Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když jsem byla bezdětná a už jsem chtěla miminko, nešlo to. Záviděla jsem těhulkám, že jsou těhotné. Když jsem byla těhotná já, byla jsem spokojená, problémy okolo mě byli přehlušené těšením se na malého drobečka. Když se drobek narodil, zjistila se vrozená vada a když hned po porodu putoval na sál, bylo mi hrozně. Záviděla jsem jiným maminkám zdravé děti. Když jsem s nim 2 roky pendlovala mezi nemocnicí a chvilkovými pobyty doma, z okna autobusu při jedné z opětovných cest na příjem do nemocnice, jsem záviděla maminkám obyčejné procházky do parku, kdežto my, i když jsme byli doma, pořád jsme jezdili na různé kontroly k Dr. V nemocnici jsem záviděla „obyčejně“ nemocné děti, které si jejich maminky mohly kdykoliv pochovat, kdežto já to svoje mohla jen hladit, protože mělo na sobě plno hadiček nebo byl přikurtovaný, aby si hýbáním nic nevytáhl…Když se tak nad tím zamyslím, tohle asi byla moje největší závist. Ostatní závisti tipu, jak se někdo má, že je bohatý, krásný, štíhlý, s majetkem…,nevim, ale nějak jsem se na to naučila dívat i z té druhé strany, z té, že i když plno lidí, kteří tohle všechno třeba mají, stejně nejsou šťastní, rodina se jim rozpadá, rozvádějí se nebo se ani kvůli dluhům rozvést nemohou. Vidím i to, že ty dříve namyšlené „frajerky“,které si našly parádního boháče a malovaly si pomalu život na zámku, jsou teď upíchnuté v satelitních městečcích, daleko od původního bydliště, známých, sice s dětmi, i když původně chtěly jen jedno, s manželem, kterého pomalu ani nevidí nebo oni dělají, že nevědí, že mají jejich „živitelé“ milenky. A tak já žiji v partnerství 24 let, s 2 dětmi, z nichž každé má za sebou nějakým způsobem těžší start do života (biolog. syn- vrozená vada, dcera -dítě v pěstounce, jako miminko byla týraná biolog. rodiči),bydlíme normálně, dělám práci, která mě naplňuje a rodina..,naše rodina, pro nás znamená to nejdůležitější. Někdy, když se tak nad svým životem zamýšlím si říkám, že jsem si tohle všechno asi tak nějak měla zažít. Zažít proto, abych pochopila, jaké priority jsou pro život důležité, jaké méně a jaké ne.
@Anonymní píše:
Takže všem, co mají dům, tak neskutečně závidím… To soukromí, zahradu na které můžou popíjet ráno kafíčko a večer grilovat, koupat se v bazénu…mám hodného a spolehlivého manžela, co je skvělý táta,
Mám barák se zahradou, večer grilujem a koupem se v bazénu. Ale k tomu mám manžela, co stojí za prd a závidím všem, co maj doma toho hodnýho a spolehlivýho. ![]()
Ne, nechtěla bych kamarádku co mi závidí. Co vidí jenom výsledek a nevidí tu neskutečnou dřinu a námahu, co mě vše, co v životě mám a jsem, stálo.
@Anonymní píše:
Preju jim, aby na ne prisel financni urad, ale urcite bych je treba neudala. To jsem zas charakter
J.
jo, tak to není sebelítost, ale závist
@LadyLada píše:
Ne, nechtěla bych kamarádku co mi závidí. Co vidí jenom výsledek a nevidí tu neskutečnou dřinu a námahu, co mě vše, co v životě mám a jsem, stálo.
Přesně tak. Setkala jsem se s tím párkrát na vlastní kůži. Když jsem byla dole, tak to bylo ok, a když se mi po letech nebo měsících podařilo něco zlepšit, něčeho dosáhnout, tak jsem žasla nad závistí některých lidí.
Přesně, viděli jen výsledek, ale nebrali v potaz to dno, z kterého jsem se sbírala. Smutné a točí mě to.
