Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ještě bych dodala, že na základě zkušeností už se nesnažím bavit a řešit věci s lidma, se kterými není řeč anebo řešit nechtějí. Týká se to všech - známých i rodinných příslušníků.
Protože pomoct můžeš sobě nebo jiným jenom, když to ty sama nebo ten druhý chce. Vyřešit problém taky můžeš jenom, když to zúčastnění chtějí.
Jinak není šance a je lepší se odstřihnout.
Jinak opravdu nejsem zastánce toho, aby zůstávalo dítě v nefunkční rodině, a vyloženě jsem alergická na „zůstat spolu jen kvůli dítěti“. Není fér si brát dítě za de facto rukojmí vztahu a přehazovat na něj takovou zodpovědnost. Za mě - pokud je nějaký jiný důvod, proč spolu být, super, pracovat na tom. Pokud je to čistě jen dítě a strach z rozchodu, je takový sebeobětování pěkná blbost a málokterý dospělý zralý člověk by za takové zjištění od srdce rodičům poděkoval, spíš by ho to pěkně bolelo. Jasně, že člověk dělá pro dítě první poslední, ale takový sebeobětování a setrvávání ve vztahu, kde jsou oba nešťastný a pochopitelně se to projevuje (viz i tvoje nálady a pocity, to už je skoro na psychologa, zvlášť jestli se to zhoršuje - protože se hodně trápíš a nevíš, jak z toho ven), je zbytečný ničení života všech zúčastněných - a to dítě k tomu samozřejmě nebude slepý a hluchý. Samozřejmě je otázka, jak který pár zvládne rozchod, ideální situace je, když se to povede v zájmu dítěte zvládnout lidsky, co možná nejopatrněji k dítěti a s odložením vlastního ega na chvíli bokem…
@LaPaloma píše:
Ještě bych dodala, že na základě zkušeností už se nesnažím bavit a řešit věci s lidma, se kterými není řeč anebo řešit nechtějí.
Prvni krok reseni je shodnout se na problemu a uprimne vzato, ani jeden z uvedenych problemu me moc nepresvedcil.
@Proximus ono to neplatí samozřejmě vždycky, lidi maj různý důvody. Někdo podvádí i v podstatě ze sportu. Ale opravdu je někdy u nevěry prvotní impuls v tom, že ten vztah je na houby, něco neklape a neřeší se to. A když se jeden snaží to řešit a druhej ne, ano, ten druhej to podělal.
Pochopitelně nevěra NENÍ řešení a ani předchozí blbá situace ji doopravdy neomlouvá. Nevěrník mohl ze vztahu odejít, nebo se to dal pokusit řešit.
Ale nemá smysl se tvářit, že to bylo úplně bezdůvodně a před nevěrou byli všichni strašně happy, když nebyli - už v zájmu dalšího fungování toho vztahu.
@Anonymní píše:
@Saulus
Nevyjmenovala jsem další důvody, i když jich bylo více. Pokud se snažíte s chlapem řešit problém ve vztahu několik měsíců, ne-li let a ten chlap jej neřeší, je to problém. Ano, rozchod měl být nejlepším řešením, ale rozejít jsem se nechtěla právě proto, že jsem na svém příteli viděla mnoho pozitivního. Sex je bohužel velkou součástí vztahu a absolutně nefungoval. Neměla jsem to řešit podvodem, teď už to vím a mám máslo na hlavě. Vy jste nikdy chybu neudělal? Takhle chyba mne už mnoho stála a kdybych v minulosti viděla, kde budu teď, nikdy bych to nedopustila. Bohužel poučení přichází až po chybě. Nechci se ale jen ohlížet do minulosti. Žijeme tady a teď. Myslíte, že lidé si nezaslouží druhou šanci? Co Vám by tenkrát pomohlo, pokud píšete, že se Vám stalo něco podobného? Co byste čekal od své partnerky? Nikdy byste/jste jí neodpustil?…
Divila by ses, co jsem byl schopen odpustit. Jenze odpustit neznamena zapomenout. Tohle je většinou opravdu hluboka jizva. Vazis si sveho chlapa?
Jsem presvedcen, ze ted mas v rukou predevsim budoucnost vaseho ditete, tak na to mysli.
Vice snad jedine v SZ, at to tu neplevelim.
@Maiandra píše:
Jinak opravdu nejsem zastánce toho, aby zůstávalo dítě v nefunkční rodině, a vyloženě jsem alergická na „zůstat spolu jen kvůli dítěti“. Není fér si brát dítě za de facto rukojmí vztahu a přehazovat na něj takovou zodpovědnost. Za mě - pokud je nějaký jiný důvod, proč spolu být, super, pracovat na tom. Pokud je to čistě jen dítě a strach z rozchodu, je takový sebeobětování pěkná blbost a málokterý dospělý zralý člověk by za takové zjištění od srdce rodičům poděkoval, spíš by ho to pěkně bolelo. Jasně, že člověk dělá pro dítě první poslední, ale takový sebeobětování a setrvávání ve vztahu, kde jsou oba nešťastný a pochopitelně se to projevuje (viz i tvoje nálady a pocity, to už je skoro na psychologa, zvlášť jestli se to zhoršuje - protože se hodně trápíš a nevíš, jak z toho ven), je zbytečný ničení života všech zúčastněných - a to dítě k tomu samozřejmě nebude slepý a hluchý. Samozřejmě je otázka, jak který pár zvládne rozchod, ideální situace je, když se to povede v zájmu dítěte zvládnout lidsky, co možná nejopatrněji k dítěti a s odložením vlastního ega na chvíli bokem…
O tom jsem presne psal..
