Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anna766 píše:
To je hezký.
Muž dnes přinesl vnučce sáček rozinek v mléčné čokoládě,malá miluje rozinky totiž,a mě to přijde strašně hezký že ho to vůbec napadne.
Jinak u nás jsem já,kdo je víc k dětem,upnutý na děti…a muž nikdy nezarlil,nikdy nedal najevo že by se cítil odstrčený a já jsem mu za to vděčná.
Dekuju.
To je hezke s tema rozinkama. Chlapi v techto vecech nebyvaji tak vnimavi,tak to potesi dvojnasob. Ja mam i nejak pocit,ze pokud by nebyly ty deti,nebylo by to ono. Jsou s nima starosti,to je jasne,ale tech radosti je vic.
@Evulina píše:
No já byla takovej trotl, že jsem chtěla dělat všechno sama, ač mi byla pomoc nabízena![]()
@Ukulina to je uplne presny! Asi je to prirozenej vyvoj situace
@carola píše: . Ja mam i nejak pocit,ze pokud by nebyly ty deti,nebylo by to ono.
Ano, myslím, že až s dětmi člověk zjistí mnohé o životě.
@carola píše:
Dekuju.To je hezke s tema rozinkama. Chlapi v techto vecech nebyvaji tak vnimavi,tak to potesi dvojnasob. Ja mam i nejak pocit,ze pokud by nebyly ty deti,nebylo by to ono. Jsou s nima starosti,to je jasne,ale tech radosti je vic.
Cítím to stejně.
@Ukulina píše:
Já jsem šťastná, že mám chlapa, který se rád dceři věnuje, je schopen s ní dělat aktivity, které já nemám ráda nebo je neumím. A třeba byly doby, kdy mě mrzelo, že nemá čas na mě, dceři jsem to vše upřímně přála. Nechci se zakladatelky dotknout, ale její pocity mi připadají nevyzrálé.
na mě to taky působí nevyzrále, hodně mi to připomíná moji mamku - řekla bych, že měla na tátu nereálná očekávání, a pak byla zklamaná (on klasický chlap,moc toho nenamluvil, ale dělal vše, pro rodinu…to byl jeho projev lásky). mamka pořád čekala na prince na bílém koni, co ji bude kupovat dárky, naslouchat jí, nosit kytky…a byla zklamaná a přestávala si ho vážit. Přitom pro nás děti by se táta rozkrájel. Neuměli si to říct, co kdo od toho druhého chce. Po tátově smrti mamka začala žárlit na vnoučata, byla by nejradši, kdybych za ní jezdila sama, aby se nemusela dělit o moji pozornost
Prostě to vnímám jako nevyzrálé a egoistické chování (teď mluvím o mamce, zakladatelku neznám)
@Anonymní píše:
na mě to taky působí nevyzrále, hodně mi to připomíná moji mamku - řekla bych, že měla na tátu nereálná očekávání, a pak byla zklamaná (on klasický chlap,moc toho nenamluvil, ale dělal vše, pro rodinu…to byl jeho projev lásky). mamka pořád čekala na prince na bílém koni, co ji bude kupovat dárky, naslouchat jí, nosit kytky…a byla zklamaná a přestávala si ho vážit. Přitom pro nás děti by se táta rozkrájel. Neuměli si to říct, co kdo od toho druhého chce. Po tátově smrti mamka začala žárlit na vnoučata, byla by nejradši, kdybych za ní jezdila sama, aby se nemusela dělit o moji pozornostProstě to vnímám jako nevyzrálé a egoistické chování (teď mluvím o mamce, zakladatelku neznám)
Maminčin jazyk byl zřejmě pozornost a dárky, otcův skutky. Takže se míjeli a nechápali se. Ono ve vztahu by měly být zastoupeny všechny ty jazyky, činnosti,ale obvykle jeden dva jsou hlavní,ty které nejvíc používáme a vyjadřujeme lásku a které nám nejvíc chybí,když je ten druhý nepoužívá.
@Anonymní píše:
na mě to taky působí nevyzrále, hodně mi to připomíná moji mamku - řekla bych, že měla na tátu nereálná očekávání, a pak byla zklamaná (on klasický chlap,moc toho nenamluvil, ale dělal vše, pro rodinu…to byl jeho projev lásky). mamka pořád čekala na prince na bílém koni, co ji bude kupovat dárky, naslouchat jí, nosit kytky…a byla zklamaná a přestávala si ho vážit. Přitom pro nás děti by se táta rozkrájel. Neuměli si to říct, co kdo od toho druhého chce. Po tátově smrti mamka začala žárlit na vnoučata, byla by nejradši, kdybych za ní jezdila sama, aby se nemusela dělit o moji pozornostProstě to vnímám jako nevyzrálé a egoistické chování (teď mluvím o mamce, zakladatelku neznám) [/citac
@Anonymní píše:
na mě to taky působí nevyzrále, hodně mi to připomíná moji mamku - řekla bych, že měla na tátu nereálná očekávání, a pak byla zklamaná (on klasický chlap,moc toho nenamluvil, ale dělal vše, pro rodinu…to byl jeho projev lásky). mamka pořád čekala na prince na bílém koni, co ji bude kupovat dárky, naslouchat jí, nosit kytky…a byla zklamaná a přestávala si ho vážit. Přitom pro nás děti by se táta rozkrájel. Neuměli si to říct, co kdo od toho druhého chce. Po tátově smrti mamka začala žárlit na vnoučata, byla by nejradši, kdybych za ní jezdila sama, aby se nemusela dělit o moji pozornostProstě to vnímám jako nevyzrálé a egoistické chování (teď mluvím o mamce, zakladatelku neznám)
Stejně je to smutné. Některé ženy by daly všechno,aby potkaly chlapa,jako byl tvůj taťka. Takového chlapa,jakého chtěla tvá mamka,potká člověk jen v romantickém filmu. Ve skutečnosti si to moc neumím představit. Pro mě je také radostí,když vidím,jak ten chlap pečuje o ty děti,pak jsem šťastná i já. Nemyslím tím,že by muž měl na svou ženu kašlat,ale aby všichni tvořili dohromady takovej sehranej tým. Já třeba měla v práci kolegyni,její muž byl lékař. Celkem pěknej chlap,ale od pohledu proutník a takovej nic moc sympatickej. Téměř denně tam za ní běhal s pugétem a povídalo se o něm leccos. No,působilo to dost lacině a směšně. Ona byla fajn holka. Nikdy o něm nemluvila,ale šťastná nebyla,na to nebylo potřeba,aby se svěřovala.