Jak se vlastne zavist projevuje navenek?
J.
Zatim to asi teda dusim v sobe ![]()
@Anonymní píše:
Jak se vlastne zavist projevuje navenek?
J.
Zatim to asi teda dusim v sobe
No to by mne taky zajímalo, jak se to pozná. A taky by mne zajímalo, jestli někdo závidí mně
Tedy nějak takhle intenzivně, že ho to samotnýho ničí. ![]()
Jako jo, řeknou kamarádky, je já ti závidím, že chlap je manuálně zručnej a umí vařit, že máte zahradu atd, ale vím, že u nich to není tak, že by na mě poslaly finančák nebo se snažily toho mýho chlapa přefiknout
To bych řekla, že je závist neškodná a je i společensky únosné ji projevit. No ale takovou tu hnusnou závist viz aby sousedovi koza chcípla - to se doufám každý snaží aspoň ututlat.
![]()
A ještě dotaz otočím: co byste dělaly, kdybyste zjistily, že vám fakt někdo hnusně závidí a díky závisti škodí? ![]()
J.: Navenek? Už to tu někdo psal. Například tím, že hledáš na tom druhém neustále nějaké chyby a nedokonalosti, snažíš se ho nějak shodit nebo upornit na nedostatky („Vy máte nový auto? Hm, na můj vkus je moc fialovooranžovožlutý. Diesela bychom si nikdy nepořídili.“ atd.), přebít („To bychom si mohli koupit taky, ale chceme něco modernějšího…“), hledáš levárny i tam, kde nejsou („Hele, Franta má zas novou káru, ten musí krást, jinak to není možný, když on má každej rok nový a my se furt kordcáme v žigulíku.“), nějak to navenek kompenzuješ („Novákovi už jedou zase k moři, co jim taky zbývá, když nemají chalupu jako my?! Kdyby ji měli, vykašlali by se na moře.“). Nevím, těch možností je veeeelká spousta, určitě ti občas něco ujede, pokud závidíš v pravém slova smyslu, protože závist se podle mě špatně maskuje a je znát, i když si myslíš, že ne.
@Katla Na druhou stranu, pokud někomu něco zkritizuji (třeba toho diesela), tak to přeci automaticky neznamená závist… To mě točí, jakmile člověk projeví nesouhlas či kritiku, hned to znamená, že závidí - co když se mu někoho nové auto/barák/cokoliv vážně nelíbí a je prostě jen upřímný?
Jasně, to máš pravdu, měla jsem na mysli takovou tu jedovatou kritiku se skřípěním zubů ve smyslu „musím si za každou cenu něco najít“, ale to se dá od té objektivní, nezaujaté někdy snáz a někdy obtížněji rozpoznat.
@kamillka2 píše:
Závidím alenv dobrém slova smyslu… Závidím všem maminkami co maji pro sve miláčky tatínky co je miluji…
To je hezky napsane ![]()
Tak já jsem jedna z těch, co závidí všem a všechno




Prostě si nemůžu pomoct… I kdybych si stokrát říkala, že nic není takové, jak se zdá, že třeba nemusí být ti lidé, co jim závidím šťastní nebo zdraví, tak stejně mám v hlavě, proč oni to či ono mají a já ne
To co závidím jsou ale takové moje životní prohry a selhání… Vždycky jsem si například přála domeček se zahradou, bydlím v paneláku a jen tak se to nezmění… Takže všem, co mají dům, tak neskutečně závidím… To soukromí, zahradu na které můžou popíjet ráno kafíčko a večer grilovat, koupat se v bazénu… Když už je to fakt extrém a vidím v okolí někoho, kdo tohle všechno má a navíc ho nemusím, ta moje závist přerůstá až v nenávist
Jsem v takové situaci totálně zaslepená a nevidím ani to, že mám hodného a spolehlivého manžela, co je skvělý táta, ale hlavně tu nejkrásnější a nejúžasnější holčičku na světě… Někdy je mi ze sebe fakt na
Neumím s tím pocitem ale bojovat