Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezávidím. Beru to tak, že pokud má někdo víc, je holt schopnější, nebo má ostřejší lokty, popř. obojí.
Jediné, co bych byla schopná závidět, je zdraví. Ale to si stejně nikdo nekoupí.
Ano zavidim:-)…hlavne zdravi a energii, ale jsem prejici clovek, takze jim to preju:-).zavidim, kdyz to nejake zene slusi, ale pochvalim ji, zavidim tatinka s detma na prochazce, ale uvadomim si, ze muj zas hodne pracuje, aby jsme se meli dobre a tak muzu jen a jen pokracovat, ale vysledek je stejny-kazdy zijeme nejak a pokud tak zit nechceme tak je to jen na nas to zmenit:-)…
I když si myslím, že ani to závist není, protože si jej přeji nejen pro sebe a blízké, ale i pro všechny ostatní. I pro závistlivce
..
@wildcherry To je právě to, já myslím, že tohle opravdová závist, taková ta nepřejícná, není.
Kdyz jsem byla tehotna, zavidela jsem vsem, co uz mely po porodu
Vylozene nezavidim, ale jsou obcas situace, kdy si reknu „proc oni, proc ne ja?“
Nezávidím, záviděla jsem když jsme se několik let snažili o mimčo a nešlo to, ale ne ve zlém, jen jsem byla spíš z toho smutná, na oko jsem dělala že mám radost, i když jsem neměla když všichni otěhotněli hned a my pořád nic. Nezávidím nikomu ani peníze, vzhled zkrátka nic, možná protože jsem vy životě spokojená, ale bohužel se setkávám s tím že někdo závidí mě a dělá zle, pomlouvá a dělá ze mě schválně idiota a jsem už z toho vážně vyčerpaná, trvá to už 5 let ![]()
Nezavidim, spiš se divim druhým, jestli jim za to stoji nabrat si dluhy aby ukazali, že jsou,,někdo,, a pak jsou od rána do večera včetně víkendů v práci, aby na to viydělali.. jako třeba muj švagr- koupil barák, dvě auta atd, jenže přišla krize, poklesly takázky a už se veze.. od rána do večera v práci, aby nemusel platit lidi, děti ho znaj z fotek, vše odedře švagrová.. ale chtěli to, maj to… co se týká měn ososbně- chodím na přesčasy, kter jáme placené a v podstatě vše platím cash… uvěry ani pujčky nemame, když neberu malou pujčku v rodině, kterou splacime… a žijeme si dobře, byt v panelaku.. ![]()
Závist je první česká vlastnost.
Já třeba nemám proč závidět. Jaký si to uděláš takový to máš… ![]()
@Misuldy píše:
Závist je první česká vlastnost.Já třeba nemám proč závidět. Jaký si to uděláš takový to máš…
To je tak hloupá věta tohle, ale to je jedno.
Mě teď napadlo, že možná neznám pravý význam slova závist. ![]()
Znamená to takové to „jé, ta má hezký vlasy, taky bych chtěla být zrzavá“ (a tím tu myšlenku vypouštím) nebo „ta má hezký zrzavý vlasy, kéž by jí slezli a mně narostli“ (a budu se tím žrát každý den před spaním, jak je nespravedlivý, že někdo má zrz vlasy od přírody a já je nemám a barvením nikdy ten správný odstín netrefím)?
První zažívám, druhé ne ![]()
Celkově mám ale pocit, že všude je něco, tudíž když má někdo peníze, tak mu to neklape třeba jinde, když je někdo krásný, tak je třeba hloupej, když neni hloupej, tak má něco se zdravím, že zkrátka to, co bych chtěla, je nakonec vždycky vyvážené něčím, co bych nechtěla
A pokud zrovna nevidím žádné negativum, tak to není tím, že by nebylo, ale třeba je to něco, co nevnímám, není to veřejné
Jak se učíš, jak vystuduješ, jakou si najdeš práci, jakého partnera… Vše je na tobě. A přesně tato věta to vystihuje. Já se často setkávám z narážkami (třeba u supermarketů) na svoje auto… hm mladá kráva a jezdí si takovým autem zatímco my máme starej střep… no jo, ale nikdo nevidí to že jsem si na tu káru musela sama vydělat nikdo mi ji nekoupil. Jo zase jede za tenhle rok na 4 dovolenou… hm a my budeme sedět na zadku doma… Česká povaha - závidět i nos mezi očima!
Zakladatelka: nějak si myslím, že spoustu mých pocitů pramení z nedostatku sebevědomí a tam je problém v hlubokém dětství a nějak se to se mnou celý život veze. Jinak mám spokojený život, máme kde bydlet, chlapa mám fajn a zdravé děti, ale někdy jsem pesimista
Ahoj, já sama nezávidím, jsem spíš přející člověk, ale v mé bezprostřední blízkosti je člověk který závidí, je to můj manžel, někdy mi příjde že lidem závidí i nos mezi očima, příjde mi že nikomu kromě naší rodiny nepřeje nic a vše jim závidí, rodina jsem pro něj já a naše děti. Možná je to proto, že v životě nedokázal to co chtěl
Nepřizná že je to závist, každý je pitomec, blb a má i peprnější slovník jen proto že se mu něco podařilo, je mi to opravdu líto že je takoví, bohužel zdědil tuto vlastnost po mamince a jiný už asi nebude ![]()
Jak se říká, je to jedna z nejhorších lidských vlastností, tak možná proto k nám tak neodmyslitelně patří. Jak je to s vámi, závidíte? Já bohužel ano, uvědomuju si to, nedělám to veřejně a snažím se nepomlouvat, ale mrzí mě, že tento sžíravý pocit mám. Chtěla bych vědět, jak se dá zbavit pocitu závisti, jak s tím bojujete vy? Třeba když se o něco snažíte, vám to nevyjde a druhému jo, přejete mu to s čistého srdce nebo vás to žere? Nebo třeba peníze, přestože pracujete, nemůžete dětem dopřát co druzí a pokud jsou děti větší, tak už to umí i komentovat, dokážou být smutní z toho, že nejezdíme na dovolenou apod. V takových chvílích si vždycky opakuju, že jsme zdraví a to je nesmírné bohatství a pak si pořád opakuju-přej a bude ti přáno, ale stejně se nad spoustu věcí neumím povznést…