Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Holky ahojte..
Já vím že je to blbost..
Naši zítra mají u nás s přáteli zabijačku..a mě je z toho smutno.
Byla jsem se na toho čuníka kouknout a málem jsem brečela.
Je mi 23 let.. já vím že to k životu patří.. ale fakt je mi to líto.
Zabijaček už jsem zažila hodně ale nikdy mi to tak nebylo líto.
Měla jste to některá taky tak?
Nejsi těhotná když si tak přecitlivělá? 😂
Když někdo chová čuníka, tak ho chová pro maso, sádlo, ostatní produkty…
Tak už jaksi počítá s tím, jak to dopadne.
@Anonymní píše:
Holky ahojte..
Já vím že je to blbost..
Naši zítra mají u nás s přáteli zabijačku..a mě je z toho smutno.
Byla jsem se na toho čuníka kouknout a málem jsem brečela.
Je mi 23 let.. já vím že to k životu patří.. ale fakt je mi to líto.
Zabijaček už jsem zažila hodně ale nikdy mi to tak nebylo líto.
Měla jste to některá taky tak?
Takhle předem určitě ne, ale první fázi zabíjačky snáším velmi těžko…. když prase přivedou, ono cítí konec a zuřivě se brání, ten strach je doslova hmatatelný… pak sebou ještě reflexivně občas škubne… není lehké dívat se s chladným nadhledem..
Jakmile jsou z něj dva kusy, už je to v pohodě a normálně se na dalším průběhu podílím – ale ten začátek je těžký. Každopádně, jak píšeš – patří to k životu, člověk se musí v některých věcech naučit trochu sám sebe překonat.
Chápu tě. Můj manžel je řezník, takže tu zvířata před porážkou míváme a nezvykla jsem si na to nikdy. Asi bude něco na té průpovídce, že kdyby měla jatka skleněné stěny, bude většina lidí raději vegetariány. Já se své pokrytectví snažím mírnit aspoň tím, že maximum masa využiju, nesnesu, aby se vyhazovalo. Z úcty k tomu zvířeti, co dalo život za můj žvanec.
Stejně to má velká spousta lidí. Už jsme tak zvyklí na naporcované a předpřipravené maso ze supermarketu, že pohled na to, odkud ve skutečnosti pochází, většina z nás městských lidí už nesnese. Dřív byla zvířata typu prase pro lidi fakt jen jídlo, případně zdroj materiálu, který potřebovali k přežití. Dneska jim dáváme jména a projektujeme si do nich lidské vlastnosti. Pak je nám jich logicky líto. Mně taky, na zabijačku bych koukat nemohla. Ale maso jím, což je ve své podstatě pokrytectví, které mi dost vadí. Ale vzdát se masa úplně taky neumím.
Já to mám úplně stejně jako zakladatelka ty pocity. Přijde mi to hrozné ![]()
Chápu tě, taky jsem to nenašela, a díky tomuhle zvyku se mi maso i zhnusilo.
Ale ve velkochovech to bude ještě horší, tam stojí zvířata na porážku ve frontě. ![]()
@GabinkaCh v takových chvílích jsem ráda za to že jsem člověk..a že mě někdo nezabije proto aby se najedl.. ![]()
Zakladatelka
@Anonymní píše:
Holky ahojte..
Já vím že je to blbost..
Naši zítra mají u nás s přáteli zabijačku..a mě je z toho smutno.
Byla jsem se na toho čuníka kouknout a málem jsem brečela.
Je mi 23 let.. já vím že to k životu patří.. ale fakt je mi to líto.
Zabijaček už jsem zažila hodně ale nikdy mi to tak nebylo líto.
Měla jste to některá taky tak?
Ne. Na vraždu jsem nekoukala, dala jsem si až prd. elačku.
Zabití zvířete snesu.
Často to ale neproběhne zrovna nejméně trýznivým způsobem, což se bohužel týká i domácích zabíjaček. Toho bych nechtěla být součástí.
A taky nesnesu lidi, co zbytečné utrpení zlehčují, nebo se vysmívají těm, kterým vadí.
Buď v klidu. Moji rodiče si pořídili 2 prasátka na výkrm a pak byla slavnostní zabijačka. Můj taťka to obrečel jak malý kluk a to podotýkám, že brečet jsem ho viděla po 2. v životě ![]()
Holky ahojte..
Já vím že je to blbost..
Naši zítra mají u nás s přáteli zabijačku..a mě je z toho smutno.
Byla jsem se na toho čuníka kouknout a málem jsem brečela.
Je mi 23 let.. já vím že to k životu patří.. ale fakt je mi to líto.
Zabijaček už jsem zažila hodně ale nikdy mi to tak nebylo líto.
Měla jste to některá taky tak?