Zachránit rodinu nebo sebe?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 07:46
Zachránit rodinu nebo sebe?

Omlouvám se za anonym a vkládám svůj příběh. Poradíte co s tím nebo stalo se někomu něco podobného?
S přítelem jsme byli spolu 6 let a vztah fungoval normálně. Bylo zde ale pár oblastí a problémů, které on nechtěl řešit. Jedním z těchto problémů byl nefungující sex a taky lehký stereotyp vkrádajici se do našich všedních dnů. Já jsem to samozřejmě chtěla řešit, o všem se s ním pobavit, ale vždy jsem narazila. On nic nechtěl rozebírat, říkal mi, že on v ničem problém nevidí, že nemám rozdmýchávat zbytečné spory apod. Jinak to byl milující pozorný partner, plný lásky, kterou mi dával najevo pěkným gesty, občasnými dárky, odejmutím, polibky, apod. Neřešené problémy mě po čase ale začaly víc a víc trápit a protože jsem se z jeho strany nesetkala s odezvou, tak jsem si našla občasného milence. Byla to obrovská chyba a doteď toho velmi lituji. Přítel díky smskám, které si tajně přečetl v mém mobilu, na vše přišel. Byla obrovská hádka, jeho řev, moje vysvětlování a týdenní pauza, po které jsme si řekli, že to ustojime a budeme dále ve vztahu… Vše vypadalo, že se vrací do stejných kolejí. Zhruba za dva měsíce jsem ale zjistila, že jsem těhotná. A jako když utne, přítel začal být nepříjemný, z těhotenství se neradoval, nechtěl se se mnou bavit a těšit se na děťátko. Později jsem se pak dozvěděla, že se bál, že dítě není jeho, ačkoliv časově bylo jasné, že otec není nikdo jiný než on. Ale vraťme se zpět. Po narození děťátka a těhotenství, které jsem skoro celé probrečela (kvůli jeho necitelnému chování) se začal trochu snažit, ale v žádném případu už to nebyl ten přítel, kterého jsem znala. Žádné objetí, žádné polibky, žádná vřelá slova… To trvá doteď, kdy je děťátku rok. Už nevím kudy kam, začínám mít psychické problémy. Chvíli se směju a dělám, že je vše ok, ale pak hodinu brecim ve sprše. Chvíli se snažím byt hodná fungující přítelkyně, ale za chvíli je ze mě saň, která mu za vše vynadá a nekontroluje svou zlost. On se mnou naši rodinu nechce řešit a bavit se o budoucnosti. Fungujeme vedle sebe jako rodiče našeho děťátka, ale vlastně jsme jen spolubydlící. Od početí jsme spolu nespali, neobjimame se, nelibame se, prostě se nechováme jako pár. Ne protože nechci já, protože nechce on. Řekl mi, že už nemůže říct, že mem miluje a není si jistý, zda se mnou chce byla i nadále. Zkoušela jsem jít s dítětem na čas od něj, ale pak jsem se zas vrátila, protože mě trápil nevýslovný stesk a protože dítě potřebuje tátu a já jeho pomoc (finanční, ale i fyzickou). Ačkoliv nejsme manžele, máme i společný majetek, hypotéku apod. Už ale dál nemohu. Nemohu být nemilována. Nezvládám to. Přítel ví, že lituji toho, co jsem udělala, že to byl pro mě jen nezávazný sex a že jsem se tak zachovala až poté, co on naše problémy nechtěl řešit. Tisíckrát jsem se mu za vše omluvila, ale marně. Při každé hádce mi můj podvod vmete do obličeje a tvrdí, že jsem to já, kdo zničil vztah. Já si strašně přeji vztah a hlavně rodinu zachránit. Ale nevím jak, jsem bezradná. Zkoušela jsem mu několikrát navrhnout návštěvu poradny, ale nechce o tom ani slyšet. Podotýkám, že naše děťátko on miluje a nedal by na něj dopustit. Už od porodu je mu jasné, že otcem je on, ta podoba je totiž neskutečná… Otázka zní: Mám všem vydržet a doufat, že čas zacelí rány a vše se zlepší? Nebo mám odejít do podnájmu a začít nový život? Nebo mám zůstat kde jsem, ale najít si nového partnera?… Jsem na pokraji psychického zhroucení…

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Reakce:
terien
Echt Kelišová 9608 příspěvků 22.01.19 07:55

Njn, chápu tebe i jeho. Neměli jste se k sobě vůbec vracet a to dítě bylo jenom poslední hřebík do rakve. Zůstat tam a hledat jiného chlapa, to ať tě ani nenapadne, to je ta největší kravina kterou můžeš udělat (že tě tohle vůbec napadne :roll: ). Promluvila bych si s ním s tím, že buď přistoupí na poradnu a začněte na tom vztahu makat nebo konec a jdete od sebe. Jinou variantu nevidím.