@andelka83 píše:
Maminčin jazyk byl zřejmě pozornost a dárky, otcův skutky. Takže se míjeli a nechápali se. Ono ve vztahu by měly být zastoupeny všechny ty jazyky, činnosti,ale obvykle jeden dva jsou hlavní,ty které nejvíc používáme a vyjadřujeme lásku a které nám nejvíc chybí,když je ten druhý nepoužívá.
To bylo první, co mě po přečtení napadlo.
Pět jazyků lásky je opravdu výborná knížka. Tu doporučuju přečíst. Myslím, že spoustě lidí pomůže pochopit, že každý si jako projev lásky představuje něco jiného.
@Ginella píše:
To bylo první, co mě po přečtení napadlo.Pět jazyků lásky je opravdu výborná knížka. Tu doporučuju přečíst. Myslím, že spoustě lidí pomůže pochopit, že každý si jako projev lásky představuje něco jiného.
tu knížku mám, je fakt výborná k pochopení, jak fungujou vztahy mezi mužem a ženou, jak jsme jiní a co si neseme z původní rodiny…taky knížky od Kevina Lemana (Do pátku bude váš muž jiný…) ![]()
@andelka83 píše:
Tak ve vztazích je důležitější EQ než IQ. Můj ex to měl podobně,taky jsem říkala xkrat,i prakticky jsem na to šla,ale nezájem. Ale on teda to nedával ani ve vztahu k dětem. Tvůj aspoň jo. Ale chápu že to člověku nestačí a chce ten zájem cítit od partnera. Asi do něj hucis špatným způsobem, který nebere vážně,nebo toho není schopný.
@Ginella píše:
To bylo první, co mě po přečtení napadlo.Pět jazyků lásky je opravdu výborná knížka. Tu doporučuju přečíst. Myslím, že spoustě lidí pomůže pochopit, že každý si jako projev lásky představuje něco jiného.
Zakladatelko, chápu, jak to myslíš
Já také chci vztah, kde manžel funguje nejen jako otec,ale jako partner a milenec.A tato část vztahu je pro mě nezbytná, pokud nefunguje, nejsem spokojená.
Dovedu si představit, že kdyby mě pak manžel odstrčil a vůbec se mno unechtěl trávit čas, nebo se přitulit a přestal si mě všímat, stala bych se pro něj jen tou, co uvaří, uklidí a zajistí dítě, tak by mě to hodně mrzelo a možná bych si říkala, že před dítětem ten vztah byl lepší, ale toho se u nás moc nebojím. Vím, že nemůžu srovnávat dítě a kotata, ale i když jsme měli kotata, která byla extrémně přítulná a manžel je miloval, tulil, hrál si s nima, tak náš vztah to v ničem nezměnilo, z mé strany k lepšímu, když jsem viděla, jak krásně se i ke zvířeti dokáže chovat a vybudovat si s ním vztah.
Znám případ, kdy žena žárlila na syna. Chlap si přál dítě strašně dlouho, nakonec si ho udělali, ona z toho nadšená nebyla a k dítěti pořádně vztah neměla. Potřeby mu zajistila perfektně - jídlo, umytí, úklid prostor, kde dítě bylo, ale ráda ho neměla a jednou s ním i nějak hodila s tím, že ho nesnáší. Žárlila hodně, že jí se ted nekoupí moc věcí, nejsou na ni peníze, manžel si všímá jen malýho. Ke konci už to vypadalo, že se srovnala, asi jen poporodní deprese, ale nevěřila jsem moc, že v tom vztahu zůstane :/
To je ale asi trošku extrémní případ.
Na mě zas žárlila matka, když jsem něco dostala od babči, tak to nesla těžce s tím, že ona nic nedostávala. Jí přepsala babča celý dům a jen tak, na mě chtěla napsat svou polovinu toho, který měla s dědou a to byla scéna, že ji nemůže takto přeskočit, že ona je první na řadě. Ale to nebylo žárlení vztahové, to jen skrz majetek
Žárlení na děti znám z domu, takhle na nás žárlila matka, hlavně na mě, protože jsem byla holka. Člověk je pak vlastně tak trochu sirotek, matka ho nemá ráda a za tátou jít nemůže, protože to matka nedovolí… doufám, že taková nebudu. ![]()