Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Žárlíte na své děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.1.19 20:11
Ahoj. Někdy je toho na nás na všechny dost a pak se stane, že jsme na své děti protivní. Asi ti nikdo nic jiného neporadí než to, ať si trochu od nich odpočineš. Člověk není robot a i u mě se to občas objeví. A to jsem se svou malou dcerou sám… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.19 20:30
Asi chci jen pomazlit a nacpat se tunou čokolády. Pracuju v pomáhající profesi, s nemocnými lidmi, do kterých se denně snažím vlít naději, zlepšit jejich stav. Ted bych potrěbovala, aby ji někdo vlil do mě. Nebo odletět na týden k moři. Nebo aspoň vyhrát 10 milionů korun.
- Citovat
- Upravit
24.1.19 20:44
@Anonymní píše:
Asi chci jen pomazlit a nacpat se tunou čokolády. Pracuju v pomáhající profesi, s nemocnými lidmi, do kterých se denně snažím vlít naději, zlepšit jejich stav. Ted bych potrěbovala, aby ji někdo vlil do mě. Nebo odletět na týden k moři. Nebo aspoň vyhrát 10 milionů korun.
Aha, tak to potom chápu. Ale že jsi to nazvala žárlením na své děti..mám takový pocit, že jsi to teda asi blbě pojmenovala ten tvůj problém.
Já mívám taky záchvěvy vyhoření s tím starým pánem..pak se to ale zase zlepší. Když má svůj den, tak i přes těžkou demenci mi dokáže říct, že mě rád vidí a že děkuje za jídlo, tak mě zas jakékoli vyhoření opustí.
Drž se, máš zodpovědnou, ale namáhavou práci (a to fyzicky a hlavně psychicky). Ale má ta práce smysl 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.19 20:59
@Evulina píše:
Aha, tak to potom chápu. Ale že jsi to nazvala žárlením na své děti..mám takový pocit, že jsi to teda asi blbě pojmenovala ten tvůj problém.
Já mívám taky záchvěvy vyhoření s tím starým pánem..pak se to ale zase zlepší. Když má svůj den, tak i přes těžkou demenci mi dokáže říct, že mě rád vidí a že děkuje za jídlo, tak mě zas jakékoli vyhoření opustí.
Drž se, máš zodpovědnou, ale namáhavou práci (a to fyzicky a hlavně psychicky). Ale má ta práce smysl
Ale jo, asi i někdy žárlím. Třeba když holky veze autem do školy, protože mají nudli u nosu a venku mrzne a já se musím v nemoci trmácet na autobus, místo aby pro mě zajel, když může (máme jedno auto). A jo, někdy si o to i řeknu, ale člověk by chtěl, aby to druhého napadlo samo, že jo. A ještě mu k tomu přidal pugét růží a bonboniéru navrch 
- Citovat
- Upravit
24.1.19 21:03
@Anonymní píše: Žárlení na děti se často skloňuje u mužů, když dává partnerka přednost svým dětem před jejich otcem, asi už se nad tím člověk ani moc nepozastaví. Ale co když žárlí na své děti máma? Máte to tak někdo?Mám menstruaci, asi jsem přecitlivělá, protivná a naštvaná na celý svět, ale někdy na své dcery žárlím. Manžel je skvělý otec, naše holky miluje nade vše, stará se o ně, rozmazluje je i vychovává. A já jsem přeci dospělá a zvládnu se o sebe postarat sama. Někdy mě to prostě mrzí.
tenhle pocit jsem ještě nezažila že bych žárlila na moje děti…spíš je mi jich líto protože tatka se jim moc nevěnuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:05
@Evulina Mě ta práce baví a troufnu si tvrdit, že jsem v ní i dobrá, vidím výsledky, pacienti mě mají rádi, ale člověk nemůže jen dávat ze sebe. V práci, přátelství, rodině. Chce taky dostávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.1.19 21:09
@axelina píše:
tenhle pocit jsem ještě nezažila že bych žárlila na moje děti…spíš je mi jich líto protože tatka se jim moc nevěnuje
To je samozřejmě mnohem horší varianta. Můj muž se jim věnuje dost i přes velké pracovní vytížení, ví, co mají rády, kdy mají kde jaký kroužek, co je baví, co jim nejde, kde je bolí. Vím, že mám víc, než si můžu přát. Asi mám jen málo problémů.