Jinak myslím, že pokud byl problém zejména v sexu, je to přesně to, že příteli v řešení brání vlastní ego. To se dá pochopit, i když opět - tím, že bude dělat mrtvyho brouka a strkat hlavu do písku, se to samo nezlepší. Zajímalo by mě ale zdůvodnění, proč nechce tu poradnu - jestli to nechce říkat cizímu, jestli právě nechce zmiňovat ty původní problémy v sexu, nebo jestli doopravdy už ten vztah nechce spravovat - to třetí je pochopitelně nejhorší možnost, ale pořád spolu jste, i když říká, že neví, zda s tebou chce být. V momentě, kdy ale řekne tohle, by si to měl v dohledné době ujasnit a k něčemu dospět, případně navrhnout řešení. Je naprosto legitimní, že někdo nevěru neunese, ale není pak důvod, aby v tom vztahu byl dál a druhému to co chvíli připomínal. Teď je otázka, jak to má on, jestli porad chce i tebe, anebo je s tebou třeba z pocitu povinnosti kvůli dítěti.
Pokud je dítěti rok, počato bylo po dvou měsících od návratu, tak to máme už skoro dva roky, kdy to „řešíte“ sami, a zjevně to nikam nevede. Dva roky jsou dlouhá doba a bez zlepšení doteď už bych moc nečekala, že se to samo o sobě spraví. Píšeš, že jsi zkusila i odejít, a že TOBĚ se stýskalo - a partner co? Takhle to zní, že jsi odešla, nic, vrátila se, nic, ale tak to asi nebylo a nejspíš si toho všiml, ne? ![]()
@LaPaloma
Tvůj příspěvek mě dostal… Je v něm mnoho pravdy a hodně věcí jakoby mi šlo z duše. Vím ze jsem udělala velikou chybu, ale zároveň jsem teď dva roky opravdu pykala. Až tak, že je mi každý den na umření ouzko a modlím se, aby to přešlo. Půl mne chce odejít a už přítele nikdy nevidět za to, jak mne nechá trpět a jen se na to kouká a stále se vrací do minulosti a předhazuje mi to samé, půl mne chce fungující rodinu a jeho lásku zpět. Trhá mne to vejpůl a mám pocit, ze nemůžu dál. Navíc mi opravdu přijde že si přítel tak trochu v té svém poleze libuje. Má přece důvod k naštvaní, já jsem přece ta co podváděla a celé to rozbila…
Ale zasloužím si za to dva roky trpět?… Strašně se bojím, že mi po rozchodu bude ještě hůř než teď a že se budu modlit abychom se zase dali dohromady. Byla jsem vždy sebevědomý člověk, ale přijde mi, že pomalu ztrácím sebeuctu. A mozkové buňky ![]()
@Maiandra
Tvrdil, ze nechce tu poradnu z toho důvodu, že se nechce svěřovat cizímu člověku. Ale zda to tak opravdu je, nevím. Nikdy nechtěl řešit problémy se mnou, tak je asi nechce řešit ani s psychoterapeutem. Děsí mě ale, že je to v něm tak silné, že kvůli tomu nemá potřebu zachránit vztah a rodinu. A myslím, ze se mnou opravdu zůstává jen kvůli malé. Má v sobě hodně zodpovědnosti… Je to vysoce postavený manažer, v práci řeší problémy na denní bázi. Pak přijde domu a se mnou už nic řešit nechce. Vždy když začnu debatu, setkám se s nepochopením a očima v sloup. Z citlivého chlapa se mi před očima vyklubal neempatický ignorant. A já naivka pořád doufám ve šťastný konec a ničí mě to den za dnem.
@Anonymní píše:
@Saulus
Nevyjmenovala jsem další důvody, i když jich bylo více. Pokud se snažíte s chlapem řešit problém ve vztahu několik měsíců, ne-li let a ten chlap jej neřeší, je to problém. Ano, rozchod měl být nejlepším řešením, ale rozejít jsem se nechtěla právě proto, že jsem na svém příteli viděla mnoho pozitivního. Sex je bohužel velkou součástí vztahu a absolutně nefungoval. Neměla jsem to řešit podvodem, teď už to vím a mám máslo na hlavě. Vy jste nikdy chybu neudělal? Takhle chyba mne už mnoho stála a kdybych v minulosti viděla, kde budu teď, nikdy bych to nedopustila. Bohužel poučení přichází až po chybě. Nechci se ale jen ohlížet do minulosti. Žijeme tady a teď. Myslíte, že lidé si nezaslouží druhou šanci? Co Vám by tenkrát pomohlo, pokud píšete, že se Vám stalo něco podobného? Co byste čekal od své partnerky? Nikdy byste/jste jí neodpustil?…
Ani nevis,jak Te chapu. Chtela jsem se rozepsat,ale stihla jsem jen souhlasit s tim,ze chyba u obou a…a prisla znama. Ted docitam.
