou to bylo všechno jinak.
Od začátku jsme měli jasno, že je to dočasné, že on od rodiny odchod nezvažuje. I jsme narovinu mluvili o tom, že má svou ženu rád, děti miluje.
Vztah byl samozřejmě o sexu, ale více o povídání. Byli jsme schopni spolu prokecat celé noci. Nejvíce mne asi dostala jednou jeho věta „škoda, že jsme se nepotkali před 8 lety, mohlo to být všechno jinak“, kterou si pamatuji do dnes.
Co mi to dalo - díky němu jsem získala zpět sebevědomí, najednou se za mnou začli chlapi otáčet (a to doslova), krátce po ukončení jsem potkala i svého současného muže. Cítila jsem se prostě skvěle.
Co jsem si z toho odnesla:
A tak si na to občas vzpomenu, když přijde můj muž domů…
Na závěr ještě dodám, že jsme i po ukončení zůstali kamarády, asi ještě 2 roky (než jsem šla na mateřskou). Napíšeme si k Vánocům apod., občas na něj narazím v novinách, tak si přečtu, co je o něm nového. Vím, že je se svou ženou, že jsou spokojeni.
Samozřejmě musím přiznat, že jsem se trochu do něj zamilovala. To bych zase nevydržela, půl roku s někým trávit čas a nebýt zamilovaná. Ale od začátku bylo jasno, že je to jen dočasné a jednou to skončí. Samozřejmě i mi pak bylo smutno, ale celkově si myslím, že jemu i mně ten vztah v určitém směru velice prospěl.
No prostě není všechno černo-bílé.