- Citovat
- Upravit
24.1.19 21:17
@Anonymní píše:
Ale jo, asi i někdy žárlím. Třeba když holky veze autem do školy, protože mají nudli u nosu a venku mrzne a já se musím v nemoci trmácet na autobus, místo aby pro mě zajel, když může (máme jedno auto). A jo, někdy si o to i řeknu, ale člověk by chtěl, aby to druhého napadlo samo, že jo. A ještě mu k tomu přidal pugét růží a bonboniéru navrch
Stejne mi to prijde takove zvlastni zarlit na vlastni deti,nebo tomu proste jen nerozumim. Ja mam radost,kdyz vidim,ze muz na deti mysli,ze se o ne stara. Kdyz mam pocit,ze by neco mohl udelat pro me,tak mu to reknu a on to rad udela. Treba k Vanocum ja mu dala jen malickost a on mi koupil kvalitni boty na behani. Rekla jsem mu,ze se citim blbe,ze mi dal tak drahy darek a ja jemu takovou blbost a on mi rekl: Tys mi dala deti. Tak to me potesilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:18
@Anonymní píše:
Ne, nestojím o to, aby se ke mně choval jako k dalšímu dítěti, ale přijde mi normální, že jsou k sobě partneři pozorní. Když vím, že přijde pozdě z práce a neměl se ten den kde najíst, dotáhnu domů nákup a uvařím mu, i když jsem třeba unavená a zrovna dvakrát se mi nechce, nebo udělám jeho oblíbené jídlo, které je složitější a náročnější, jen abych ho potěšila. Nebo když je unavený, postarám se o všechno doma a nechám ho odpočívat a další a další. To jsou na první pohled maličkosti, ze kterých se ale skládá tak složitá věc, jakou podle mě vztah dvou lidí je. A já prostě sem tam očekávám něco v podobném duchu i od něj.
Rozumím, že tě mrzí, že k tobě není pozorný. Čemu nerozumím, proč žárlíš na děti. Nemám partnerství bez mráčku, jak píšeš v dalším příspěvku, ale na dítě jsem nikdy nežárlila.
Mám známou a ta je šťastná, že nemá dcery, protože by s nimi prý musela bojovat o přízeň svého muže. Tak to prý měla ona se svou matkou. Pro mě nepředstavitelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:22
@Renca8 píše:
No me jenom stve na tchanovi a tchyni, ze co se mala narodila vubec se me nezeptaji na me, jak se vlastne mam a tak normalne… z male jsou po…a ja uz neexistujune ze bych zarllila, jsem rada…ale spis me to jako mrzi. Kdyz sme u nich my tak se vzdycky ptam jak se maji co v praci a tak ale uz na to taky kaslu…lapnu na gauc k tv a je to
Když jsem byla těhotná, řekla mi jedna kamarádka: Užívej si, že se o tebe všichni zajímají, až porodíš, už nikoho zajímat nebudeš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:27
@carola píše:
Stejne mi to prijde takove zvlastni zarlit na vlastni deti,nebo tomu proste jen nerozumim. Ja mam radost,kdyz vidim,ze muz na deti mysli,ze se o ne stara. Kdyz mam pocit,ze by neco mohl udelat pro me,tak mu to reknu a on to rad udela. Treba k Vanocum ja mu dala jen malickost a on mi koupil kvalitni boty na behani. Rekla jsem mu,ze se citim blbe,ze mi dal tak drahy darek a ja jemu takovou blbost a on mi rekl: Tys mi dala deti. Tak to me potesilo.
To je hezký.
Muž dnes přinesl vnučce sáček rozinek v mléčné čokoládě,malá miluje rozinky totiž,a mě to přijde strašně hezký že ho to vůbec napadne.
Jinak u nás jsem já,kdo je víc k dětem,upnutý na děti…a muž nikdy nezarlil,nikdy nedal najevo že by se cítil odstrčený a já jsem mu za to vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:27
@Anonymní píše:
To je samozřejmě mnohem horší varianta. Můj muž se jim věnuje dost i přes velké pracovní vytížení, ví, co mají rády, kdy mají kde jaký kroužek, co je baví, co jim nejde, kde je bolí. Vím, že mám víc, než si můžu přát. Asi mám jen málo problémů.
mě lásku dávaj ty děti takže nemám potřebu aby si mě nějak všímal nebo pro mne neco dělal jestě chlap… a vlastně jak se o ně staram temeř sama tak jsem ráda že si mě chlap nevšímá protože když se takto venuji dětem tak na nic okolo už pak není čas ani nálada.. jakože třeba ani nevařím moc a uklid až když už je nejhuř. snažím se věnovat dětem , jejich koníčky zaberou hodne casu plus samozřejmě práce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:30
Ne. Nikdy na sve deti nezarlim a ten pocit jsem v zivote nemela! A to uz jsou obe dospele
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:35
@Ukulina píše:
Když jsem byla těhotná, řekla mi jedna kamarádka: Užívej si, že se o tebe všichni zajímají, až porodíš, už nikoho zajímat nebudeš.
No já byla takovej trotl, že jsem chtěla dělat všechno sama, ač mi byla pomoc nabízena 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.1.19 21:36
Já jsem šťastná, že mám chlapa, který se rád dceři věnuje, je schopen s ní dělat aktivity, které já nemám ráda nebo je neumím. A třeba byly doby, kdy mě mrzelo, že nemá čas na mě, dceři jsem to vše upřímně přála. Nechci se zakladatelky dotknout, ale její pocity mi připadají nevyzrálé. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