Peta02
Kecalka 408 příspěvků 22.01.19 08:34

Byla jsem v pozici podvadene a je to psycho, partnera svým způsobem chápu. Chce to strašně moc snahy z tvé strany. A na poradně bych trvala, tohle samy nevyřešíte. Zkusila bych si s partnerem v klidu sednout, rict mu, ze musí přeci vnímat, ze to mezi vámi není dobre, ze vidíš ze je nestastny a ze snad nechce aby mělo vaše dite takový rodinný vzor, kde se ti dva k sobe chovají jako vy dva, ze to chceš resit a ze čas ocividne nepomáhá ani jemu.

Lainaire8
Závislačka 2585 příspěvků 2 inzeráty 22.01.19 08:37

Můžeš si za to sama, nechápu že zůstaneš s někým, koho dokážeš podvádět. To snad nejde dohromady ne? Měli jste se rozejít už když na to přišel. A chápu i jeho, že se tak chová, být to opačně, dáváš mu to sežrat do konce života. Tys měla problém (ano, chlap občas nic nevidí :roll:) a řešilas to milencem. Chyba, měla jsi odejít už tenkrát, snad je logický že pokud se problém neřeší, lepší to určitě nebude.

Radím odejít, u vás už to jako dřív nikdy nebude. Škoda jen, že jste do toho přivedli dítě…

nostress
Extra třída :D 14358 příspěvků 22.01.19 08:47
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym a vkládám svůj příběh. Poradíte co s tím nebo stalo se někomu něco podobného?
S přítelem jsme byli spolu 6 let a vztah fungoval normálně. Bylo zde ale pár oblastí a problémů, které on nechtěl řešit. Jedním z těchto problémů byl nefungující sex a taky lehký stereotyp vkrádajici se do našich všedních dnů. Já jsem to samozřejmě chtěla řešit, o všem se s ním pobavit, ale vždy jsem narazila. On nic nechtěl rozebírat, říkal mi, že on v ničem problém nevidí, že nemám rozdmýchávat zbytečné spory apod. Jinak to byl milující pozorný partner, plný lásky, kterou mi dával najevo pěkným gesty, občasnými dárky, odejmutím, polibky, apod. Neřešené problémy mě po čase ale začaly víc a víc trápit a protože jsem se z jeho strany nesetkala s odezvou, tak jsem si našla občasného milence. Byla to obrovská chyba a doteď toho velmi lituji. Přítel díky smskám, které si tajně přečetl v mém mobilu, na vše přišel. Byla obrovská hádka, jeho řev, moje vysvětlování a týdenní pauza, po které jsme si řekli, že to ustojime a budeme dále ve vztahu… Vše vypadalo, že se vrací do stejných kolejí. Zhruba za dva měsíce jsem ale zjistila, že jsem těhotná. A jako když utne, přítel začal být nepříjemný, z těhotenství se neradoval, nechtěl se se mnou bavit a těšit se na děťátko. Později jsem se pak dozvěděla, že se bál, že dítě není jeho, ačkoliv časově bylo jasné, že otec není nikdo jiný než on. Ale vraťme se zpět. Po narození děťátka a těhotenství, které jsem skoro celé probrečela (kvůli jeho necitelnému chování) se začal trochu snažit, ale v žádném případu už to nebyl ten přítel, kterého jsem znala. Žádné objetí, žádné polibky, žádná vřelá slova… To trvá doteď, kdy je děťátku rok. Už nevím kudy kam, začínám mít psychické problémy. Chvíli se směju a dělám, že je vše ok, ale pak hodinu brecim ve sprše. Chvíli se snažím byt hodná fungující přítelkyně, ale za chvíli je ze mě saň, která mu za vše vynadá a nekontroluje svou zlost. On se mnou naši rodinu nechce řešit a bavit se o budoucnosti. Fungujeme vedle sebe jako rodiče našeho děťátka, ale vlastně jsme jen spolubydlící. Od početí jsme spolu nespali, neobjimame se, nelibame se, prostě se nechováme jako pár. Ne protože nechci já, protože nechce on. Řekl mi, že už nemůže říct, že mem miluje a není si jistý, zda se mnou chce byla i nadále. Zkoušela jsem jít s dítětem na čas od něj, ale pak jsem se zas vrátila, protože mě trápil nevýslovný stesk a protože dítě potřebuje tátu a já jeho pomoc (finanční, ale i fyzickou). Ačkoliv nejsme manžele, máme i společný majetek, hypotéku apod. Už ale dál nemohu. Nemohu být nemilována. Nezvládám to. Přítel ví, že lituji toho, co jsem udělala, že to byl pro mě jen nezávazný sex a že jsem se tak zachovala až poté, co on naše problémy nechtěl řešit. Tisíckrát jsem se mu za vše omluvila, ale marně. Při každé hádce mi můj podvod vmete do obličeje a tvrdí, že jsem to já, kdo zničil vztah. Já si strašně přeji vztah a hlavně rodinu zachránit. Ale nevím jak, jsem bezradná. Zkoušela jsem mu několikrát navrhnout návštěvu poradny, ale nechce o tom ani slyšet. Podotýkám, že naše děťátko on miluje a nedal by na něj dopustit. Už od porodu je mu jasné, že otcem je on, ta podoba je totiž neskutečná… Otázka zní: Mám všem vydržet a doufat, že čas zacelí rány a vše se zlepší? Nebo mám odejít do podnájmu a začít nový život? Nebo mám zůstat kde jsem, ale najít si nového partnera?… Jsem na pokraji psychického zhroucení…