S byvalym pritelem jsem mela to same. Delal mi porad 1 a tu samou vec a nikdy nic neresil. To porad jen ja. A dlouho. A pekne,v klidu, a vysvetlovala,jak se citim a jak me to ubiji a ze uz tu karu sama neutahnu, az uz jsem byla nucena mu rict,ze jestli bude pokracovat,ze me od sebe emocionalne odkopne,i kdyz to nechci, a ja to dal uz proste nedam. Udelal asi to nejblbejsi,co mohl - nic. Vubec nic,a jeste se kolikrat odmlcel,i kdyz jsem se snazila o tom mluvit…
No nebudu to dal vypisovat,ale nereseni problemu a zakopavani pod koberec - at jde o cokoli,je zabijak. A musi na to byt proste dva. Takze to skoncilo.
Ten Tvuj - asp.mi to tak pripada, Te v tom uz moc dlouho a nesmyslne necha machat a mam dojem,ze toho zneuziva,a Ty si porad jen sypes popel na hlavu. Uz bych s tim skoncila,on Ti to porad predhazuje,misto aby rekl, ze se bud poradite s odbornikem nebo konec.
Taky souhlasim s tim,ze jsi to mela asi ukoncit uz tehdy,kdyz to jeho „nereseni“ trvalo tak dlouho. Fakt si za to svym zpusobem muze sam…
@Anonymní píše:
Vždy když začnu debatu, setkám se s nepochopením a očima v sloup.
Jste schopna popsat co presne vlastne chcete a co konkretne od nej ocekavate?
Chtěl bych se zeptat zakladatelky na poněkud „přízemní“ otázky. Může ten chlap být opravdu přesvědčený, že to dítě je jeho? A dále, to co se odehrálo, je věc jen mezi vámi dvěma (třema) a nebo bydlíte někde na vesnici, kde mu to někdo „citlivě“ občas připomene?
Já si myslím, že zakladatelka chce řešit a vyřešit ty problémy ve vztahu. Napsat tady, že byla nevěrná, a nechat se kamenovat, není určitě příjemné. Věřím tomu, že je zoufalá.
Já bohužel nevidím moc neděje. Ten vztah nefungoval tehdy, nemůže fungovat ani ted po nevěře a s dítětem. Oni oba dva zažili zátěžové období, ani jeden se nezměnil. On nechce stále řešit problémy a ona přemýšlí, že odejde a najde si zase nějakého chlapa a nemá se k tomu.
Já souhlasím s @Maiandra on nedělá nic proto, aby to klapalo. On se nevyjádřil ani k rozchodu, ani k tomu, aby to fungovalo. On nedělá NIC a já chápu, že zakladatelka v tomhle nemohla žít.
Bud se rozejděte nebo tomu dejte volný průběh, budte kamarádi a uvidíte, kam vás to zavede. Já si myslím, že on si je plně vědom toho, že svoji pasivitou přispěl k té nevěře, o to víc ho to žere. A myslím si, že zakladatelka mu nevědomě chtěla tou svojí nevěrou ublížit. Vás nedrží dohromady dítě, vy to nechcete ani jeden rozseknout. Jinak si nedovedu představit, že někdo mladý a bezdětný je v takové krizi, kde je nevěra a nerozejde se. Vy jste ty problémy nechali zajít hrozně daleko. Ted nepřemýšlej nad dítětem, přemýšlej nad tím, co chceš ty od toho vzathu a jestli to dostaneš.
@Procházející píše:
Já souhlasím s @Maiandra on nedělá nic proto, aby to klapalo. On se nevyjádřil ani k rozchodu, ani k tomu, aby to fungovalo. On nedělá NIC a já chápu, že zakladatelka v tomhle nemohla žít.
Tady bych byl opatrny, zname jen nazor jedne strany.
@DalsiSycekObecny
Očekávám, nebo respektive chtěla bych, aby řekl, že na vztahu a rodině chce pracovat, že si uvědomuje, že každý muže udělat chybu (i tak velkou chybu jako já) a že se mi ji v budoucnu pokusí stále nepřipomínat při každém sporu. Anebo řekne že už na to nemá, najde si podnájem a odstěhuje se. Což mě sice asi na čas zničí, ale budu mít jasno. Pevně doufám samozřejmě v první možnost… Anebo řekne nevím, nemám jasno, jsem zmatený, ale zajdu se někam poradit (psycholog, manželská poradna aj.)…