Je mi to líto už kvůli vašemu dítěti, které za nic nemůže. Ale sama vidíš, že takto žít se nedá. Vina je na obou stranách. Přítel nechtěl vaše společné problémy řešit, a ty jsi to pak „vyřešila“ po svém. Pokud by jste neměli to dítě, tak bych ti napsala, ať se s ním rozejdeš. Takto bych si s ním ještě jednou v klidu promluvila. Řekni mu o svých pocitech, i o tom, jak tě jeho chování a přístup zraňuje, a že takto už dále žít nemůžeš. Jestli to chce řešit společně, pak bych navrhla partnerskou poradnu, jinak rozchod. V případě, že se domluvíte na novém začátku, musí platit pravidlo, že minulost zůstane uzavřená, a uděláte tlustou čáru. Neexistuje, aby ti u každé hádky mlátil o hlavu tvoji nevěru, a neustále tě vytrestával svojí ignorací, a ty aby ses pořád dokola tisíckrát omlouvala.To už by bylo lepší se v klidu rozejít.Rodiči bude tak jako tak i nadále.

7.straka
Kecalka 465 příspěvků 22.01.19 08:53

Hledat řešení partnerských problémů v kalhotách někoho třetího…tvl milionkrát to tady bylo, nikdy to nedělá dobrotu. Chudák dítě, do čeho jste ho to přivedli.

Uživatel je onlinekarkarka
Závislačka 3205 příspěvků 22.01.19 08:54

Největší chyba byla udělat si dítě tak brzy po provalení tvé nevěry.v tu dobu jste měli řešit vás vztah a pracovat na jeho zlepšení. Takhle je mi jasné,ze si tvuj přítel celou dobu těhotenství myslel,ze ditko neni jeho.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 08:55

@nostress
Takhle bych si to představovala, ale partner o tom prostě vůbec nechce mluvit. Tak jako predtim nechtěl řešit naše problémy, teď je to úplně stejné. Přitom vidí, že se neskutečně trápíme oba :zed: Už to trvá rok a tři čtvrtě a není ani minimální posun :,(

Premek_Orac
Závislačka 4684 příspěvků 22.01.19 08:56

Ahoj zakladatelko,
oba jste udělali chyby. On, že nenaslouchal tomu, co tě trápí, ty tím, že jsi ho podvedla, čímž jsi obrovsky ranila jeho důvěru.
Myslím ale, že u vás bylo těch nezdravých základů vztahu více, než jsi napsala. Ale to nechci rozvádět.
Co s tím? Není možné, abyste oba strávili zbytek života ve vztahu, kde se očividně ani jeden necítíte dobře. Řešení tak jsou jen dvě - buď budete schopní se svým vztahem pracovat tak, že k sobě najdete lepší cestu, nebo si řeknete, že to prostě nejde a že každý půjdete svou cestou.
Dítě ocení víc spokojené rodiče, kteří jsou od sebe, než dva trápícíc se, předstírající vztah kvůli dítěti.

nostress
Extra třída :D 14358 příspěvků 22.01.19 08:57
@Anonymní píše:
@nostress
Takhle bych si to představovala, ale partner o tom prostě vůbec nechce mluvit. Tak jako predtim nechtěl řešit naše problémy, teď je to úplně stejné. Přitom vidí, že se neskutečně trápíme oba :zed: Už to trvá rok a tři čtvrtě a není ani minimální posun :,(

A ty by jsi měla kam jít i s dítětem v případě rozchodu?

Příspěvek upraven 22.01.19 v 09:08

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 08:57

@karkarka
Miminko nebylo plánované, prostě přišlo. Já jsem to vnímala jako pozitivní věc a vlastně důvod pro fresh start, ale on se od té doby úplně zasekl a doteď “neodsekl” zpět… :zed:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 08:59

@nostress
Musela bych si najít podnájem. Takže finanční zátěž by to byla značná. Navíc se bojím i toho, že bych to nezvládla psychicky, ale i fyzicky (pomoc s miminkem) apod. :,(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 09:02

@Premek_Orac
To je právě ta otázka. Opravdu dítě netrpí víc když si ho rodiče předávají jako horkou bramboru, každý si najde nového partnera a nikdy nikdo nedokáže předpovědět jak se k němu budou noví partneři jeho rodičů chovat?… Potažmo pak další členové “nových” rodin?… Mít dva domovy, dvě rodiny…? :(

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 22.01.19 09:05

@7.straka
Nehledám odsouzení, ale radu. Bohužel jsem byla hloupá, stalo se, nevrátím to zpět i kdybych tisíckrát chtěla… Musím myslet na přítomnost a ne na minulost, se kterou už bohužel nic neudělám :(

nostress
Extra třída :D 14358 příspěvků 22.01.19 09:07
@Anonymní píše:
@nostress
Musela bych si najít podnájem. Takže finanční zátěž by to byla značná. Navíc se bojím i toho, že bych to nezvládla psychicky, ale i fyzicky (pomoc s miminkem) apod. :,(

Hm, tak to není úplně ideální. :? To bych asi vydržela s ním do té doby, než půjde dítě do školy, zatím si odkládala nějaké peníze stranou, a pokud by se stávající situace nezlepšila, našla bych si práci a bydlení, nejlépe i se školkou někde u sebe.Taky bych ti doporučila najít si nějakého solidního psychologa.

Příspěvek upraven 22.01.19 v 09:09

Stránka:  1 2 3 4 5 6 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Tělocvik děti nebaví a pohybová gramotnost klesá. V čem je problém?

Studie Mezinárodní zdravotnické organizace potvrdila, že za posledních 13 let... číst dále >

Články z Expres.cz

Kadeřávková účtuje se svými ex: Byla jsem vaše nejlepší, nechci vás ani za milion!

Mladá herečka Anna Kadeřávková (21), která září v nekonečném seriálu Ulice,... číst dále >

Exkluzivně: Pozdravte nový pár Anetu Vignerovou a scenáristu Mostu! Petra Kolečka

Tak a konec mlžení! Bývalá miss z roku 2009 a modelka Aneta Vignerová se z... číst dále >

Články z Ona Dnes

Sedm tipů, jak vyřešit manželské neshody

Pokud spolu lidé umějí komunikovat, nemusí rozpory končit házením talířů nebo... číst dále >

Vyprošťováky, které vás po divoké noci nakopnou do nového roku

Silvestrovská noc bude možná dlouhá a zábavná, ale první novoroční ráno může... číst dále >